Jiří PECHAR
Vyrůstal v obchodnické rodině. Obecnou školu a reálné gymnázium vychodil v rodišti, po maturitě (1947) studoval na FF UK v Praze srovnávací historii literatury; absolvoval a titul PhDr. získal v roce 1952 prací Civilizační optimismus v české a francouzské literatuře pojednávající o vlivu Emila Verhaerena na českou poezii. Nastoupil na redaktorské místo do Přírodovědeckého nakladatelství, které se během jeho vojenské služby (1952–1954) změnilo na Nakladatelství Čs. akademie věd. Pracoval zde v tiskovém oddělení a redigoval informační časopis Vědecká kniha, do něhož sám psal články o odborných publikacích, reportáže a rozhovory. V roce 1958 byl z politických důvodů propuštěn a po několikaměsíčním angažmá v Encyklopedickém institutu se na více než třicet let stal překladatelem z povolání. V roce 1990 nastoupil jako vědecký pracovník do Filozofického ústavu ČSAV, resp. AV ČR, kde až do roku 2009 vedl Oddělení pro výzkum filozofie 20. století a inicioval zde překlady základních filozofických děl. V roce 1990 získal v Paříži tříměsíční stipendium francouzské Direction du livre při ministerstvu kultury, v roce 1991 absolvoval půlroční pobyt v Institutu pro vědy o člověku ve Vídni, účastnil se četných konferencí v zahraničí (Jugoslávie, opakovaně Francie). V roce 1996 se habilitoval na FF UK pracemi Otázky literárního překladu, Od příběhu k románu a Prostor imaginace. Celoživotně udržoval kontakty se svým učitelem Václavem Černým.
Za normalizace vydával vlastní, dosud nezdokumentovanou samizdatovou edici. V edicích Kvart a Edice Petlice vydal první verzi knihy Prostor imaginace (s tit. Psychoanalýza a literatura, 1976), prózu Upilované mříže (1977), filozofické eseje Člověk a pravda (1978), analýzy samizdatové prózy Nad knihami a rukopisy (1980), verše Slovo v samotě (1980) a překlad kulturologických statí Sigmunda Freuda pod titulem Freud o literatuře (1979). Přispěl do samizdatových sborníků Volné sebrání 2 (Brno 1974), Janu Patočkovi in memoriam (1978), K 75. narozeninám prof. dr. Václava Černého (1980), Miroslavu Drozdovi a Jiřímu Honzíkovi k šedesátinám (1984) a Setkání (1985, věnováno Václavu Černému). Příspěvky v samizdatovém Kritickém sborníku označoval šiframi -bn- a -l-. Pod Pecharovým jménem vyšly překlady Jana Vladislava (José Pijoan: Dějiny umění 2, 5 a 6) a Vlastimila Fialy (Alexander Dumas: Mušketýři ještě po deseti letech).
Roku 1991 mu ministr kultury Francouzské republiky udělil za jeho zásluhy o propagaci francouzské literatury vyznamenání Důstojník Řádu pro literaturu a umění, v roce 1997 získal Cenu Toma Stopparda, roku 2000 mu akademická rada Akademie věd ČR udělila čestnou oborovou medaily za zásluhy ve společenských vědách a v roce 2007 byl jmenován důstojníkem francouzského řádu Akademických palem. V roce 2014 získal Státní cenu za překlad a v roce 2019 mu vědecká rada Akademie věd ČR udělila Pamětní medaili Jana Patočky. – Jiřímu Pecharovi byl věnován sborník Mezi řádky – Entre les lignes (1999, ed. H. Hanreich, M. Sedláčková a P. Stehlíková).
Pro Pechara je základní jeho rozsáhlá činnost překladatelská, soustavně rozvíjená již od padesátých let, v níž se soustřeďoval na díla básnická, vědecká, zejména však prozaická, a to především z románské oblasti. Jeho přetlumočení děl Marcela Prousta, Sigmunda Freuda, Lévi-Strausse a řady dalších významných děl evropské literatury 19. a 20. století z Pechara učinilo přední osobnost soudobého českého překladatelství. Překladatelskými problémy se na základě praxe zabýval i teoreticky. Svědčí o tom jednotlivé časopisecké studie a zejména knižní pojednání Otázky literárního překladu, které shrnuje zásady, postupy a tendence moderní překladatelské práce a její problematiku ilustruje rozborem konkrétního materiálu. Také další Pecharovy teoretizující práce mají přehledový, interpretačně instruktivní a někdy až příručkový charakter.
Jeho první literárněvědná publikace byla interpretační: v knize Francouzský „nový román“ podal názorný rozbor tvorby čelných představitelů experimentální větve poválečné francouzské beletrie. Do sféry literárněkritické vstoupil samizdatovým souborem reprodukčně založených studií Nad knihami a rukopisy, v nichž podal hodnotící interpretace českých samizdatových a exilových próz sedmdesátých let. K analýze konkrétních literárních děl je soustředěna monografie Dvacáté století v zrcadle literatury, v níž představil západoevropskou literaturu této epochy v jejích základních tématech.
Postupně v jeho literárněvědném zájmu převážila oblast literárněteoretická (k ní byly orientovány i jeho první časopisecké publikace jazykovědné, resp. lingvoliterární). Jeho prvním projevem byla teoretizující esej Od příběhu k románu, zaměřená k poetice epiky a výkladu základních naratologických kategorií. V souboru interpretačních studií Interpretace a analýza literárního díla Pechar charakterizuje vždy určitý přístup k literárnímu dílu (tematická kritika, psychoanalýza, komparativní postupy) vycházející zejména z francouzské literárněteoretické tradice, jejž doplňuje aplikací těchto metod na některá díla českých autorů (Karel Čapek, František Halas, Josef Hora, Josef Holeček, Alois Jirásek, Karel Hynek Mácha, Jiří Orten, Josef Palivec aj.) a překladů děl světové literatury do češtiny (mj. shakespearovské překlady Saudkovy a Urbánkovy, překlady Rimbaudových básní Vítězslava Nezvala, Hiršalovy překlady Morgensterna). Soustavným pohledem na literární teorii je soubor studií Literatura v průsečíku otázek, kde Pechar na základě pojetí moderních teoretiků, zejména francouzských, sumarizuje základní literárněvědné koncepty: pojem beletrie a literární vědy, reference a mimese, dramatu, kategorie naratologické, koncept fikčního světa i otázky axiologické a hermeneutické.
Paralelní část Pecharovy tvorby je soustředěna k filozofii a v menší míře k psychoanalýze (Pechar sám prošel psychoanalytickým výcvikem). V bohatě a přitom utříděně pojatém pojednání Prostor imaginace, vzniklém v šedesátých letech, přístupně vyložil základní pojmy Freudovy psychoanalýzy, popsal její dosah pro podobu moderní kultury a pojmenoval její možné využití při výkladu literární tvorby. V oboru vlastní filozofické (ale také psychoanalytické) problematiky dosáhl nejširšího informativně interpretačního záběru v publikaci Být sám sebou. Ústřední téma identity člověka a jejích mezí zde rozvinul na pozadí myšlenkových soustav představitelů současné, převážně západoevropské filozofie, a v souvislosti s názorem Paula Ricoeura, podle něhož má lidská identita povahu narativní, pojednal šířeji i o výpravné literatuře. V monografii Problémy fenomenologie. Od Husserla k Deridovi se Pechar pokusil o podrobný rozbor myšlení hlavních osobností fenomenologického myšlenkového proudu (Edmund Husserl, Max Scheler, Martin Heidegger, Jean-Paul Sartre, Maurice Merleau-Ponty) i těch filozofů, pro něž fenomenologie znamenala zásadní inspirační zdroj (Paul Ricoeur, Emmanuel Lévinas, Jacques Derrida). Myšlení F. Nietzscheho vyložil, oprostiv jej od dezinterpretací, ve svazku Otázky Nietzschova myšlení. Kniha Lacan a Freud je zaměřena zejména k základním lacanovským tématům (studium fáze zrcadla, sféra řeči, utváření reality či pud smrti).
Pro Pechara je typické prolínání literárněteoretického a filozofického, resp. i psychoanalytického zájmu: svá témata mnohdy sleduje v jedné knize zároveň z obou hledisek (fenomenologické studie v knize Člověk a pravda; svazek Imaginace a myšlení ve hře dějin, kde je role imaginace sledována jak v literatuře, tak ve filosofii, u Husserla, Wittgensteina aj., a také ve Freudově výkladu snů); jiná témata procházejí jeho různými knihami (téma identity nahlíženo z literárněvědné perspektivy ve Dvacátém století v zrcadle literatury, z perspektivy filozofické, psychoanalytické i naratologické v knize Být sám sebou).
Doplňkem Pecharovy rozvětvené tvůrčí aktivity je slovesně kultivovaný pokus o vlastní prózu Upilované mříže, stavící vedle sebe jednotlivcův intimní život a velké dějiny, text ovlivněný stylistikou nového románu a Williama Faulknera, a sporadicky, leč dlouhodobě pěstovaná, tradičněji laděná melancholická tvorba lyrická (v samizdatu vydaná sbírka Slovo v samotě rozšířená o oddíl Podzimní karneval a o Pecharovy komentáře ke genezi básní). – Svůj životopis, obohacený úvahovými pasážemi, často resumujícími jeho práce teoretické, podal v knize Život na hraně.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře a filosofii: Francouzský „nový román“ (studie, 1968); Otázky literárního překladu (studie, 1986); Od příběhu k románu. K poetice výpravné prózy (E 1989); Prostor imaginace (studie, 1992; přejmenované a dopracované znění smz. studie Psychoanalýza a literatura); Být sám sebou. Pojem identity a jeho meze (studie, 1995); Nad knihami a rukopisy (soubor studií, 1996); Dvacáté století v zrcadle literatury (monografie, 1999); Interpretace a analýza literárního díla (soubor studií, 2002); Problémy fenomenologie. Od Husserla k Deridovi (studie, 2007); Život na hraně (autobiografie, 2009); Upilované mříže (R 2011); Člověk a pravda (studie, 2011, rozšířené vydání z r. 1978); Slovo v samotě (BB 2012, rozšířená verze sb. z r. 1980); Otázky Nietzschova myšlení (monografie, 2012); Literatura v průsečíku pohledů (studie, 2012); Lacan a Freud (monografie, 2013); Imaginace a myšlení ve hře dějin (studie, 2017).Překlady: H. de Balzac: Venkovský ples (1958, in Spisy H. de B., sv. 10) + Plukovník Chabert (1986, in H. de B., Novely); É. Zola: Štěstí Rougonů (1959) + Hřích abbého Moureta; Jeho Excelence Evžen Rougon (1960, s L. Kárlem) + Pod pokličkou (1963) + Kořist (1975); J. Gutierrez: Černoušek Kokorí (1963); V. Sáiz: Elektronkový prezident (1964); V. Hugo: Torquemada (1964, in Spisy V. H., sv. 10, Dramata); Vercors: Nepřirozená zvířata; Buřiči; Sylva (1965, s A. Hartmanovou); G. Simenon: 3x Maigret (1965, obsahuje: Maigretův první případ; Maigret v Picratt Baru; Maigret a Dlouhé Bidlo) + Škrtič z Moretu (1993); S. Freud: Přednášky k úvodu do psychoanalýzy (1965; 1991, in Vybrané spisy S. F., sv. 1) + Práce k sexuální teorii a k učení o neurózách (část, 1971; 1993 in S. F., Vybrané spisy S. F., sv. 2–3) + Já a Ono, Psychologie masy a analýza Já (1990, in S. F., O člověku a kultuře) + O člověku a kultuře (1990, s L. Hoškem) + Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalýzy (Sebrané spisy S. Freuda, sv. 15, 1997, s E. Wiškovským) + Přednášky k úvodu do psychoanalýzy (Sebrané spisy S. Freuda, sv. 11, 1997) + Spisy z let 1932–1939 (Sebrané spisy S. Freuda, sv. 16, 1998, s L. Hoškem a O. Vochočem) + Mimo princip slasti a jiné práce z let 1920–1924 (Sebrané spisy S. Freuda, sv. 13, 1999, s M. Kopalem); C. Lévi-Strauss: Smutné tropy (1966) + Myšlení přírodních národů (1971); R. Pinget: Synátor (1967); Kéž hoří popel můj (1967, s dalšími); R. Garaudy: Marchismus 20. století (1968); Umění středověku (1969, partie o gotickém umění); Stendhal: Energické múzy (1970, s dalšími); G. Darien: Zloděj (1970); C. Hagenbeck: O zvířatech a lidech (1972); F. Hellens: Mladík Hannibal (1974, in Pět belgických novel); J. Michelet: Rekové a rebelové sladké Francie (1974) + Francouzská revoluce (1989, s A. Hartmanovou); P. Hériat: Boussardelovi (1975) + Nezvedené děti (1976) + Zlaté mříže (1978) + Čas na lásku (1979); R. Castellanos: Kněžka temnot (1976); A. Martínez Garrido: Strach a naděje (1978); J. K. Huysmans: Naruby (1979); M. Proust: Hledání ztraceného času 3–7 (1979–2020) + Myšlenky (výbor z Hledání ztraceného času, 1996); J. Pijoan: Dějiny umění 10 (1984); C. Kurtz: Oskar na ostrovech (1988); N. Sarrautová: Dětství (1990); Ch. Metz: Imaginární signifikant. Psychoanalýza a film (1991); Pojem krize v dnešním myšlení (1992, s dalšími); J.-F. Lyotard: O postmodernismu (1993, obs. Postmoderní situace a Postmoderno vysvětlované dětem); L. Wittgenstein: Filozofická zkoumání (1993, oprav. 1998); S. Mallarmé: Faunovo odpoledne a jiné básně (1996, s J. Pelánem a F. Hrubínem); Ph. Jaccottet: Myšlenky pod mraky a jiné básně (1997, s J. Pelánem); J.-F. Lyotard: Rozepře (1998); J. Derrida: Násilí a metafyzika (2002, s A. Bakešovou a dalšími); A. Breton: Manifesty surrealismu (2005, s D. Steinovou); J. Lacan: Imaginárno a symbolično (2016).
Příspěvky ve sbornících: Problémy překladu a tlumočení (Teorie – výuka – praxe). Acta Universitatis Carolinae, Philologica 4–5, 1981, Slavica Pragensia sv. 24 (1984); Úderem tepny (1986); Acta Universitatis Carolinae, Philologica 1–3, Translatologica Pragensia sv. 2 (1988); Karel Čapek 1988 (Slavica Pragensia sv. 33, 1989); Translatologica Pragensia sv. 5 (1991); Po cestách naléhavosti myšlení (k 65. narozeninám J. Zumra, 1993); Identita, racionalita, demokracia (Bratislava 1994); Model a analogie ve vědě, umění a filozofii (1994); Václav Černý (1994); Česká nezávislá literatura po pěti letech v referátech (1995); Lorand Gaspar, Transhumance et connaissance (Paris 1995); Kontext – překlad – hranice. Studie z komparatistiky (1996); Václav Černý. Život a dílo (1996); Literatura, vězení, exil – Literatura, Prison, Exile (1997); Mezinárodní vědecká konference na paměť 50. výročí úmrtí českého klasického filologa a překladatele Otmara Vaňorného (1997); Psychoanalýza v Čechách (1997); Mýtus a utópia (Banská Bystrica 1998); Filozofické dílo René Descartesa (1998); Mezi okrajem a centrem. Studie z komparatistiky 2 (1999); Transfert des cultures par le biais des traductions littéraires. Le XXVIe Colloque de l’AIMAV (Bruxelles – Paris 1999); Sigmund Freud: Poselství a inspirace (1999); Jak reflektujeme českou literaturu vzniklou v zahraničí (2000); Kafkova zpráva o světě (2000); Le Chantier Robert Pinget (Paris 2000); Kultura a místo. Studie z komparatistiky 3 (2001); Česká próza 90. let 20. století (2002); Český překlad 1945–2003 (b. d.); Jaroslav Vrchlický a Josef Holeček (2004); Otokar Březina 2003 (2004); Český překlad 2 /1945–2004/ (2005); Škvorecký 80 (2005); Česká literární kritika 20. století (Literární archiv sv. 37, 2006); Různost rozhovorů. Poezie – filozofie – věda. Studie z Komparatistiky 5 (2006); Karel Poláček a obraz první světové války v české literatuře (2007); Vliv díla Jacquese Derridy na současné myšlení (2007); Studia Moravica V: Symposiana (2007); Tajemství translatologie (2008); Vyprávění v kontextu (2008); Studia Moravica VI: Symposiana (2008); Příspěvky přednesené na čtvrtém sympoziu Česká kultura a umění ve 20. století (2009); Podzim postmodernismu (2016); Proměny marxisticko-křesťanského dialogu v Československu (2017).
Uspořádal a vydal: Poezie přelomu století (1984, s J. Honzíkem a B. Köpplovou); Čítanka exilové a samizdatové literatury 1, 2 (1991); Člověk v moderních vědách (1992).
LITERATURA
Bibliografie: O. Vochoč: Bibliografie publikovaných prací Jiřího Pechara, in Mezi řádky = Entre des lignes (sb. 1999).
Studie: J. Wollner: Hranice experimentu, Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 2015, č. 18; J. Šotolová: „Dlouho jsem chodil brzy spát“. K hledání ideálního tvaru Proustova Hledání, Svět literatury 2019, č. 59.
Knižně: Mezi řádky = Entre des lignes. Jiřímu Pecharovi k 70. narozeninám (sb. 1999, eds. H. Hanreich, M. Sedláčková a P. Stehlíková).
Recenze: Francouzský „nový román“: Z. Kožmín, Estetika 1969, č. 1 + Plamen 1969, č. 4; A. Zatloukal, Časopis pro moderní filologii 1970, s. 53 * Otázky literárního překladu: J. Štěpán, SaS 1987, č. 4; A. Macurová, Český jazyk a literatura 1987/1988, č. 1; A. Jedličková, ČL 1988, č. 1; F. Štícha, Naše řeč 1988, č. 3 * Od příběhu k románu: I. Pospíšil, Rovnost 30. 8. 1989; J. Chuchma, MS 1989, č. 43; J. Trávníček, Brněnský večerník 30. 11. 1989; F. Kautman, Kritický sborník 1990, č. 1 * Prostor imaginace: P. Janáček, LidN 8. 4. 1993, příloha Národní 9 * Být sám sebou: J. Marek, ČČH 1996, č. 2; J . Loužil, Tvar 1996, č. 18 * Nad knihami a rukopisy: B. Kostřicová, LidN 17. 5. 1997, příl. Národní; M. Hybler, Kritická Příloha Revolver Revue, 1997, č. 9; L. Sedláková, NK 1997, č. 11; D. Dobiáš, ČL 1999, č. 2 * Dvacáté století v zrcadle literatury: A. Haman, LidN 4. 1. 2000; M. Jungmann, NK 2000, č. 7; O. Mališ, LitN 2000, č. 10; J. Rambousek, Tvar 2000, č. 5; M. Suchomel, Host 2000, č. 8; J. Trávníček, Proglas 2000, č. 5/6; O. Vochoč, Filosofický časopis 2000, č. 1 * Interpretace a analýza literárního díla: P. A. Bílek, LidN 23. 1. 2004; C. Ébert-Zeminová, LitN 2003, č. 7; A. Haman, Tvar 2003, č. 4 * Život na hraně: L. Rychetský, A2 2009, č. 26; O. Sládek, Host 2010, č. 4; J. Peňás, LidN 13. 1. 2010 (zde) * Upilované mříže: F. Cinger, Právo 14. 11. 2011; A. Vondřichová, A2 2012, č. 3; V. Svatoň, Host 2012, č. 1 * Literatura v průsečíku otázek: O. Sládek, ČL 2013, č. 6; V. Novotný, Tvar 2013, č. 7; P. A. Bílek, LidN 16. 1. 2013 * Otázky Nietzschova myšlení: H. Řehulková, Host 2013, č. 4; A. Haman, Tvar 2013, č. 12 * Lacan a Freud: H. Řehulková, Host 2013, č. 9 * Slovo v samotě: L. Puršl, Host 2013, č. 5 * Imaginace a myšlení ve hře dějin: P. Zídek, LidN 10. 3. 2018; F. Borecký, Svět literatury 2019, č. 59 (zde).
K životním jubileím: M. Sobotka, Filosofický časopis 1999, č. 2; J. Zumr, Filosofický časopis 2009, č. 2; J. Fulka, Svět literatury 2019, č. 59 (zde).
Rozhovory: J. Kašpar, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 8; J. Rulf, ZN 15. 7. 1989; A. Přidal, LitN 1993, č. 34; červ (= J. Červenková), Tvar 2000, č. 9; C. Ébert-Zeminová, LitN 2003, č. 35; M. Jareš – L. Kasal, Tvar 2007, č. 18; L. Svoboda, Akademický bulletin 2009, č. 5; B. Hronová in Slovo za slovem (2012); J. Fulka, LidN 20. 11. 2014; J. Lomová – J. Wollner, Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 2014, č. 17; J. Ryba, Filosofický časopis 2022, č. 3.
Nekrology: J. Fulka, Svět literatury 2022, č. 66 (zde); J. Bierhanzl, ČL 2022, č. 6.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Databáze Obce překladatelů
Databáze českého uměleckého překladu
Slovník českých filosofů
Bibliografické databáze ÚČL AV ČR