Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří HÁJÍČEK

* 11. 9. 1967, České Budějovice 
 
 
Prozaik
 Dětství prožil v jihočeské vesnici Purkarec, v devíti letech se s rodiči přestěhoval do Týna nad Vltavou, kde také vystudoval gymnázium (mat. 1985). Roku 1989 absolvoval Zemědělskou fakultu v Českých Budějovicích (dnes Fakulta zemědělská a technologická Jihočeské univerzity), po základní vojenské službě pracoval tři roky na venkově v zemědělství. Od roku 1993 je zaměstnán jako bankovní úředník. Žije v Českých Budějovicích.
 Začínal psaním poezie a některé jeho básně zařadil Mirek Kovářík do pořadu Hledám tě v tomto městě (výběr veršů z let 1983–1993 Poezie a tiskem rovněž nepublikovaná sbírka Chůze po vodách /2008/ jsou dostupné na autorových internetových stránách /zde/). – Povídky publikuje v literárních časopisech Host, Revolver Revue (v č. 55/2004 ukázka z nepublikovaného románu Molitanové labutě), Tvar, Weles, Pandora, Reportér aj.; některé byly zdramatizovány Českým rozhlasem. V devadesátých letech příležitostně přispíval recenzemi do Českobudějovických listů, později psal sloupky a fejetony do časopisu Týden a do Hospodářských novin. – Je autorem několika písňových textů pro sólové album Luboše Pospíšila Poesis beat (2021). – Na motivy románu Zloději zelených koní vznikl stejnojmenný film (2016, r. Dan Wlodarczyk, sc. Hana Wlodarczyková, D. Wlodarczyk a Petr Jarchovský). Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích uvedlo dramatizace románů Rybí krev (div. adaptace Marie Špalová, r. Natália Deáková, prem. 2019) a Selský baroko (sc. Marie Špalová, r. Marián Amsler, prem. 2021); v pražském divadle Kámen byla inscenována dramatizace románu Dešťová hůl (sc. a r. Petr Odo Macháček, prem. 2021). – Autor byl dvakrát oceněn Magnesií Literou (za romány Selský baroko /2006/ a Rybí krev /2013/); v roce 2018 mu byla udělena Státní cena za literaturu, kterou odmítl převzít kvůli politizaci této události (několik členů komise Ministerstva kultury poté, co vybrali laureáty, odstoupilo na protest proti politickému vývoji v zemi).
 

Autorova prvotina, povídkový cyklus Snídaně na refýži, vypovídá o váhavém přechodu mladého muže z dospívání do dospělosti. Proměnu osobních postojů a hodnot provází i souběžná změna společenská: první povídky zachycují mrtvou atmosféru sklonku socialistického bezčasí, rezonující i s životní situací mladíka odcházejícího na povinnou vojenskou službu, v dalších se pozvolné pronikání nových pořádků do starého prostředí zrcadlí v hrdinově hledání nezávislé existence. Změnu společenského systému a s ní související zrod nových životních i pracovních možností autor širším pohledem zachycuje i v následujících románech (Zloději zelených koní, Dobrodruzi hlavního proudu). Typickými hrdiny jeho próz jsou introvertní mladí muži intelektuálního založení, pocházející z jihočeského venkova, zaměření na svou práci a uzavření do světa svých odborných zájmů natolik, že ztroskotávají v osobním životě. Ačkoli díky svému nasazení hraničícímu s posedlostí jsou materiálně dobře zajištění, vnitřně se nepřidávají k dravé a kořistnické atmosféře post-socialistické doby: finanční prospěch je jen vedlejším produktem jejich směřování za vizí dokonalosti, nevědomky se však dostávají do vleku pragmatičtěji uvažujícího okolí, jehož vinou se jejich vize zpravidla zhroutí. Mentalitu doby, která vedle nových možností přinesla i znejistění dosavadních zvyklostí a vztahů, zachytil i druhý autorův povídkový cyklus miniaturních příběhů z jihočeského venkova Dřevěný nůž. V následujících románech, označovaných někdy jako volná trilogie, autorovi hrdinové dospívají do středního věku; stále tvrdohlavě lpí na svých morálních i pracovních zásadách, potýkají se však s krizí smyslu své práce. Změna společenského systému, která pro ně byla zásadním životním impulsem, jim časem přinesla také jisté rozčarování ze stavu společnosti a ztrátu pocitu pozitivního vývoje. Hrdina románu Selský baroko, profesionální genealog, je při práci denně konfrontován s doklady nevratného rozkladu tradičního způsobu venkovského života a hodnot s ním spojených; v otázce nápravy historických křivd, v tomto případě křivd způsobených násilnou kolektivizací v padesátých letech minulého století, román vyznívá skepticky: minulost je nyní sice možné podrobně poznat a zaznamenat, ani v nových společenských poměrech se však oběti nedočkaly spravedlivého vyrovnání a staré křivdy v dalších generacích plodí křivdy nové. Zklamaná očekávání přináší nová doba i hrdince románu Rybí krev, jehož dějové jádro se odehrává v osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století, kdy jihočeský venkov poznamenala výstavba jaderné elektrárny Temelín; román líčí postupné vyčerpávání boje místních obyvatel za zachování jejich domovů a devastující dopad mocenských rozhodnutí na životy lidí vytržených z kořenů i na jejich vzájemné vztahy. Ačkoli sama hrdinka, která se po letech vrací na místa svého dětství i svého prohraného životního zápasu o správnou věc, dospívá k určitému vnitřnímu smíření, pohled na stav krajiny a společenství lidí, které opustila, je neradostný a potvrzuje jí, že odchod byl správným rozhodnutím. Hrdina románu Dešťová hůl souběžně s partnerskou krizí svého nedobrovolně bezdětného manželství prožívá i hlubokou krizi existenciální. Jakožto správce pozemků ve vlastnictví univerzity pátrá po osudech jejich nezvěstných a nedohledatelných původních vlastníků a klade si přitom otázku, zda si člověk vůbec může osobovat právo označit kus země za svůj majetek, a jak je správné s majetkem takovéto povahy nakládat. Když jeho dávná láska čelí pokusu o podvod s vlastnictvím pozemku a obrátí se na něho o pomoc, okolnosti i vlastní nekompromisní povaha ho přinutí svést tvrdý otevřený boj o prosazení morálních zásad, o nichž dosud přemýšlel jen teoreticky. V románu Plachetnice na vinětách se autor odklání od témat společensky-kritických a do popředí vystupují témata komornější, jako jsou vztahy s rodiči a sourozenci (jež nicméně byly jednou z podstatných linií už v Rybí krvi), vztah k dospělému dítěti či nové partnerské vztahy ve zralém věku; profesně úspěšná hrdinka se vyrovnává s rozpadem mnohaletého manželství, přebírá svůj díl péče o stárnoucí rodiče a všechny změny v osobním životě ji nutí znovu si definovat představy o svých životních rolích. Jak v prózách společenských, tak v těch komorních autor spoléhá na přirozeně plynoucí, tradičně vyprávěný příběh, jehož vnitřní naléhavost podtrhují působivé žánrové popisy jihočeské krajiny, s níž jsou jeho hrdinové i hrdinky bytostně srostlí.
V posledních letech se Hájíček vrací i k básnické tvorbě, jíž na literární pole vstupoval – schopnost zachytit prchavý, zdánlivě všední okamžik úspornými vyjadřovacími prostředky uplatnil v sevřené formě haiku (Muž na pokraji vzplanutí, Muž pod černým deštníkem); v písňových textech pro Luboše Pospíšila se pak hlásí ke kulturně iniciačním zážitkům své generace, formované hudbou Vladimíra Mišíka a bluesově beatnickou poetikou básnických textů a Josefa KainaraVáclava Hraběte (Pospíšilova píseň Vzpomínka na jednu vesnickou tancovačku dala název výboru Hájíčkových povídek).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Snídaně na refýži (PP 1998); Zloději zelených koní (P 2001); Dobrodruzi hlavního proudu (R 2002); Dřevěný nůž (PP 2004); Selský baroko (R 2005); Fotbalové deníky (P 2007); Rybí krev (R 2012); Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku (PP, výbor, 2014); Dešťová hůl (R 2016); Skica dvou dívek (P, Český Krumlov 2018); Muž na pokraji vzplanutí (BB 2019); Plachetnice na vinětách (R 2020); Muž pod černým deštníkem (BB 2022).
Příspěvky ve sbornících: Leonardův kabinet (2006); Povídka roku 2007 (2008); Almanach 7edm (2008); Šťastné a veselé 2 (2008); Meziprůzkumy. Sbírka AJG 1300–2020 (katalog k výstavě, 2020).

LITERATURA

Studie a články: O. Sládek in V souřadnicích mnohosti (2014); A. Fialová: Rybí krev jako prototyp úspěšného společenského románu, in Cenová bilance 2013 (Olomouc 2014); D. Bielec: Kolektywizacja po czesku – literackie obrazy przemian na czechosłowackiej wsi po II wojnie światowej. Bohemistyka 2016, č. 1.
Recenze: Snídaně na refýži: A. Haman, NK 1999, č. 39, též in Prozaické surfování (2001); P. Himmel, LidN 3. 4. 1999; O. Horák, Tvar 1999, č. 8; J. Peňás, Respekt 1999, č. 29, též in Deset procent naděje (2002) * Zloději zelených koní: J. Staněk, Tvar 2001, č. 7; R. Burián, Rt 18. 4. 2001 * Dobrodruzi hlavního proudu: D. Kaprálová, MFD 9. 10. 2002; R. Myslivečková, LidN 15. 11. 2002; E. Gilk, Tvar 2002, č. 19; P. Hrbáč, Tvar 2002, č. 19; K. Murphy, Host 2002, č. 9; M. Hybler, Babylon 2003, č. 3 (též ad Snídaně na refýži a Zloději zelených koní); M. Jungmann, Mosty 2003, č. 8 * Dřevěný nůž: R. Myslivečková, LidN 12. 5. 2004; O. Horák, Právo 2. 6. 2004; P. Hanuška, Olomoucký den 1. 7. 2004; M. Jungmann, LitN 2004, č. 39; L. Housková, Tvar 2004, č. 17; A. Šporková–Fialová, Tvar 2004, č. 17; J. Grombíř, Weles 2004, č. 19; A. Říman, Aluze 2004, č. 2/3 * Selský baroko: E. F. Juříková (= Pavel Janoušek), Host 2005, č. 8 (též in P. J., Hravě i dravě, 2009; polemika M. Sýkora, Host 2005, č. 10); L. Bělunková, A2 2005, č. 8; J. Peňás, Týden 2005, č. 48; A. Haman, LidN 1. 12. 2005; R. Kopáč, Právo 9. 12. 2005; V. Karfík, HN 22. 12. 2005; P. Zídek, LidN 28. 12. 2005, příl. Kniha roku 2005; M. Kozáková, A2 2006, č. 3; E. Lukeš, Tvar 2006, č. 5; M. Jungmann, Tvar 2006, č. 5; M. Vajchr, RR 2006, č. 62; M. Ljubková, Souvislosti 2006, č. 1; M. Jungmann, Mosty 2006, č. 4; M. Vajchr, RR 2006, č. 62 (též in Vyložené knihy, 2007); M. Jungmann, Tvar 2006, č. 5; E. Lukeš, Tvar 2006, č. 5; A. Sirový, LitN 2006, č. 17; V. Barborík, Tvar 2006, č. 17; M. Nodl, Souvislosti 2006, č. 3; M. Puskely, Host 2010, č. 7; M. Kořená, Souvislosti 2010, č. 3 * Fotbalové deníky: A. Haman, LidN 24. 10. 2007; M. Ljubková, A2 2007, č. 43; Jan H. Vitvar, Respekt 2007, č. 44; R. Kopáč, Právo 7. 11. 2007; J. Chuchma, MFD 10. 11. 2007; J. Mattuš, HN 16. 11. 2007, příl. Víkend; A. Burda (= P. Janoušek), Tvar 2007, č. 20; K. Špidla, A2 2007, č. 49; I. Marešová, LitN 2007, č. 2; P. Šrut, Právo 10. 1. 2008, příl. Salon č. 552; J. Kratochvil, Welles 2008, č. 24 * Rybí krev: M. Ljubková, Souvislosti 2012, č. 3; M. Nodl, Souvislosti 2012, č. 3; P. Janoušek, Tvar 2012, č. 11; O. Nezbeda, Respekt 2012, č. 22; J. Peňás, LidN 6. 6. 2012; K. Kubíčková, MFD 9. 6. 2012, příl. Víkend; V. Varyš, Týden 2012, č. 24 (též Literární fórum 2012, č. 3); A. Palán, HN 18. 6. 2012; M. Šanda, Právo 19. 7. 2012, příl. Salon č. 779; E. Klíčová, Host 2012, č. 7; J. Peňás, LidN 15. 12. 2012, příl. Orientace; ŠEK (= P. Matoušek), HN 31. 1. 2014; J. G. Růžíčka, A2 2014, č. 9; ivc (= I. Coufalová), Dějiny a současnost 2014, č. 5 * Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku: K. Kubíčková, MFD 24. 10. 2014; A. Palán, HN 27. 10. 2014; V. Schmarc, Respekt 2014, 4. 47; T. Šnellerová, Artikl 2015, č. 2; D. Melichar, Host 2015, č. 2; P. Janoušek, Tvar 2015, č. 6; P. Šidák, Tvar 2015, č. 13 * Dešťová hůl: V. Vaněk, Host 2016, č. 8; V. Stanzel–M. Vaněk–E. Klíčová, Host 2016, č. 8; V. Schmarc, Respekt 2016, č. 44; J. Chuchma, LidN 15. 12. 2016; P. Hanuška, Týnecké listy 2016, č. 12; P. Janoušek, Tvar 2017, č. 1; M. Bečková, Tvar 2017, č. 3; P. Horký, Tvar 2017, č. 3; M. Vajchr, RR 2017, č. 106; M. Ljubková, Souvislosti 2017, č. 1; P. Andreas, A2 2017, č. 7 * Muž na pokraji vzplanutí: R. Kopáč, MFD 12. 1. 2019; D. Melichar, Lógr 2019, č. 31; L. Staněk, A2 2019, č. 11 * Plachetnice na vinětách: O. Horák, LidN 16. 5. 2020, příl. Orientace; R. Kopáč, LidN 2. 6. 2020; J. Šofar, Právo 23. 7. 2020, příl. Salon č. 1184; P. Hanuška, HN 7.–9. 8. 2020, příl. Víkend; I. Mikešová, Tvar 2020, č. 15; P. Horký, Tvar 2020, č. 15; V. Stanzel, Host 2020, č. 8; O. Fencl, Reflex 2020, č. 44; J. Vaníček, A2 2020, č. 23; T. Šnellerová, RR 2021, č. 122 * Muž pod černým deštníkem: M. Pavlovič, Tvar 2023, č. 2; P. Kotrla, A2 2023, č. 3.
Rozhovory: M. Balaštík, Host 2002, č. 5; E. Gilk, Tvar 2002, č. 19; R. Kopáč, Právo 28. 12. 2005; O. Horák. LidN 26. 4. 2006; J. Leschtina, HN 14. 4. 2006, příl. Víkend; M. Balaštík, Host 2007, č. 8 (též in M. B., Literatura v čase lovců, 2015); M. Slámová, LidN 16. 6. 2012; I. Jirků, HN 7. 10. 2016, příl. Ego! č. 40; P. Smítalová, LidN 21. 10. 2016, příl. Magazín Pátek LN, č. 42; S. Martínková-Racková, Tvar 2020, č. 19; O. Fencl, UNI magazín 2022, č. 12; K. Skalníková, Právo 16. 1. 2023.

Autor hesla: Erik Gilk (2007); Alena Přibáňová (2023)
Aktualizace hesla: 13. 1. 2023 (ap)
 
zpět na hlavní stranu