Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Pavel BRYCZ

* 28. 7. 1968, Roudnice nad Labem 
 
 
Prozaik
 Po absolvování gymnázia v Mostu vystudoval český jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem (1986-1991), v letech 1991-1994 studoval dramaturgii na pražské DAMU. Vyučoval na Evangelické akademii v Praze, později pracoval jako novinář a reklamní textař. Od roku 2005 působí jako gymnaziální profesor. Žije v Jablonci nad Nisou, je ženatý, má dvě děti.
 Po básnických začátcích (především sbírka básní a literárních hříček Láska na konci světa, kterou vydal výtvarník Filip Raif jako svou školní závěrečnou práci na pražské VŠUP, a básně vložené do textů souboru Hlava Upanišády) se věnuje prozaické, především povídkové tvorbě. Vedle knižních souborů vyšly jeho texty ve Tvaru, Revolver Revue, Hostu, revue Labyrint, Nových knihách, Salonu Práva, Lidových novinách a v několika povídkových sbornících; je zastoupen také v americké antologii českých autorů „post-kunderovské generace“ Daylight in Nightclub Inferno (ed. Elena Lappan, North Haven 1997). V poslední době se rovněž věnuje dětské literatuře, jeho povídky pro děti pravidelně (od roku 2000) uvádí Český rozhlas Praha v pořadech Tu rádioRádio na polštář. Pohádkové příběhy Kouzelný svět Gabriely byly původně vysílány jako rozhlasový seriál, Český rozhlas uvedl též Bryczovu hru Neberte nám ptáka Loskutáka (2005), pohádku Cirkus svět (2006, obě r. Vladimír Gromov) a dramatizaci povídky Odhalte masky (2007, sc. Petr Hanuška, r. Michal Bureš). Česká televize natočila podle Bryczova scénáře seriál večerníčků Dětský zvěřinec (2008, výtv. Šárka Ziková, r. Jiří Tyller) – Za soubor povídek Jsem město získal v roce 1999 Cenu Jiřího Ortena, v roce 2004 obdržel Státní cenu za literaturu za román Patriarchátu dávno zašlá sláva.
 Svět próz Pavla Brycze je určován především prolínáním skutečnosti a imaginace; v mnohém se kryje s naším světem, je však obohacen o jevy přinejmenším velmi málo pravděpodobné. Autorova vypravěčská fantazie se rozbíhá do mnoha epických digresí, jež se výrazně podílejí na stavbě příběhu a potvrzují Bryczovu „radost z vyprávění“. Ta spolu s pohádkovostí, naivismem a jednoznačným vítězstvím dobra nad zlem na úkor věrohodnosti předznamenává Bryczovu tvorbu pro děti; idealizace dětství jako věku nedotčeného vypočítavostí a ostražitostí se v nostalgické podobě objevuje i v textech pro dospělé (Miloval jsem Teklu a jiné povídky). Bryczův autorský styl charakterizuje básnický jazyk, hravost při vytváření neotřelých přirovnání, metafor či metonymií a jiných poetismů, jež přispívají k lyrizaci příběhu, ale i nápaditá kompozice (Jsem město). Dynamický vypravěč je silně orientován k adresátovi, neustále čtenáře oslovuje a zdůrazňuje mluvenost narativu. Sklon k patetičnosti, související s tématem převážné většiny próz, jímž jsou různé podoby lásky, je vyvažován smyslem pro jemný, nikoliv satirický humor. V románu Patriarchátu dávno zašlá sláva je zřejmá inspirace magickým realismem (zejm. Márquezovým románem Sto roků samoty); na osudech několika generací původem ukrajinské rodiny reflektuje vypravěč pohnuté události dvacátého století. Románová syntéza některých dominantních rysů autorovy prózy (autobiografičnost, vyrovnávání se s ukrajinskými předky, motivy bratrovy smrti a latentní homosexuality) představuje návrat k velkému příběhu evropských dějin.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Hlava Upanišády (PP 1993); Láska na konci světa (BB 1997); Jsem město (PP 1998); Miloval jsem Teklu a jiné povídky (PP 2000); Sloni mlčí (P 2002); Patriarchátu dávno zašlá sláva (P 2003); Malá domů (PP 2005 [2006]); Kouzelný svět Gabriely (PP pro děti 2006).
Příspěvky ve sbornících: Městopis (2000); Co z tebe bude… (2007); Nic není jako dřív (2007).

LITERATURA

Studie a články: M. Ljubková: Státní cena in spe, Souvislosti 2005, č. 1.
Recenze: Hlava Upanišády: P. Mandys, Český deník 31. 12. 1993; Š. Halaštová, LitN 1994, č. 7; R. Fridrich, Severočeský regionální deník 5. 2. 1994 * Jsem město: V. Píša, Tvar 2000, č. 7; V. Novotný, Tvar 2000, č. 7 * Miloval jsem Teklu a jiné povídky: V. Novotný, Týdeník Rozhlas 2001, č. 16 a č. 21; Z. Štipl, Tvar 2001, č. 9; E. Gilk, Aluze 2001, č. 3; P. Voňka, Dobrá adresa 2001, č. 5 * Sloni mlčí: P. Wagner, Magazín AD 2002, č. 6; A. Haman, LidN 31. 7. 2002; M. Chocholatý, Host 2002, č. 9; E. Gilk, Aluze 2002, č. 2 * Patriarchátu dávno zašlá sláva: E. Gilk, LidN 18. 12. 2003; A. Haman, Tvar 2004, č. 5; P. Hrtánek, Host 2004, č. 6; J. Peňás, Týden 2004, č. 45; I. Harák, Revue Labyrint 2004, č. 15/16; M. Jungmann, LitN 2005, č. 2 * Malá domů: E. F. Juříková, Host 2006, č. 8; K. Ondřejová, A2 2006, č. 48; A. Merenus, LitN 2007, č. 2; R. Kopáč, Právo 23. 1. 2007; A. Fialová, Tvar 2007, č. 9 * Kouzelný svět Gabriely: J. Provazník, LidN 10. 3. 2007; M. Reissner, Ladění 2006, č. 4; J. Čeňková, A2 2007, č. 17.
Rozhovor: M. Balaštík, Host 2004, č. 10.
Autor hesla: Erik Gilk (2007)
Aktualizace hesla: 31. 1. 2008 (ap)
 
zpět na hlavní stranu