Slovník české literatury po roce 1945

Marie KUBÍNOVÁ

* 21. 11. 1943, Praha

Literární teoretička a sémiotička

Dívčím jménem Kozlíková. Narodila se v učitelské rodině. Rané dětství prožila v Praze, v roce 1951 se rodina odstěhovala do Jindřichova Hradce, kde Kubínová vychodila jedenáctiletou střední školu. Po maturitě a návratu do Prahy (1960) studovala češtinu a ruštinu na FF UK; absolvovala v roce 1965 diplomovou prací Obraznost poezie Jaroslava Seiferta (titul PhDr. získala v roce 1979 na základě práce Obsahové a stylové proměny v české poezii dvacátých let; titul CSc. v roce 1986 za práci Sémanticko-komunikační systém lyrické poezie z hlediska soustavy dorozumívacích funkcí; titul DrSc. roku 1993 prací Sondy do sémiotiky literárního díla). V letech 1965–1974 byla zaměstnána jako stážistka a vědecká aspirantka v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. V roce 1975 přešla do Ústavu teorie a dějin umění ČSAV, kde zprvu působila v teoretickém oddělení, později v pracovní skupině pro systémový výzkum uměleckého vyjadřování a sdělování; v roce 1986 se stala vědeckou pracovnicí. V polovině roku 1990 se vrátila do Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, resp. Ústavu pro českou literaturu AV ČR, kde až do odchodu do důchodu v roce 2018 pracovala v oddělení literární teorie, resp. v oddělení poetiky textu. Žije v Praze. – Jejím manželem byl literární historik, editor, básník a autor lyrických próz Václav Kubín.

Publikuje od roku 1966. Postupně přispívala do České literatury, Impulsu, Orientace, Romboidu (Bratislava), Estetiky, Slovenské literatúry (Bratislava), Světa literatury, "S" (European Journal for Semiotic Studies, Vídeň), Tvaru, Slova a slovesnosti aj. Autorsky se podílela na řadě kolektivních prací a sborníků. – U kratších příspěvků používá šifru M. K.

Literárněvědnou aktivitu Marie Kubínové charakterizuje soustředěný teoretický zájem o lyriku a důslednost metodologických východisek. Zprvu se Kubínová zabývala především poezií Jaroslava Seiferta, později se zaměřila k dalším básnickým osobnostem meziválečného období, přičemž prokázala porozumění zejména pro poetismus. Zatímco však v knize Proměny české poezie dvacátých let načrtla na základě zvláštností a klíčových momentů tvorby Jiřího Wolkera, Vítězslava Nezvala a Františka Halase rámcový obraz nadindividuálního vývoje lyriky daného období, ve své druhé, rozsáhlejší knize V území slov učinila analýzu konkrétních prací básníků 20. a výběrově i básníků 19. století součástí teoretického pojednání o obecné povaze lyrického žánru. Poučena mj. českým strukturalismem, lingvistickými koncepcemi Romana Jakobsona a myšlenkovými podněty cizích i domácích zastánců sémiotických teorií rozvinula koncepci lyrického projevu jakožto komunikátu a pokusila se o vymezení jeho specifických komunikačních funkcí a kódů. V dalších studiích, psaných v osmdesátých a na počátku devadesátých let, pojednává Kubínová ze sémiotického hlediska nejen o jednotlivých komponentách lyriky (např. o subjektu v básnické tvorbě), ale i o otázkách výstavby literárního výtvoru a problematice jeho interpretace, vposledku též o pojetí uměleckého díla a analytických postupech u svého hlavního inspirátora, strukturalisty Jana Mukařovského (Sondy do sémiotiky literárního díla).
Zúčastnila se rozsáhlého kolektivního projektu Poetika literárního díla 20. století, jenž je pokusem o syntézu literárněteoretického a literárněhistorického pohledu na literární dílo. Do druhého svazku Pohledy zblízka: Zvuk, význam, obraz, který redigovala, přispěla studiemi věnovanými problematice básnické obraznosti. Studie Problémy a paradoxy literární komunikace je součástí třetího dílu Na cestě ke smyslu. S oporou v pracích představitelů Pražské školy a jejích pokračovatelů (Jan Mukařovský, Felix Vodička, Milan Jankovič, Lubomír Doležel, Miroslav Červenka), pojetí čtenáře Umberta Eca a z fenomenologie vycházejících koncepcí (Roman Ingarden, Zdeněk Mathauser, Paul Ricoeur), ale i na základě vlastní čtenářské zkušenosti a intuitivného vhledu rozvinula své příspěvky do kolektivní Poetiky literárního díla 20. století v následných samostatných knižních studiích. Titulní téma knihy Text v pohybu četby je konkretizováno v úvahách o různých čtenářských přístupech k textu, procesu konstituování významu literárního díla v průběhu četby a s tím těsně souvisejícím fenoménu významového sjednocování. Tři statě zaobírající se otázkou, jak se lyrický text, resp. jím konstruované obrazy nabízejí čtenářské představivosti, byly shrnuty do svazku Časoprostor lyriky.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Proměny české poezie dvacátých let (studie, 1984); V území slov. K dorozumívacímu systému lyrické poezie (studie, 1988); Sondy do sémiotiky literárního díla (soubor studií, 1995); Text v pohybu četby. Úvahy o významové a komunikační povaze literárního díla (studie, 2009; v rámci projektu Text v pohybu); Časoprostor lyriky (monografie 2020, ed. O. Sládek).
Účast v týmových pracích: Slovník světových literárních děl 2 (1988); Proměny subjektu 1 (b. d., 1993); Český Parnas. Vrcholy české literatury 1970–1990 (1993); Kapitoly z teorie literárního díla (skripta, 1993, též redig.); O poetice literárních druhů (1995, též redig.); Poetika míst (1997); Slovník českých spisovatelů od roku 1945 II, M–Ž (1998); Pohledy zblízka. Zvuk, význam, obraz. Poetika literárního díla 20. století (2002, též redig. /s M. Vojtkovou/); Na cestě ke smyslu. Poetika literárního díla 20. století (2005); Slovník literárněvědného strukturalismu (2018).
Překlady: V. Mináč: Paradoxy (1969, pod jm. M. Kozlíková, s D. Karpatským); V. Mináč: O celistvost umění (1982, s V. Menclovou).
Příspěvky ve sbornících: Literárněvědný sborník Památníku národního písemnictví (1982); Češskaja i slovackaja estetika 19–20 vv (Moskva 1985); O interpretácii umeleckého textu 12 (Nitra 1989); Studie o Janu Mukařovském (1991); Model a analogie ve vědě, umění a filozofii (1994); Realismus ve vědě a filosofii (1995); Roman Jakobson, Litteraria humanitas 4 (1996); Prager Schule: Kontinuität und Wandel (Frankfurt am Main 1997); Jan Mukařovský and the Prague School / Jan Mukařovský und die Prager Schule (Postdam – Praha 1999); Chaos, věda a filosofie (1999); Funkcionalismus ve vědě a filosofii (2001); Felix Vodička (2004); Európske literárné avantgardy 20. storočia (Bratislava 2005); Český strukturalismus po poststrukturalismu (2006); Literární archív 41. Česká literární věda 20. století. K 100. výročí narození Felixe Vodičky (2009); Performance/performativita (2010).
Uspořádala a vydala: Magická zrcadla (antologie poetismu, 1982, s V. Kubínem; též přísp.); K problematice struktur ve společenských vědách (1984; též přísp.).

LITERATURA

Recenze: Magická zrcadla (ed.): M. Blahynka, Tvorba 1983, příl. Kmen č. 30; M. Tomčík, Slovenské pohľady 1983, č. 8 * Proměny české poezie dvacátých let: M. Blahynka, LM 1984, č. 10; D. Okáli, Slovenské pohľady (Bratislava) 1985, č. 2; J. Pavelka, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 32; Z. Pešat, ČL 1986, č. 1 * V území slov: J. Urbanec, Kmen 1988, č. 49; J. Trávníček, Rovnost 18. 1. 1989 * Sondy do sémiotiky literárního díla: Z. Mathauser, ČL 1995, č. 6; A. Haman, LitN 1995, č. 27; J. Táborská, Tvar 1996, č. 2 * Pohledy zblízka (ed. + spoluautorka): A. Haman, Tvar 2005, č. 16 (též o svazku Na cestě ke smyslu), též in Kontexty a konfrontace (2010); L. Vítová, Porównania (Poznań) 2005, č. 2 * Text v pohybu četby: V. Trpka, Pandora 2010, č. 20; G. Romanová, LitENky 2010, č. 6 (44) (též zde); O. Sládek, SaS 2012, č. 4 * Časoprostor lyriky: V. Košnarová, Tvar 2021, č. 11; J. Hrdlička, Svět literatury 2021, č. 64 (též zde).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Bohumil Svozil (1995); Veronika Košnarová (2021)

Aktualizace hesla: 29. 5. 2021 (vk)

Aktualizace bibliografie: 26. 10. 2021 (vk)

zpět na hlavní stranu