EDICE POPELNICE
Edici založil v roce 1978 Jiří Gruntorád, který ji kromě let 1980–1984, kdy byl vězněn, také řídil. V letech Gruntorádova věznění se o chod edice staral Oleg Hejnyš, ke stálým spolupracovníkům patřila přepisovačka Táňa Dohnalová. V edici vyšlo celkem 124 titulů, většinou strojopisů formátu A5; výjimkou je svazek textů Karla Kryla (Z pod stolu) sebrané spisy (1978), který vyšel jako fotokopie exilového vydání v Sixty-Eight Publishers. Náklad jednotlivých svazků se pohyboval kolem 12–15 kopií (jeden průklep), v některých případech až 28 kopií (dva průklepy). Pouze v případě textů Karla Biňovce a Jaromíra Šavrdy byl počet kopií vyšší (kolem 50 kusů). – Edice nebyla průběžně číslována, nejhustší produkci lze sledovat v prvních třech letech (zhruba kolem 30 svazků ročně), později se počet svazků pohyboval kolem deseti. Zhruba dvacet titulů vyšlo ve více vydáních (např. Hrabalův Něžný barbar, Třešňákův Babylon, Havlovy
Dvě aktovky ad.). Grafická úprava nebyla jednotná, v některých svazcích jsou použity jako frontispis fotografie autorů nebo ilustrace. Svazky byly většinou vázány v plátěné vazbě (případně byla vazba potažena tapetou). – Edice ukončila svou činnost koncem roku 1989, chystaný svazek povídek Jiřího Kostúra již nebyl vydán.
Edice Popelnice vznikla v roce 1978 strojopisným přepisem sbírky Jaroslava Seiferta Morový sloup. Gruntorádovým záměrem bylo rozšiřovat obtížně dostupné texty vydané v jiných samizdatových edicích (zejména z Edice Petlice a z Edice Expedice) či v exilových vydavatelstvích (např. Tankový prapor
Josefa Škvoreckého vydaný v Sixty-Eight Publishers) a periodikách (např. rozhovor A. J. Liehma převzatý z římských Listů a nazvaný S Jiřím Voskovcem o čemkoli). Vedle toho však v Popelnici vyšlo 33 původních titulů. Edice se nesoustředila jen na beletrii, v její produkci najdeme i publicistiku, případně výbory z korespondence, eseje, studie nebo vzpomínky. Své místo zde měly také soubory textů několika písničkářů (mj. Vladimír Merta, Karel Kryl, Ota Veverka, Vladimír Oborský, ale též Jan Vodňanský) nebo texty spisovatelů a hudebníků z undergroundového okruhu (např. Ivan M. Jirous, Miroslav Skalický ad.). Pro samizdat nepříliš obvyklý je i akcent na tvorbu pro děti (např. Ruzyňské pohádky, obsažené ve svazku Z dopisů z vězení I. Václava Bendy, případně soubor Magor dětem od Ivana M. Jirouse). V Edici Popelnice vyšlo také několik původních sborníků (Charlie Soukup; Sborník „Charta 77 o míru“). K častěji vydávaným autorům děl převzatých z jiných samizdatových edic patřili mj. Egon Bondy, Václav Havel, Bohumil Hrabal, Jaroslav Hutka, Pavel Kohout, Bohuslav Reynek, Milan Šimečka, Josef Topol,Vlastimil Třešňák a další.
Původní tvorba je zastoupená zejména sbírkami poezie Quida Machulky (Písně příživníka), Petra Taťouna (V hospůdce za deště), Michala Matzenauera (Alkohol v krvi) nebo Jana Nováka (Týden ženy, měsíce roky muže), případně také fejetony Jiřího Tichého (Od dubna do dubna). Vedle nich byl kladen silný akcent zejména na texty ostravských disidentů Jaromíra Šavrdy (mj. vzpomínky Přechodné adresy I. a II. nebo povídky Ulice se zákazem vjezdu) a Karla Biňovce (sbírky epigramů Předjaří a Zpěvy levicového oportunisty). Nezastupitelné místo měl v edici prozaik Martin Harníček, kterému zde postupně vyšly čtyři romány (mj. O Albínovi a Maso) a soubor povídek Pozemek.
Překladová literatura přinášela texty vymezující se proti totalitní komunistické moci, tedy zejména díla George Orwella (mj. román 1984, př. neuveden), Arthura Koestlera (Tma o polednách, přel. František Jungwirth a Eva Kondrysová) a Alexandra Solženicyna (soubor statí a přednášek). Vedle nich uvedla edice také překlady poezie Anny Achmatovové (Rekviem, přel. Jaromír Šavrda) a esejů Edity Steinové (Od časného k věčnému, přel. Dana Němcová). Jistým vybočením z ediční koncepce byl přepis textů Raymonda A. Moodyho Život po životě.
Původní tvorba je zastoupená zejména sbírkami poezie Quida Machulky (Písně příživníka), Petra Taťouna (V hospůdce za deště), Michala Matzenauera (Alkohol v krvi) nebo Jana Nováka (Týden ženy, měsíce roky muže), případně také fejetony Jiřího Tichého (Od dubna do dubna). Vedle nich byl kladen silný akcent zejména na texty ostravských disidentů Jaromíra Šavrdy (mj. vzpomínky Přechodné adresy I. a II. nebo povídky Ulice se zákazem vjezdu) a Karla Biňovce (sbírky epigramů Předjaří a Zpěvy levicového oportunisty). Nezastupitelné místo měl v edici prozaik Martin Harníček, kterému zde postupně vyšly čtyři romány (mj. O Albínovi a Maso) a soubor povídek Pozemek.
Překladová literatura přinášela texty vymezující se proti totalitní komunistické moci, tedy zejména díla George Orwella (mj. román 1984, př. neuveden), Arthura Koestlera (Tma o polednách, přel. František Jungwirth a Eva Kondrysová) a Alexandra Solženicyna (soubor statí a přednášek). Vedle nich uvedla edice také překlady poezie Anny Achmatovové (Rekviem, přel. Jaromír Šavrda) a esejů Edity Steinové (Od časného k věčnému, přel. Dana Němcová). Jistým vybočením z ediční koncepce byl přepis textů Raymonda A. Moodyho Život po životě.
Jiří Gruntorád doprovodil ilustracemi dvousbírku Vedřiny / Dubnový mrholení Vladimíra Oborského (1980). – Některé původní texty, zejména básnické, vyšly počátkem 90. let knižně v nakladatelství Inverze.
Výběrová bibliografie: J. Šavrda: Ulice se zákazem vjezdu; K. Biňovec: Zpěvy levicového oportunisty; M. Harníček: Maso.
Výtvarní spolupracovníci: Vzhledem k absenci tiráže u jednotlivých svazků lze spoluúčast výtvarných spolupracovníků rekonstruovat pouze částečně. Fotografiemi přispěli Jiří Bednář, Alexandr Komaško, Víťa Škorpil, dále byly ve svazcích použity fotokopie grafiky Bohuslava Reynka či Ivana Steigera.
LITERATURA
Bibliografie: J. Gruntorád: Z bibliografie samizdatu. Edice Popelnice. KS 1992, č. 2.
Studie a články: Infoch 1977, č. 3 (samizdat); Edice Popelnice, KS 1986, č. 2 (samizdat); J. Gruntorád: Edice Popelnice, ČL 1994, č. 6.
Související odkazy
Knihovna Libri ProhibitiJitka Hanáková: Edice českého samizdatu 1972–1991
Zdenka Phillipsová: Tschechischer und slowakischer Samisdat der siebziger und achtiger Jahre