Petr ČICHOŇ

 Petr Čichoň vstoupil do literatury v polovině 90. let jako jeden z řady mladých básníků, kteří se pokoušeli navázat na bohatou tradici spirituálně orientované lyriky a svou tvorbu opírali o křesťanské duchovní východisko (např. Pavel Petr, Tomáš Reichel, Martin Josef Stöhr, Pavel Kolmačka). Pro Čichňovu lyriku z 90. let je charakteristická výrazná stylizovanost, která souzní s dobovou renesancí dekadentní estetiky. Autor stylizuje svého mluvčího jako archaického pěvce a snaží se vrátit poezii k jejím nejstarším kořenům, tedy k písňovosti. Proto také některé texty své prvotiny Chilia publikoval časopisecky s notovým záznamem a počínaje sbírkou Villa diabolika přikládá ke svým knihám také CD se záznamem své vlastní pěvecké interpretace některých textů.
Spirituální tematika nabývá v Čichoňově poezii neortodoxní podoby, je výrazně erotizována a estetizována. Přesto jde o poezii se silným duchovním zázemím, která má být vnímána jako nástroj transcendentního záměru, resp. jako služba Bohu a cesta ke spáse. Této religiózní inspiraci vychází Čihoň vstříc zřetelnou distancí intelektuálního způsobu uchopení tématu a akcentováním iracionality, která do jeho textů proudí především prostřednictvím asociativního (v první řadě zvukově asociativního) rozvíjení zobrazené situace. Cestou k oné asociativnosti je Čichoňovi především rým, méně pak aliterace, asonance a hlásková instrumentace. Za kombinací jazykové hravosti s religiózní tematikou doplňovanou provokativním erotismem nelze nevidět vliv poezie Jiřího Kuběny.
Ve sbírce Pruské balady / Preussische Balladen se Čichoňova poezie tematicky posouvá z nadčasové sféry k historickému vnímání pohnutých dějin Slezska, resp. Pruska. Do dvojjazyčně vydané sbírky autor začlenil provokativní reminiscence na děje a postavy druhé světové války. Hluboká melancholie vstupuje i do četných textů intimní a erotické povahy. Elegické ladění sbírky podtrhuje monotónní veršová intonace.