Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
Z publikace S vyloučením veřejnosti




 Karel HYNEK

* 11. 9. 1925, Praha  
† 9. 1. 1953, Praha  
 
Básník a dramatik
 

Maturoval na obchodní akademii, poté v roce 1947 krátce studoval novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Pracoval nejprve v pojišťovně, později na ústředním ředitelství Státních statků, též jako skladník. Krátce po nástupu vojenské služby byl superarbitrován pro tuberkulózu. Hynkův umělecký postoj doplňovaly jeho bohémské životní peripetie a mystifikace (tradována je např. zkušenost s psychotropními látkami). Od roku 1947 se spolu s Karlem Teigem, Vratislavem Effenbergrem, Josefem Istlerem, Mikulášem Medkem ad. podílel na kolektivních aktivitách (diskuse, skupinové imaginativní hry, ineditní vydavatelské projekty), jež vyústily v obnovení surrealistické skupiny. Udržoval inspirativní kontakty se Zbyňkem Havlíčkem i s autory později sdruženými kolem edice Půlnoc (Egon Bondy, Jana Krejcarová). Zemřel na uremii.

 

Časopisecky publikoval od druhé poloviny čtyřicátých let v Mostu, Mladé frontě, Bloku, Listu sdružení moravských spisovatelů, Mladých arších, Mladých proudech, Křesťanské ženě (zde kromě povídek na počátku padesátých let uveřejnil řadu drobných filmových recenzí) aj. Posmrtně vyšly ukázky z jeho díla v Orientaci, Paternosteru (Vídeň) a Svědectví (Paříž), po roce 1989 byly jeho texty publikovány např. v Analogonu, Fragmentu (Bratislava), Hostu, Literárních novinách, Tvaru. – Jako aktivní hudebník měl Hynek blízko k jazzu, psal texty k písním, v nichž využíval motivy z vlastní básnické tvorby (Krásná hrnčířka aj.); zabýval se též recitací a režií. – V padesátých letech vydal v minimálních nákladech několik strojopisných souborů: Babička po pitvě (vznik díla 1946, vydáno 1952), Inu, mládí je mládí (vznik 1948, náklad jeden kus 1951), Ikarské hry (vznik 1948–1951, vydáno ve dvou exemplářích 1951, jiná varianta v jednom exempláři 1952), Deník malého lorda (1952), posmrtně vznikly též Effenbergerem sestavené strojopisné soubory Dílo Karla Hynka (1954, 1981) a Výbor z díla 1941–1952 (1966). – Za Hynkova života nebyly oficiálně publikovány ani dramatické texty, jež psal společně s Vratislavem Effenbergrem: Jela tudy dáma (vznik 1950, vyšlo v jediném exempláři 1952), Svatební hostina (1950), Poslední umře hlady (1952) a tzv. pseudoromán Aby žili (1952). – Některá Hynkova díla byla vytvořena v těsné součinnosti s výtvarníky (hra Žer nehty stranou, inspirovaná scénickými návrhy Josefa Istlera, strojopisně v jediném exempláři 1952). – Zúčastnil se protosamizdatových sborníků Židovská jména (1949, pseudonym Nathan Illinger) a Znamení zvěrokruhu (1951); v ineditním surrealistickém albu Objekt 1 (1953) je již jeho tvorba uvedena „in memoriam“. Později byly Hynkovy texty zařazeny do samizdatových sborníků Básníci a samotáři (1984, eds. Ondřej Fibich, Jiří Brixi), Básníci pražského undergroundu (1986, ed. Egon Bondy), Podoby surrealismu III (1989), Pražský surrealismus (ed. Vít Kolinger). – Samizdatové Dílo Karla Hynka (1981) se stalo východiskem první oficiální knižní edice S vyloučením veřejnosti (1998), v níž autorovu básnickou, prozaickou, písňovou a publicistickou tvorbu doplňují Effenbergrova stejnojmenná studie, jeho pantomima "proti smrti Karla Hynka", nazvaná Nekamenujte proroky, a konečně společné autorské texty Hynka a Effenbergra. – Dramatické adaptace Hynkových děl v letech 1992–1994 inscenovalo Naivně poetické divadlo v Plzni (pod režijním vedením Aleny Dvořákové). S interpretací Hynkových textů vystupoval též Miroslav Kovářík; Babička po pitvě je zachycena na 2CD Reduta blues (2013), doplněná hudebním doprovodem Vladimíra Mišíka a jeho skupiny ČDG. V roce 2002 inscenovalo jihlavské divadlo De Facto Mimo dramatizaci skladby Inu, mládí je mládí (r. Petr Soumar). – Pod titulem Ikarské hry chystalo na konci šedesátých let nakladatelství Mladá fronta výbor z Hynkova díla, k jehož vydání však již po roce 1969 nedošlo. – Vedle „židovského“ pseudonymu Nathan Illinger podepisoval Hynek své filmové recenze v Křesťanské ženě zkratkou Hy; v Mladých proudech (1947) bylo jeho jméno uváděno chybně jako Karel Hýnek.

 

Karel Hynek psal příležitostně povídky, fejetony a články o filmu, těžiště jeho tvorby však spočívá v surrealisticky orientované poezii, básnické próze a groteskních dramatech. Od počáteční impresionistické lyriky (Rozvláté dny) a snově laděných veršů (Usínání) se zvláště po válce jeho psaní přiklání k černému humoru, sarkasmu a lyrické hříčce. Často tematizuje jazykové prostředky, akt mluvení, vytváří slovní šifry a kvízy (Ikarské hry). Doslovným pojetím frází a metafor nejen diskredituje konvenční jazykové významy a literární postupy, ale současně mu tato strategie umožňuje vyjádřit nové, autentické obsahy, odrážející jednak ambivalentnost milostného citu, jednak skličující realitu čtyřicátých a začátku padesátých let. Podobně aktualizuje i rozsáhlejší emblematické, sémanticky ustrnulé texty (parafráze Babička po pitvě). Moment narace, v Hynkových básnických cyklech vždy více či méně zřetelný, pak otevírá prostor pro dandyovskou stylizaci mluvčího či postav (Deník malého lorda). Ústředním motivem jeho básní přitom zůstává erotický vztah – intimní dobrodružství Hynkových hrdinů se odehrávají ve významové atmosféře konfrontující hravou něhu s cynismem, v napětí mezi chlapecky nezralou, o to však živelnější tělesnou láskou a jejím krutým vyústěním (Inu, mládí je mládí). – Hynkova oficiálně publikovaná (zejména filmová) publicistika v Křesťanské ženě je poplatná době svého vzniku a evidentně vznikala pouze jako prostředek obživy.

BIBLIOGRAFIE

Souborné vydání: S vyloučením veřejnosti (1998, eds. V. Effenberger, J. Šulc a A. Nádvorníková; obsahuje básnické sbírky Rozevláté dni /1941–1942/; Usínání /1943/; Na venkově pršelo; Balady; Jaro je tady; Mé domy – mé hrady; Nepřehlédněte!! / 1951/; Dopisy; Ružka; Poslední básně /1951–1952/; Verše z pozůstalosti; skladby Zkouška /1945/; Babička po pitvě /1946/; Inu, mládí je mládí /1948/; Ikarské hry /1948–1951/; Deník malého lorda /1951–1952/; Žer nehty stranou /1952/; Písně, povídky a články; společné texty V. Effenbergera a K. Hynka Jela tudy dáma /1950/; Svatební hostina /1950/; Poslední umře hlady /1952/; Aby žili /1952/).
Příspěvky ve sborníku: Magnetická pole (1967); Surrealistické východisko 1938–1968 (1969); Chlapecké srdce mi zemřelo (1983); L. Kundera: Řečiště (1993, zde část Hynkovy korespondence L. Kunderovi); Židovská jména (1995, poprvé strojopisně 1949).

LITERATURA

Knižně: Surrealistické východisko 1938–1968 (eds. S. Dvorský, V. Effenberger, P. Král, 1969); V. Effenberger: S vyloučením veřejnosti in K. Hynek: S vyloučením veřejnosti (1998).
Studie: V. Effenberger in Realita a poesie (1969); P. Král: Karel Hynek, Phases (Paříž) 1971, č. 3; J. Němec: S Václavem Výtvarem o Karlu Hynkovi, Paternoster (Vídeň) 1987, č. 7, též in LitN 1992, č. 34; F. Dryje: Karel Hynek, LidN 13. 7. 1991; A. Berger: Karel Hynek, Generace 1991, č. 18; L. Kundera: Dopisy Karla Hynka, Rt 16. 1. 1992, též in Řečiště (1993); S. Dvorský: Kavárna Westend 1947–1951 a sborník Židovská jména in Židovská jména (1995); F. Dryje: Mimo rekvizici mozků in Český surrealismus 1929–1953 (eds. L. Bydžovská, K. Srp, 1996); J. F. Typlt: Něžně a sprostě. (Před půlstoletím), Host 1998, č. 3; M. Exner: Symbol "Karel Hynek", Tvar 1999, č. 13; S. Dvorský: Z podzemí do podzemí in Alternativní kultura (ed. J. Alan, 2001); J. Chocholoušek: Surrealismus po pitvě. K poválečnému přehodnocování avantgardních východisek v tvorbě Karla Hynka, Aluze 2007, č. 3; P. Král: O Hynkovi, Souvislosti 2008, č. 2; A. Tippnerová: Die permanente Avantgarde? Surrealismus in Prag (Köln - Weimar - Wien 2009, česky Permanentní avantgarda? Surrealismus v Praze, 2014); R. Kopáč: Pohlavní sklony v pořádku? Co erotického se psalo, když se nesmělo publikovat (v letech 1948–1989), Weles 2010, č. 40/41.
Recenze: S vyloučením veřejnosti: V. Novotný, Týdeník Rozhlas 1999, č. 18; F. Tomáš, Právo 23. 4. 1999, týž in LitN 1999, č. 19; J. Rauvolf, Rolling Stone 1999, č. 2; J. Nejedlý, NK 1999, č. 19; J. Brabec, LidN 17. 6. 1999; V. Gardavský, Plzeňský deník 28. 7. 1999; M. Langerová, Týden 1999, č. 33; J. Chocholoušek, Host 1999, č. 7.

Autor hesla: Jakub Effenberger (1995); Jakub Sedláček (2007); Michal Jareš (2015)
Aktualizace hesla: 8. 9. 2015 (jar)
 
zpět na hlavní stranu