Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Daniela FISCHEROVÁ

* 13. 2. 1948, Praha  
 
 
Dramatička, prozaička, scenáristka, básnířka, autorka knížek pro děti
 Provdaná Špicnerová. Narodila se v rodině hudebního skladatele Jana F. Fischera (1921–2006) a překladatelky Olgy Frankové (1909–1969). Absolvovala Střední všeobecně vzdělávací školu (maturita 1965). Studia dramaturgie a scenáristiky na FAMU ukončila roku 1971 diplomovou prací o parodii Nemesis mimésis. V roce 1972 krátce pracovala ve scenáristickém oddělení Filmového studia Barrandov, v letech 1973–1974 působila jako odpovědná redaktorka nakladatelství Orbis. Poté se rozhodla pro svobodné povolání. V roce 1999 začala vyučovat na Vyšší odborné škole tvůrčího psaní Josefa Škvoreckého, od roku 2001 vedla kursy a semináře tvůrčího psaní na Literární akademii; jako pedagožka působila externě i na DAMU. Dlouhodobě lektoruje semináře nonverbální komunikace (mj. v letech 1992–2015 na přehlídce amatérského divadla Jiráskův Hronov, dále na Wolkrově Prostějově ad.) a zabývá se rovněž astrologií. Je členkou Českého centra Mezinárodního PEN klubu. – Manžel Jindřich Špicner (*1947) se věnuje umělecké fotografii.
 Daniela Fischerová publikuje od sedmdesátých let, její eseje otiskly mj. Lidové noviny a Literární noviny. V roce 1979 debutovala jako dramatická autorka hrou Hodina mezi psem a vlkem, kterou v Realistickém divadle nastudoval Luboš Pistorius. Inscenace však byla po čtyřech představeních zakázána a osm let se nesměly hry Daniely Fischerové uvádět. Roku 1992 uveřejnil časopis Svět a divadlo její dramatickou hříčku Masážní stůl a v roce 2009 text hry Dvanáct způsobů mizení aneb Mág, za kterou autorka pod pseudonymem Jan Frank v roce 2008 obdržela Cenu Alfréda Radoka. V knihovně Divadelního ústavu jsou uloženy kopie strojopisu hry Fantomima a libreta k opeře Jana F. Fischera Obřady (2001). – Jako scenáristka se podílela na krátkých a animovaných filmech (Pohádky z Větrné Lhoty, třináctidílný televizní anim. seriál, 1985) i filmech celovečerních: Neúplné zatmění (1982, režie Jaromil Jireš), Hry pro mírně pokročilé (1986, režie Oto Koval) a Vlčí bouda (1986, režie Věra Chytilová). V roce 2005 napsala filmový scénář Spolu o osudech siamských dvojčat, sester Joži a Růženy Blažkových, který zatím nebyl realizován. Česká televize natočila podle jejích scénářů hry Andělský smích (1995, režie Lucie Bělohradská, podle stejnojmenné rozhlasové hry), Náhlé neštěstí (1995, režie Hana Kofránková, podle stejnojmenné divadelní hry), Černá slečna slečna Černá (2002, režie Petr Nikolaev) a pohádky Zakletá třináctka (2004, režie Ondřej Kepka) a Princezna Ano (2009, režie Hynek Bočan). Podle její rozhlasové hry Dívka se zázračnou pamětí byl natočen stejnojmenný krátkometrážní televizní film (1996, scénář a režie Ondřej Kepka), podle povídek Princip odrazu, Hlas a Dluh vznikla inscenace Třikrát život, třikrát smrt (1998, režie Lucie Bělohradská, Anna Procházková a Hana Kofránková); podílela se rovněž na scénáři filmu Stínu neutečeš (2009, scénář a režie Lenka Kny). Významný díl dramatické tvorby Daniely Fischerové tvoří rozhlasové hry, mj. Čeho se bojí Mistr (1978, nastudováno 1990), Zapřený Albert aneb Příběh o žalu a lži (1989), Neděle (1991), Tři rozhlasová minidramata (Micura nežere, Dívka se zázračnou pamětí, Král omylů, 1991), Andělský smích (1994), Velká vteřina (1992), Anděl a kniha rekordů (1995), Cesta k pólu (2007), Nevděčné děti (2010) nebo pohádky O baterce, která se stala bludičkou (1999) a Šustidlo (2014). V rozhlasovém cyklu Minutové hry byly odvysílány její miniatury Přesýpací hodiny, Promiň, brouku, Jak vyhynuli štulíci, Jak to dopadne?, Jak těžká volba!, Poslední minuta života, Plné břicho, Minuta českého jazyka 1–3 (2013), Zvonek, strom a les, Fejeton silvestrovský (2014), Lekce diplomacie, Škůdcové, Umění dedukce (2015), Jasnoslyšec, Požehnaný věk (2017). V roce 2011 vyšlo CD Dušičky, na kterém Slávek Janoušek zhudebnil vedle vlastních textů i některé z básní D. Fischerové ze sbírky Milion melounů.
 Daniela Fischerová se ve své tvorbě s proměnlivou intenzitou věnuje próze, poezii i literatuře pro děti a mládež, soustavnou pozornost přitom věnuje oblasti dramatické, ať už v podobě divadelních her, rozhlasových inscenací nebo filmových scénářů. Její hry ze sedmdesátých a osmdesátých let v reakci na normalizaci míří k postižení obecné krize hodnot a soustředěně se zabývají zvláště problémem střetávání individua s mechanismy moci. Nadčasový svár dobra a zla posouvají k pocitu bezvýchodné totalitní uzavřenosti společnosti, v níž zlo nakonec vždy vítězí. V dramatickém debutu Hodina mezi psem a vlkem se na půdorysu fiktivního procesu s Françoisem Villonem rozehrává nadčasový konflikt nonkonformního umělce se společností. V dalších dvou hrách autorka využila a v převráceném smyslu interpretovala tradiční literární látky a motivy: v Princezně T. starý pohádkový příběh (známý ze zpracování Carla Gozziho), v Báji faustovskou a krysařovskou legendu. Obě hry demonstrují obecný a v dobovém kontextu aktuální problém „kolaborace“ se zlem a mocí a zhoubnost životního pragmatismu. Kompoziční technika všech her Daniely Fischerové je důsledně antiiluzivní; k jejím charakteristickým postupům patří zcizování děje, situací a postojů postav, ostré časové střihy, paradoxní literární aluze a významové posuny. V tomto smyslu je struktura jejích her bezmála spekulativní; gnómická vybroušenost replik a aforistický ráz promluv podtrhuje jejich intelektuálnost. Archetypálních pohádkových vzorců a jejich dalších, doposud skrytých a nevyslovených významů využívá Fischerová i v dramatickém podobenství Pták Ohnivák, jež je v jejím podání příběhem o cestě za poznáním sebe sama skrze pochopení a přijetí různorodých, byť i zdánlivě protikladných, avšak ve své komplementárnosti neodlučně spjatých stránek vlastního já i okolního světa. Symbolických významů polarity zla a dobra, nadutého rouhačství a důvěřivé pokory nabývá také s dosavadní dramatickou tvorbou Daniely Fischerové souznící komorní dialog Náhlé neštěstí, jehož dějištěm je psychiatrická léčebna. Napětí mezi skutečností a iluzí, které je identické na jevišti při kouzelnickém představení i v reálném životě jeho protagonistů, obtížné hledání identity, sebedůvěry a víry v druhé zobrazuje hra Dvanáct způsobů mizení aneb Mág. – Od poloviny devadesátých let se autorčin zájem přesunul z oblasti dramatické tvorby k próze, a to k jejím nejrozmanitějším žánrovým polohám od malých moralit, duchovních anekdot a krátkých příběhů, oděných často do pohádkového, biblického či orientálního roucha (Duhová jiskra, Jiskra ve sněhu), přes záznamy nápadů, úvah, útržků situací či hovorů na ulici (Přísudek je v této větě podmět) až po žánr povídky a románu. Jak v souboru sofistikovaných metaforických povídek Prst, který se nikdy nedotkne, tak v románovém podobenství Happy end se Fischerová – vycházejíc z křesťanství i východních nauk o duši – snaží dopátrat možností a hloubky lidského poznání, uchopit a zaznamenat lidský život v jeho mnohovrstevnosti, nedefinitivnosti, v jeho chvějivých významech a proměnách. Osobitým způsobem vyjádření, který charakterizuje autorčiny práce zvláště v posledním desetiletí, je miniatura v podobě minutových rozhlasových her, ale i povídek, soustředěných mj. do knihy Želvou proti zdi. Příběh zachycený jako osudový okamžik – dramatický, sentimentální či ironický – zde představuje zkratku dovedenou často až do bolestně přesné karikatury mylných představ a opožděné sebereflexe i opakujících se vztahových schémat partnerských a rodičovských. Rovněž v básnické sbírce Potvora mlsná jsou stěžejním tématem mikropříběhy, v nichž se zdánlivě všední okamžik či útržek reality v nečekaných souvislostech nebo kontrastech mění v iniciační moment. – Součástí tvorby pro dospělé čtenáře jsou také detektivní prózy, propojené ústřední dvojicí amatérských vyšetřovatelů, kteří k vyřešení případů dospívají metodou logické dedukce (Tři vraždy a Král, Sváteční vraždy). – Neméně významnou část díla Daniely Fischerové zaujímá tvorba pro děti a mládež sestávající z početné řady próz, pohádek, říkadel a veršů, v nichž autorka prokázala schopnost inteligentně, zajímavě a s respektem k dané věkové kategorii fabulovat a vyprávět. V knihách Pohoršovna a Vúdúlínek ponechává autorka pohádkovým bytostem jejich kouzelnou moc, ale zároveň jim připisuje vlastnosti současných dětí a nechává je mluvit jejich jazykem. Vyprávění provází napětí, humor i moralizující poučení, které však není prvoplánové a přirozeně vychází z jednání hlavních postav. Prózy pro mládež Strakaté uši a sušení padouši a Bylum nebylum pracují s dobrodružnou, respektive detektivní zápletkou. Magie, ať už domnělá nebo skutečná, je opět zdrojem napětía záhad, které se dětští hrdinové snaží rozřešit. V poezii určené dětem Daniela Fischerová spojuje slovní i situační humor, který s nadsázkou odhaluje překvapivé souvislosti nebo vizuální podobnost jevů a má blízko k nonsensu (Milion melounů, Tetovaná teta, Ochechule s ukulele). Pro celé dílo Daniely Fischerové je určující citlivá a vynalézavá práce s jazykem, která zejména v dětských knihách organicky vstupuje do vyprávění a podílí se na dějové zápletce.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Dovedové (leporelo, 1973); Hrnečku, vař! (leporelo, 1973); Kouzelník Žito (leporelo, 1973); O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce (prostorové leporelo, 1974); Poprask v ZOO (leporelo, 1974); Jednou budu také velký (leporelo, 1975); V začarovaném lese (sešitová pohádka, 1975); Jaké máme počasí? (leporelo, 1976); Princezna labuť (leporelo, 1976); Tajemství Sluneční věže (sešitová pohádka, 1976); Hned za naší vesnicí (leporelo, 1977); Jak sportují zvířátka (leporelo, 1977); Perníková chaloupka (prostorové leporelo, 1978); Povídání s liškou (P pro děti, 1978); Čáry máry (sešitová pohádka, 1978); Cestou do Lhoty (leporelo, 1978); Máme rádi zvířata (leporelo, 1978); Cirkus (leporelo, 1979); O marnivé vráně (leporelo, 1979); Příhody strýčka Příhody (leporelo, 1979); Vadí – nevadí (leporelo, 1979); Drnky brnky (leporelo, 1980); Kapsa naruby (leporelo, 1980); O zlaté kočce (sešitová pohádka, 1980); Žerty z kuchyně (leporelo, 1980); Ententýny (leporelo, 1981); Povídám, povídám hádanku (leporelo, 1981); Ryby, rybky, rybičky (leporelo, 1981); O Sindibádu námořníkovi (leporelo, 1982); Přijde jaro, přijde (leporelo, 1982); Duhové pohádky (sešitové pohádky, 1982); O rezaté veverce (P pro děti, 1982); Strašáci (leporelo, 1983); Letošňátka (leporelo, 1984); Princezna T. (D, rozmnož., 1987, prem. 1986); Báj (D, rozmnož., 1988, prem. 1987); Hodina mezi psem a vlkem (D, rozmnož., 1989, prem. 1979); Strašidelný dům (hudební komedie pro děti, rozmnož., 1989, prem. 1991, hudba J. Pauer); Lenka a Nelka neboli AHA (P pro děti, 1994); Fantomima (franc. s tit. Fantomim, 1995, i česká prem.); Prst, který se nikdy nedotkne (PP 1995); Náhlé neštěstí (D 1996, prem. 1993); Přísudek je v této větě podmět (P 1996); Velká vteřina (rozhlasové hry, 1997; obsahuje: Anděl a kniha rekordů, Andělský smích, Dívka se zázračnou pamětí, Král omylů, Micura nežere, Neděle, Velká vteřina, Zapřený Albert aneb příběh o žalu a lži); Duhová jiskra (PP 1998); Jiskra ve sněhu (PP 1999, 2., rozšířené vyd. 2002); Pták Ohnivák. Nová pohádka na věčné téma (D, in program k inscenaci Národního divadla, 2000, i prem.); Duhové pohádky (PP + BB 2003); Happy end (R 2005); Pohádky z Větrné Lhoty (2008); Kouzelná lampa a další arabské pohádky (2010); Milion melounů (BB pro děti, 2011 + CD Dušičky, texty se S. Janouškem, hudba S. Janoušek); Tři vraždy a Král (PP detekt., 2012); Sváteční vraždy (PP detekt., 2013); Pohoršovna (P pro ml., 2014); Tetovaná teta (BB pro děti, 2015); Želvou proti zdi (PP 2017); Zbytečná koroptev aneb Důvěrné sdělení (PP, BB, DD 2017; obsahuje výběr z dříve vydaných knih a nové texty); Bylum nebylum (P pro ml., 2017); Ochechule s ukulele (BB pro děti, 2018); Uspávanky a vstávanky (leporelo, b. d., 2019); Plác! Tác! Bác! (leporelo, 2019); Bum bum tydlidum (leporelo, 2019); Vúdúlínek (P pro ml. 2020); Potvora mlsná (BB 2020); Nevídaná podívaná (leporelo, 2020); Strakaté uši a sušení padouši (P pro ml., 2021); Pták Noh a ptáček Nožička. Ohňový mužíček Pinďula Panďula (P pro ml., 2021); Pták Noh a ptáček Nožička. Jak spadla klec (P pro ml., 2021); Tramvaj letí! (leporelo, 2022); Pták Noh a ptáček Nožička. Jak přiletěly čarodějnice (P pro ml., 2022); Pták Noh a ptáček Nožička. Jak Nožička závodil s obrem Bumbrlou (P pro ml. 2022); Z tajného deníku Cyrilky D. (P pro ml., 2022); scénicky: Zapřený Albert (1990); Pletení se Snářem (pro děti, 1990); Nazdar hodiny aneb Sny skřítka Smítka (2006); Dvanáct způsobů mizení aneb Mág (2008, pod pseud. Jan Frank, prem. 2011); Duhová zahrada (2017); Žluté – modrá – zelený (pro děti, 2018).
Příspěvky ve sbornících, antologiích a dalších kolektivních publikacích: Slyšeli jste (1990, ed. J. Hubička); Kam míří rozhlasová hra? (1991); Druhý almanach Burianovy kulturní ozdravovny (1993, ed. J. Burian); Czech plays (London 1994); Pro radost. Vladimíru Mertovi k padesátinám přátelé a Jonáš (1996, ed. L. Koláčná); Daylight in Nightclub Inferno (North Haven 1997); Allskin and other tales by contemporary Czech women (Seattle 1998); My handicap –Můj handicap (1999); Deutsch-tschechischer Almanach 2002 (Praha – München 2001); Krok k autorské existenci (2002, ed. H. Kupcová); Miluj mě víc (2002); Česká divadelní hra 90. let (2003); Tenkrát za totáče (2005, ed. B. Dočekal); Už tě nemiluju (2005, ed. B. Dočekal); Leonardův kabinet (2006); Šťastné a veselé (2006); Divadelní minutky (2007; obs. scénický výstup Přesýpací hodiny podle stejnojmenné povídky ze souboru Jiskra ve sněhu); J. Simkanič a kol.: Mé dětství v socialismu (2014); O umění s rozumem II (2016, ed. M. Zelinský); Žít jako single (2019, ed. B. Dočekal); H. Skálová: Hurá! Jsou tu Velikonoce (2020, s M. Fišarovou a P. Stančíkem); Literární salón U stříbrných lišek …když senioři píší (2021); Sladké sny, hezky spi (pohádky, 2021); Dušičky a Koťata (zpěvník, 2022, se S. Janouškem a J. Žáčkem).
Ostatní práce: Hvězdy a osudy aneb Klíč k moderní astrologii (1993, s M. Špůrkem); Občanská výchova pro 6.–9. ročník ZŠ 1–3 (učebnice, 1993, 1994, 1996, s dalšími); Občanská výchova pro 6.–9. ročník ZŠ (pracovní sešit, 1997); Pikantní astrologie (2014); Spirála. Astrologický pohled na vývoj (2016); Tři rady. Příběhy nejen pro manažery (2017, s F. Hroníkem a P. Náhlovským).
Uspořádala a vydala: Čeští spisovatelé o toleranci (1994, s dalšími, též něm., angl., franc. a španěl.); Tichá pošta (2003, s L. Dvořákem a P. Kautským, též přisp.); Strč prst skrz krk (jazykolamy, 2005, s dalšími).

LITERATURA

Knižně: N. Vangeli: Být dramatikem (ve střední Evropě) (informativní brožura o D. F., rozmnož., 1990); J. Škápíková: Rozhlasová dramatická tvorba Daniely Fischerové (dipl. práce, Divadelní fakulta JAMU, 1996).
Studie a články: J. Sloupová: Mezi groteskou a tragédií. Čtyři dramatické talenty, Dramatické umění 1988, č. 2; L. Pistorius: Nový dramatik, in O divadle 1 (1990); J. Vostrý in Drama a dnešek (1990); T. Lazorčáková: Téma viny a neviny, Scéna 1990, č. 13; K. Steigerwald: Čas bez vlastností, LitN 1990, č. 7; V. Königsmark: Daniela Fischerová – Báj, in Český Parnas (1993); rh (= B. Hrabáková): Daniela Fischerová – Hodina mezi psem a vlkem, in Český dekameron (1994); M. Klíma: Víra v text Daniely Fischerové (program Národního divadla k inscenaci Ptáka Ohniváka, 2000); M. Šubrtová: Filozofizace v próze Daniely Fischerové, in Slovo a obraz v komunikaci s dětmi (2000); I. Hutařová – M. Hanzová in Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež (2003, zde též bibliografie); M. Šubrtová: Filozofizace literatury pro děti a mládež, in S. Urbanová a kol. in Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století (2004); M. Hynšt: Kde končí pes a začíná vlk, in Od divadelního eseje k divadelnímu tvaru (2006); L. Veverková: Rozhlasová tvorba Daniely Fischerové, in Svět rozhlasu 2014, č. 32 (absolventská práce); V. Jindráček: K rozmanitosti současné české poezie pro děti, ČJL 2017/2018, č. 4; Š. Krejčová: Imu he imia, sadžu he sadžia aragram. Poezie pro děti od tří do deseti let, LitN 2020, č. 4, příl. Biblio.
Recenze: Hodina mezi psem a vlkem: (lš) (= L. Daneš), LD 30. 3. 1979; V. Königsmark, Dialog (smz.) 1979, č. 8; E. Stehlíková, tamtéž; E. Šormová, tamtéž, č. 10 * Povídání s liškou: (jo) (= J. Červenka), LD 14. 3. 1979 * Báj: (vá), Ostravský večerník 7. 6. 1988 * Princezna T.: J. Paterová, LD 24. 3. 1988 * Hvězdy a osudy: P. August, NK 1993, č. 21; -Maj-, Labyrint 1993, č. 6; M. Grimmová, Práce 17. 7. 1993, příloha P´93, č. 28 * Náhlé neštěstí: J. Červenková, LD 14. 5. 1994; R. Hrdinová, DivN 1994, č. 3 * Lenka a Nelka neboli AHA: J. Červenková, NK 1994, č. 41 * Fantomina: Z. A. Tichý, MFD 24. 1. 1995; T. Pokorná, KPRR 1995, č. 2; V. Just, LitN 1995, č. 6; A. Urbanová, DivN 1995, č. 6; R. Erml, Reflex 1995, č. 8 * Prst, který se nikdy nedotkne: M. Štráfeldová, Tvar 1996, č. 3; S. Wimmer, Labyrint 1996, č. 3; M. Jungmann, NK 1996, č. 4 * Přísudek je v této větě podmět: J. Chuchma, MFD 30. 10. 1996; P. Šustrová, KPRR 1996, č. 6; I. Málková, Tvar 1997, č. 7 * Duhová jiskra: D. Kroča, Ladění 1998, č. 4; B. Plánská, Češtinář 1998/1999, č. 5; V. Vařejková, Komenský 1998/1999, č. 5/6 * Velká vteřina: M. Jungmann, NK 1998, č. 17; B. Pražan, Týdeník Rozhlas 1998, č. 18 * Jiskra ve sněhu: (dit) (= R. Ditmar), NK 2000, č. 8 * Pták Ohnivák: Z. Hořínek, LidN 11. 12. 2000; V. Hulec, MFD 12. 12. 2000 * Duhové pohádky: J. Obruč, LitN 2003, č. 47, příloha Nové knihy; D. Kroča, Ladění 2004, č. 1 * Happy end: A. Haman, LidN 7. 6. 2005; M. Jungmann, Mosty 2005, č. 13; I. Kedzierski, Host 2005, č. 9; J. Rulf, DivN 2005, č. 17 * Pohádky z Větrné Lhoty: N. Sieglová, Ladění 2008, č. 3 * Milion melounů: R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2012, č. 13; M. Šubrtová, iLiteratura, 2. 3. 2012 (zde) * Tři vraždy a král: V. Černucká, Centrum Detektivky online, 20. 7. 2012 (zde) * Pohoršovna: J. Vyskotová, Kultura21 online, 5. 6. 2015 (zde); P. Nejedlá, iLiteratura online, 6. 8. 2015 (zde) * Tetovaná teta: A. Košková, Biblio 2015, č. 11 * Želvou proti zdi: P. Nagy, Reflex 2017, č. 20; J. Chuchma, LidN 8. 7. 2017, příloha Orientace * Ochechule s ukulele: J. Čeňková, Tvar 2018, č. 21, příloha Triangl, č. 3 * Pták Noh a ptáček Nožička. Ohňový mužíček Pinďula Panďula: J. Nešporová, iLiteratura online, 11. 11. 2021 (zde) * Strakaté uši a sušení padouši: K. Klímová, iLiteratura online, 2. 12. 2021 (zde).
Rozhovory: J. Matějková, Tvorba 1988, č. 49; M. Nyklová, SvSl 7. 9. 1988; E. Holečková, Amatérská scéna 1990, č. 11; V. Ježek – Z. A. Tichý, Scéna 1990, č. 12; K. Král – O. Černý, Svět a divadlo 1991, č. 8; M. Huvar, DivN 1994, č. 19; R. Prchalová – P. Pražák, Reflex 1995, č. 29; M. Huvar in Ať tu jsme omylem, ať tu nastavujeme uši nebo hledáme hajzl, jsme tu pro velké naslouchání světa (1996); A. Melichová, LidN 27. 1. 1996, příloha Nedělní LN, č. 4; J. Nejedlý, NK 1996, č. 11; V. Šrámková, Amatérská scéna 1996, č. 6; N. Klevisová, HN 3.–5. 6. 2005, příloha Víkend; P. Klusák, Týden 2005, č. 42; Z. Vojtíšková, Týdeník Rozhlas 2005, č. 39; M. Balaštík, Host 2007, č. 4; J. Plachetka, LitN 2010, č. 21; P. Christov (ed.) in České drama dnes. Rozhovory s českými dramatiky (2012); P. Nagy, LitN 2017, č. 5, příloha Biblio.
K životním jubileím: Z. Janík, LidN 13. 2. 1998.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Daniela Fischerová (osobní stránky)
Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Autor hesla: Václav Königsmark (1994); Milena Vojtková (2008)
Aktualizace hesla: 18. 10. 2022 (av)
Aktualizace bibliografie: 18. 10. 2022 (av)
 
zpět na hlavní stranu