HOST 

Jako jeden z prvních nakladatelských domů založených bezprostředně po změně politických poměrů v zemi prošel Host během své existence několika vývojovými fázemi. Počáteční různorodá produkce se po změně redakčního týmu v polovině devadesátých let vyhranila směrem k soudobé poezii, později i k próze a k literární teorii; nakladatelství v té době vycházelo vstříc především odborné veřejnosti a čtenářům s hlubším zájmem o současnou českou literaturu, literární život a literární vědu. V posledním desetiletí Host rozšířil pole působnosti a profiluje se jako nakladatelství pro širokou, byť náročnou čtenářskou obec – v edičních plánech se častěji objevuje také publicistika, překladová literatura a populární žánry, zejména detektivky a ženská literatura.
V prvních letech byla produkce relativně pestrá a spíše než o vyhraněném nakladatelském záměru svědčila o radosti z absolutní vydavatelské svobody. Hlavním kritériem výběru titulů byl vkus nakladatele a jeho spolupracovníků, podstatnou roli nepochybně hrály také osobní kontakty a vazby. V Edici Host (1990, 2 sv.) vyšel soubor tří textů Václava Havla Moc bezmocných a román Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha (reprint předchozího vydání z roku 1928). Pozornost redakce nově založeného nakladatelství se zpočátku obracela jednak k textům exilovým (prvním titulem vydaným nakladatelstvím Host byl reprint románu Jana Křesadla Fuga trium, převzatý z torontského nakladatelství Sixty-Eight Publishers, dále zde vyšel román Martina Harníčka Maso v expresivní grafické úpravě Borise Myslivečka, další Křesadlova próza Dvacet snů nebo obrazová publikace Česká fotografie v exilu), jednak k prostředí pražské a především brněnské umělecké alternativy (vzpomínky hudebníka Mikoláše Chadimy, deníky mima Jiřího Bilbo Reidingera, dokumentující cirkusové turné po Sovětském svazu v osmdesátých letech, kniha pro děti brněnského malíře Aloise Mikulky, humoristický román brněnského surrealisty Pavla Řezníčka Hvězdy kvelbu, ale také svazek kreseb Jana Steklíka nebo kniha fotografií dokumentujících performance a instalace Tomáše Rullera).
Už v této rané a koncepčně poněkud chaotické fázi vznikla z iniciativy Igora Fice ediční řada, označovaná zprvu pouze Poesie, později Edice Poesie Host (EPH, 1992–2008; 90 sv., 1998–2001 red. M. Balaštík, 2002–2008 red. M. Stöhr). Zahájil ji výbor z básnických sbírek J. H. Krchovského z let 1978–1991, po němž v roce 1993 následovaly ještě tři svazky (Karel Jan Čapek, Karel Křepelka, Andrej Stankovič). Poté se edice na čas odmlčela a některé z ohlášených svazků vyšly jako samostatné číslo časopisu Host, tzv. Intermezzo (Josef Mlejnek: Pastvina) či později mimo edice (Vokolkův Triptych). V roce 1995 byla řada obnovena a na několik dalších let se stala profilovou edicí nakladatelství, které se v té době orientovalo téměř výlučně na vydávání soudobé poezie. Vycházely zde sbírky a soubory veršů básníků blízkých časopisu – převažovali generační souputníci nově ustavené redakce, tedy tehdejší nejmladší básnická generace (Petr Čermáček, Petr Čichoň, Milan Děžinský, Petr Fabian, Radek Fridrich, Petr Hruška, Bohdan Chlíbec, Martin Langer, Petr Maděra, Petr Motýl, Ewald Murrer, Štěpán Nosek, Pavel Petr, Božena Správcová, Bogdan Trojak, Jaroslav Žila ad.; své sbírky zde vydali také redaktoři Tomáš Reichel a Martin Stöhr). Početně byli zastoupeni též autoři středního věku, kteří však stejně jako předešlí začali publikovat až v devadesátých letech (Karel Křepelka, Josef Mlejnek, Jiří Rulf, Vít Slíva nebo Václav Vokolek), a silná generace tehdejších čtyřicátníků (Lubor Kasal, Pavel Rajchman, Roman Szpuk, Jan Štolba, Zdeněk Volf a především opakovaně J. H. Krchovský, jenž se stal erbovním autorem nakladatelství). Spíše ojediněle se objevily knihy starších autorů (Ivan Jelínek, Jaroslav Kovanda, Jana Štroblová, Jiří Veselský, Miloš Vodička; Ivan Slavík pro EPH připravil svazek veršů Ladislava Nováka Neztracené básně a podobně z nepublikovaných rukopisů Ivana Blatného sestavil básníkův bratranec Jan Šmarda svazek Fragmenty a jiné verše z pozůstalosti). V roce 2004 se k dosavadní edici přidala Velká řada EPH (od 2004, do konce roku 2011 celkem 8 sv.), v níž vycházely reprezentativní výbory, často u příležitosti životních jubileí autorů. Vedle básníků, kteří své sbírky publikovali v základní řadě EPH (Petr Hruška, Pavel Petr, Jiří Rulf, Vít Slíva a Bogdan Trojak), vyšly ve Velké řadě svazky veršů Oldřicha Mikuláška a Jiřího Kuběny a edice souborného díla Jiřího Pištory, která jeho tři publikované a jednu dosud nepublikovanou sbírku doplnila archivními materiály dokumentujícími poslední fázi autorova života. Pro souborná vydání vyčlenil Host Edici Díla (1998–2000, 4 sv.), v níž vyšel soubor do té doby vydaných sbírek J. H. Krchovského, dva svazky díla Ivana Slavíka a edičně pečlivě vypravený soubor publikovaných i dosud nepublikovaných básní Karla Křepelky, který z básníkovy pozůstalosti sestavil Igor Fic. Od roku 2007 vychází soudobá poezie v nově založené Edici ReX (od 2007, do roku 2013 celkem 17 sv.), která postupně nahradila EPH. Kromě nových sbírek tvůrců z dosavadního autorského okruhu Hosta (Milan Děžinský, Petr Hruška, Radek Fridrich, Radek Malý, Vít Slíva, Martin Stöhr, Jaroslav Žila) tu nově publikovali i básníci další generace (Ondřej Hanus, Ondřej Macura) a vyšel zde také autorský výbor z prvních tří sbírek Inky Machulkové. Mimo edice vychází poezie ojediněle. Kromě jednotlivých sbírek (Jaroslav Kovanda, Lydie Romanská aj.) je od roku 2009 mimoedičně vydávána především řada ročenek Sto nejlepších českých básní.
Spíše jen okrajově se nakladatelství věnovalo překladové poezii. V Edici světové poesie (1997–2000, 5 sv.; sv. 2 a 4 ve spolupráci s nakladatelstvím Weles) vypravilo pět antologií, v nichž představilo soudobou tvorbu polskou, finskou, slovinskou a irskou; první, historicky pojatý svazek, jejž edičně připravil a přeložil Lumír Čivrný, byl zaměřen na vývoj francouzského sonetu.
Próza se po změně vedení redakce v polovině devadesátých let v programu nakladatelství objevovala zpočátku jen příležitostně: v Knižní řadě Host (1996, 4 sv.) vyšlo mj. pokračování románu Pavla Řezníčka Hvězdy kvelbu II – Popel žhne či sbírka povídek Pavla Večeři Třetí hlava. Koncem desetiletí si však Host vedle okruhu spřízněných básníků začal vytvářet také stálé zázemí českých prozaiků, jejichž tvorbě vyhradil edici Česká próza (1998–2008, celkem cca 30 sv.); kratší prózy vycházely v brožované Malé řadě (1998–2002, cca 10 sv.) a romány ve vázané Velké řadě (1999–2001, pravděpodobně 7 sv.). Obě původní řady později splynuly v jedinou knižnici Česká próza, do níž redakce zařadila přibližně desítku dalších titulů (v tirážích důsledně označeno pouze 6 sv. z let 2004–2005, red. M. Balaštík). Po roce 2008 vychází česká próza v Hostu mimo ediční řady.
Jedním z prvních kmenových prozaiků nakladatelství se stal Jan Balabán, který zde publikoval prakticky veškeré své prózy (počínaje povídkovým souborem Prázdniny až po posmrtně vydaný román Zeptej se táty) a jehož sebrané dílo včetně básní, publicistiky a divadelních her vydalo nakladatelství také souborně v edici Petra Hrušky (Jan Balabán: Dílo 1–3, 4 sv., 2009–2012). K okruhu autorů publikujících výhradně či téměř výhradně v Hostu dále patří Jiří Hájíček (mj. Selský baroko a Rybí krev), dále Radka Denemarková (mj. Peníze od Hitlera), Ota Filip (mj. Sedmý životopis a Osmý čili nedokončený životopis), Roman Ludva, Petra Soukupová nebo Kateřina Tučková (Vyhnání Gerty Schnirch a Žítkovské bohyně). V edici i mimoedičně Host publikoval prózy Pavla Brycze (Patriarchátu dávno zašlá sláva), Jiřího Drašnara, Ludmily Klukanové, Věroslava Mertla (Hřbitov snů) ad., jednotlivá díla zde otiskli také Antonín Bajaja (Na krásné modré Dřevnici), Ivan Binar, Daniela Fischerová, Zdeněk Grmolec, Václav Kahuda, Eva Kantůrková, Jakuba Katalpa (Němci), Stanislav Komárek, Josef Nesvadba (Peklo Beneš) nebo Martin Šmaus (Židle pro Štefana). Podobně jako u poezie se nakladatelství snažilo vyhledávat dosud nezavedené autory (Stanislav Beran, Petr Fiala, Veronika Hladilová, Zdena Koláček, Martin Mařák, Josef Moucha, Alena Mornštajnová, Alena Müllerová, Skiol Podraga, Jiří Šimáček). Své prozaické texty tu otiskli také básníci publikující v EPH (Petr Čichoň, Božena Správcová, Bogdan Trojak) a detektivní prózu z akademického prostředí Modré stíny zde vydal Michal Sýkora, který do té doby v Hostu publikoval výhradně odborné literárněvědné práce.
Starší českou prózu i poezii vydával Host jen zřídka. V tzv. „měkké řadě“ (1999–2006, 10 sv.), vymezené grafickým ztvárněním obálky připomínajícím zahraniční cenově dostupné edice klasiků, vyšly kromě několika překladových titulů také antologie Čeští prokletí básníci (ed. Ivan Slavík) a dvě antologie drobných próz: svazek povídek s tajemstvím Příběhy temnot v české literatuře (ed. Ivan Slavík) a Příběhy lásky v české literatuře od počátků k dnešku (ed. Milan Suchomel). Mimo edice se objevilo několik titulů literatury 17. a 18. století – výbor z písní pobělohorských exulantů ze Slezska Čistý plamen lásky, kancionál sestavený Janem Josefem Božanem Slavíček rájský či kniha věnovaná baroknímu poutnímu místu u Štramberku Hora Olivetská jezuity Matěje Tannera (všechny edičně vypravili Jan Malura a Pavel Kosek) nebo záznamy snů básníka pozdního klasicismu a sběratele valašského folklóru Jozefa Heřmana Agapita Gallaše Kusy rozpadlých cihel se změnily v knihy (ed. Jiří J. K. Nebeský).
V roce 2009 převzal Host vydávání edice Česká knižnice (původně od 1996 v Českém spisovateli, 1998–2008 v Nakladatelství Lidové noviny, do konce roku 2012 celkem 60 sv., v Hostu dosud 16 sv.), reprezentativní řady, publikující edičně kvalitně vypravená a odborným komentářem opatřená zásadní díla české literatury od středověku po současnost. Českou knižnici řídí vědecká rada složená z odborníků z vysokých škol, Ústavu pro českou literaturu AV ČR a z nakladatelských pracovníků, která dohlíží jednak na proporční zastoupení jednotlivých literárních období v každém ročníku, jednak a především na vysoký standard textologické přípravy. V Hostu vycházejí čtyři svazky ročně (mj. Rukopis královédvorský a zelenohorský, Chelčického Síť víry, Středověké legendy o českých světcích, povídky Zikmunda Wintera a Jana Nerudy, básně Josefa Svatopluka Machara, Julia Zeyera, Vítězslava Nezvala a Františka Hrubína či svazek obou vydaných próz Josefa Jedličky Kde život náš je v půli se svou poutí a Krev není voda).
Překladová próza byla zpočátku zastoupena specifickou edicí Chiméra (1997–2001, 7 sv., další 2 sv. v nakl. Větrné mlýny a Julius Zirkus), již inicioval a formoval grafik Boris Mysliveček. Jádrem edičního programu byla díla přelomu 19. a 20. století, přeložená z francouzštiny, němčiny a španělštiny – vyšla tu např. románová předloha k Buňuelovu filmu Tajemný předmět touhy (Pierre Louÿs: Žena a loutka; přel. Jaroslav Fryčer), román Alexandra Dumase staršího Kapitán Pamfil, povídky Georga Heyma, ale také Michel Butor nebo Ernesto Sabato. Obdobným způsobem vznikla i Knihovna Aubreyho Beardsleye (1998, 1 sv.), do níž měly být zahrnuty překlady literárních děl spojených s pracemi anglického ilustrátora, současníka Oscara Wilda: na proslulou rokokovou báseň Alexandra Popa Uloupená kadeř v novém překladu Martina Hilského však již další ohlášené tituly (mj. Wildova Salomé) nenavázaly. Několik titulů světové literatury přelomu 19. a 20. století se soustředilo v již zmíněné „měkké řadě“. Početně mezi nimi převažovaly překlady švédské literatury (tři svazky próz Augusta Strindberga a deníkový román Hjalmara Söderberga Doktor Glas, všechny přel. Otakar Franczyk), dále byly zařazeny reprezentativní výbory z krátkých próz Jevgenije Zamjatina (přel. Josef Sedlák) a Vinketije Veresajeva (přel. Alena Morávková).
Podobně jako česká próza vycházela i překladová literatura převážně mimo edice. Redakce se zaměřila na soudobou tvorbu (byť nikoli výlučně – výjimkou je např. Flaubertův román Salambo) mimo dominantní anglo-americkou literární oblast. Českému čtenáři Host objevil tvorbu polské autorky Olgy Tokarczukové (dosud pět titulů, romány Pravěk a jiné časy a Denní dům, noční dům v opakovaném vydání; všechny přel. Petr Vidlák), řeckého prozaika Pavlose Matesise, nizozemského romanopisce Willema Frederika Hermanse, Rakušana Daniela Glattauera, ve své vlasti stíhaného tureckého prozaika Nedima Gürsela nebo turkmenského autora Hudaýberdiho Hallyho. V edičním programu byli nicméně zastoupeni také autoři českému čtenáři známí, jako Švédové Per Olov Enquist a Torgny Lindgren, kontroverzní německý prozaik Edgar Hilsenrath, současná ruská autorka Viktoria Tokarevová, slovinský spisovatel Drago Jančar, dále Ernesto Sabato či Alain Robbe-Grillet; zcela eliminována nebyla ani anglo-americká literatura (irský prozaik Patrick McCabe, Američané Adam Haslett, George Blecher, britský spisovatel Geoff Dyer ad.). Svébytná tvorba kulturních, jazykových či etnických enkláv se představila v antologiích Hledání Ameriky (antologie quebeckého románu 1980–2000, eds. Eva Le Grand a Gaetan Lévesque), Had, který se kouše do ocasu (výbor hispanoamerických fantastických povídek, ed. Eva Lukavská) nebo Cesta Amerikou (antologie amerických regionálních autorek 19. a 20. století, eds. Dagmar Pegues a Tereza Kynčlová). V českých překladech vydává Host rovněž literaturu slovenskou (Daniela Kapitáňová /též pod pseud. Samko Tále/, Pavol Rankov, Pavel Vilikovský ad.; většinu titulů přeložil Miroslav Zelinský, některé ve spolupráci s Šárkou Zelinskou, dále Jaroslav Cibík a Jana Faschingbauerová). Specifickou oblast tvoří literatura erotická, z níž Host vybírá díla, která v této oblasti prolamovala dobová tabu – ve dvojím vydání vyšly svého času skandální knihy Obraz Jeana de Berga a Příběh O Pauline Réageové, dále Hrad oběti Bernarda Noëla aj.
Jistým mezníkem v překladové produkci Hosta se stal rok 2008, kdy se nakladatelství podařilo získat vydavatelská práva na světový bestseller Stiega Larssona Muži, kteří nenávidí ženy. V následujících dvou letech byly přeloženy i další dva díly Larssonovy trilogie Milénium (všechny vyšly v několika dotiscích, v brožovaném vydání i v souborném dárkovém vydání; nakladatelství dále vydalo také komiksovou adaptaci díla, vzpomínky partnerky Stiega Larssona Evy Gabrielssonové a „knihu o knize“ amerického novináře Dana Bursteina). Jejich komerční úspěch vedl k založení graficky vymezené edice Krimi román Host (též jako Detektivní román Host, od 2010, do konce roku 2012 cca 60 sv.), rezonující s celosvětovou vlnou zájmu o skandinávské detektivní romány. Do edice jsou řazeny detektivní série (Jussi Adler-Olsen, Karin Fossumová, Mons Kallentoft, Lars Kepler, Asa Larssonová, Henning Mankel nebo Jan Seghers) i jednotlivé tituly, které se dočkaly mezinárodního ohlasu či ocenění (debut Hanse Rosenfeldta a Michaela Hjortha Temná tajemství), všechny v překladech z původních jazyků (Azita Haidarová, Jana Holá, Magdalena Jírková, Hana Sojková, Karolína Stehlíková, Helena Stiessová ad.). Výběrově se objevují i tituly z jiných jazykových oblastí (romány italského autora Gianrica Farofiglia, Skota Petera Maye či polského novináře a reportéra Zygmunta Miłoszewského).
V téže době, tedy zhruba od roku 2008, se v edičních plánech začínají stále častěji vyskytovat i tituly z jiných žánrů, zacílené na čtenářskou obec přilákanou kvalitními detektivními romány. Převážně jde o mezinárodní bestsellery ohodnocené zahraničními literárními cenami, přinášející intelektuální příběhy s napínavou či fantastickou zápletkou (Adrien Goetz, Lauren Groffová, Scarlet Thomasová ad.), a o tzv. ženskou literaturu nikoli ve smyslu romantických příběhů, ale románů odrážejících ženskou životní zkušenost (Muriel Barberyová, Eleanor Brownová, Katherina Hagena, Blandine Le Calletová, Monika Peetzová ad.).
Třetí stabilní složku nakladatelského programu Hosta představují literárněvědné publikace. Nakladatelství v této oblasti dlouhodobě těží z kontaktů v akademickém prostředí, nejprve z osobních vazeb na brněnskou Filozofickou fakultu MU, později také na pracovníky dalších vysokých škol a Akademie věd ČR; nepominutelným faktorem je také grantová podpora Ministerstva kultury, díky níž se Hostu dařilo realizovat i rozsáhlé odborné projekty.
Jako první z literárněvědných edic vznikla knižnice Studium (1997–2011, 37 sv.), která byla zaměřena na studenty humanitních oborů i na poučené zájemce z řad laické veřejnosti. Vycházely v ní původní i přeložené studie širokého tematického záběru od literární historie přes literární teorii a teorii překladu až k reflexi literární tvorby. Edice se věnovala především české a americké literatuře, příležitostně však také britské (soubor doslovů k česky vydaným dílům anglické literatury Od slavíka k papouškovi v edici Martina Hilského a Ladislava Nagyho), hispanoamerické (práce Evy Lukavské vymezující pojem magický realismus na díle Aleja Carpentiera a Gabriela Garcíi Márqueze) nebo ruské (Stanislav Rubáš: Já píši Vám o českých překladech Evžena Oněgina). Edice zahájila svazkem Studií z klasické americké literatury Davida Herberta Lawrence (později i ve druhém vydání), dále zde vyšel např. soubor studií Martina Pilaře o českém undergroundu (rovněž ve dvou vydáních), kniha rakouské bohemistky Gertraude Zandové věnovaná české neoficiální literatuře 1948–1953, rozsáhlá práce italského bohemisty a překladatele Alessandra Catalana reflektující český literární život od konce války do konce padesátých let, dvoudílná monografie Michala Sýkory zabývající se dílem Vladimira Nabokova či tematická monografie Michala Peprníka Topos lesa v americké literatuře. Z teoretických prací byly do programu zařazeny např. kniha Northropa Frye Velký kód: Bible a literatura, studie Terryho Eagletona Sladké násilí: idea tragična a Idea kultury, práce Pam Morrisonové Literatura a feminismus nebo kniha Thierryho Groensteena Stavba komiksu; z českých prací pak např. tři knižní studie Pavla Jiráčka analyzující atributy lyrického verše, Poetika českého dějepisectví Milana Řepy, Vypravěč Tomáše Kubíčka nebo studie Jany Pleskalové o vývoji vlastních jmen osobních v českých zemích v posledním tisíciletí.
Ve spolupráci s Ústavem české literatury FF MU vznikla Strukturalistická knihovna (1999–2005, 15 sv.; red. Jiří Trávníček, Miroslav Červenka a Miroslav Balaštík), v níž byla postupně zpřístupněna jednak díla českých zakladatelů strukturalismu (dva svazky studií Jana Mukařovského, studie Jiřího Veltruského Drama jako básnické dílo), jednak jejich pokračovatelů (Květoslav Chvatík: Strukturální estetika, překlad práce Lubomíra Doležela Kapitoly z dějin strukturální poetiky, Červenkovy Dějiny českého volného verše) i předchůdců (antologie Česká literární kritika v dotyku se strukturalismem 1880-1940, ed. Jiří Kudrnáč). K prvním titulům patřil Terminologický slovník českého strukturalismu Mojmíra Grygara, systematicky a současně kontextově objasňující Mukařovského pojmový aparát. Několik svazků bylo věnováno myšlenkově příbuzným školám (výbory z prací tartuské školy, kostnické školy recepční estetiky a z prací francouzského strukturalismu, výbor polské literární teorie 70.–90. let či reprezentativní průřez slovenskou literární teorií od třicátých let do současnosti). Přehled vývoje světového strukturního myšlení lingvistického i literárněvědného s přesahem do dalších disciplín nabídla čtenářům studie Terence Hawkese Strukturalismus a sémiotika. Širší spektrum literárně teoretických přístupů a názorů otevřela Teoretická knihovna (od 2002, do konce roku 2013 celkem 33 sv., red. Jiří Trávníček, Miroslav Balaštík a Miroslav Červenka, dosud pietně uváděný v tiráži). Do edice jsou řazeny práce poskytující vhled do pravidel literární teorie a objasňující samotný smysl disciplíny, její základní terminologický aparát a postupy (Jonathan Culler: Úvod do literární teorie), případně usnadňující orientaci v literárně teoretických směrech a školách (Zoja Mitoseková: Teorie literatury: historický přehled; sborník Nový historismus /ed. Jonathan Bolton/, Úvod do literární hermeneutiky Petera Szondiho, Možné světy v teorii literatury Ruth Ronenové, Ruský formalismus: Metapoetika Petera Steinera ad.) i práce vymezené problémově (Jiří Trávníček: Je příběh mrtev?) či tematicky (Pavel Janáček: Literární brak; antologie myšlení o literární cenzuře Nebezpečná literatura?; Alberto Manguel: Dějiny čtení aj.). Zařazeno bylo také několik textů náležejících k základnímu kánonu disciplíny (Northrop Frye: Anatomie kritiky; Seymour Chatman: Příběh a diskurs; Boris Uspenskij: Poetika kompozice; Hayden White: Metahistorie ad.). Teoretickým pracím zaměřeným na fenomén avantgardy je věnována edice Cesta avantgardy (od 2011, do konce roku 2013 zatím 3 sv.), v níž mj. vyšel svazek shrnující teoretické a literárně historické dílo představitele tartuské školy Jurije Lotmana.
Celoživotní bádání předních českých jazykovědců spjatých s brněnskou filozofickou fakultou představila edice Studie osobností brněnské lingvistiky (2010–2011; 4 sv., všechny ed. Jan Dvořák a Petr Malčík). Do jednotlivých svazků editoři shromáždili převážně časopisecky publikované kratší práce a další obtížně dostupné texty, které doplňují knižně publikované dílo jednotlivých lingvistů. Edice přinesla svazky textů Miroslava Grepla, Zdenky Rusínové, Dušana Šlosara a Radoslava Večerky. Mimo edice se v programu nakladatelství příležitostně objevovaly i další práce z oboru lingvistiky; např. vysokoškolská učebnice Dušana Šlosara Spisovný jazyk v dějinách české společnosti, Dějiny českého jazyka Miroslava Komárka nebo sborník z mezinárodní konference k dějinám českého pravopisu.
Ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR se zrodila monografická řada Tváře české literatury (od 2009, do konce roku 2013 zatím 3 sv.), v níž se dosud objevily svazky reflektující dílo i životní osudy Ivana Vyskočila (Pavel Janoušek), Karla Šiktance (Petr Hruška) a Ivana Diviše (Jiří Zizler). Mimo edici vyšla monografie Ivy Málkové František Hrubín, jíž vyvrcholil autorčin badatelský projekt zahrnující Hrubínovu bibliografii (s Danielem Řehákem), z archivních materiálů vypravený svazek korespondence a edici jedenácti Hrubínových sbírek, vydanou v rámci České knižnice.
Mimo edice dále vycházejí zejména díla historická a literárně historická (např. Panorama francouzské literatury od počátku po současnost Jiřího Šrámka, Dějiny francouzsko-kanadské québecké literatury Petra Kylouška nebo monografie Daniely Urbanové a Václava Blažka Národy starověké Itálie, jejich jazyky a písma), faktografické příručky (čtyřdílná práce Františka Brože Česká a světová literatura v datech) či díla lexikografická (Slovník českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů Blahoslava Dokoupila a kol.). V oblasti literární teorie nakladatelství přispělo především překladem německého Lexikonu teorie literatury a kultury, který byl pro české vydání rozšířen o 45 nových hesel (ed. německého vydání Ansgar Nünning, edd. českého vydání Jiří Holý a Jiří Trávníček, přel. Aleš Urválek a Zuzana Adamová), aktualizovaným a rozšířeným Průvodcem po světové literární teorii (Milan Zeman a kol.; edd. tohoto vydání Alice Jedličková a Stanislava Fedrová) nebo antologií teoretických textů Česká vizuální poezie (ed. Eva Krátká). Mimo řady jsou vydávány také příležitostné sborníky a kolektivní monografie (jubilejní sborník pro odborníka na syntax Petra Karlíka Karlík a továrna na lingvistiku, Český strukturalismus po poststrukturalismu, Julek Fučík věčně živý, Milan Kundera aneb Co zmůže literatura, České literární romantično ad.), případně soubory interpretačních studií či metaliterárních esejů (Drahomíra a Zdeněk Kožmínovi: Zvětšeniny z Komenského; Vladimír Křivánek: Kolik příležitostí má báseň; Sylvie Richterová: Místo domova; Miloslav Topinka: Hadí kámen) a literárních portrétů a úvah (Věroslav Mertl: Tiché zahrady).
Řada titulů se pohybuje na pomezí literární vědy a beletrie – jde především o paměti, vzpomínky a deníky lidí spjatých profesně s literaturou či osobně s literáty (Božena Neumannová: Byla jsem ženou slavného muže; Vlastimil Maršíček: Nezval, Seifert a ti druzí; Zdeněk Kožmín: Obtisky; deník Czesława Miłosze Myslivcův rok aj.), dále o korespondenci (Korespondence Otokara Březiny I, II /ed. Petr Holman/ či svazek korespondence a studií Lumíra Kuchaře Dialogy o kráse a smrti v edici Marka Nekuly) nebo knižní rozhovory mj. s Gabrielem a Janem Florianovými, Arnoštem Goldflamem, Květou Legátovou a Dušanem Šlosarem. Důležité zastoupení v tomto typu produkce mají tituly esejistické, pro které nakladatelství na čas založilo graficky jednotnou řadu Eseje (2000–2005; 4 sv., mj. Jaroslav Durych, Pavel Janoušek). Eseje však vycházejí rovněž mimo edice, podobně jako odborné a popularizační práce, které nejsou soustředěny jen na oblast literární vědy (čtenářské výzkumy Jiřího Trávníčka Čtenáři a internauti), ale věnují se i dalším společensky aktuálním a podstatným tématům (urbanistická práce Pavla Hniličky Sídelní kaše; politicko-historický výklad emancipace české homosexuální menšiny Od žaláře k oltáři Jana Seidla, Jana Wintera a Lukáše Nozara; Katarína Millová: Psychologie celoživotního vývoje; Karel Nešpor: Zůstat střízlivý aj.), přičemž největší prostor je věnován válečné a poválečné historii (Příběhy železné opony a další tituly novináře a spisovatele Luďka Navary, práce Andrease Kosserta pojednávající o přijetí odsunutých Němců v poválečném Německu Chladná vlast; historický průvodce Alexandra Brummera a Michala Konečného Brno nacistické ad.).
Zvláštní pozornosti nakladatelství se těší dějiny filmu a filmová věda, pro něž vznikla samostatná edice Filmová knihovna (2011, 2 sv.). Řada představuje osobnosti české kinematografie v dobovém kontextu; zatím vyšla biografie Gustava Machatého od Jiřího Horníčka a rozsáhlé interview Petra Bilíka s režisérem Ladislavem Helgem. Obvykle však publikace věnované české kinematografii vycházejí mimoedičně, jako práce Jiřího Voráče Český film v exilu či knižní portrét režiséra Ivana Passera z pera téhož autora; dále kniha Stanislavy Přádné analyzující filmy Miloše Formana, publikace Jana Čulíka Jací jsme o českém hraném filmu po roce 1989 nebo kniha Petra Sczepanika Konzervy se slovy věnovaná otázce kořenů soudobé mediální kultury v souvislosti s nástupem zvukového filmu. Příležitostně se objevují také práce z oboru výtvarného umění (biografie malíře Svatopluka Sulka od Pavla Kosatíka, publikace dvorního grafika nakladatelství Martina Peciny o knihách, čtení a knižní grafice Knihy a typografie).

Poezie vychází v nákladech 400–500 výtisků, jednotlivé tituly však mohou s dotisky dosahovat nákladů podstatně vyšších (sbírky Petra Hrušky až 2000 výtisků, Básně J. H. Krchovského v součtu až 10 000). Výše nákladu prozaických titulů je značně proměnlivá, od 800 ks u prvotin až po tisícové náklady u zavedených autorů (Rybí krev Jiřího Hájíčka dosáhla zatím nákladu 10 000 výtisků, Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové 60 000 a první díl trilogie Stiega Larssona Muži, kteří nenávidí ženy 150 000). V literárněvědných edicích se náklad pohybuje mezi 800 a 1500 výtisky.