Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří  PECHAR

* 7. 5. 1929, Příbram 
 
 
Estetik, literární historik a překladatel
 Vyrůstal v obchodnické rodině. Obecnou školu a reálné gymnázium vychodil v rodišti, po maturitě (1947) studoval na FF UK v Praze srovnávací historii literatury; absolvoval a titul PhDr. získal 1952 disertační prací Civilizační optimismus v české a francouzské literatuře, pojednávající o vlivu Emila Verhaerena na českou poezii. Nastoupil na redaktorské místo do Přírodovědeckého nakladatelství, které se během jeho vojenské služby (1952–1954) změnilo na Nakladatelství Čs. akademie věd. Pracoval zde v tiskovém oddělení a redigoval informační časopis Vědecká kniha, do něhož sám psal články o odborných publikacích, reportáže a rozhovory. V roce 1958 byl z politických důvodů propuštěn a na více než třicet let se stal překladatelem z povolání. V roce 1990 nastoupil jako vědecký pracovník do Filozofického ústavu ČSAV, resp. AV ČR, kde v současné době vede pracovní skupinu pro výzkum filozofie 20. století. V roce 1990 získal v Paříži tříměsíční stipendium francouzské Direction du livre při ministerstvu kultury, 1991 absolvoval půlroční pobyt v Institutu pro vědy o člověku ve Vídni, opakovaně se účastní četných konferencí ve Francii. V roce 1996 se Pechar habilitoval na FF UK pracemi Otázky literárního překladu, Od příběhu k románu a Prostor imaginace. Celoživotně udržoval kontakty se svým učitelem Václavem Černým.
 Publikuje od roku 1954. Zpočátku uveřejňoval články popularizující vědu, poté (do konce 60. let) postupně přispíval jazykovědnými a literárněvědnými studiemi do Slova a slovesnosti, Orientace, České literatury, Světové literatury aj. V letech 1982–1989 se podílel přednáškovou činností i organizačně na aktivitě Kruhu přátel českého jazyka, redigoval jeho necenzurované zpravodajské bulletiny a sám do nich přispíval. Jinak v 70. a 80. letech (s výjimkou několika příspěvků ve Světové literatuře) své původní práce oficiálně nemohl publikovat. Pravidelně spolupracoval se samizdatovou revuí Kritický sborník, příležitostně i s Obsahem. V témže období vydal v samizdatových edicích Petlice a Kvart první verzi knihy Prostor imaginace (s tit. Psychoanalýza a literatura, 1976), prózu Upilované mříže (1977), filozofické eseje Člověk a pravda (1978), analýzy samizdatové prózy Nad knihami a rukopisy (1980), verše Slovo v samotě (1980) a překlad kulturologických statí Sigmunda Freuda pod titulem Freud o literatuře (1979). Přispěl do samizdatových sborníků Volné sebrání 2 (Brno 1974), Janu Patočkovi in memoriam (1978), K 75. narozeninám prof. dr. Václava Černého (1980), Miroslavu Drozdovi a Jiřímu Honzíkovi k šedesátinám (1984) a Setkání (1985, věnováno Václavu Černému).
Po roce 1989 píše do Literárních novin, Tvaru, Analogonu, České literatury, Světové literatury, Filozofického časopisuA2, aj. Francouzsky publikoval v zahraničních časopisech Wiener slawistischer Almanach (Vídeň), Temps modernes, Lettre internationale, Passages (všechny vycházejí v Paříži).
Pod Pecharovým jménem vyšly překlady Jana Vladislava (José Pijoan: Dějiny umění 2, 5 a 6) a Vlastimila Fialy (Alexander Dumas: Mušketýři ještě po deseti letech).
Příspěvky v samizdatovém Kritickém sborníku označoval šiframi -bn- a -l-.
Roku 1991 mu ministr kultury Francouzské republiky udělil za jeho zásluhy o propagaci francouzské literatury vyznamenání Důstojník Řádu pro literaturu a umění, v roce 1997 získal Cenu Toma Stopparda, roku 2000 mu akademická rada Akademie věd ČR udělila čestnou oborovou medaily za zásluhy ve společenských vědách a v roce 2007 byl jmenován důstojníkem francouzského řádu Akademických palem.
 

Pecharova tvůrčí aktivita se navenek vyznačuje různorodostí, více méně vždy však vyúsťuje v zájem o konkrétní i obecné problémy literární tvorby. Základní je Pecharova rozsáhlá činnost překladatelská, soustavně rozvíjená již od 50. let, v níž se soustřeďuje na díla básnická, vědecká, zejména však prozaická, a to především z románské oblasti. Jeho přetlumočení děl Marcela Prousta, Sigmunda Freuda, Clauda Lévi-Strausse a řady dalších významných děl evropské literatury 19. a 20. století z Pechara učinilo přední osobnost soudobého českého překladatelství. Překladatelskými problémy se na základě praxe zabývá i teoreticky. Svědčí o tom jednotlivé časopisecké studie a zejména souhrnnější knižní pojednání Otázky literárního překladu, které shrnuje zásady, postupy a tendence moderní překladatelské práce a její problematiku i obtížnost ilustruje rozborem konkrétního materiálu. Také další Pecharovy teoretizující práce mají přehledový, interpretačně instruktivní a někdy až příručkový charakter. V knize Francouzský „nový román“ z konce 60. let podal názorný rozbor tvorby čelných představitelů experimentální větve poválečné francouzské beletrie. K poetice epiky se cele zaměřil v drobné teoretizující eseji Od příběhu k románu. Do sféry literárněkritické naproti tomu vstoupil samizdatovým souborem reprodukčně založených studií Nad knihami a rukopisy, v nichž podal hodnotící interpretace českých samizdatových a exilových próz 70. let. K analýze konkrétních literárních děl je soustředěna i Pecharova monografie Dvacáté století v zrcadle literatury, v níž představil západoevropskou literaturu této epochy. V souboru interpretačních studií Interpretace a analýza literárního díla v teoretických statích Pechar charakterizuje vždy určitý přístup k literárnímu dílu (tematická kritika, psychoanalýza, komparativní přístupy) vycházející zejména z francouzské literárněteoretické tradice, jež doplňuje aplikací těchto metod na některá díla českých autorů (Karel Čapek, František Halas, Josef Hora, Josef Holeček, Alois Jirásek, Karel Hynek Mácha, Jiří Orten, Josef Palivec aj.) a překladů děl světové literatury do češtiny (mj. shakespearovské překlady Saudkovy a Urbánkovy, překlady Rimbaudových básní Vítězslava Nezvala, Hiršalovy překlady Morgensterna).
Podstatná část Pecharovy tvorby je soustředěna k filozofii. V bohatě a přitom utříděně pojatém pojednání Prostor imaginace, vzniklém v 60. letech, přístupně vyložil základní pojmy Freudovy psychoanalýzy, popsal její dosah pro podobu moderní kultury a pojmenoval její možné využití při výkladu literární tvorby. V oboru vlastní filozofické problematiky dosáhl nejširšího informativně interpretačního záběru v publikaci Být sám sebou, původem ze 70. let. Ústřední téma identity člověka a jejích mezí zde rozvinul na pozadí myšlenkových soustav představitelů současné, převážně západoevropské filozofie, a v souvislosti s názorem Paula Ricoeura, podle něhož má lidská identita povahu narativní, pojednal šířeji i o výpravné literatuře. V monografii Problémy fenomenologie – Od Husserla k Deridovi se Pechar pokusil o podrobný rozbor myšlení hlavních postav fenomenologického myšlenkového proudu (Edmund Husserl, Max Scheler, Martin Heidegger, Jean-Paul Sartre, Maurice Merleau-Ponty) i těch filozofů, pro něž fenomenologie znamenala zásadní inspirační zdroj (Paul Ricoeur, Emmanuel Lévinas, Jacques Derrida).
Doplňkem Pecharovy rozvětvené tvůrčí aktivity je slovesně kultivovaný pokus o vlastní prózu Upilované mříže, ovlivněný stylistikou nového románu a Williama Faulknera, a sporadicky, leč dlouhodobě pěstovaná, tradičněji laděná tvorba lyrická (Slovo v samotě).

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Francouzský „nový román“ (studie, 1968); Otázky literárního překladu (studie, 1986); Od příběhu k románu. K poetice výpravné prózy (E 1989); Prostor imaginace (studie, 1992; přejmenované a dopracované znění smz. studie Psychoanalýza a literatura); Být sám sebou. Pojem identity a jeho meze (studie, 1995); Nad knihami a rukopisy (soubor studií, 1996); Dvacáté století v zrcadle literatury (monografie, 1999); Interpretace a analýza literárního díla (soubor studií, 2002); Problémy fenomenologie – Od Husserla k Deridovi (studie, 2007).
Překlady: H. de Balzac: Venkovský ples (1958, in Spisy H. de B., sv. 10) + Plukovník Chabert (1986, in H. de B., Novely); É. Zola: Štěstí Rougonů (1959) + Hřích abbého Moureta; Jeho Excelence Evžen Rougon (1960, s L. Kárlem) + Pod pokličkou (1963) + Kořist (1975); J. Gutierrez: Černoušek Kokorí (1963); V. Sáiz: Elektronkový prezident (1964); V. Hugo: Torquemada (1964, in Spisy V. H., sv. 10, Dramata); Vercors: Nepřirozená zvířata; Buřiči; Sylva (1965, s A. Hartmanovou); G. Simenon: 3x Maigret (1965, obsahuje: Maigretův první případ; Maigret v Picratt Baru; Maigret a Dlouhé Bidlo) + Škrtič z Moretu (1993); S. Freud: Přednášky k úvodu do psychoanalýzy (1965; 1991, in Vybrané spisy S. F., sv. 1) + Práce k sexuální teorii a k učení o neurózách (část, 1971; 1993 in S. F., Vybrané spisy S. F., sv. 2–3) + Já a Ono, Psychologie masy a analýza Já (1990, in S. F., O člověku a kultuře) + O člověku a kultuře (1990, s L. Hoškem) + Nová řada přednášek k úvodu do psychoanalýzy (Sebrané spisy S. Freuda, sv. 15, 1997, s E. Wiškovským) + Přednášky k úvodu do psychoanalýzy (Sebrané spisy S. Freuda, sv. 11, 1997) + Spisy z let 1932–1939 (Sebrané spisy S. Freuda, sv. 16, 1998, s L. Hoškem a O. Vochočem) + Mimo princip slasti a jiné práce z let 1920–1924 (Sebrané spisy S. Freuda, sv. 13, 1999, s M. Kopalem); C. Lévi-Strauss: Smutné tropy (1966) + Myšlení přírodních národů (1971); R. Pinget: Synátor (1967); Kéž hoří popel můj (1967, s dalšími); R. Garaudy: Marchismus 20. století (1968); Umění středověku (1969, partie o gotickém umění); Stendhal: Energické múzy (1970, s dalšími); G. Darien: Zloděj (1970); C. Hagenbeck: O zvířatech a lidech (1972); F. Hellens: Mladík Hannibal (1974, in Pět belgických novel); J. Michelet: Rekové a rebelové sladké Francie (1974) + Francouzská revoluce (1989, s A. Hartmanovou); P. Hériat: Boussardelovi (1975) + Nezvedené děti (1976) + Zlaté mříže (1978) + Čas na lásku (1979); R. Castellanos: Kněžka temnot (1976); A. Martínez Garrido: Strach a naděje (1978); J. K. Huysmans: Naruby (1979); M. Proust: Hledání ztraceného času 3–6 (1979–1986) + Myšlenky (výbor z Hledání ztraceného času, 1996); J. Pijoan: Dějiny umění 10 (1984); C. Kurtz: Oskar na ostrovech (1988); N. Sarrautová: Dětství (1990); Ch. Metz: Imaginární signifikant. Psychoanalýza a film (1991); Pojem krize v dnešním myšlení (1992, s dalšími); J.-F. Lyotard: O postmodernismu (1993); L. Wittgenstein: Filozofická zkoumání (1993, oprav. 1998); S. Mallarmé: Faunovo odpoledne a jiné básně (1996, s J. Pelánem a F. Hrubínem); Ph. Jaccottet: Myšlenky pod mraky a jiné básně (1997, s J. Pelánem); J.-F. Lyotard: Rozepře (1998); J. Derrida: Násilí a metafyzika (2002, s A. Bakešovou a dalšími); A. Breton: Manifesty surrealismu (2005, s D. Steinovou).
Příspěvky ve sbornících: Problémy překladu a tlumočení (Teorie – výuka – praxe). Acta Universitatis Carolinae, Philologica 4–5, 1981, Slavica Pragensia sv. 24 (1984); Úderem tepny (1986); Acta Universitatis Carolinae, Philologica 1–3, Translatologica Pragensia sv. 2 (1988); Karel Čapek 1988 (Slavica Pragensia sv. 33, 1989); Translatologica Pragensia sv. 5 (1991); Po cestách naléhavosti myšlení (k 65. narozeninám J. Zumra, 1993); Identita, racionalita, demokracia (Bratislava 1994); Model a analogie ve vědě, umění a filozofii (1994); Václav Černý (1994); Česká nezávislá literatura po pěti letech v referátech (1995); Lorand Gaspar, Transhumance et connaissance (Paris 1995); Kontext – překlad – hranice. Studie z komparatistiky (1996); Václav Černý. Život a dílo (1996); Literatura, vězení, exil – Literatura, Prison, Exile (1997); Mezinárodní vědecká konference na paměť 50. výročí úmrtí českého klasického filologa a překladatele Otmara Vaňorného (1997); Psychoanalýza v Čechách (1997); Mýtus a utópia (Banská Bystrica 1998); Filozofické dílo René Descartesa (1998); Mezi okrajem a centrem. Studie z komparatistiky 2 (1999); Transfert des cultures par le biais des traductions littéraires. Le XXVIe Colloque de l’AIMAV (Bruxelles – Paris 1999); Sigmund Freud: Poselství a inspirace (1999); Jak reflektujeme českou literaturu vzniklou v zahraničí (2000); Kafkova zpráva o světě (2000); Le Chantier Robert Pinget (Paris 2000); Kultura a místo. Studie z komparatistiky 3 (2001); Česká próza 90. let 20. století (2002); Český překlad 1945–2003 (b. d.); Jaroslav Vrchlický a Josef Holeček (2004); Otokar Březina 2003 (2004); Český překlad 2 /1945–2004/ (2005); Škvorecký 80 (2005); Česká literární kritika 20. století (Literární archiv sv. 37, 2006); Různost rozhovorů. Poezie – filozofie – věda. Studie z Komparatistiky 5 (2006).
Uspořádal a vydal: Poezie přelomu století (1984, s J. Honzíkem a B. Köpplovou); Čítanka exilové a samizdatové literatury 1, 2 (1991); Člověk v moderních vědách (1992).

LITERATURA

Bibliografie: O. Vochoč: Bibliografie publikovaných prací Jiřího Pechara, in Mezi řádky = Entre des lignes (sb. 1999).
Knižně: Mezi řádky = Entre des lignes. Jiřímu Pecharovi k 70. narozeninám (sb. 1999, eds. H. Hanreich, M. Sedláčková a P. Stehlíková).
Recenze: Francouzský „nový román“: Z. Kožmín, Estetika 1969, č. 1 + Plamen 1969, č. 4; A. Zatloukal, Časopis pro moderní filologii 1970, s. 53 * Otázky literárního překladu: J. Štěpán, SaS 1987, s. 347; A. Macurová, Český jazyk a literatura 38, 1987/1988, s. 41; A. Jedličková, ČL 1988, s. 85; F. Štícha, Naše řeč 1988, s. 143 * Od příběhu k románu: I. Pospíšil, Rovnost 30. 8. 1989; J. Chuchma, MS 1989, č. 43; J. Trávníček, Brněnský večerník 30. 11. 1989; F. Kautman, Kritický sborník 1990, č. 1 * Prostor imaginace: P. Janáček, LidN 8. 4. 1993, příloha Národní 9 * Nad knihami a rukopisy: B. Kostřicová, LidN 17. 5. 1997, příl. Národní; M. Hybler, Kritická Příloha Revolver Revue, 1997, č. 9; L. Sedláková, NK 1997, č. 11; D. Dobiáš, ČL 1999, č. 2 * Dvacáté století v zrcadle literatury: A. Haman, LidN 4. 1. 2000; M. Jungmann, NK 2000, č. 7; O. Mališ, LitN 2000, č. 10; J. Rambousek, Tvar 2000, č. 5; M. Suchomel, Host 2000, č. 8; J. Trávníček, Proglas 2000, č. 5/6; O. Vochoč, Filosofický časopis 2000, č. 1 * Interpretace a analýza literárního díla: P. A. Bílek, LidN 23. 1. 2004; C. Ébert-Zeminová, LitN 2003, č. 7; A. Haman, Tvar 2003, č. 4.
K životnímu jubileu: M. Sobotka, Filosofický časopis 1999, č. 2.
Rozhovory: J. Kašpar, Tvorba 1985, č. 8, příl. Kmen; J. Rulf, Zemědělské noviny 15. 7. 1989; A. Přidal, LitN 1993, č. 34; červ, Tvar 2000, č. 9; C. Ébert-Zeminová, LitN 2003, č. 35; M. Jareš – L. Kasal, Tvar 2007, č. 18.
Autor hesla: Bohumil Svozil (1998); Kateřina Bláhová (2008)
Aktualizace hesla: 12. 1. 2008 (kb)
 
zpět na hlavní stranu