Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
© Petr Kotyk

 Václav  JAMEK

* 27. 11. 1949, Kladno 
 
 
Prozaik, básník, překladatel a esejista
 Vyrostl v rodině hutníka. Ve svém rodišti vychodil ZŠ; školní rok 1961–1962 strávil ze sociálních důvodů v Domově mládeže v Horních Počernicích u Prahy. V roce 1965 začal navštěvovat SVVŠ, 1966–1969 studoval na Carnotově lyceu ve francouzském Dijonu, po návratu pak na FF UK francouzštinu a dva semestry i srovnávací literární vědu u Václava Černého (1969–1970); po jejím zrušení si za diplomní obor zvolil psychologii (1970–1975). Vysokoškolská studia ukončil prací Podklady k psychologii teorie symbolu (PhDr. 1991). Od roku 1976 byl redaktorem nakladatelství Academia. Na přelomu 1984 a 1985 absolvoval pětiměsíční stipendijní pobyt na École Normale Supérieure v Paříži, od března 1985 byl redaktorem románských literatur v nakladatelství Odeon. V roce 1992 získal půlroční regionální stipendium v La Rochelle (Francie). Na podzim 1994 nastoupil na ministerstvu zahraničí, od března 1995–1998 působil jako kulturní rada ČR v Paříži. V letech 1999–2003 se věnoval výhradně literární práci, v letním semestru 2003 přednášel externě francouzskou literaturu na FF UK, od akademického roku 2003/2004 na plný úvazek jako odborný asistent.
 Básně, úvahy a literární kritiky, psané francouzsky i česky, začal Jamek uveřejňovat převážně až po roce 1989; francouzské texty otiskoval mj. v časopisech Gulliver, Liber (oba Francie), L’Hebdo, L’Impartial (oba Švýcarsko), česky psané texty pak v Lettre Internationale, Listech – Čtení na léto (Řím), Literárních novinách, Iniciálách, Tvaru, Lidových novinách, Svědectví (Paříž) a almanachu Aktuell (Praha), A – Almanachu autorů, Soho revue, Telegrafu, Světové literatuře, Respektu aj. – V samizdatové edici Petlice vyšly sbírky Kniha básňů převeršovná, již vlastnodušně protrpěl a v řeč svázal Eberhardt Hauptbahnhof, básník český (1988), Surový stav (1989, t. r. rozšíř. s tit. Prameny labyrintu). – Za svou beletristickou tvorbu získal v Čechách i ve Francii řadu ocenění, v roce 1999 byl jmenován Důstojníkem Řádu umění a humanitních věd (Officier des Arts et des Lettres). – Užíval pseudonymu Eberhardt Hauptbahnhof a šifer VJ, -am-, hbf.
 Do českého literárního života Jamek vstoupil v druhé polovině 70. let zprvu jako překladatel a autor komentářů k titulům ze současné francouzské literatury (Victor Ségalen, Georges Perec, Michel Tournier, Michel Leiris aj.). Jako bilingvní autor knižně debutoval ve Francii francouzsky psanou prózou Traité des courtes merveilles (Traktát o chatrných divech), textem na pomezí eseje a beletrie, v němž se pokusil o reflexi lidského údělu na konci 20. století, o analýzu příčin a trvání konvenčních tabu v umění, v politice či v sexualitě. V Čechách publikoval překlady z francouzské literatury, jež doprovodil předmluvami či doslovy. Po roce 1989 Jamek začal uveřejňovat i své starší beletristické práce. Vlastní umělecké kredo, úvahy o společenských a etických úkolech a povinnostech, které před spisovatele klade již samotná existence světa literatury, vtělil do knižního eseje Krkavčí múza (vznikl na přelomu let 1976–1977). V dramatu Hlavo žvejkavá rozvíjí zejména možnosti stylistických a jazykových experimentů v dramatickém tvaru. Ve fragmentárním Nedokončeném kalendáři na tento rok a všechny roky příští, napsaném převážně v 80. letech, vytvořil autor travestii tradičních církevních a lidových kalendářů, připojil k nim podobizny smyšlených světců, a to vše proložil parodiemi na reklamu. Jamkova poezie se pohybuje především v poloze satirických a lingvistických hříček a parodií na lidovou poezii (Kniha básňů převeršovaná, již vlastnoručně protrpěl a v řeč svázal Eberhardt Hauptbahnhof, básník český), ale má i svou silně existenciální linii (Surový stav). Krátké, aforisticky psané úvahy o současném stavu jazykové kultury, jež vycházely v letech 1993–1997 v Literárních novinách, vydal souborně v knize O patřičnosti v jazyce. Česky psané studie, eseje, literární kritiky a poskytnuté rozhovory shrnul do rozsáhlého výboru Duch v plné práci (zahrnuje období 1977–2002). Kniha O prašivém houfci vznikla jako polemika s prací My tě zazdíme, Aido Radoslava Nenadála, přerostla však v esej o homosexualitě (a nemoci AIDS) v literatuře od dob renesance až po práh 21. století.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Traité des courtes merveilles (E, Paris 1989); Hlavo žvejkavá (D, rozmnož., 1990); Krkavčí múza (E 1992); Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští (travestie lidového kalendáře, 1994, pod jm. Eberhardt Hauptbahnhof); Kniha básňů převeršovaná, již vlastnoručně protrpěl a v řeč svázal Eberhardt Hauptbahnhof, básník český (BB 1995); Surový stav (BB 1995); O patřičnosti v jazyce (EE 1998); O prašivém houfci. Literatura, homosexualita, AIDS (studie, 2001); Duch v plné práci (soubor studií, 2003).
Ostatní: J. Chmelař: Desátá Planeta = L'exorbitée (fotografická publikace, texty V. Jamek, 2004).
Překlady: C. Jasmin: Ethel a terorista (1978, in Pět kanadských novel); V. Ségalen: Stély (1978); G. Perec: W aneb Vzpomínka z dětství (1979); P. Cauvin: E=mc2, lásko moje (1982); P. Modiano: Ulice temných krámků (1983); M. Tournier: Tetřev hlušec (1984); E. Bove: Moji přátelé, Armand (1986); H. Michaux: Prostor uvnitř (2000).
Příspěvky ve sbornících: Passages et langage d’Henri Michaux (Paris 1987); Literatura, vězení, exil = Literature, Prison, Exile (1997); Židovští autoři v evropských literaturách (1999); Cinque letterature ogi (Udine 2002).
Uspořádal a vydal: M. Leiris: Věk dospělosti (1994).

LITERATURA

Bibliografie: B. Chlíbec – O. Jarošová – E. Kovářová – I. Kraitlová: Bibliografie V. Jamka, in V. Jamek: Duch v plné práci (2003).
Studie a články: A. Měšťan: Jak přicházíme o básníky, Most a.t.d. 1991, č. 2; R. Gallo a kol. in GEN: 100 Čechů dneška 4 (1995); J. Pechar: Smysl života a smysl literatury, LitN 1996, č. 5; M. C. Putna: Poetika homosexuality v české literatuře IV., Neon 2000, č. 6.
Recenze: Traité des courtes merveilles: V. Dufková, Iniciály 1990, č. 5–6 + Tvorba 1990, č. 16 * Krkavčí múza: V. Šlajchrt, MFD 10. 6. 1992; P. Janáček, LidN 16. 7. 1992, příl. Národní 9; M. Petříček, Noviny 31. 8. 1992; M. Exner, Český deník 13. 3. 1993; J. Šulc, LitN 1992, č. 25; J. Vaněk, NK 1992, č. 22; M. Pokorný, Prostor 1992, č. 40; J. Chuchma, Mladý svět 1992, č. 26; J. Látal, Tvar 1993, č. 4; J. Černý, Host 1993, č. 3/4 * Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští: P. Janáček, LidN 18. 2. 1995, příl. Nedělní LN; V. Novotný, Práce 4. 3. 1995; J. Červenková, NK 1995, č. 7; V. Karfík, Týden 1995, č. 9; I. Wernisch, LitN 1995, č. 10; V. Dvořák, Anno domini 1995, č. 3; M. Vajchr, KPRR 1997, č. 8 * Kniha básňů převeršovaná: V. Novotný, NK 1996, č. 5; P. Šimon, Tvar 1996, č. 8 * Surový stav: M. Toman, NK 1995, č. 27; J. Štolba, Týden 1995, č. 29; M. Kovářík, Tvar 1995, č. 20; Z. Urbánek, LitN 1995, č. 48 + polemika: V. Jamek, LitN 1995, č. 51/52 + Z. Urbánek, LitN 1996, č. 2 * O patřičnosti v jazyce: L. Král, LidN 25. 3. 1999, příl. Umění a kritika; J. Slomek, LitN 1999, č. 12; O. Trávníčková, Host 1999, č. 4; S. Romportl, Proglas 1999, č. 3; P. Hora + J. Svobodová, Aluze 1999, č. 2 * O prašivém houfci: P. Hrbáč, Tvar 2002, č. 7; A. Knapp, Týden 2002, č. 16 * Duch v plné práci: V. Karfík, Hospodářské noviny 30. 3. 2004; J. Šebek, LidN 3. 7. 2004; J. Pechar, Tvar 2004, č. 10; S. Škoda, Reflex 2004, č. 10.
Rozhovory: E. Němcová, Kmen 1990, č. 9; D. Janderová, LitN 1990, č. 28; M. Vacík, NK 1990, č. 35; P. Janáček, LidN 26. 6. 1993, příl. Nedělní LN; P. Morvay, Fragment (Bratislava) 1994, č. 3; J. Peňás, MFD 18. 2. 1995; M. Wollner, Týden 1995, č. 11; D. Janderová, Český týdeník 1996, č. 121; A. Kramer, Právo 24. 6. 2000, přetištěno in A. Kramer: Interview, (2001); J. Rulf, Reflex 2000, č. 47; E. Lukavský – S. Škoda – P. Zavadil, Babylon 11, 2001/2002, č. 3; M. Platzová, LitN 2004, č. 22.

Autor hesla: Vladimír Novotný (1995); Kateřina Bláhová (2008)
Aktualizace hesla: 2. 1. 2008 (kb)
 
zpět na hlavní stranu