Milan SUCHOMEL
Narodil se v rodině úředníka zemského finančního ředitelství v Brně. Jeho manželka Jaroslava Suchomelová
(1937–2007, roz. Nedbalová) byla v 60. letech nakladatelskou redaktorkou a po 1989 působila v kulturní rubrice brněnské redakce Svobodného slova.
Obecnou školu a reálné gymnázium Suchomel vychodil v rodišti a po maturitě (1947) studoval na FF MU v Brně češtinu a filozofii; absolvoval v roce 1951 diplomovou prací T. G. Masaryk jako literární kritik. PhDr. 1966 prací Studie o moderní české próze, CSc. 1973 prací Vývojové tendence české prózy v letech 1958–1967.
Vyučoval na střední škole ve Francově Lhotě a ve Štítné nad Vláří na Valašskokloboucku (1951–1952) a na Státním kurzu pro přípravu pracujících na vysoké školy v Hostýně-Chvalčově. Od roku 1953 působí na
FF UJEP (MU). Zprvu byl asistentem v knihovně Slovanského semináře, pak na katedře českého a slovenského jazyka a literatury, respektive od 1963 na osamostatněné katedře české a slovenské literatury a literární vědy. Od 1959 byl odborným asistentem, 1990 ustaven docentem a zvolen vedoucím katedry (později přejmenované na Ústav české literatury), 1996 se habilitoval prací Mahenův Měsíc: text, kontext, čtenáři, 1998 jmenován profesorem české literatury.
Od konce 50. let se autorsky podílel na celé řadě literárněvědných, literárněkritických a jiných sborníků, realizovaných ponejvíce v Brně. Je autorem několika doslovů k dílům českých klasických (Karel Matěj Čapek-Chod, Otakar Theer, Lev Blatný) i soudobých spisovatelů (Adolf Branald, Edvard Valenta, Eduard Petiška).
Některé kratší příspěvky podepisuje iniciálami M. S. a šiframi ms, nS.
Suchomel v sobě slučuje literárního kritika a historika, precizního analytika a esejistu. Ve svém myšlení o literatuře nikdy nesdílel jakkoli vyhraněnou metodologickou pozici. Literární dílo je mu specifickým světem, daným nepřenosným způsobem podmíněnosti. Suchomelovy interprertace setrvávají ve východiscích zážitkově-hodnotového osvojení díla, jak je rozvrhlo čtení, a bývají výrazně múzické; psaní o literatuře se Suchomelovi nikdy nestalo rutinou danou vědeckým provozem. Centrum Suchomelova zájmu tvoří především moderní česká próza, jíž se v 60. letech věnoval jako její pravidelný kritik, který nejvíce příležitosti dostával v časopise Host do domu (soubor Co zbylo z recenzenta); později přistoupil i zájem literárněhistorický (zejména v knize Jiné oči Jiřího Mahena). Jeho kniha Literatura z času krize spojuje příležitostného kritika se systematickým vykladačem jedné epochy české prózy. Způsobem metodologicky i esteticky zcela neapriorním podává Suchomel základní přehled dominant české prózy, vykládaje ji jako útvar, který se postupně vymaňuje z vnějších vlivů. Autor se zároveň s velkou citlivostí snaží zachytit především to, jak se česká próza ve spektru témat, stylů i žánrů rozrůzňuje; přitom tak činí často za pomocí velmi překvapivých paralel (např. Linhartová – Hrabal), ale vždy s respektem pro intenci autora a textu. V menší míře se Suchomel věnuje i výkladům poezie (Jana Skácela, Josefa Hory, Františka Hrubína aj.), jakož i výkladům metakritickým a metateoretickým (F. X. Šaldy, Bedřicha Václavka, Olega Suse aj.). Nezanedbatelná je i jeho činnost editorská (např. výbor z české prózy Mámivá noc, Lev Blatný, Otakar Theer). – Svým pedagogickým působením na brněnské FF se podílel na formování několika generací literárních vědců a kritiků, kteří touto institucí prošli.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Literatura z času krize. Šest pohledů na českou prózu 1958–1967 (stati a EE, 1992); Co zbylo z recenzenta. Literární kritika 1954–1994 (soubor recenzí a kritik, 1995); Jiné oči Jiřího Mahena. Mahenův Měsíc: text, kontext, čtenáři (soubor studií, 1997).Účast v týmových pracích: O české literatuře (skripta, 1974; přeprac. 1977); O české a slovenské literatuře (skripta, 1983); Česká literatura od roku 1945 do poloviny let osmdesátých (skripta, 1988); Slovník českého románu 1945–1991 (1992); Český Parnas. Vrcholy literatury 1970–1990 (1993).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Franku Wollmanovi k sedmdesátinám (1958); Kulturněpolitický kalendář 1962 (1961); Slavjanska filologija. Materiali za V meždunaroden kongres na slavistike (Sofija 1963); Bedřich Václavek (1963); Cesty k dnešku 1, 2 (1964, 1966); O marxistické kritice let třicátých (VO 1962; 1964); Literárněvědné studie (1972); Padesát vítězných let (1973); Literatura, umění a revoluce (1976); O socialistickém realismu (VO 1973; 1976); Jiří Mahen – spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (1983); Literární Bílovice nad Svitavou 1, 2 (1983); František Halas – spolutvůrce pokrokové kulturní politiky (1987); Oleg Sus redivivus (1994); Václav Černý. Život a dílo (1996); Prager Schule: Kontinuität und Wandel (Frankfurt am Main 1997); International Postmodernism. Theory and Literary Practice (Amsterdam–Philadelphia 1997); Rok 1947 (1998); Bítov 99' (2000); Zlatá šedesátá (2000); Češi a Němci (2001); Život je jinde...? (2002); Kapitel zur Poetik (München 2003); Ludvíku Kunderovi k pětaosmdesátinám (2005); Víra a výraz (2005).
Uspořádal, vydal a redigoval: Dokořán. Almanach mladé literatury (1957, s J. Trefulkou); L. Blatný: Housle v mrakodrapu (1961); Pro a proti. Kritická ročenka ‘63 (1964, s J. Opavským a Z. Pešatem, též přisp.); Mámivá noc (výbor z české prózy, 1970); Čítanka pro střední školy 3 (1970, se Z. Kožmínem); O. Theer: Hořká idyla (1980); O. Sus: Estetické problémy pod napětím (1992, s J. Janáčkovou a D. Šlosarem); Příběh lásky v české literatuře od počátků k dnešku (2000).
LITERATURA
Knižně: J. Kudrnáč: K šedesátinám Milana Suchomela (jubilejní portrét s bibliografií, in Sborník prací FF brněnské univerzity, 1988); K. P. (K. Palas): Milan Suchomel (mikroportrét s doplňky k bibliografii, in sb. Slavica MU, 1993).Bibliografie: Bibliografie Milana Suchomela od roku 1993 on-line (zde).
Recenze: Literatura z času krize: B. Dokoupil, NK 1993, č. 2; M. Petříček, LitN 1993, č. 4; J. Trávníček, Tvar 1993, č. 6; A. Jedličková, Tvar 1993, č. 14; J. Poláček, LidN 10. 6. 1993, příloha Národní 9; M. Zelinský, Tvar 1993, č. 16 * Co zbylo z recenzenta: M. Zelinský, NK 1996, č. 19; A. Haman, LitN 1996, č. 31; J. Trávníček, Tvar 1996, č. 15 * Jiné oči Jiřího Mahena: J. Rambousek in Nesoustavná rukověť české literatury (2003).
Rozhovor: J. Trávníček, Tvar 1997, č. 13.
K životním jubileím: J. Trávníček, Universitas 1993, č. 3; -vn- (V. Novotný), Tvar 2003, č. 14; -ek- (J. Trávníček), Host 2003, č. 8; T. Kubíček, ČL 2003, č. 5.