Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Pavel  ŘEZNÍČEK

* 30. 1. 1942, Blansko  
 
 
Básník a prozaik
 Otec byl technickým úředníkem, matka v domácnosti. Základní školu začal Řezníček navštěvovat v rodišti, od roku 1949 žil v Brně, kde také od roku 1956 studoval na jedenáctileté střední škole. Po maturitě (1959) dva roky pracoval jako řezač materiálů v ZKL v Líšni a poté jako frézař v Elektrických závodech Julia Fučíka v Brně. Během vojenské služby v Plzni (1961–1963) se seznámil se spisovatelem Petrem Králem, který v něm podnítil literární zájmy. Nástavbová studia na dvouleté Střední knihovnické škole v Brně nedokončil a od roku 1965 vystřídal řadu manuálních povolání (rozvažeč stravy v nemocnici, skladník aj.), od roku 1968 byl řidičem. Podílel se na činnosti brněnských nekonformních literárních kruhů, spjatých s postavou „demiurga, básníka, prozaika a dramatika“ Jana Nováka (1925–1980). Roku 1974 přesídlil do Prahy, živil se zde nejprve jako stavební dělník, 1978–1993 pracoval jako skladník v ČSAD, 1994 přijal zaměstnání ve Státním ústředním archivu, odkud na podzim téhož roku odešel dělat manipulanta do knihařské a vazačské firmy Tomos. V květnu 1998 nastoupil jako třídič pošty. Od roku 2003 je v důchodu.
 Řezníčkovy spisovatelské začátky jsou spjaty s brněnskou literární skupinou Vateň. První básně uveřejnil v roce 1967 v Sešitech pro mladou literaturu a v Divokém vínu. Od počátku tzv. normalizace až do roku 1989 své texty i překlady uveřejňoval výhradně v ineditních a exilových literárních periodikách, mj. ve Svědectví (Paříž), Listech (Čtení na léto, Řím), Hostu, Revolver Revue, Fragmentu K (Bratislava), Komunikaci, REF (Brno). V roce 1973 v Brně vydával samizdatový časopis Koruna, o rok později již v Praze spolu s Janem Gabrielem založil a až do roku 1989 vydával surrealistický samizdatový časopis Doutník, ve kterém také pravidelně publikoval (další čísla vydal v letech 1995–2006 ve spolupráci s Ladislavem Fantou).
Od roku 1990 přispívá básněmi, prózou, literárními recenzemi a publicistickými články do periodik Tvar, Literární noviny, Analogon, Vokno, Listy pro literaturu, Slovenské pohľady (Bratislava), Respekt, Iniciály, Nové knihy, Lidová demokracie, Moravskoslezský týden (Ostrava), Lidové noviny, Listy, Clinamen (Praha), Filtré (Praha), Humus (Mnichov), Intervence, Reflex, Televize, Denní Telegraf, Interview, Základna (Brno), Slovo, Týdeník Rozhlas, Babylon, Intelektuál, Protimluv aj.
Podílel se na samizdatových sbornících Merlin (1968, ed. J. Havlíček), Z pěstiček zaťatých (1982, Janu Skácelovi k šedesátinám), In memoriam Oleg Sus 1924–1982 (1984), Karlu Srpovi k padesátinám (1987, ed. Joska Skalník), Na střepech volnosti (Česká expedice 1987, ed. Z. Hrubý) a Za Karlem Maryskem (Pražská imaginace 1989); sestavil sborník Anděl z Cejlu (Brno-Praha, 1985, k nedožitým šedesátinám Jana Nováka).
V samizdatové Edici Expedice mu vyšla próza Strop (1989). Pravidelně Řezníček sestavoval soubory a průřezy svých básní pro vlastní samizdatové knihy: Plovací sval (1969), Vrstva chleba vrstva vápna královna (1970), Ohňová země (1971), Orel lopatou nabírá kukuřici (1973), Hlídej (1974), Maso pod hromadou (1978), Halitósis (1978), Harrisonův oblouk (1979), Antropofag na dveřích (1980), Hrabě Esterházy za letadlem (1983), Saudská Arábie (Bratislav 1983), Vlak na nehty (1985), Kráter Resnik (1986), Sochy z trávy (1987), Přelety kladkostroje (1988) a Jazz smetal uhlí... Orleáns (1989). Ineditně byly rozšiřovány rovněž jeho parasurrealistické fantaskní prózy, počínaje lyrickými burleskami Zrcadlový pes (1972) a Sako (1974) přes absurdní dadaistickou grotesku Alexandr v tramvaji (1976) a prózy Strop (1978), Zvířata (1984), Vedro (1986) až po vzpomínkový triptych Hvězdy kvelbu – Popel žhne – Hellé (1986–1987, 3. sv. knižně s tit. Blázny šatí stvol).
V 60. letech připravoval mj. scénické pořady pro Malé divadlo hudby a poezie a pro divadélko Konvence vytvořil montáž z francouzské surrealistické poezie Ďáblův ocas je bicykl (1965). Pražská poetická vinárna Viola uvedla v roce 1993 scénické zpracování Hvězd kvelbu pod názvem Ani den bez srandy (sc. Miroslav Donutil). Na začátku 90. let spolupracoval s literární a výtvarnou Šternberskou surrealistickou skupinou (Ladislav Fanta aj.). V letech 1998–2008 spolupracoval s Českým rozhlasem. V zahraničních literárních antologiích a samizdatových periodikách užíval pseudonymů Karel Doležal a Pavel Vateň, podepisuje se šifrou PŘ.
 

Publikované básnické cykly Pavla Řezníčka rozvíjejí poetiku surrealismu a postsurrealismu příklonem k jeho groteskní poloze a k estetice patafyzična jako optimální možnosti kreativně ztělesnit paralelitu světů vnějších a vnitřních (Kráter Resnik a jiné básně, výbory z autorovy poezie od konce 60. let Tabákové vejcePlovací sval). Texty jsou svým způsobem fragmenty z nekonečného básnického pásma asociací a obrazů-signálů, přičemž stálý důraz na bizarnost a antikonvenčnost metaforických spojení směřuje v Řezníčkově poezii ke stálé polemice s básnictvím tradiční obrazivosti. I v Řezníčkově poezii z přelomu tisíciletí dominuje silný imaginativní proud nesourodých představ, ironie, sarkasmus, nadsázka a mystifikační hra s útržky osudů dějinných postav (Hrozba výtahu, Atentát ve vaně, Kakodémonický kartáč). Ještě výrazněji se tyto atributy jeho tvorby projevily v prózách z přelomu 70. a 80. let (Alexandr v tramvaji). Se záměrem pojmenovat patafyzickou a biologickou prapodstatu lidské společnosti činí vypravěč jejich základní osou imaginativní černý humor, často pracující s antropomorfizací, metaforizací předmětného světa (Strop, Zvířata či Vedro).
V méně experimentátorské, nejednou až laskavě nostalgické rovině jsou napsány Řezníčkovy zpola fiktivní a recesní, zpola dokumentární vzpomínky na ovzduší panující v tzv. brněnské literární bohémě 60. a 70. let (triptych Hvězdy kvelbu), v nichž jsou kromě demiurgické postavy Jana Nováka v humoristické tónině a pod průhlednými pseudonymy zvěčněni Arnošt Goldflam, Jiří Olič, Ladislav Soldán, Karel Šebek, Jiří Veselský aj. Podobným způsobem je budována i próza Natrhneš nehtem hlavy jejich, která volně navazuje na zmíněný triptych, je ovšem zasazena do pražského prostředí.
Od poloviny 60. let kromě vlastní tvorby též překládal a časopisecky publikoval (smz. Doutník, Analogon) zejména francouzskou surrealistickou poezii a prózu (Benjamin Péret, Georges Bataille, Joyce Mansourová, Georges Henein, Henri Rousseau, Ambroise Vollard aj.).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Strop (P, franc. s tit. Le Plafond, Paris 1983; česky: 1991); Zrcadlový pes (PP, franc. s tit. L’Imbécile, St. Nazaire 1986; česky: 1994); Kráter Resnik a jiné básně (BB 1990, obsahuje: Kráter Resnik, Přelety kladkostroje); Hvězdy kvelbu. Román mládí (P 1992); Vedro (P 1993); Zvířata (P 1993); Alexandr v tramvaji (P 1994); Cerf volant (PP 1995); Popel žhne. Hvězdy kvelbu 2 (P 1996); Holič a boty (P 1997); Blázny šatí stvol. Demiurgovy příhody v ústavu choromyslných. Hvězdy kvelbu 3 (P 1998); Hrozba výtahu (BB 2001, v oddíle Místo sborníku k šedesátinám obsahuje i texty jiných autorů); Atentát ve vaně (BB 2001); Fantomy na příděl (BB 2001); Natrhneš nehtem hlavy jejich. Černý Ancalagon (P 2003); Kakodémonický kartáč (BB 2006).
Výbory: Tabákové vejce (BB 1991, na tit. listě 1992); Plovací sval (BB 1995); Stroj na peklo (BB 2007, obsahuje i texty dosud netištěné, ed. R. Kopáč). Confessione di un funambolo (přeložil Antonio Parente, Milano 2008).
Překlady: A. Vollard: Otec UBU ve válce (1999); J. Mansourová: Výkřiky (s dalšími, 2003); scénicky: H. Rousseau: Návštěva na výstavě (1969).
Příspěvky ve sbornících: Na střepech volnosti (Mnichov 1989; 1991); Stopy blesku. Česká povídka 90. let (1996); Kabinet smíchu. Almanach literárního humoru (1997); Day Light in Nightclub Inferno (North Haven 1997); Jak chutná nezávislost (1998); Pegasovo poučení (2002); Lepě svihlí tlové (2002); Ryby katedrál (2002); Jezdec na delfíně (2005); Báseň mého srdce (2005); Po městě, jež je mi souzeno (2007); Antologie české poezie. II. díl (1986–2006) (2007).
Uspořádal a vydal: Letenka do noci. Antologie současné surrealistické poezie (s. F. Dryjem, 2003).

LITERATURA

Studie a články: M. Kundera in Strop (franc. vydání, Paris 1983), též in NK 1991, č. 23; J. Gabriel: předmluva, in Kráter Resnik a jiné básně (1990); V. Šibrava: doslov, in Zvířata (1993); Petr A. Bílek: Pavel Řezníček aneb k problému označovaného, Labyrint 1994, č. 2; R. Kopáč: doslov, in Hrozba výtahu (2001); J. Lopatka in Posudky (2005); Z. Tesař: doslov, in Kakodémonický kartáč; J. Krejčí in V souřadnicích volnosti (2008).
Recenze: Kráter Resnik a jiné básně: J. Typlt, LidN 14. 8. 1990; Z. Vybíral, Tvar 1990, č. 3 * Strop: V. Novotný, MFD 30. 8. 1991; P. A. Bílek, Tvar 1991, č. 47 * Tabáková vejce: V. Šibrava, NK 1992, č. 41 * Hvězdy kvelbu: V. Novotný, MFD 27. 2. 1992; J. Lukeš, LidN 5. 3. 1992, příloha Národní 9; M. Huvar, Noviny 25. 5. 1992; K. Nečas, Tvar 1992, č. 13; K. Kolařík, Tvar 2008, č. 4 * Vedro: J. Vanča, Práce 31. 8. 1993; J. Malura, Tvar 1993, č. 23; J. Bránský, Tvar 1993, č. 29–30 * Zvířata: J. Gabriel, MFD 9. 7. 1993; J. Peňás, LD 22. 7. 1993; P. A. Bílek, Tvar 1993, č. 29–30 * Alexandr v tramvaji: J. Peňás, MFD 8. 7. 1994; J. Gabriel, LN 1994, č. 32; V. Novotný, Tvar 1994, č. 20 * Zrcadlový pes: J. Peňás, MFD 24. 2. 1995; J. Gabriel, LitN 1995, č. 18 * Plovací sval: L. Sedláková, Denní Telegraf 12. 4. 1995 * Popel žhne: J. Mlejnek, LidN 22. 6. 1996, příloha Národní 9; V. Novotný, Tvar 1996, č. 18 * Blázny šatí stvol: V. Novotný, Tvar 1998, č. 12; M. Huvar, Mosty 1998, č. 32 * Hrozba výtahu: P. Hrbáč, Tvar 2001, č. 16; J. Gabriel, LinN 2001, č. 43 * Natrhneš nehtem hlavy jejich: V. Novotný, Intelektuál 2003, č. 3; J. Gabriel, LinN 2003, č. 50; L. Foldyna, Host 2004, č. 1 * Kakodémonický kartáč: R. Kopáč, Právo 12. 6. 2006; K. Kolařík, Tvar 2006, č. 15 * Stroj na peklo: K. Kolařík, Tvar 2007, č. 15; M.Caňko, A2 2007, č. 40.
Rozhovory: P. Volf, MFD 8. 9. 1990; J. Gabriel, Reflex 1991, č. 10; P. A. Bílek, Občanský deník 10. 9. 1991; J. Mlejnek, Komunikace 1993, č. 1; J. Nejedlý, NK 1998, č. 30; R. Kopáč, Tvar 2001, č. 6; J. Macháček, Protimluv 2007, č. 3; M. Balaštík, Host 2007, č. 9.

Autor hesla: Vladimír Novotný (1998); Karel Piorecký (2010)
Aktualizace hesla: 10. 2. 2010 (kp)
 
zpět na hlavní stranu