Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Bedřich FUČÍK

* 4. 1. 1900, Čáslavice (u Třebíče) 
† 2. 7. 1984, Praha 
 
Literární kritik a esejista
 Vystudoval gymnázium v Třebíči (1912–1920) a poté srovnávací literatury na FF UK (doktorát 1927 prací Zeyer dramatik). V roce 1928 působil jako tajemník a v letech 1929–1939 jako ředitel nakladatelství Melantrich. V leteh 1939–1943 byl šéfredaktorem nakladatelství J. R. Vilímek a v letech 1945–1948 ředitelem nakladatelství Vyšehrad a Universum, 1949–1950 korektorem Vyšehradu. Roku 1951 byl z politických důvodů zatčen a odsouzen k 15 letům vězení (spolu s Josefem Knapem, Františkem Křelinou, Václavem Prokůpkem, Zdeňkem KalistouJanem Zahradníčkem), v roce 1960 byl amnestován a v roce 1967 rehabilitován. Od roku 1960 byl v důchodu. – V roce 1929 se oženil s překladatelkou Jitkou Skalákovou (1903–1987, publikovala převážně pod jménem Jitka Fučíková, ojediněle i pod pseudonymem Jan Rybář). Překladateli jsou také oba Fučíkovi zeťové: Jindřich Pokorný (*1927) a Josef Čermák (*1928).
 Přispíval do Hostu, Akordu, Rozprav Aventina, Evy, Naší doby, Orientace aj. Redigoval časopisy Svítání (studentský časopis v Třebíči, 1919), Tvar (1927–1931; 1927 s Milošem Dvořákem a Jaroslavem Zatloukalem, 1928 s Milošem Dvořákem a Albertem Vyskočilem), Listy pro umění a kritiku (1933–1934). Pořádal knižnice Poezie (1933–1938), Prameny (1935–1938, s Emilem Fillou), Tvar (1940–1944, s Vilémem Závadou), Verše (1946–1948).
Ve 30. letech spolupracoval s Československým rozhlasem, v roce 1969 připravil televizní pořad o Grahamu Greenovi, spolupracoval též s Violou a Památníkem národního písemnictví. Roku 1974 založil s Vladimírem Binarem samizdatovou edici Rukopisy VBF, v níž vycházely sebrané spisy Jakuba Demla (14 sv., s Vladimírem Binarem, s edicí souvisí samizdatová Zpráva o uspořádání Díla Jakuba Demla, 1981), Jana Čepa (6 sv., s Mojmírem Trávníčkem) a Jana Zahradníčka (7 sv., s Mojmírem Trávníčkem a Radovanem Zejdou). V samizdatu byl uveřejněn také soubor Fučíkových vzpomínkových esejí Sedmero zastavení (1977), který byl 1982 v Krameriově expedici rozšířen na Osmero zastavení a ve třetí verzi na Čtrnáctero zastavení (Rukopisy VBF 1984, Petlice 1985). Dále v samizdatových edicích vyšlo mj. Historie jednoho překladu (1979); Oběšený harlekýn (1979); Píseň o zemi (1984); Dvanáct listů Josefu Glivickému (1984). Po Fučíkově smrti vydávali spolueditoři edice Rukopisy VBF souborné Dílo Bedřicha Fučíka: Kritické příležitosti 1 (1986), Kritické příležitosti 2 (1987), Setkávání a míjení (1988), Píseň o zemi (1989), Čtrnáctero zastavení (1987), Rodná krajina básníkova (1989). Fučík je též zastoupen v samizdatových či rukopisných sbornících Albertovi k šedesátinám (1950); Z pěstiček zaťatých. Básníkovi Janu Skácelovi k šedesátinám (1982); Písačky pro Dominika Tatarku (1983); Vladimíru Vokolkovi k sedmdesátinám (1983) a Jaroslav Durych 2. K 25. výročí básníkova úmrtí (1987). – Užíval pseudonymů a šifer: Bedřich Dvořák, Václav Horák; Abc, Baf., B. F., Bf, Bk., a též F. Hlz. (společně s dalšími v Listech pro umění a kritiku 1934).
 Nejen recenze, ale i rozsáhlejší Fučíkovy studie zásadního rázu jsou téměř výhradně věnovány soudobé české poezii a próze. V návaznosti na F. X. Šaldu chápal umění jako budování uměleckého a životního řádu; polemikami proti relativismu (zvláště u Karla Čapka) a důrazem na směřování člověka k nadosobním hodnotám v pokoře a lásce k bližnímu pokračoval Fučík v katolické tradici. Proti tezovitosti a podsouvání utilitárních funkcí umění prosazoval svébytné poslání uměleckého díla jako podněcovatele duchovního růstu. V rámci tohoto zaměření hodnotil posuzovaná díla s estetickou náročností a bez ohledu na spisovatelovu politicko-ideologickou či náboženskou orientaci. Větší studie napsal především o Otokaru Březinovi, Karlu Čapkovi, Janu Čepovi, Jakubu Demlovi, F. X. Šaldovi, Vilému Závadovi a malíři Františku Tichém. Pozdní knihy vzpomínkových esejů Sedmero zastavení (o F. X. Šaldovi, Vladislavu Vančurovi, Jakubu Demlovi, Františku Halasovi, Vítězslavu Nezvalovi, Vladimíru HolanoviJiřím Kolářovi), Osmero zastavení (doplněno o Františka Tichého) a Čtrnáctero zastavení (dále rozšířeno o Jana Čepa, Viléma Závadu, Jana Zahradníčka, Josefa Floriana, Miloše DvořákaRudolfa Černého) nepsal ani tak literární badatel, jako spíše básník a psycholog, jenž každý portrét pojímá jiným způsobem. Tematicky jsou jednotlivá zastavení výpovědí o osobních vztazích nejen mezi vzpomínajícím a obdivovanými tvůrci, ale především mezi nimi navzájem. Fučík píše s přímočarou pravdivostí i o jejich slabostech, v hloubi však odhaluje jejich osobní a uměleckou velikost a touhu po lidské sounáležitosti. Soubor Píseň o zemi obsahuje práce věnované literatuře (od obsáhlejších studií přes přednášky a doslovy až po vybrané dopisy), které vznikly v letech 1945–1984 a většinou nebyly publikovány. I když tu a tam vysloví ostrý kritický soud, píše Fučík v tomto období už pouze o autorech, kterých si cení, nejvíce znovu o Jakubu Demlovi, Janu ZahradníčkoviJanu Čepovi, z mladších např. o Josefu KostohryzoviJanu Skácelovi. Navzdory pozornosti věnované tragickým konfliktům řady děl vyzdvihuje (v nevysloveném kontrastu k dobové i osobní situaci) jejich kladné vyznění, které nachází především v rozmanitých variantách lásky k zemi.
Jako překladatel se Fučík soustředil zvláště na moderní německy psanou literaturu.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie, eseje a publicistika: O knihu pro mládež (studie, 1941); Ztroskotání Pacifiku (R pro ml., 1948, na námět F. Marryata, pod pseud. Václav Horák); Zakopaný pes aneb O tom, jak, proč a kde vznikla některá slova (výkladový slovník, 1976, s J. Pokorným, B. F. neuveden; rozšíř. s tit. Zakopaný pes aneb O tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví, 1992); Sedmero zastavení (EE, Mnichov 1981; rozšíř s tit. Čtrnáctero zastavení, in Dílo B. F.); Zpovídání (knižní rozhovor s Karlem Bartoškem, Toronto 1989).
Souborné vydání
: Dílo B. F. (Melantrich, Arkýř, Triáda, ed. V. Binar a M. Trávníček; 6 sv.): 1. Kritické příležitosti 1 (EE 1998; původně v samizdatu 1986); 2. Kritické příležitosti 2. (EE 2002, původně v samizdatu 1987); 3. Setkávání a míjení (kriticko-esejistické práce, 1995, pův. v samizdatu 1988); 4. Píseň o zemi (EE 1994, původně v samizdatu 1989); 5. Čtrnáctero zastavení (EE 1992, původně v samizdatu 1987); 6. Rodná krajina básníkova (EE 2003, původně v samizdatu 1989).
Korespondence: Listovní příležitosti: Dopisy Bedřicha Fučíka Mojmíru Trávníčkovi (ed. J. Hrabal 2003).
Překlady
: C. F. Meyer: Svatba mnichova (1930); A. Ulitz: Londýnský kejklíř(1940, s J. Fučíkovou); J. F. Cooper: Poslední Mohykán (1948, úprava překladu F. S. Procházky, jehož pseudonym Fr. Faustin byl v knize zkomolen do podoby Fr. Austin); I. A. Gončarov: Všední příběh (1951, pod pseud. Václav Horák); Saki (H. H. Munroe): Kruté šprýmy (1961, pod pseud. Bedřich Dvořák); O. M. Graf: Kam se schováš, človíčku? (1964); E. Rackwitz: Po neznámých stezkách a mořích (1964, pod pseud. Bedřich Dvořák); H. Fallada: Kdo už jednou seděl v base (1967); M. Brod: Život plný bojů (1966) + Pražské hvězdné nebe (1969); W. S. Catherová: Smrt si jde pro arcibiskupa (1970); J. Čep, Sestra úzkost. Zlomky autobiografického eseje (Řím 1975; 1993, + V. Čep).
Uspořádal, vydal a redigoval: F. X. Svoboda: Milostný sen (výbor poezie, 1940); K. Klostermann: Paní Meluzína (výbor, 1946); A. P. Čechov: A chce se žít (výbor povídek, 1949); R. L. Stevenson: Pavilon na písčinách (výbor, 1950); J. Deml: Rodný kraj (1967, s M. Dvořákem); J. Čep: Zeměžluč, Letnice, Děravý plášť (1969; též in Spisy Jana Čepa: Dvojí domov 1, ed. M. Trávníček, 1992); J. Zahradníček: Čtyři léta (1969); J. Čep: Etudy pro paní J. (Mnichov 1986); spisy: Dílo F. X. Šaldy (1934–1941, 13 sv.); Spisy J. Čepa (s využitím samizdatových edic B. Fučíka a M. Trávníčka ed. M. Trávníček 1992–1998).
Korespondence: M. Trávníček: Vzájemná korespondence Jana Čepa a Bedřicha Fučíka, Tvar 1998, č. 8 (studie s ukázkami z korespondence); Adresát Bedřich Fučík, Revolver Revue č. 40, 1999, s. 121 (dvě studie Z. Dětákové a V. Binara + edice dopisů J. Demla, J. Durycha, V. Holana, F. Hrubína a J. Seiferta B. Fučíkovi); Zdeňka Pavlousková – dopisy, Zprávy Spolku českých bibliofilů v Praze 1999, č. 1/2 (vzájemná korepodence Z. Pavlouskové s J. Palivcem, B. Fučíkem, J. Heydukem a B. Novákem; ed. M. Palák); Vzájemná korespondence B. Fučíka a J. Zahradníčka z let 1929–1960), ed. V. Binar a A. Jonáková, Literární archiv: Narozeni na přelomu století... sv. 32/33, 2001.

LITERATURA

Bibliografie: Z. Jürgensová in B. F., Paralipomena (2006) zde
Knižně: R. Sak: „Život na vidrholci“: Příběh Bedřicha Fučíka (2004).
Studie a články: A. Kratochvil: doslov in Sedmero zastavení (Mnichov 1981); V. Havel: Život na vidrholci, Svědectví (Paříž) 1984, č. 73; K. Pecka: Odkaz šifry VBF, LidN (smz.), léto 1989, též in LidN 2, 1989 (1990); J. Holý: Setkání s B. F., ČL 1990, s. 352; V. Binar: B. F., LidN 5. 1. 1991; M. Trávníček: Rukopisy VBF, Zprávy Spolku českých bibliofilů, 1991, č. 2–3; Z. Dvořáková in Navzdory nenávisti a mstě (2002).
Recenze: Sedmero zastavení: J. Kovtun, Svědectví (Paříž) 1982, č. 66 * Čtrnáctero zastavení: Z. Heřman, SvSl 29. 4. 1992; V. Novotný, MDF 16. 6. 1992; J. Brabec, NK 1992, č. 20; M. Petříček, Tvar 1992, č. 26 * Píseň o zemi: M. C. Putna, Respekt 1994, č. 42; J. Wiendl, Tvar 1995, č. 2; V. Karfík, LitN 1995, č. 17 * Setkávání a míjení: J. Brabec, NK 1995, č. 27; Z. Heřman, SvSl 28. 6. 1995; V. Novotný, Práce 2. 8. 1995 * Kritické příležitosti 1: A. Haman, NK 1998, č. 29; M. Bauer, Tvar 1998, č. 22; I. Kotrlá, Akord 2004/05, č. 9; M. Punčochář, Aluze 2004, č. 2/3 * Kritické příležitosti 2: D. Iwashita, LidN 4. 1. 2003; K. Komárek, Aluze 2002, č. 3; B. Kostřicová, Host 2004, č. 6 * Rodná krajina básníkova: D. Iwashita, LidN 27. 3. 2004.
Rozhovor: K. Bartošek – B. F.: Zpovídání (Toronto 1989).
Nekrology: K. Jadrný, České slovo (Mnichov) 1984, č. 7/8; E. Kantůrková, Obrys (Mnichov) 1985, č. 1.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, uspořádáno v 1. stupni evidence.

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995)
Aktualizace hesla: 24. 5. 2006 (kb)
 
zpět na hlavní stranu