Slovník české literatury po roce 1945

Zdeněk URBÁNEK

* 12. 10. 1917, Praha

† 12. 6. 2008, Praha

Překladatel, prozaik a esejista

Manželka Věra Urbánková (1920-1972), profesorka tance. – Po čtyřech třídách na Akademickém gymnáziu navštěvoval obchodní akademii v Praze-Karlíně. Aby mohl studovat vysokou školu, složil 1938 na gymnáziu tzv. doplňovací maturitu, studia českého a anglického jazyka však musel zanechat po uzavření vysokých škol nacisty (1939). Pracoval zprvu jako redaktor nakladatelství Evropský literární klub a Sfinx, 1941–45 se nechal zaměstnat u otce na rodovém statku v Drahelicích u Nymburka jako kočí, a tím se vyhnul totálnímu nasazení. Po osvobození krátce působil v redakci Svobodného slova a na ministerstvu informací (díky Františku Halasovi), poté se stal redaktorem nezávislého deníku čs. legionářů Národní osvobození; připravoval pro něj zejména sobotní kulturní přílohu (1945–49). V letech 1949–57 byl zaměstnán v Československém státním filmu jako lektor nevyžádaných námětů, později jako dramaturgický tajemník umělecké rady, která schvalovala scénáře. 1957 onemocněl tuberkulózou. Po vyléčení se od 1959 živil výlučně překlady z anglické a americké literatury. Půl roku hostoval na All Souls College oxfordské univerzity (1968–69). Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. 1989–90 studijně navštívil několik univerzit v USA. 1990 se habilitoval v oboru dramaturgie na AMU, o rok později se zde stal rektorem, 1992 na funkci rezignoval.
Byl předsedou Společnosti Franze Kafky (a později jejím čestným členem), členem výboru PEN klubu a od 1994 předsedou Fondu Boženy Němcové pro autory postižené nouzí.
V roce 1991 byl Urbánkovi udělen Řád T. G. Masaryka III. stupně. V roce 1993 obdržel izraelské vyznamenání „Spravedlivý mezi národy“ a zároveň se stal čestným občanem Izraele za pomoc židovskému obyvatelstvu v době holocaustutu.

V roce 1936 debutoval ve Studentském časopise, dále publikoval v Panoramě, Kritickém měsíčníku, Listu mladých, Svobodném slově, Národním osvobození, Svobodných novinách, Českém životě, Divadle, Tváři, Světové literatuře, Literárních listech. V cizině otiskoval příležitostně příspěvky v Obrysu (Mnichov), Rozmluvách (Londýn) a v Listech (Řím). Po 1989 přispíval do periodik Literární noviny (zde 1995 a 1996 vycházely ukázky z jeho deníkových zápisků, shrnutých později v knize Stránky z deníků), Lidových novin (vlastní rubrika Diář, 1990–92), Židovské ročenky, Fragmentu K (Bratislava), Die Verwandlung. Věstníku Společnosti Franze Kafky. Urbánkovy příspěvky vycházely v samizdatových časopisech O divadle a Obsah (1983–89) a ve sbornících Pohledy 1 (1976), Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (1978), Jakémusi Alexandru K. (1979), K 75. narozeninám prof. Dr. Václava Černého (1980), Vzpomínky a pocty. Na paměť Jana Patočky (1980), Hlasy nad rukopisem Českého snáře (1981), Písačky pro Dominika Tatarku (1983), Danny je náš. K 60. narozeninám J. Škvoreckého (1984), Jaroslav Seifert 1986 (1986), Světlá lhůta (Jiřímu Grušovi, 1989), Karlu Srpovi k padesátinám (1987). V samizdatu vyšla první verze Stvořitelů světa (s tit. Popaměti, rkp. 1977, 1984), soubor vzpomínkových a dalších prozaických textů Ztracená země (1986) a překlad Shakespearova Jindřicha IV. (I. díl 1981, II. díl 1982). V roce 1977 byl uspořádán samizdatový Sborník k šedesátinám Z. U. – V roce 1970 sestavil pro poetickou vinárnu Viola pásmo z díla Jana Hanče. V roce 2003 vyšla rozhlasová dramatizace Urbánkova překladu Richarda III. na zvukovém nosiči. – Užíval šifer ZM, -rb-, urb. V 70. a 80. letech překládal pod cizími jménym (mj. jmény Jarmily Emmerové, Zdeňka Kirschnera, Evy Kondrysové a Josefa Schwarze).

Urbánek patřil k ortenovsko-bednářovské generaci, která vstoupila do literatury na konci 30. let. Jeho esej Člověk v mladé poezii byl jedním z pokusů – vedle Bednářova a Chalupeckého – o vystižení existenciálního a uměleckého stavu a směřování generace: vědomí chaosu, pocity zmaru a nejistoty ve světě zbaveném hodnot, snaha vytvořit nový mýtus člověka, vyvázaného ze společenských funkcí, obnaženého ve svém lidství. Uměleckým výrazem takového postoje byl debut Jitřenka smutku, sbírka lyrických, výrazně subjektivních próz. Sklíčenost, rozbolavělá tíseň jsou zde vyslovovány stylizovanou větou, která se přihlašuje k Vladislavu Vančurovi, její patos působí však o to uměleji, oč je výpověď odtažitější. Následující soubor prozaických „snů, studií a příběhů“ Úžeh tmou je o málo epičtější, zjednodušené a zhuštěné syžety jsou symbolicky zvýznamňovány. Rozpoznává se v nich, že naše životy jsou bez příběhů a nikam nevedou, že jsme zraňováni nepravostí slov. Co nelze dopovědět, nezbývá než „domlčet“, i když úzkostné stavy stále hledají, jak se uvolnit mocí slova, které by mělo žádoucí váhu a plnost. (Na podkladě povídky Florian a mlčení ze souboru Úžeh tmou napsal Urbánek s Jiřím Ortenem čtyřaktovou hru Blahoslaveni tiší.)
Na přelomu 30. a 40. let se Urbánek pokusil rovněž o román. Protagonistou Příběhu bledého Dominika je opět rozvrácený, zjitřený hrdina, jenž bloudí světem plným falše, rozsáhlejší a složitěji komponovaný celek však odhalil úskalí autorovy metody i generačního programu. Kontinuitu postoje a stylu zachovává i v povídkové knize Životy a svědomí, v níž je postavám osamělců dáno jen tolik příběhu, aby se mohla představit jejich neuspokojená, odcizená psychika. Ubylo metaforičnosti, změnil se vypravěč, neobrací již k sobě pozornost exaltovanými výkřiky a vyznavačskými promluvami. Hrdinou druhého románu Cestou za Quijotem učinil Urbánek mladého Cervantese: výlučného jedince, jehož toužící duše se navzdory zradám a zklamáním rozhoduje pro život v tomto pozemském světě. Román je opět podobenstvím, historie mu ale dodala jak reálné pozadí, tak větší bohatství vnějších dějů.
Od 50. let, kdy se vzájemně sblížili „bednářovci“ a členové někdejší Skupiny 42, proměnil Urbánek svou poetiku směrem k autentickému zápisu deníkového rázu. V knihách, které se vesměs skládaly do konečných podob po léta i desítiletí – Ztracená země, soubor esejů Zvláštní případy (o Jiřím Ortenovi, Ivanu Blatném, Janu Hančovi, Ladislavu Dvořákovi), Domy plné událostí (o divadle a dramatu), Stvořitelé světa, Stvořitelé světa pokračují a Stvořitelé světa. Díl třetí – se dopracoval zvláštního útvaru, v němž příběh bývá založen na vzpomínce a memoáry přecházejí do fikce, ale i do teoretizujících úvah (tam, kde se předmětem esejistických textů stává literatura a divadlo). Od vypovídajícího subjektu se tyto prózy přesouvají k lidským osudům, nicméně pamětník, který podává svědectví, modeluje prostým aktem zápisu také vlastní osud. Mnohost toho, co prožili jiní, nemá být touto intervencí redukována, nepřevoditelná různost je oscilacemi povýšena na sám smysl a hodnotou se stává nezrušitelná nejistota. Stránky z deníků se navracejí k oproštěné „deníkářské“ formě; sestávají ze zápisků z let 1986 až 1999 a nabízejí jednak stručný a reflektovaný pohled do autorových soukromých dějin, jednak subjektivní náhled na situace veřejné a významné: ať už společensky, umělecky či politicky.
Generační svědectví a reflexe podával Urbánek od konce 50. let také v doslovech a předmluvách při vydávání děl Jana Hanče, Jiřího Ortena, Hanuše Bonna a jiných.
Významné je Urbánkovo dílo překladatelské. Do češtiny uvedl na dvě desítky klasiků anglické a americké literatury 20. století. Jeho shakespearovské překlady, radikálně odlišné od tehdy dominujících překladů Saudkových, znamenaly novou etapu v české interpretaci a poznávání alžbětinského dramatika (zejména Hamlet a Romeo a Julie).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Jitřenka smutku (PP 1939); Úžeh tmou. Sny, studie a příběhy (PP 1940); Člověk v mladé poezii (E 1940); Příběh bledého Dominika (R 1941); Hrdina obou pólů. Život Roalda Amundsena (R životopis pro mládež, 1943); Životy a svědomí (PP 1945); Cestou za Quijotem (R 1949); Rychle vpřed po zemi, na vodě, vzduchem (P pro děti a mládež, 1951); Blahoslaveni tiší (D, s Jiřím Ortenem, in J. O.: Převleky, 1968); Stvořitelé světa (PP vzpomínkové, Toronto 1989; 1995); Ztracená země (PP 1992); Zvláštní případy (EE 1993); Domy plné událostí (EE 1995); Stvořitelé světa pokračují (PP vzpomínkové 1996); Stvořitelé světa. Díl třetí (PP vzpomínkové 1997); Stránky z deníků (deníkové záznamy 2003).
Ostatní práce: Václav Havel – muž pokojných vzpour (vícejazyčná brožura, text přednášky z cyklu Velcí Češi - Velcí Evropané, 1997).
Uspořádal a vydal: H. Bonn: Dozpěv (BB 1995, spolu s Pavlou Landovou).
Překlady: Hugh Walpole: Zpověď Jana Talbota (1946); Aldous Huxley: Šedá eminence (1947); William Saroyan: Dobrodružství Wesleye Jacksona (1948) + Odvážný mladý muž na létající hrazdě (1958; povídka vynechávaná ze souboru za minulého režimu vyšla samostatně pod titulem Vinice ve velkém údolí 2000) + Tati, tobě přeskočilo (1964) + Pět zralých hrušek (1965, s Josefem Schwarzem) + Léto na krásném bílém koni (1981, s Josefem Schwarzem a Jaroslavem Kořánem, Z. U. neuveden); Charles Dickens: Život a dobrodružství Martina Chuzzlevita (1950) + Americké poznámky (1952) + Příběh dvou měst (1954); Mark Twain: Ze země dolaru (1952) + Tajemný cizinec (1961, 1966 in Tom Sawyer na cestách a jiné prózy) + Muž, který zkorumpoval Hadleyburg (1966 in Tom Sawyer na cestách a jiné prózy) + Skákavý žabák a jiné prózy (1979, s Josefem Schwarzem, Z. U. neuveden; dvojjazyčná verze The Jumping Frog 2004) + Dopisy z planety Země (1987, s Jitkou Beránkovou, pod jménem Josefa Schwarze) + Milionová bankovka (1993); Theodore Dreiser: Americké osudy (1952) + Americká tragedie (1954); Clara Weatherwaxová: Dejme se na pochod (1953); Howard Fast: Spartakus (1953); Walt Whitman: Zpěv o mně (1955, s Jiřím Kolářem) + Stébla trávy (1955, s Jiřím Kolářem) + O poezii, národní kultuře a jazyku (1956) + Spojím vás láskou milenců (2002 výbor z předchozích překladů, s Jiřím Kolářem); Edgar Lee Masters: Spoonriverská anthologie (1957, s Jiřím Kolářem a Emanuelem Fryntou; revidované vydání 2000); John Galsworthy: Sága rodu Forsytů (1957) + Moderní komedie (1957); William Faulkner: Růže pro Emilii (1958, s Josefem Schwarzem); Elizabeth a Laurence Hansonovi: Urozený divoch (1959);
James Joyce: Dubliňané (1959; dvojjazyčná verze The Dubliners 1999) + Dubliňané. Portrét umělce v jinošských letech (2000, s Aloysem Skoumalem); William Shakespeare: Tragický příběh dánského prince Hamleta (1959; s titulem Hamlet, rozmn. 1968) + Richard III. (rozmn. 1962) + Romeo a Julie (1964) + Julius Caesar (rozmn. 1967) + Richard II. (rozmn. 1976) + Šest her (1. sv. Romeo a Julie, Hamlet, 1992; 2. sv. Julius Caesar, Richard II., Richard III., 1995; 3. sv. Jindřich IV., 1995); Henry James: Mistrova lekce (1961); Irving Stone: Žízeň po životě (1957; 1985 upravené vydání pod jménem Jarmily Emmerové) + Advokát Darrow obhajuje (1973, pod jménem Jarmily Emmerové); Cedric Belfrage: U mne setrvej (1963);
Francis Scott Fitzgerald: Diamant velký jako Ritz (1964, s Lubomírem Dorůžkou) + Velký Gatsby a jiné příběhy jazzového věku (1970, s Lubomírem Dorůžkou); Thomas Stearns Eliot: Rodinné shromáždění (rozmn. 1964); Eugene O’ Neill: Dlouhá denní cesta do noci (rozmn. 1965; s titulem Cesta dlouhým dnem do noci 1988, pod jménem Josefa Schwarze); Walter Macken: Mlčící lid (1975, pod jménem Josefa Schwarze); Thomas Berger: Malý velký muž (1977, pod jménem Zdeňka Kirschnera; 1995); Herman Melville: Billy Bud. Benito Cereno (1978, s Jiřím Munzarem, Z. U. pod jménem Evy Kondrysové); Clay Blair (jr): Země Pentagon (1979, pod jménem Josefa Schwarze); scénicky: Lillian Hellmanová: Podzimní zahrada (1974).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Ohnice (1947); Hodina naděje (smz. 1978, něm. s tit. Stunde namens Hoffnung, Luzern 1978; česky Toronto 1980); O divadle (1990); Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českého snáře (1991); Česká nezávislá literatura po pěti letech v referátech (1995); Jan Grossman. Svědectví současníků (1996); Charta 77 očima současníků. Po dvaceti letech (1997); Milý Václave... Tvůj (sborník k šedesátinám Václava Havla, 1997); Transdisciplinární gratulovník k 60. narozeninám Ivana M. Havla (rkp. 1998; knižně 2000).
Překlady ve sbornících: Amerika se směje (1958).

LITERATURA

Bibliografie a medailon Z. U. vyšly jako součást nepravidelného sborníku O divadle 3. (smz. 1987).
Studie a články: A. M. Píša: O nejmladším básnickém pokolení, Národní práce 23. 3. 1941; J. Träger: Hlas básnické osobnosti, SvSl 8. 4. 1970; I. Klíma: Několik poznámek o ztraceném prozaikovi, Spektrum (smz.) 1977, č. 1; V. Karfík: Návraty Z. U., Kritický sborník (smz.) 1987, sv. 3; I. Klíma in Už se blíží meče (1990); J. Pechar: Analýza překladů, in J. P., Interpretace a analýza literárního díla (2002); V. Karlík: Od „nahého člověka“ k svědkovi dějin, in V. K., Literatura je čitelná (2002); Z. Stříbrný: Urbánkův Shakespeare, in Z. S., Proud času = Stati o Shakespearovi (2005).
Recenze původní tvorby: Příběh bledého Dominika: J. Červinka, Řád 1941, č. 7 * Cestou za Quijotem: J. Trefulka, LidN 3. 7. 1949 * Stvořitelé světa: J. Jedlička: Svědectví 1990, č. 91, s. 278, též jako doslov, in Stvořitelé světa (1995); J. Čulík, Tvorba 1990, č. 37; J. Foukalová, Proměny 1991, č. 2; J. Chuchma, Tvar 1992, č. 32; V. Černý in První a druhý sešit o existencialismu (1992); V. Karfík, Týden 1995, č. 36 * Ztracená země: V. Novotný, MFD 26. 2. 1993; M. Petříček, NK 1993, č. 11 * Zvláštní případy: P. Rut, LitN 1993, č. 35; M. Červenka, ČL 1993, č. 2; V. Novotný, NK 1993, č. 10; M. Petříček, Tvar 1993, č. 45 * Domy plné událostí: P. Rut, LitN 1996, č. 40 * Stvořitelé světa pokračují: M. Jungmann, LitN 1997, č. 11; B. Svadbová, Tvar 1997, č. 6; M. Hybler, KPRR 1997, č. 8 * Stránky z deníků: I. Harák, Salve 2004, č. 4.
Recenze překladů: Hamlet: A. Bejblík, Divadlo 1959, č. 9 * Romeo a Julie: A. Vitková, DivN 1960/61, č. 25 * Šest her: Z. Beran, Tvar 1993, č. 9; R. Matys, NK 1995, č. 23; Z. Stříbrný, LitN 1995, č. 38.
Rozhovory: J. Jedlička, Nová svoboda 29. 3. 1964; L. Procházková in …a co si o tom myslíte vy? (Mnichov 1986); M. Langerová, SvSl 30. 9. 1989, příl. Příloha; K. Hvížďala – Z. Salivarová in Benefice (Toronto 1990); Z. Vtípilová, ZN 23. 2. 1991; A. Marxová, Roš chodeš 1993, č. 8; A. Puková, Mosty 1994, č. 35; M. M. Šimečka, Mosty 1996, č. 48; K. Žantovská, Respekt 1998, č. 45; J. Cieslar, KPRR 2000, č. 16;
K životním jubileím: I. Klíma, LidN 12. 10. 2007; L. Vaculík, LidN 16. 10. 2007; J. Škvorecký, Respekt 2007, č. 41.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, uspořádáno v 1. stupni evidence.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Česká literatura v exilu 1948-1989
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945

Autor hesla: Milan Suchomel (1998); Jitka Bednářová (1998)

Aktualizace hesla: 13. 12. 2007 (kk)

Aktualizace bibliografie: 13. 12. 2007 (kk)

zpět na hlavní stranu