Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Roman LUDVA

* 10. 07. 1966, Ústí nad Orlicí 
 
 
Prozaik
 Od čtyř let vyrůstal v Olomouci, kde vystudoval i Střední průmyslovou školu strojnickou (1985). Nastoupil na Fakultu strojní VUT v Brně, ale po roce odešel a pracoval jako dělník a konstruktér. Po listopadu 1989 působil jako dramaturg v Divadle hudby v Olomouci, později jako redaktor v tamním nakladatelství Votobia (1995–1997) a v olomoucké redakci Českého rozhlasu (1998–1999). V letech 1999–2005 byl spisovatelem na volné noze, současně spolupracoval s Divadlem hudby jako scénárista. Od roku 2005 je zaměstnán jako lektor v Arcidiecézním muzeu Olomouc.
 

Svými fejetony přispíval pravidelně do literární přílohy deníku Právo Salon, dále do Mladé fronty Dnes, Hospodářských novin, Reflexu, Literárních novin a Listů, některé fejetony byly odvysílány Českým rozhlasem Brno a Olomouc. Povídky publikuje sporadicky, vedle několika příspěvků ve sbornících pouze v časopisu Host. Podle jeho scénáře byla natočena televizní pohádka Království potoků (2005, r. Pavel Jandourek; film získal Cenu dětské poroty na Festivalu Oty Hofmana v Ostrově nad Ohří). Nerealizovány zůstávají scénáře k celovečerním filmům Vélasquezovy dívky (1999), Čára (na námět režiséra Petra Nikolaeva, 2003) a Břišní tanec (2005), dále scénář k televiznímu filmu Cukrový vrch (napsáno pro televizní studio Ostrava podle stejnojmenné autorovy povídky, 2002) a rozhlasová hra Modrý bar (1999). Je rovněž autorem libreta k opeře Tomáše Hanzlíka Krvavá pavlač (s podtitulem Roky a hodiny posledních Přemyslovců aneb Sedmisté výročí jedné z nejslavnějších vražd v českých dějinách, uvedeno 2006).

 

Ludvova románová prvotina Smrt a křeslo některými rysy (kriminální zápletkou, tajuplností příběhu, až ornamentálním líčením detailů) předznamenává autorovu pozdější tvorbu, svým vyzněním i výslovnými textovými narážkami se však hlásí ke spirituální linii české literatury (Jan Čep). Dalšími texty (Žena sedmi klíčů, Jezdci pod slunečníkem, Stěna srdce) Ludva víceméně naplňuje koncept intelektualizované konzumní literatury: složitě konstruované příběhy využívají prostředků moderního detektivního románu, současně do textů vstupují i další tematické roviny – autor se věnuje úvahám o literatuře a umění a často reflektuje a obhajuje vlastní tvorbu. Příběhy jsou zpravidla situovány do prostředí běžnému čtenáři geograficky i sociálně vzdáleného. Jejich hrdiny jsou lidé výjimečných povolání (pařížský filmový producent, nájemný vrah žijící na Islandu, světoznámý malíř českého původu), přičemž nezvyklé profesní zájmy i osobní záliby a koníčky tvoří podstatnou složku charakteru postav a vysvětlují motivaci jejich jednání. Určujícím rysem Ludvových próz je tajuplnost, zdůrazňovaná jednak barevnou, číselnou a světelnou symbolikou, jednak rafinovaným rozmístěním polysémantických motivů, z nichž některé jsou využity i jako pojítko mezi jednotlivými romány. Vygradované napětí nebývá v závěru korunováno rozluštěním záhady a překvapivou pointou – autor zpravidla pracuje s momentem zklamaného očekávání.
Román Poslední ohňostroj toto autorské schema opouští a žánrově se blíží psychologické próze – objevuje se zde téma krize středního věku a s ní související skeptický pohled na soudobou společnost, v níž se rozpadají tradiční rodinné i partnerské vztahy a jedinec tak i přes nebývalé komunikační možnosti zůstává stále více osamocen.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Smrt a křeslo (R 1996); Žena sedmi klíčů (R 1997); Jezdci pod slunečníkem (R 1999); Stěna srdce (R 2001); Poslední ohňostroj (R 2004).
Příspěvky ve sbornících: Příběhy lásky (2000); Vertikální nostalgie (2002); Neviditelné příběhy (2007).

LITERATURA

Studie a články: P. Darovec: Ludvova karosa veze Čechy do světa, Host 2002, č. 8; T. Horváth: „Nějakej podivnej systém“, Tvar 2003, č. 20; A. Jedličková: Popelka mimesis ve službách postmoderny aneb Příliš mnoho psů, zajícova smrt aneb Velké sousto aneb Na tenkém ledě, in Postmodernismus v české s slovenské próze 2003, s. 173-184; E. Gilk: Čtyři romány Romana Ludvy, in Postmodernismus v české s slovenské próze 2003, s. 185-190.
Recenze: Smrt a křeslo: A. Haman, Nové knihy 1996, č. 46, též in Prozaické surfování (2001); A. Přibáňová, Tvar 1997, č. 3; P. Cekota, Host 1997, č. 1; P. Švanda, LitN 1997, č. 14 * Žena sedmi klíčů: A. Haman, Nové knihy 1998, č. 11, též in Prozaické surfování; P. Cekota, Host 1998, č. 5; P. Švanda, LitN 1998, č. 29; P. Hanuška, Aluze 1998, č. 2/3 * Jezdci pod slunečníkem: M. Jungmann, Nové knihy 1999, č. 48; A. Burda, Tvar 1999, č. 20; J. Olič, MFD 10. 12. 1999; A. Haman, LidN 28. 12. 1999, též in Prozaické surfování (2001); E. Gilk, Host 2000, č. 3; I. Klíma, LitN 2000, č. 18 * Stěna srdce: Z. Štipl, Tvar 2001, č. 15; A. Haman, Tvar 2001, č. 15; E. Gilk, Labyrint revue 2001, č. 9/10 * Poslední ohňostroj: P. Caha, Weles 2004, č. 20; L. Foldyna, Aluze 2004, č. 2/3; L. Krausová, Tvar 2005, č. 10.
Rozhovory: P. Hanuška, Tvar 1997, č. 11; E. Gilk, Tvar 2002, č. 10.

Autor hesla: Erik Gilk (2007)
Aktualizace hesla: 30. 6. 2007 (ap)
 
zpět na hlavní stranu