Stanislav KOMÁREK
Vyrůstal v Kardašově Řečici a v Jindřichově Hradci, maturoval na jindřichohradeckém gymnáziu. V letech 1977–1982 studoval biologii (obor entomologie, titul RNDr.) na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Krátce působil v Parazitologickém ústavu ČSAV v Českých Budějovicích. V roce 1983 emigroval do Vídně, kde pracoval v Přírodovědeckém muzeu, na ministerstvu zemědělství a v zoologickém ústavu Vídeňské univerzity. Vedl vídeňskou pobočku exilové Společnosti pro vědy a umění (spolu s Jiřím Němcem), spolupracoval s Altenberským okruhem pro filozofii a dějiny přírodních věd (R. Riedl, E. Oeser, W. Grössing) a pravidelně se účastnil exilových setkání ve Frankenu a Rohru. Po návratu z exilu přednášel v letech 1991–2001 na katedře estetiky a od roku 1999 rovněž na ústavu filozofie a religionistiky Filozofické fakulty UK. Dosud působí na Přírodovědecké fakultě UK na katedře filozofie a dějin přírodních věd, kterou nově založil Zdeněk Neubauer a kterou Komárek v letech 1996–2002 vedl. Habilitoval se v roce 1994 v oboru entomologie prací Vznik, vývoj a eko-etologické významy křídelních kreseb u motýlů. V roce 1997 získal doktorát (titul Dr.) v oboru filozofie výchovy na PedF UK, v roce 2001 byl jmenován profesorem filozofie a dějin přírodních věd na Přírodovědecké fakultě UK. V letech 2002–2012 přednášel také na Fakultě humanitních studií UK (katedra antropologie, oddělení humánní etologie). Navštívil řadu zemí (Čína a Asie vůbec, Severní a Latinská Amerika, Austrálie, Nový Zéland, Madagaskar, Gruzie, Arménie, Uzbekistán, Turkmenistán a další). Žije v Praze. V roce 2019 po něm byla pojmenována planetka č. 464743 "Stanislavkomárek". – Syn Immanuel Löwenstein (*1990) žije a studuje v Berlíně.
Přispíval a přispívá mj. do Kritického sborníku, Tvaru, Vesmíru, Prostoru, Analogonu, Salonu Práva, Přítomnosti, Týdeníku Echo či Hosta. Některé jeho básně zhudebnil Tomáš Polívka na CD Stíny do ticha (1999). Podle Komárkova námětu vznikl v roce 2011 komiks Ve stínu šumavských hvozdů autorů Džiana Babana, Jiřího Gruse a Vojtěcha Maška. – Komárek je laureátem ceny Toma Stopparda za esejistiku za rok 2006. – Od roku 2012 vydává knihy Stanislava Komárka nakladatelství Academia v rámci ediční řady, která je v nakladatelské dokumentaci označována jako Spisy Stanislava Komárka (do roku 2020 zatím 15 sv.).
Na základě svých biologických, historických, filozofických či uměnovědných znalostí a pečlivé observace okolního světa Komárek hledá a nalézá nečekané souvislosti a překvapivé analogie mezi přírodními a společenskými procesy a ukazuje svět lidí a zvířat v jeho barevnosti a ambivalenci. Inspirován biologem Adolfem Portmannem, ale rovněž psychoanalytikem C. G. Jungem ve svých esejích odhaluje klišé soudobé společnosti v důvěrně známých fenoménech každodennosti a poodkrývá to patologické v lidské civilizaci (100 esejů o přírodě a společnosti, Lidská přirozenost, Příroda a kultura, Eseje o lidských duších a společnosti). Mimo problematiku živé přírody obrací svou pozornost rovněž do jiných oblastí, například k lékařství (problému psychosomatických poruch a jejich místu v západním zdravotnickém systému se věnuje v knize Spasení těla a Tělo, duše a jejich spasení), k cestování (imprese a úvahy o cizích zemích, vycházející obvykle z osobní zkušenosti s tamní kulturou, soustředil je do knih Zápisky z orientu, Zápisky z okcidentu, Země spatřené a Cestovní eseje z let 1991–2008)
a k české a světové
literatuře (autorovy postřehy o Karlu Mayovi, Arthuru Koestlerovi, Karlu Klostermannovi či Janu Křesadlovi jsou obsaženy v knize Eseje o přírodě, biologii a jiných nepravostech). Fenoménu krize globální, přesto atomizované evropské společnosti, ohrožené vnitřními i vnějšími nejistotami se věnuje ve studii Evropa na rozcestí.
Do krásné literatury Komárek vstoupil básnickými sbírkami shrnutými později v knize Mé polopouště, ve kterých se již objevují pro něj signifikantní témata emigrace či svobody člověka a jeho možnosti volby na pozadí dějin. Významné je v těchto sbírkách rovněž specifické využití jazyka (básně v neexistujících jazycích), jež našlo uplatnění rovněž v autorově prozaické tvorbě. Ve svých románech čerpá autor z různých stylových rovin, neobvyklá cizí slova kombinuje s archaismy či historismy a často nedialogickou formu příběhů obohacuje přesahy do politiky, historie či umění. Ve volné románové trilogii Opšlstisova nadace, Černý domeček a Mandaríni ukazuje různorodé možnosti osudu člověka propleteného s osudem dějin. Opšlstisova nadace se věnuje problému hledání místa jedince v odcizeném prostoru mimo domov se zápletkou spiknutí janičářů. V Černém domečku Komárek na ploše maloměsta proměňuje příběh životních osudů dvou rodin v rozsáhlou analýzu společenských a kulturních událostí novodobých dějin. Řadu románů uzavírá sebereflexivní výpovědí o (pseudo)vědeckém prostředí, v níž společenská satira v souvislosti s tématem smrti nabývá vážnějších poloh (Mandaríni). Autor si pohrává s postmoderním typem narace, pro jeho psaní je charakteristická občasná přerývanost děje a četné esejistické odbočky, dotvářející specifickou autorskou poetiku „nepravidelných románů“, k níž se sám přiznává v podtitulech svých děl. Svůj život od narození v jihočeské Kardašově Řečici, přes studium biologie na Přírodovědecké fakultě UK, normalizaci a emigraci do Rakouska až do roku 2000 Komárek popsal ve dvousvazkových memoárech Města a městečka.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Kartografie (BB, Vídeň 1986); Kaligrafie (BB 1994); Holografie (BB 1998, též s básněmi Michala Kotrby); Mé polopouště (BB, soubor básnického díla, 2006); Opšlstisova nadace (R 2002); Černý domeček (R 2004); Mandaríni (R 2007); Města a městečka I.–II. (memoáry 2019).
Esejistika: Sto esejů o přírodě a společnosti – Doudlebia a jiné fenomény (1995); Hlavou dolů (1999, upravené vydání 2006); Pitevní praktikum pro pokročilé (rozšířená reedice knihy Sto esejů o přírodě a společnosti, 2000); Mír s mloky (2003); Leprosárium (2005); Sloupoví aneb Postila (2008); Zápisky z Orientu (2008); Zápisky z Okcidentu (2008); Listy v lahvích (2010); Eseje o lidských duších a společnosti I.–II. (2010/2011); Eseje o přírodě, biologii a jiných nepravostech (2011); Západ v mlze (2013); Živočichopis doby aneb Komárkova abeceda (2015); Tělo, duše a jejich spasení (2015); Země spatřené (2016); Cestovní eseje z let 1991–2008 (2018); Zápisky z pozdní doby (2020).
Odborné práce: Dějiny biologického myšlení (1997, obs. Vznik, vývoj a eko-etologické významy křídelních kreseb u motýlů); Lidská přirozenost (1998, 2. vydání pod názvem Obraz člověka v dílech některých význačných biologů v 19. a 20. století 2003); Mimicry, aposematism and related phenomena in animals and plants, Bibliography 1800–1990 (1998); Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy (monografie 2000, angl. s tit. Mimicry, aposematism and related phenomena, Mnichov 2003, upr. vydání pod názvem Mimikry a příbuzné jevy, 2016); Příroda a kultura (2000, rozšíř. 2008, angl. s tit. Nature and Culture, Mnichov 2009); Panoráma biologické a sociokulturní antropologie (2003, s Jaroslavem Malinou); Spasení těla: moc, nemoc a psychosomatika (2005); Ptáci v Čechách v letech 1360-1890 aneb tajemství rytíře von Sacher-Masocha (2007); Obraz člověka a přírody v zrcadle biologie (2008, obs. Dějiny biologického myšlení a Obraz člověka v dílech některých význačných biologů v 19. a 20. století); Ochlupení bližní. Zvířata v kulturních kontextech (2011); Muž jako evoluční inovace? (2012); Evropa na rozcestí (2015); Stručné dějiny biologie (2017).
Rozhovory: Hřebci nepatří do guláše (vedl Pavel Taněv, 2006).
Příspěvky ve sbornících a odborných publikacích: Portmann: Nové cesty biologie: Scientia et Philosophia 7 (1997); Emanuel Rádl – vědec a filozof (2004); Fenomén Foglar (2007); Člověk a les (2008); Pokusy o dobrodružství. Poznámky k eseji (2008); Biologie ve službách zjevu (2008); Atlas transformace (2009); Útržky ze zápisníku zemřelého přírodovědce (2010); Zvířecí mýty a mytická zvířata (2010); Mácha redivivus (2010); Jazyky reprezentace (2012); Enviglobe: příručka pro začleňování globálně environmentálních témat do výuky (2013); Česko za to let (2015); Na pomezí samoty / Frontiers of solitude (2016); Academia 1966–2016 (2016); Exilová kniha mého srdce (2018); Česko na křižovatce (2019); Doba koronavirová (2020).
LITERATURA
Studie a články: E. Gilk: Tematizace maloměsta v nové české próze, ČJL 2006, č. 2; M. M. Marešová: Pokus o portrét intelektuála, Host 2007, č. 9.
Recenze: Kartografie: J. Vojvodík, Národní politika (Mnichov) 1988, č. 2 * Kaligrafie: M. C. Putna, Souvislosti 1994, č. 2; JŠ, NK 1994, č. 16 *
Sto esejů o přírodě a společnosti: P. Hrbáč, M. Petrusek, Tvar 1996, č. 11 * Lidská přirozenost: M. Hoffmann, MFD 3. 4. 1999 * Hlavou dolů: P. Hrbáč, Tvar 2000, č. 11* Pitevní praktikum pro pokročilé: R. Václavík, Host 2000, č. 10; A. Dvořáková, Tvar 2001, č. 2; A. Haman, NK 2000, č. 39; J. Grombíř, Texty 2000, č. 19; R. Burian, Rovnost 22. 8. 2000 * Příroda a kultura: P. Hrbáč, Tvar 2001, č. 6 * Opšlstisova nadace: E. Gilk, Tvar 2003, č. 10; L. Foldyna, Host 2003, č. 8; P. Hlavatý, Labyrint Revue 2003, č. 13–14; M. Turek, LitN 2003, č. 32; L. Soldán, Kam v Brně 2003, č. 4; B. Pražan, Týdeník Rozhlas 2003, č. 36; J. Peňás, LitN 2003, č. 8, příl. Nové knihy; J. Peňás, Týden 2003, č. 14; A. Haman, LitN 2003, č. 30; A. Burda (= P. Janoušek), Tvar 2003, č. 3; Š. Kučera, Právo 18. 5. 2017, příl. Salon, č. 1023 * Mír s mloky: P. Zídek, LidN 30. 8. 2003; J. Peňás, Týden 2003, č. 37; J. Grombíř, Aluze 2004, č. 1; P. Hlavatý, Konec konců 2004, č. 5; M. Havelková, Rovnost 7. 1. 2004 * Černý domeček: J. Peňás, LitN 2004, č. 20; J. Peňás, Týden 2004, č. 25; Z. Pavelka, Právo 10. 6. 2004, příl. Salon, č. 371; M. M. Marešová, LidN 16. 6. 2004; V. Karfík, HN 10. 6. 2004 (zde); A. K. K. Kudláč, Host 2004, č. 9; R. Kanda, Aluze 2004, č. 2/3; M. Havelková, MS 2004, č. 36; G. Pleska, Tvar 2005, č. 9; J. Hrudka, Lógr 2019, č. 32 * Leprosárium: P. Taněv, Reflex 2005, č. 45; J. Peňás, Týden 2005, č. 35; V. Kozelka (= V. Kremlička), A2 2005, č. 2; P. Hrbáč, LidN 17. 9. 2005, příl. Orientace; J. Balvín, Portál české literatury (on-line) 25. 10. 2005 * Spasení těla: K. Turek, A2 2006, č. 25; N. Holub, Tvar 2006, č. 6; R. Honzák, Vesmír 2006, č. 2; J. Hájek: Babylon 2009, č. 7 * Mé polopouště: P. Štengl, Tvar 2006, č. 19; F. Schildberger, LitN 2006, č. 45 (zde); J. Koten, Host 2006, č. 10; V. Varyš, A2 2007, č. 44; M. M. Marešová, Portál české literatury (on-line), leden 2007 * Hřebci nepatří do guláše: T. Feřtek, Reflex 2006, č. 51/52; M. M. Marešová: Host 2007, č. 5; H. Librová, Právo 11. 1. 2007, příl. Salon, č. 501 * Mandaríni: Z. Pavelka, Právo 13. 12. 2007, příl Salon, č. 548; E. F. Juříková (= P. Janoušek), Host 2007, č. 9; E. Gilk, B. Správcová: Tvar 2008, č. 3; J. Derdowska, A2 2008, č. 6; Š. Kučera, Právo 1. 11. 2018, příl. Salon, č. 1096 * Obraz člověka a přírody v zrcadle biologie: J. Lukavec, A2 2008, č. 50 * Sloupoví aneb postila: J. Jirsa, A2 2008, č. 32 * Zápisky z Okcidentu: J. Zizler, A2 2009, č. 14; M. Marešová, Čitárny (on-line) 11. 8. 2009 * Zápisky z Orientu: J. Vaníček, Tvar 2009, č. 2; J. Zizler, A2 2009, č. 14* Listy v lahvích: V. Varyš, Týden 10, č. 48 * Eseje o přírodě, biologii a jiných nepravostech: J. Lukavec, LitN 2011, č. 18 * Ochlupení bližní: P. Kamberský, LidN 26. 11. 2011, příl. Orientace; V. Varyš, Instinkt 2012, č. 39; H. Librová, Respekt 2012, č. 1; J. Kapusta, Český lid 2012, č. 2 * Muž jako evoluční inovace?: O. Nezbeda, Respekt 2012, č. 44; J. Lukavec, iLiteratura (on-line) 18. 11. 2012; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2013, č. 2; J. Jaroš, Kultura21 (on-line) 16. 2. 2013; L. Heczková, Echa (on-line) 7. 5. 2013; J. Hanušová, Tvar 2013, č. 8 * Západ v mlze: J. Grombíř, Tvar 2013, č. 11 * Tělo, duše a jejich spasení: V. Maxmilián, Protimluv 2016, č. 1/2 * Evropa na rozcestí: J. Lukavec, Respekt 2016, č. 2 * Města a městečka: J. Šofar, Reflex 2019, č. 29; J. Peňás, LidN 14. 12. 2019, příl. Orientace; J. Lukavec, Deník N 18. 7. 2019; P. Kožušníková, Tvar 2019, č. 2.
Rozhovory: K. Klaška, NK 1996, č. 32; J. Kašpar, Právo 13. 5. 1999, příl. Salon, č. 116; R. Šmahel, Neon 2000, č. 2; M. Hanuš, Přítomnost 2000, č. 8; A. K. K. Kudláč, Dějiny a současnost 2003, č. 5; B. Správcová, Tvar 2005, č. 9; P. Taněv, Reflex 2005, č. 19; R. Kopáč, Portál české literatury (on-line), 16. 9. 2005; P. Koucká, Psychologie dnes 2006, č. 3; J. Peňás, Týden 2007, č. 48; E. Burget, J. Děkanovský, Dějiny a současnost 2007, č. 8; J. Frolík, in: Zaneste city mé ku klidné Řečici (2012); Š. Kučera, Právo 27. 6. 2019, příl. Salon, č. 1130 (zde); A. Folta, in: Rozhovory na hraně zítřka (2019).
Medailony: an, Denní Telegraf 26. 3. 1994, Příloha; E. Bobůrková, MFD 19. 8. 2005; P. Hlavatý, Portál české literatury (on-line) 14. 6. 2005; M. M. Marešová, Host 2007, č. 9; J. Frolík, Týdeník Rozhlas 2018, č. 31.
