Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Antonín KRATOCHVIL

* 31. 8. 1924, Brno  
† 11. 12. 2004, Mnichov (Německo) 
 
Literární historik
 Syn novotomistického filozofa a historika filozofie Josefa Kratochvila (1882–1940); je bratrem skautského činovníka, ornitologa, beletristy a publicisty Josefa Baby Kratochvila (1915-2001) a strýcem spisovatele Jiřího Kratochvila. Po absolvování klasického gymnázia v Brně (mat. 1945) studoval dějepis a češtinu na brněnské FF MU, kde se také účastnil studentského života (aktivní člen Klubu lidových akademiků a Spolku posluchačů filozofie). Od 1946 člen Družiny literární a umělecké v Olomouci, 1947 v jejím výboru. Na přelomu 1946–47 začal externě spolupracovat s Národní obrodou (od 1948 Lidová obroda), od prosince 1947 do ledna 1952 byl jejím kulturním redaktorem; spolupracoval rovněž s brněnskou pobočkou Čs. rozhlasu. 1948 vyloučen ze studií. V lednu 1952 odešel do exilu v SRN: v Mnichově dokončil studia (PhDr. 1954 prací Die kommunistische Hochschulpolitik in der Tschechoslowakei. Geschichte und Analyse der Entwicklung bis zur Gegenwart). 1952–89 působil v rozhlasové stanici Svobodná Evropa, 1966–91 byl také externím spolupracovníkem rozhlasové stanice Hlas Ameriky. Od počátku svého pobytu v emigraci se podílel na politicko-kulturním životě, zejména usiloval o propagaci české literatury; od 1956 se podílel na činnosti České kulturní rady v zahraničí, od 1960 člen Křesťanské akademie v Římě, od 1965 zastával střídavě funkci generálního sekretáře a viceprezidenta exilového PEN klubu se sídlem v SRN. 1975 mu byl Papežskou univerzitní kolejí Nepomucenum v Římě udělen titul Magister h. c. za zásluhy o křesťanskou literaturu. 1990 obdržel v rámci rehabilitací titul PhDr. na FF MU v Brně, 1991 se tamtéž habilitoval.
 Přispíval zejména do novin a časopisů: Úsvit, Archa (Olomouc), od 1947 spolupracoval s Národní, později Lidovou obrodou, Lidovou demokracií, dále publikoval v časopisech Studie (Řím), Nový život (Řím), Archa (Mnichov), Proměny (New York), Národní politika (Mnichov) a v řadě cizích periodik, např. Critikon (Mnichov), Luxemburger Wort, Osteuropäische Rundschau. 1968 vyšel ve Studentu výtah z Bibliografie české krásné literatury vydané v exilu. Účastnil se též sborníků vydávaných v cizině. 1947–48 redigoval samostatnou rubriku Vysokoškolská družina v olomouckém časopisu Archa a časopisy Hlas exilu (Mnichov, 1954–58), Archa (Mnichov, 1958–63) a knižnice Lucernička (Mnichov, 1953–62), Kamenný erb (Mnichov, 1953–73) a Sklizeň svobodné tvorby (Mnichov 1969–75). K jeho sedmdesátinám uspořádali Karel Mácha a Zdeněk Rotrekl sborník Slovo v úzkosti a naději (Brno 1994). – Užíval pseudonymů Arne Opletal (Svobodná Evropa 1952–67), A. Kratochvil-Christen (od 40. let, i v soukromých tiscích) a šifer K., A. K., kt., n. K.
 

Od samých počátků je Kratochvilovo dílo prodchnuto křesťanskou vírou, v níž našel hlavní axiologickou oporu všestranných tvůrčích aktivit. Svoji vnitřní cestu ke katolictví literárně ztvárnil v esejistickém debutu Kredo konvertity i v nečetných beletristických pracích. Jako exilový literární publicista a literární historik neustále zdůrazňoval kontinuitu české literatury a upozorňoval domácí i zahraniční veřejnost na významné české literární osobnosti, umlčované komunistickým režimem (Jan Čep, Zdeněk Rotrekl, Václav Renč, Josef Palivec aj.). V řadě antologií (Peníz exulantův, Kniha esejů, Básníci ve stínu šibenice) tyto osobnosti představoval a svými komentáři i osobními vzpomínkami je začleňoval do českého literárního kontextu. Zejména trilogií Žaluji, v níž všestranně zdokumentoval totalitní útisk, vytvořil jednu ze základních dokumentačních bází pro historické hodnocení komunistické ideologie v Čechách. V 80. letech Kratochvil zaměřil svůj literárněvědný zájem na české literární baroko. V návaznosti na badatelský odkaz Zdeňka Kalisty a Josefa Vašici odkrýval jeho opomíjené a záměrně zamlčované umělecké hodnoty a uváděl je do celoevropských kulturních souvislostí (Oheň baroka, Das Böhmische Barock).

Výtěžky své literárněhistorické práce Kratochvil promítal také do početných kulturně-společenských aktivit i do své publicistické činnosti. Té se věnoval soustavně od počátku svého pobytu v exilu, a to především v rozhlasovém vysílání Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky a na stránkách významnějších exilových časopisů. V sešitové publikaci knižního rozsahu Revissionism and its Liquidation in Czechoslovak Literature, jež měla být prostředním dílem zamýšleného díla Notes and Materiales to the Development of Czechoslovak Literature 1948-1960 (první díl se dochoval pouze v českojazyčném rukopisu, práci na třetím dílu Kratochvil zřejmě nezahájil), se věnoval vývoji domácího literárního života po II. sjezdu spisovatelů v roce 1956. Svědectví o literárním životě v exilu podává výběrovým způsobem ve dvoudílné knize ...za ostnatými dráty a minovými poli.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Kredo konvertity (E 1948); Modlitba domova v díle Jana Čepa (E, Mnichov 1952); Poutník neznámých oceánů (P, Mnichov 1959, pod jm. A. Kratochvil-Christen); Revissionism and its Liquidation in Czechoslovak Literature (angl., studie/úvaha, Chicago 1961); Kniha setkání (medailony, Norman, USA 1962, pod jm. A. Kratochvil-Christen); Bibliografie krásné české literatury v exilu, únor 1948–květen 1967 (Řím 1968, separátní otisk z časopisu Studie); Via dolorosa (portréty V. Renče, J. Palivce, Z. Rotrekla s ukázkami z jejich tvorby, Toronto 1977; přeprac. 1990); Rekviem pro Jitřenku (BB, PP, Mnichov 1979); Oheň baroka. Kavalíři písně, mystici a asketové v české barokní literatuře (monografie, Mnichov 1984; přeprac. 1990); Das Böhmische Barock (monografie, Mnichov 1989); ... za ostnatými dráty a minovými poli 1. Vývojové tendence v české exilové literatuře v letech 1948–1968 (memoáry, studie, antologie; Mnichov–Brno 1993); ... za ostnatými dráty a minovými poli 2. Cestou do Emaus. Vzpomínky, svědectví, rozhovory a komentovaná obrazová dokumentace (memoáry, studie, antologie; Wielenbach–Plzeň 1998).
Ostatní práce: Die kommunistische Hochschulpolitik in der Tschechoslowakei. Geschichte und Analyse der Entwicklung bis zur Gegenwart (studie, Mnichov 1968); Abendgespräche mit Luis Trenker (studie a rozhovor se spisovatelem, Mnichov 1980; přeprac. 1982).
Příspěvky ve sbornících: Kommunismus in Geschichte und Gegenwart (Bonn 1964); Jan Amos Komenský a moderní pedagogika (Stuttgart 1971); Sozialismus und/oder Freiheit (Západní Berlín 1976, Band 24/25); Slovo a naděje (Řím 1978); Feuer, das ewig brennt (Egelsbach, 2001); Život je jinde? (2002) aj.
Uspořádal a vydal: Peníz exulantův (antologie exilové prózy, Mnichov 1956); Kniha esejů (Mnichov 1959); Dichter ohne Heimat. Tschechische und slowakische Exilschriftsteller (Mnichov 1970); Žaluji 1–3 (komentované dokumenty, 1. Stalinská justice v Československu, Mnichov 1973; 2. Vrátit slovo umlčeným, Haarlem 1975; 3. Cesta k Sionu, Haarlem 1977; společně 1990); Básníci ve stínu šibenice (antologie z děl českých spisovatelů-politických vězňů, Řím 1976); K. Mácha: Philosophia perenis (sb., Mnichov 1982); Rozhlasová univerzita Svobodné Evropy 1, 2, 3 (1993, 1994, 1996); Na vlnách éteru/Worte im Äther (Mnichov 1999).

LITERATURA

Studie a články: K. Mácha: doslov in Das Böhmische Barock (1989); Z. Rotrekl in Skrytá tvář české literatury (Toronto 1987; 1991); A. Fickerová: Cesty a křižovatky Antonína Kratochvila (in Slovo v úzkosti a naději, ed. K. Mácha a Z. Rotrekl, 1994; zde též vzpomínky dalších autorů); L. Soldán: A. K. Padesát let exilu literárního historika, esejisty, novináře a redaktora. In: Sborník prací Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, řada literárněvědná (A), 2002, č. 4.
Recenze: Das Böhmische Barock: J. Forbelský, LD 27. 1. 1990; K. Mácha, Akord 16, 1990/91, č. 6; M. C. Putna, Souvislosti 1992, č. 5 * Žaluji 1–3: M. Fronková, LD 23. 3. 1991; A. Stránská, SvSl 28. 3. 1991; K. Komárek, Akord 17, 1991/92, č. 2 * Oheň baroka: I. Čornejová, Dějiny a současnost 1992, č. 3; M. Petříček, NK 1992, č. 4; J. Malura, LtN 1996, č. 48 * ...za ostnatými dráty a minovými poli 1: P. Švanda, LD 8. 7. 1993; M. Přibáň, LidN 29. 7. 1993; V. Justl, Telegraf 23. 10. 1993; J. Holý, KP RR 1995, č. 2 * ...za ostnatými dráty a minovými poli 2: M. Přibáň, ČL 2001, č. 2.
Rozhovory: J. Daněk, Národní politika (Mnichov) 1990, č. 5; J. Hájková, Telegraf 29. 5. 1993.
K životním jubileím: Z. Rotrekl, Nový život (Řím) 1974, č. 9; J. Škvor, Proměny (New York) 1975, č. 1; J. Hořec, LidN 31. 8. 1999.
Nekrology: L. Soldán, Host 2005, č. 1; V. Viktora, Plž 2005, č. 3.
Archiv: Osobní fond v knihovně Libri prohibiti v Praze, částečně uspořádáno.

Autor hesla: Jaroslav Med (1995)
Aktualizace hesla: 31. 7. 2007 (mlp)
Aktualizace bibliografie: 31. 7. 2007 (mlp)
 
zpět na hlavní stranu