Antonín KRATOCHVIL
Syn novotomistického filozofa a historika filozofie Josefa Kratochvila (1882–1940). Po absolvování klasického gymnázia v Brně (mat. 1945) studoval dějepis a češtinu na brněnské FF MU, kde se také účastnil studentského života (aktivní člen Klubu lidových akademiků a Spolku posluchačů filozofie). Od roku 1946 byl členem Družiny literární a umělecké v Olomouci, v roce 1947 působil v jejím výboru. Na přelomu let 1946–1947 začal externě spolupracovat s Národní obrodou (od 1948 Lidová obroda), od prosince 1947 do ledna 1952 byl jejím kulturním redaktorem; spolupracoval rovněž s brněnskou pobočkou Čs. rozhlasu. Roku 1948 byl vyloučen ze studií. V lednu 1952 odešel do exilu v SRN: v Mnichově dokončil studia (PhDr. 1954 prací Die kommunistische Hochschulpolitik in der Tschechoslowakei. Geschichte und Analyse der Entwicklung bis zur Gegenwart). V letech 1952–1989 působil v rozhlasové stanici Svobodná Evropa, v období 1966–1991 byl také externím spolupracovníkem rozhlasové stanice Hlas Ameriky. Od počátku svého pobytu v emigraci se podílel na politicko-kulturním životě, zejména usiloval o propagaci české literatury; od roku 1956 se účastnil činnosti České kulturní rady v zahraničí, od roku 1960 byl členem Křesťanské akademie v Římě, od roku 1965 zastával střídavě funkci generálního sekretáře a viceprezidenta exilového PEN klubu se sídlem v SRN. V roce 1975 mu byl Papežskou univerzitní kolejí Nepomucenum v Římě udělen titul Magister h. c. za zásluhy o křesťanskou literaturu. Roku 1990 obdržel v rámci rehabilitací titul PhDr. na FF MU v Brně, o rok později se tamtéž habilitoval. – Jeho bratr, ornitolog Josef Baby Kratochvil (1915–2001), byl skautským činovníkem a věnoval se též beletrii a publicistice. Syn Alexander Kratochvil (*1965) je literární historik, synovec Jiří Kratochvil je spisovatel.
Od samých počátků je
Kratochvilovo dílo prodchnuto křesťanskou vírou, v níž našel hlavní axiologickou oporu všestranných tvůrčích aktivit. Svoji vnitřní cestu ke katolictví literárně ztvárnil v esejistickém debutu Kredo konvertity i v nečetných beletristických pracích. Jako exilový literární publicista a literární historik neustále zdůrazňoval kontinuitu české literatury a upozorňoval domácí i zahraniční veřejnost na významné české literární osobnosti, umlčované komunistickým režimem (Jan Čep, Zdeněk Rotrekl, Václav Renč, Josef Palivec aj.). V řadě antologií (Peníz exulantův, Kniha esejů, Básníci ve stínu šibenice) tyto osobnosti představoval a svými komentáři i osobními vzpomínkami je začleňoval do českého literárního kontextu. Zejména trilogií Žaluji, v níž všestranně zdokumentoval totalitní útisk, vytvořil jednu ze základních dokumentačních bází pro historické hodnocení komunistické ideologie v Čechách. V osmdesátých letech Kratochvil zaměřil svůj literárněvědný zájem na české literární baroko. V návaznosti na badatelský odkaz Zdeňka Kalisty a
Josefa Vašici odkrýval jeho opomíjené a záměrně zamlčované umělecké hodnoty a uváděl je do celoevropských kulturních souvislostí (Oheň baroka, Das Böhmische Barock).
Výtěžky své literárněhistorické práce Kratochvil promítal také do početných kulturně-společenských aktivit i do své publicistické činnosti. Té se věnoval soustavně od počátku svého pobytu v exilu, a to především v rozhlasovém vysílání
Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky a na stránkách významnějších exilových časopisů. V sešitové publikaci knižního rozsahu Revissionism and its Liquidation in Czechoslovak Literature, jež měla být prostředním dílem zamýšleného díla Notes and Materiales to the Development of Czechoslovak Literature 1948–1960 (první díl se dochoval pouze v českojazyčném rukopisu, práci na třetím dílu Kratochvil zřejmě nezahájil), se věnoval vývoji domácího literárního života po II. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1956. Svědectví o literárním životě v exilu podává výběrovým způsobem ve dvoudílné knize ...za ostnatými dráty a minovými poli.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Kredo konvertity (E 1948); Modlitba domova v díle Jana Čepa (E, Mnichov 1952); Poutník neznámých oceánů (P, Mnichov 1959, pod jm. A. Kratochvil-Christen); Revissionism and its Liquidation in Czechoslovak Literature (angl., studie/úvaha, Chicago 1961); Kniha setkání (medailony, Norman, USA 1962, pod jm. A. Kratochvil-Christen); Bibliografie krásné české literatury v exilu, únor 1948–květen 1967 (Řím 1968, separátní otisk z časopisu Studie); Via dolorosa (portréty V. Renče, J. Palivce, Z. Rotrekla s ukázkami z jejich tvorby, Toronto 1977; přeprac. 1990); Rekviem pro Jitřenku (BB, PP, Mnichov 1979); Oheň baroka. Kavalíři písně, mystici a asketové v české barokní literatuře (monografie, Mnichov 1984; přeprac. 1990); Das Böhmische Barock (monografie, Mnichov 1989); ... za ostnatými dráty a minovými poli 1. Vývojové tendence v české exilové literatuře v letech 1948–1968 (memoáry, studie, antologie; Mnichov–Brno 1993); ... za ostnatými dráty a minovými poli 2. Cestou do Emaus. Vzpomínky, svědectví, rozhovory a komentovaná obrazová dokumentace (memoáry, studie, antologie; Wielenbach–Plzeň 1998).
Ostatní práce: Die kommunistische Hochschulpolitik in der Tschechoslowakei. Geschichte und Analyse der Entwicklung bis zur Gegenwart (studie, Mnichov 1968); Abendgespräche mit Luis Trenker (studie a rozhovor se spisovatelem, Mnichov 1980; přeprac. 1982).
Příspěvky ve sbornících: Kommunismus in Geschichte und Gegenwart (Bonn 1964); Jan Amos Komenský a moderní pedagogika (Stuttgart 1971); Sozialismus und/oder Freiheit (Západní Berlín 1976, Band 24/25); Slovo a naděje (Řím 1978); Feuer, das ewig brennt (Egelsbach, 2001); Život je jinde? (2002) aj.
Uspořádal a vydal: Peníz exulantův (antologie exilové prózy, Mnichov 1956); Kniha esejů (Mnichov 1959); Dichter ohne Heimat. Tschechische und slowakische Exilschriftsteller (Mnichov 1970); Žaluji 1–3 (komentované dokumenty, 1. Stalinská justice v Československu, Mnichov 1973; 2. Vrátit slovo umlčeným, Haarlem 1975; 3. Cesta k Sionu, Haarlem 1977; společně 1990); Básníci ve stínu šibenice (antologie z děl českých spisovatelů-politických vězňů, Řím 1976); K. Mácha: Philosophia perenis (sb., Mnichov 1982); Rozhlasová univerzita Svobodné Evropy 1, 2, 3 (1993, 1994, 1996); Na vlnách éteru/Worte im Äther (Mnichov 1999).
LITERATURA
Studie a články: K. Mácha: doslov in Das Böhmische Barock (1989); Z. Rotrekl in Skrytá tvář české literatury (Toronto 1987; 1991); A. Fickerová: Cesty a křižovatky Antonína Kratochvila (in Slovo v úzkosti a naději, ed. K. Mácha a Z. Rotrekl, 1994; zde též vzpomínky dalších autorů); L. Soldán: A. K. Padesát let exilu literárního historika, esejisty, novináře a redaktora. In: Sborník prací Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, řada literárněvědná (A), 2002, č. 4; V. A. Debnár: Historik (nejen) exilový, LitN 2008, č. 25.
Recenze: Das Böhmische Barock: J. Forbelský, LD 27. 1. 1990; K. Mácha, Akord 16, 1990/91, č. 6; J. Hek, Rovnost 31. 8. 1991; M. C. Putna, Souvislosti 1992, č. 5 * Žaluji 1–3: M. Fronková, LD 23. 3. 1991; A. Stránská, SvSl 28. 3. 1991; K. Komárek, Akord 17, 1991/92, č. 2 * Oheň baroka: I. Čornejová, Dějiny a současnost 1992, č. 3; M. Petříček, NK 1992, č. 4; J. Malura, LtN 1996, č. 48 * ...za ostnatými dráty a minovými poli 1: AFi, Brněnský Večerník 23. 6. 1993; P. Švanda, LD 8. 7. 1993; M. Přibáň, LidN 29. 7. 1993; L. Soldán, Rovnost 7. 8. 1993; P. Musil, Hanácké noviny 17. 9. 1993; V. Justl, Telegraf 23. 10. 1993; J. Holý, KP RR 1995, č. 2 * ...za ostnatými dráty a minovými poli 2: L. Soldán, Slovo 25. 8. 1998; M. Přibáň, ČL 2001, č. 2.
Rozhovory: J. Daněk, Národní politika (Mnichov) 1990, č. 5; J. Hájková, Telegraf 29. 5. 1993.
K životním jubileím: Z. Rotrekl, Nový život (Řím) 1974, č. 9; J. Škvor, Proměny (New York) 1975, č. 1; J. Hořec, LidN 31. 8. 1999; V. Benešová, Universitas 2014, č. 4.
Nekrology: L. Soldán, Host 2005, č. 1; R. Rotrekl, České listy 2005, č. 1; V. Viktora, Plzeňský deník 14. 1. 2005; V. Viktora, Plž 2005, č. 3.
Archiv:
Osobní fond v knihovně Libri prohibiti v Praze, částečně uspořádáno.