Petr CHUDOŽILOV

 Literární dílo Petra Chudožilova se pohybuje v širokém rozpětí od próz, které přímým, syrovým způsobem zaznamenávají realitu nesvobodných poměrů normalizačního období v Československu, až po pohádky a příběhy charakterizované obrazností a osobitou poetikou, jejichž významový přesah míří k obecným zákonitostem lidského života a hledá způsob, jak je přijmout a vyrovnat se s nimi. V knize prozaických črt Kapři v kvetoucích trnkách se Chudožilov zaměřil na nekonformní mladé hrdiny ze společenského dna. Detailní, jakoby z kontextu vytržené epizody z jejich soukromí jsou zde buď věcně zaznamenávány, nebo naopak rozvinuty do groteskní či fantaskní hyperboly, námětově pak bývají založeny na chvilkovém milostném nebo jen sexuálním vztahu. V souborech fejetonů a esejů Boj o fusekli, Proč necítím národní hrdost, Kulturní šok uplatňuje autor schopnost vnitřní distance od situace v českém prostředí, specifický smysl pro humor a hravost, ale též značnou dávku apelativnosti. Autentickou výpovědí o životě v Československu na konci šedesátých let 20. století je autobiografický román Lahvová pošta, v němž autor zobrazil řadu reálných postav tehdejší pražské intelektuální scény a jejich deziluzi z bezútěšných poměrů: utíkají se k alkoholu a jejich pád na dno je paradoxně osvobozením od společnosti, jejíž pravidla odmítají akceptovat. Sbírka drobných próz Cizinec na pobřeží, nazvaná podle skladby pro klarinet, kterou v roce 1961 nahrál Mr. Acker Bilk, otevírá téma obtížného i nadějeplného nalézání nového domova, jenž se příchozímu představuje mozaikou překvapivých, poetických i humorných situací.
Významnou část díla P. Chudožilova zaujímá tvorba pro děti a mládež. Autorův smysl pro fantaskno nápaditým a hravým způsobem pronikl do pohádek Na velrybě i do povídkové knihy Příliš mnoho andělů, kde zázračné dění vpadá do světa nepohádkové každodennosti. Jemně humorný tón sugeruje úsměvnou pohodu, jejíž smysl většinou odhaluje pointa: štěstí zakládají zdánlivě nicotné jevy a zážitky, které člověk dokáže sdílet v jednotě s dalšími bytostmi. Próza Bobík aneb Pacient dr. Gordona osciluje na hranici mezi pohádkovým příběhem a podobenstvím. Naplnění dětského snu mít psa v podobě „psího anděla“ se stane katalyzátorem řady paradoxních situací, které odhalují napětí mezi reálným světem dospělých a představami děti. Symbolické „propuštění“ nadpřirozené psí postavy pak představuje nejen bránu k dospělosti, ale i neradostnou zprávu o tom, že fantazie s dospíváním ustupuje do přísně vymezených hranic. V pohádkovém románu Kouř z komína pak autor svedl dohromady hrdiny různého věku a z odlišných prostředí, jejichž společným údělem je osamělost uprostřed davu a nenaplněná přání. Ve snovém příběhu prožívají dobrodružství, díky kterým spatřují svou sílu a nalézají sami sebe. Myší knížka v sérii krátkých pohádkových příběhů zachycuje setkání rozumné dospělosti s hravým a bájivým dětským věkem, reprezentovaným zvířecím hrdinou.