PROMĚNY
Snahou podchytit vše významné z kulturního a vědeckého života českého a slovenského exilu navázaly Proměny na podobnou původní koncepci revue Sklizeň, kterou se již vydavateli Antonínu Vlachovi v polovině 60. let nedařilo naplňovat. První redaktor Proměn a autor jejich koncepce Ladislav Radimský prosazoval podobné záměry také již coby redaktor příležitostně vydávané revue Perspektivy, která ještě krátce vycházela souběžně s novým časopisem. Články slovenských autorů vycházely v Proměnách ve slovenštině a žádoucí jednota českého a slovenského exilu byla demonstrována zprvu tím, že tiráž a tituly některých rubrik vycházely ve slovenském znění, později celými slovenskými čísly.
Ročníky řízené Ladislavem Radimským charakterizuje mimořádná šíře odborných zájmů. Vedle statí filosofických (Antonín Cekota, Václav Hlavatý, Joža Procházka, Matthew Spinka, Věra Stárková), historiografických (Karel Bělský, Jaroslav F. Chmelíček, Martin Kvetko, Ján Papánek, Karel Schwarzenberg, Juraj Slávik, Miloš Šebor) či uměnovědných a kulturněpolitických (Jaroslav Jíra, Zdenka Münzrová, Otakar Odložilík) se revue příležitostně zabývala např. i přírodními vědami (Josef Kratochvil) a problémy ekonomickými a sociologickými (Antonín Basch, Bohumil Kobliha, Alois Rozehnal). Exilová témata se v Proměnách příliš neobjevují, a pokud ano, nemívají politický rozměr, autorům se spíše jedná o obecnější reflexe problému vystěhovalectví, případně o hodnocení podstatných událostí a aktivit exilové reality (Vratislav Bušek, Vojtěch Nevlud-Duben, Ladislav Radimský, P. Želivan; především v rubrice Rozhovory a polemiky, později Rozpravy). Nárůst politických studií lze sledovat v souvislosti s Pražským jarem a jeho důsledky, mezi autory se v této souvislosti poprvé objevují publicisté posrpnové emigrační vlny (zejména Ivan Pfaff a Ivan Sviták).
Značný prostor poskytoval redaktor Proměn literatuře a literární vědě. V rubrikách Naše nová poezie a Beletrie (Beletria) publikovali své nové práce mj. básníci Jiřina Fuchsová, Marie Glabazňová, Gertruda Goepfertová-Gruberová, Aurelie Jeníková, Pavel Javor, Ivan Jelínek, Přemek Kocián, Pavel Kolda, František Listopad, Chrysostom Mastik, Jiří Morava, Michal Racek, Zdeněk Salzmann, Ivan Schneedorfer, Ludvík Sláma, Inka Smutná, Olga Valeská, Robert Vlach (též jako Jiří Kavka), L. N. Zvěřina a prozaici Andrej Eliáš, Gertruda Goepfertová-Gruberová, Jiří Klobouk, Michal Racek, Rudolf Skukálek, Bedřich Svatoš, Ivan Sviták, Vilém Špalek (pseud. Gran Embustero), Otakar Štorch, Vladimír Vaněk a Robert Vlach (Alfa). Vzpomínkovými texty přispěli mj. Egon Hostovský a Johannes Urzidil. Literárněvědné studie se nesoustředily pouze na českou literaturu, ale sledovaly i soudobý vývoj literatury světové (nejčastějším autorem byl Pavel Želivan). Rubrika Setkání se světovými básníky přinášela nové překlady světové poezie, doplněné někdy i průvodním esejem.
Počátky Proměn nezapřou dobu vzniku listu: redaktor totiž usiloval nejen o reflexi dění uvnitř exilové intelektuální elity, ale pozorně si všímal i postupného kulturněpolitického tání v Československu. Projevuje se to jednak ve zvláštní pravidelné rubrice Antonína Kratochvila Přehled událostí na kulturní frontě v Československu (později Literární scéna v Československu a různé další obměny, tyto stati se však už týkaly normalizačního období), která zaznamenává vývoj domácího literárního a kulturního života od 1967 až do 1979, a také ve volbě recenzovaných knih. Proměny tak exilovým čtenářům vedle nových titulů světové společenskovědní literatury a české exilové tvorby představovaly podstatná díla doma vznikající literatury 60. let (L. Aškenazy, V. Černý, V. Havel, B. Hrabal, M. Kundera, J. Mucha, V. Neff, J. Putík, J. Seifert, J. Suchý, J. Škvorecký, I. Vyskočil aj.). K nejpilnějším recenzentům (rubrika Kritické marginálie) patřili Paul Baker, Vratislav Bušek, Petr Den (pseud. L. Radimského), Vojtěch Nevlud-Duben, Karel Schwarzenberg a Věra Stárková, dále přispívali Oldřich Blatný, Karel Kříž, Hanuš J. Lexa, Zdenka Münzrová, Miloš Šebor, Rudolf Šturm, Jiří Veselý, L. N. Zvěřina, později Antonín Měšťan aj.
Radimského nástupce ve funkci redaktora Jiří Škvor (básně publikoval jako Pavel Javor) se snažil udržet původní koncepci čtvrtletníku, posrpnová emigrační vlna však významně rozšířila dosud poměrně stabilní okruh dopisovatelů, cestu k již zavedenému listu si postupně nacházeli i další poúnoroví exulanti. K autorům literárních a kulturních Statí a úvah nyní přibyli mj. Dušan Břeský, Antonín Dostál, Vilém Hejl, Josef Jedlička, A. J. Liehm, Milada Součková (o Ivanu Blatném v č. 2/1979), František Svejkovský (Fejeton Leoše Janáčka – 4/1979), Ivan Sviták (mj. stať Sartre jako literární kritik v č. 1 a 2/1975), Josef Škvorecký (přednáška o detektivkách Objev v Čapkovi – 1/1975) a Pavel J. Trenský (stať České drama v exilu v č. 3/1978, míněna je ovšem zejména tvorba V. Havla, I. Klímy a P. Kohouta). Básně, povídky a úryvky z rozsáhlejších próz publikovali mj. Jan Beneš, Antonín Brousek, Hana Ciprisová, Vladimíra Čerepková, Esther Kales, Karel Kryl, Zdena Salivarová, Milada Součková, Jiří Sýkora, Josef Škvorecký či Jaroslav Vejvoda. V č. 3/1975-1/1976 vyšly Dopisy Anně Karla Čapka v edici Libuše Obrusníkové. Ekonomickým tématům se věnovali Benedikt Korda, Milíč Kybal, Ivo Moravčík, Radoslav Selucký, domácí i mezinárodní politický vývoj analyzovali z různých úhlů a v různých souvislostech Jaroslav Bouček, Jiří Hochman, Vlastislav Chalupa, Vladimír V. Kusín, Mojmír Povolný, Rio Preisner, Čeněk Torn aj. Zřejmě v souvislosti s nástupem normalizace v Československu se v Proměnách dále zmenšuje prostor pro úvahy o cílech a smyslu exilu: dosavadní politické koncepce exilu jako by byly zmarněny a nový program je tématem pouze nesoustavných diskusí, ubývá i exilových sebereflexí (Miloš Bondy, M. F. Malik, Ferdinand Peroutka). Historickým tématům se věnují Milíč Čapek, Josef Kalvoda, Vilém Prečan aj. Často se objevují též studie a články muzikologické (Zdenka E. Fischmannová, Karel Husa, Vladimír Karbusický, Jiří Malát, Miloš Vítek).
K podstatné koncepční proměně revue došlo na přelomu 70. a 80. let. Nová redakce zrušila rubriky původní literární tvorby; stále nápadněji se i na stránkách Proměn projevovalo postupné pronikání samizdatové literatury do zahraničních vydavatelství. Nadále, ale v menší míře se objevovala poezie (Ivan Blatný, Ivan Diviš, Jiřina Hauková, Vladimír Holan, Petr Král, Jiří Kolář, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel), příležitostně i próza (Bohumil Hrabal, Eva Kantůrková, Lubomír Martínek, Karel Pecka, fejetony Ludvíka Vaculíka, eseje Václava Havla aj.). Mezi odbornými studiemi stále více převažují texty literárněvědné, a to jak od autorů exilových, mj. od Igora Hájka, Viléma Hejla (Poznámky čtenáře českých detektivek – 2/1979), Karla Hvížďaly (o českém románu po r. 1970 v č. 1/1989), Květoslava Chvatíka (několik studií o soudobých prozaicích, stať Jan Mukařovský a Pražský lingvistický kroužek v č. 4/1985), Heleny Koskové, Antonína Měšťana, Rio Preisnera (Pavana pro Ivana Diviše – č. 1/1980), Milady Součkové (jejímuž dílu je věnována i průběžná analytická pozornost), tak i domácích (Václav Černý, Miroslav Červenka, Jindřich Chalupecký: Cesta Jiřího Koláře – č. 1/1980, Zdeněk Kalista, Jan Lopatka), ale také od zahraničních bohemistů (William Harkins, Michael Henry Heim, Robert Pynsent, René Wellek). Historickým a politickým tématům se v Proměnách 80. let věnovali mj. Johann Wolfgang Brügel, Jaroslav Krejčí, Jan Křen, Milan Kundera (Únos Západu – 1/1986), Ján Mlynárik, František Schwarzenberg, Pavel Tigrid, filozofické a teologické studie publikují Václav Bělohradský, Ladislav Hejdánek, Božena Komárková, Erazim Kohák, J. M. Lochman, Radim Palouš, Jan Patočka (z pozůstalosti) či Karel Skalický. Objevují se ukázky z knih připravovaných v exilových nakladatelstvích, často se jedná o literaturu faktu a memoáry (Václav Černý, Prokop Drtina, Jaroslav Seifert, Eduard Táborský).
Některá čísla Proměn byla připravena jako monotematická: č. 3/1973 je věnováno životu a dílu byzantologa Františka Dvorníka, č. 2/1977 zahrnuje příspěvky přednesené na konferenci SVU ve švýcarském Interlakenu na téma Filozofie českých a slovenských dějin, č. 4/1980 přináší příspěvky z konference Masarykův humanitní odkaz, kterou SVU pořádala tamtéž 1980, č. 1/1987 je zasvěceno životu a dílu Jana Patočky (obsahuje i soupis jeho prací), téměř celé číslo 1/1991 je věnováno Milanu Kunderovi. V některých dalších číslech lze vypozorovat určité tematické celky: např. č. 4/1970 je z větší části věnováno osobnosti J. A. Komenského, do č. 2/1981 a 1/1982 redakce zařadila několik studií věnovaných postavě Josefa Švejka (téma Švejka se opakovaně vrací i později), č. 3/1982 přináší výběr z pražského samizdatového Masarykova sborníku, č. 4/1983 se z větší části zabývá dějinami, přítomností i významem pražského Národního divadla, v č. 2/1985 se objevuje studie a diskuse k Vaculíkovu Českému snáři, č. 2/1987 je zčásti věnováno desátému výročí Charty 77 a některým jejím představitelům, v č. 3/1989 se řada příspěvků zabývá životem a dílem Dominika Tatarky apod. Mnohé příspěvky v číslech z 90. let reflektují změnu politické situace v Československu a ve střední Evropě.
Proměny zanikly roku 1991 odstoupením dosavadní redakce. Po krátké vydavatelské přestávce měly být v roce 1994 obnoveny (SVU navrhovala jako odpovědného redaktora Mojmíra Grygara), žádná další čísla však již nevyšla.