O DIVADLE
Stejně jako některé jiné samizdaty a „polosamizdaty“ druhé poloviny 80. let se i sborník O divadle pokoušel překračovat hranice mezi prostředím oficiální kultury a disentem, takže se na jeho stránkách často diskutovalo o problémech „veřejné“ divadelní kultury, jejíž představitelé zde ovšem zvláště zpočátku publikovali obvykle pod pseudonymy. Sborník byl bez ohledu na limity samizdatového vydávání koncepčně a přísně redigován, a byť šlo o periodikum odborně vyhraněné, jehož značný rozsah navíc omezoval možný počet opisů, patřil k nejrozšířenějším kulturním samizdatovým počinům (některá čísla redakční rada expedovala i ve „druhém vydání“). Vznikl v době, kdy neexistovaly jiné odborné teatrologické časopisy (s výjimkou tehdy ještě interního sborníku Svazu českých dramatických umělců Dramatické umění), a byl jednou z mála tribun ideologicky nepředpojaté a nezávislé divadelní publicistiky období konce normalizace. Na půdě jeho redakční rady vznikla na jaře 1989 Petice kulturních pracovníků za propuštění Václava Havla z vězení, která stála na počátku událostí, jež posléze vedly k pádu komunistického režimu v Československu.
Sborník měl pevnou skladbu rubrik. Jednotlivé svazky otevírá úvodní esej (Ladislav Hejdánek, Otomar Krejča, Jolana Poláková pod pseud. Věra Svobodová, Helena Webrová pod pseud. Marie Vrbová) a rubrika K úvaze, přinášející vždy několik statí soustředěných k jednomu tématu: v č. 2 je tímto tématem původní české drama, v č. 3 tzv. malá divadla. K původní české dramatické tvorbě je soustředěna rubrika Nová česká hra, analyzující texty a inscenace her Daniely Fischerové (Luboš Pistorius v č. 2 a 3), Václava Havla, Josefa Topola a Milana Uhdeho. Studie a recenze inscenací na domácích jevištích byly zařazovány do rubriky Co a jak v divadlech, recenze odborné literatury přinášela rubrika Co a jak o divadle, různé další příležitostné články se objevovaly v rubrice Souvislosti-portréty-připomenutí (rozsáhlejší bloky věnovány Alfredu Radokovi a Zdeňku Urbánkovi). Do těchto rubrik přispívali zejména Jindřich Černý
(pseud. Vilém Pojkar), Anna Freimanová (též pseud. Hana Borková), Václav Havel, Václav Königsmark (pseud. Hynek Rýdl), Karel Král (pseud. Jiří Klos a Karel Lukáš), Jiří Kratochvil, Karel Kraus, Otomar Krejča ml. (pseud. František Kryštof), Sergej Machonin, Barbara Mazáčová (pseud. Anna Jilská), František Pavlíček, Otakar Roubínek (pseud. Antonín Kropáček), Přemysl Rut, Jitka Sloupová (též pseud. Květa Sedláková), Eva Šormová (pseud. Jaroslava Davidová), Milan Uhde,
Zdeněk Urbánek a Vojtěch Vacke (pseud. Václav Benedikt).
Celkem třikrát redakce uspořádala besedy dramatiků, dramaturgů a publicistů (v č. 5 se jí vedle autorů zakázaných otevřeně zúčastnili i autoři veřejně publikující, mj. Arnošt Goldflam,
Michal Lázňovský, Bohumil Nekolný, Petr Oslzlý,
Karel Steigerwald
aj.). Rozhovor sborníku poskytli mj. Vlasta Chramostová, Ilja Racek a Jiří Suchý, také ovšem dramatik Harold Pinter a prozaik Arvo Valton. Světovému divadlu i divadelní teorii byly věnovány rubriky Divadlo za humny a Přeložili jsme si (mj. José Ortega y Gasset, Paul Ricoeur a Daniele Sallenave, mimo rubriku zařazena kritická studie Věry Dvořákové o Ouředníkově překladu Beckettova Čekání na Godota s následujícími komentáři Patrika Ouředníka a Václava Jamka), drobnější příspěvky se objevovaly v rubrikách Filipika (mj. Karel Pecka) a Fejeton (v č. 2 rubrika věnována vzpomínkám na Ludvíka Aškenazyho). Ukázky ze svých později publikovaných memoárů ve sborníku uveřejnili Vlasta Chramostová a Sergej Machonin. Polemickými ohlasy do sborníku přispěli Josef Kovalčuk a Jiří Suchý.
Podstatným oddílem sborníku byla rubrika Pro archiv, přinášející obvykle personální soupisy režií (O. Krejča, A. Radok), rolí (Pavel Landovský, Marie Tomášová, Jan Tříska), her a jejich divadelních, popřípadě i rozhlasových a televizních inscenací (Ludvík Aškenazy, Václav Havel, Pavel Kohout, Milan Uhde), příp. též bibliografie (Sergej Machonin, Josef Šafařík, Zdeněk Urbánek) a soupis repertoáru (Divadlo Na zábradlí).
Výběr ze samizdatových svazků vyšel roku 1990 v nakladatelství Lidové noviny pod názvem O divadle 1 jako první svazek předpokládané, nakonec však neuskutečněné nové řady sborníku.