Zdeněk POCHOP
* 16. 4. 1930, Horní Branná (u Vrchlabí)
† 20. 8. 2000, Praha
Prozaik
Otec byl legionář, jako penzionovaný voják pak hostinským. – Pochop studoval reálné gymnázium v Jičíně (mat. 1949) a češtinu a ruštinu na FF UK (abs. 1953 diplomovou prací Nástin vývojové cesty Vaška Káni). 1953–58 byl pracovníkem
Katedry jazyků ČSAV, 1959–63 redaktorem nakladatelství
Čs. spisovatel, 1964–69 redaktorem
Literárních novin (Literárních listů,
Listů) a 1969–70 opět redaktorem nakladatelství
Čs. spisovatel. 1970–80 pracoval jako čerpač v národním podniku Stavební geologie (České Budějovice), 1980–82 jako vrátný v ubytovně, od 1982 byl úředníkem-provozářem v ateliéru pozemních staveb Pragoprojektu. 1990 se vrátil do
Literárních novin ve funkci zástupce šéfredaktora, 1992–95 byl ředitelem nakladatelství
Český spisovatel. Poté odešel do důchodu.
Především recenzemi prozaických děl přispíval od 1948 do periodik: Středoškolák, Nový život, Smena (Bratislava), Mladá fronta,
Literární noviny (Literární listy,
Listy),
Host do domu,
Orientace, po 1989 do Lidových novin a
Literárních novin. V samizdatové edici
Petlice vydal 1974 knihu povídek Marné volání. V 60. letech spolupracoval s Čs. rozhlasem na literárních pořadech pro mládež a na cyklu relací z české literární historie. Užíval šifer zp a ZP.
První Pochopovu prózu Mizerné probuzení tvoří vnitřní monolog hrdiny, kterého deformované politické poměry přinutí, aby vlastní provinění svedl na nenáviděnou kádrovou referentku. Novela rozvíjí motiv ztráty důležitého dokumentu, postupně však v ní převládnou úvahy o různých východiscích z nastalé situace a o etické problematice. Obdobnou metodu Pochop uplatnil i v detektivní próze Tajemství klíče: po uvedení případu (tentokrát nálezu mrtvé ženy) jsou probírány okolnosti, které by mohly být vodítkem k jeho vyřešení. Při vyšetřování nabývá teprve plné funkčnosti mimořádná podrobnost vyprávění, které ostatně charakterizuje všechny Pochopovy prózy. Postavy povídek Marné volání se podobají hrdinovi autorovy prvotiny svou vnitřní osamělostí a nedůvěřivostí k druhým. Téma obtížně řešitelného či vysvětlitelného případu je zde vystupňováno do několika variant neproniknutelného tajemství.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Mizerné probuzení (P 1964); Tajemství klíče (R detekt., 1969); Marné volání (PP 1993, oproti smz. přeprac.).Příspěvek ve sborníku: Uzel pohádek (něm. s tit. Die Zauberwurzel, München 1978; česky: 1991).
LITERATURA
Recenze: Mizerné probuzení: F. Benhart, Plamen 1964, č. 11; I. Klíma, LitN 1964, č. 49 * Tajemství klíče: H. Hrzalová, Tvorba 1970, č. 26 * Marné volání: V. Novotný, NK 1994, č. 16; P. Šrut, LidN 24. 3. 1994.Nekrology: A. Kliment, LitN 2000, č. 36; J. Červenková, Tvar 2000, č. 14; I. Klíma, Dokořán 2000, č. 15.
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1998)
Aktualizace hesla: 31. 12. 2006
(ap)
Aktualizace bibliografie: 31. 12. 2006
(ap)