ČESKÁ EXPEDICE
Pražskou samizdatovou edici Česká expedice (ČE) založil a řídil básník a publicista Jaromír Hořec (svou vydavatelskou činnost označoval výhradně jako strojové opisy či strojopisné řady, pojem samizdat nepoužíval). První svazek edice – Zahradníčkova básnická skladba Znamení moci – vyšel v roce 1979, ovšem již v předchozích letech Hořec vydal několik vlastních děl (sbírky Půlnoční jam session a Malá sluneční soustava jako kopie původních obtahů knih připravovaných k oficiálnímu vydání, sbírky Pozdvihování slov, Bohemus. Památce Václava Hollara, Bez glejtu a Ne již v opisech formálně blízkých produkci pozdější ČE). Název edice odkazuje ke stejnojmennému vydavatelství Matěje Václava Krameria (působilo v letech 1790–1849) a připomíná tak obrozeneckou práci, přispívající k posilování národní identity, jako paralelu k samizdatové činnosti v období normalizace (podobně motivovány byly názvy samizdatových řad Edice Expedice a Krameriova expedice). S krátkou přestávkou mezi květnem a říjnem 1981, kdy byl Jaromír Hořec zatčen a stíhán za podvracení republiky, vycházely samizdatové publikace v ČE až do roku 1989, přičemž nejaktivnější byla edice v letech 1987–1989. Na přepisování se postupně podílelo sedm písařek (mj. Zdena Erteltová, Olga Hálová, Květa Jankovcová, Drahuše Proboštová, Petruška Šustrová). Po listopadu 1989 proměnil Hořec samizdatovou ČE v jedno z prvních soukromých nakladatelství, nicméně souběžně v roce 1990 vydal ještě samizdatově publikaci Slovník 44 a tuto etapu činnosti ČE uzavřel v roce 1991 svazkem Bylo nebylo. Sborník k narozeninám Jaromíra Hořce.
Literární díla vydávaná v ČE zpravidla doplňoval původní, vydavatelem pečlivě volený výtvarný doprovod. V publikacích se pravidelně objevovaly originální grafické listy, dřevořezy, litografie, lepty, kresby, linoryty, případně doplňující reprodukce kreseb, fotografie, fotokopie nejrůznějších materiálů. Příležitostně byly i přední desky potištěny drobnými výtvarnými motivy, nebo byly zdobeny přímo grafickým listem (Blatného Erbovní znamení). Nejčastějšími výtvarnými spolupracovníky byli František Dvořák, Jiří Jirásek (též autor grafických značek edice) a Miroslav Klomínek (zejména grafické úpravy obálek), několik děl vybavil vlastními kresbami také Jaromír Hořec. Ediční koncepci dokládá též přítomnost doprovodných studií a edičních poznámek, jejichž autorem byl nejčastěji sám vydavatel (též pod pseud. Zdeněk Hrubý, Jiří Hynek, Zdeněk Kameník).
Na rozdíl od řady jiných samizdatových edic sjednocovala tituly ČE tiráž s podrobnými informacemi včetně názvu edice, pořadového čísla svazku a jeho datace. Na zadní straně titulního listu byl uváděn copyright a v zájmu ochrany autorů před případnými mocenskými postihy se tu v nejrůznějších variantách objevovalo varování před pořizováním dalších opisů, někdy včetně citace příslušného paragrafu zákona č. 35/1965 Sb. o dílech literárních, který legalizoval možnost pořídit opis rukopisu pro vlastní potřebu. Vybrané edice byly charakterizovány též stálým úvodním citátem (např. Františka Halase či F. X. Šaldy).
Svazky ČE vycházely obvykle ve čtvercovém formátu 210×210mm (typický zejména pro řadu poezie Asyl) a ve formátu A5, většinou v tvrdé plátěné vazbě a s charakteristickou ediční značkou ČE na hřbetě. Význačným diferencujícím rysem publikací ČE byla různě variovaná grafická značka edice umístěná na patitulu. Ojediněle se objevila i grafická značka konkrétní ediční řady (např. řada Opus). Vazačské práce vykonávalo celkem pět knihařů a knihařek (Růžena Sedláková, Jarmila Sequensová ad.).
Celkem vyšly v samizdatové ČE pravděpodobně 103 tituly ve 109 svazcích, přičemž u některých bylo pořízeno i druhé vydání (Zahradníčkovo Znamení moci, sbírka Úzkost Petra Buriana ad.). Náklad kolísal od 5 do 55 exemplářů (sborník Na střepech volnosti), ve zvláštních případech dosáhl až k 90 kopiím (Hořcova básnická sbírka Anežka Česká), nejčastěji se však pohyboval kolem obvyklé kapacity jednoho opisu, tedy dvanácti kopií.
V Hořcově polistopadovém nakladatelství vyšlo přibližně 80 publikací, často však v koedici s jinými nakladateli (nejčastěji Riopress, dále mj. Dolmen, Naše vojsko, Richter, Odeon, Torst) nebo organizacemi (Masarykovo demokratické hnutí a zejména Společnost přátel Podkarpatské Rusi, kterou Jaromír Hořec založil a jejímž byl dlouholetým předsedou). Nakladatelství sídlilo v Praze 4, Jihozápadní III/14, na počátku devadesátých let mělo na přechodnou dobu sídlo v Přístavní č. 10 v Praze 7.
Jaromír Hořec se zprvu soustředil na opisování a šíření poezie českých, za normalizace veřejně nepublikujících básníků (včetně vlastního díla), později též vzpomínkových textů, studií a odborných prací. Některé tituly přinesla edice v prvním původním vydání, část produkce však převzala od jiných samizdatových vydavatelů či z exilových nakladatelství.
Produkce České expedice byla rozdělena do sedmi úzce zaměřených a ucelených řad. Edice Asyl (1979–1989, 25 sv.) přinášela původní poezii tehdy nevydávaných básníků, připomínala však i tvorbu již nežijících autorů. Vydavateli byli blízcí především autoři někdejší Skupiny 42: pořídil opisy Hančových Událostí I a II (1979; 1987), připravil nový výbor z Blatného veršů Poblíž katedrál a z básníkova časopisecky publikovaného díla sestavil
výbor Erbovní znamení. Neopominul ani křesťansky orientované autory: opsal Zahradníčkovu skladbu Znamení noci (1979, 1989), pro původní vydání připravil verše Františka Lazeckého (Večeře u kata; Srpnová noc), Vladimíra Vokolka (Na hrotu plamene), Zdeňka Kalisty (Veliká noc) a Rotreklovu sbírku Němá holubice dálek, jež ediční řadu uzavřela. Z tvorby generačně spřízněných básníků a okruhu dynamoarchistů zařadil mj. sbírku Ivana Andrenika Jediný zlý oheň, ve dvou svazcích vydal básnickou skladbu Oldřicha Mikuláška Agogh. Tvorbu nejmladší generace zastupuje výbor z básní Petra Placáka (pseud. Petr Zmrzlík) Obrovský zasněžený hřbitov. Ojedinělým edičním počinem byl sborník nepublikujících autorů s ortenovským názvem Na střepech volnosti. Almanach české poesie (1987), v němž se objevily básně Egona Bondyho, Bohumily Grögerové, Jiřiny Haukové, Zbyňka Hejdy, Josefa Hiršala, Ivana M. Jirouse, Věry Jirousové, Emila Juliše, Petra Kabeše, Josefa Kostohryze, J. H. Krchovského, Jiřího Kuběny, Františka Daniela Mertha, Naděždy Plíškové. Zdeňka Rotrekla, Jaroslava Seiferta, Andreje Stankoviče, Niny Svobodové, Jaromíra Šavrdy, Jáchyma Topola ad. Součástí řady bylo i několik sbírek Jaromíra Hořce, vydávaných též pod pseudonymy (Jiří Hynek, Jan Čech). Vlastní tvorbě však vydavatel posléze vymezil samostatnou ediční řadu Lyrika Jaromíra Hořce (1984–1990, 38 sv., plánováno 53 sv.), jež zahrnovala jak díla, která autor již dříve publikoval v oficiálních nakladatelstvích, tak dosud nevydané rukopisy. Ke shromáždění Hořcových publicistických prací měla přispět řada Články statě reportáže Jaromíra Hořce (1987–1989, 2 sv.), nakonec v ní však vyšel pouze soubor reportáží a statí Daleké svítání (1987) a soubor článků ze 40. let Profily a rozhovory (1989). Zamýšlená ediční řada Básně Ladislava Fikara nakonec nebyla zahájena.
Ediční řada Opus (1979–1991, 12 sv.), jejíž název je zkratkou proklamace „Opsáno pro účely studijní“, se orientovala na opisy různorodých polemických a dokumentárních studií a sborníků. Mezi publikace vzpomínkového charakteru patřil sborník A co socialismus?, původně připravený k třicátému výročí úmrtí Františka Halase, se studiemi Jana Čepa, Jindřicha Chalupeckého ad. Osobnosti Jaroslava Seiferta byly věnovány Hořcovy kompilace Básník svobody a lidskosti (1985) a Rozloučení s Jaroslavem Seifertem (1986, obě pod pseud. Zdeněk Hrubý), přinášející jak původní stati, tak komentované texty převzaté z exilových, samizdatových i oficiálních zdrojů. Připomínkou poválečného sdružení dynamoarchistů byla kniha Dynamoarchismus (1987) s fotokopií programového sborníku Aktiv
z roku 1946. Polemický hlas v této edici představovala původní studie Jindřicha Chalupeckého Poesie a politika (1987) o Františku Halasovi, kriticky se vymezující vůči příslušným odstavcům memoárů Václava Černého. Součástí této řady byly též dva sborníky studií uspořádané k životním jubileím vydavatele: Dialog s časem (1986) a Bylo nebylo (1991).
Edice Hlas (1980–1989, 8 sv.) přinášela především vzpomínkové texty. Ve dvou svazcích zde Hořec vydal memoáry Jaroslava Seiferta Všechny krásy světa I. Příběhy a vzpomínky (1980) a II. Eós, bohyně ranních červánků (1981; Seifertovy paměti byly později obvykle publikovány s mírně odlišným titulem Všecky krásy světa), tři vzpomínkové práce Zdeňka Kalisty Vzpomínání na Jana Zahradníčka (1987), Svědectví o Františku Křelinovi (1987) a Muž z času kopřiv (1988) a část vzpomínek Josefa Knapa Vítr ve starých stromech (1988). Edici uzavřel opis původního rukopisného sborníku z roku 1951 JS 1951: Pozdravy básníkovi Jaroslavu Seifertovi k padesátinám (1988) a Hořcova studie Halasové (1989).
Řada Prostor (1980–1989, 14 titulů v 18 svazcích) zahrnovala práce historické, literárněkritické a filozofické. V prvním původním vydání zde vyšla klíčová díla Zdeňka Kalisty Tvář baroka (I. 1980, II. 1982) a Barok a současná doba (1988), studie Jindřicha Chalupeckého Jakub Deml (1988) a Ladislav Klíma (1989) a výbor statí F. X. Šaldy O svobodě a demokracii I, II (1988), připravený Františkem Kautmanem. Historické práce zastupovala např. monografie Vladimíra Kadlece Prezident Hácha (1989) nebo Kautmanova kniha Viktor Dyk – tragika českého nacionalismu (1989). Značnou dokumentární hodnotu měl soubor odpovědí významných osobností z ankety Lidových novin z roku 1924 na otázku Proč nejsem komunistou (1989) i dvousvazkový sborník Pakty Stalina s Hitlerem, který sestavil Toman Brod (pod pseud. O. Pick). Slovník 44 (1990) zahrnoval medailonky vybraných autorů publikujících v antologii Na střepech volnosti včetně osobitých vyznání autorů o jejich vztahu k poezii. V rámci edice vydal Hořec pod pseudonymem Jan Svoboda i své vzpomínky Doba ortelů (1988).
Řada Vernisáž (1986–1989, 5 titulů v 6 sv.) soustředila díla předních výtvarných spolupracovníků ČE Františka Dvořáka, Jiřího Jiráska, Lumíra Šindeláře a Karla Vysušila. Obvykle šlo o konvoluty s linoryty, litografiemi či grafickými listy, z nichž některé již předtím doprovázely v ČE vydané literární texty. Mimo ediční řady vydala ČE dva svazky textů a grafických listů Jiřího Jiráska.
Některé svazky ČE během osmdesátých let převzala exilová nakladatelství – v mnichovské Poezii mimo domov vyšly verše Jaromíra Hořce, Zdeňka Kalisty, Františka Lazeckého, sborník Na střepech volnosti a Kalistovo Vzpomínání na Jana Zahradníčka, v Indexu v Kolíně nad Rýnem Hořcovy sbírky Soudný den a Pozdvihování slov (pod pseud. Jan Čech), a v Sixty-Eight Publishers v Torontu sbírka Půlnoční jam session.
Jako soukromé nakladatelství vydala polistopadová ČE samostatně či ve spolupráci s jinými nakladateli několik svých původně samizdatových titulů (mj. dokumentární soubory Pakty Stalina s Hitlerem a Proč nejsem komunistou či básnickou sbírku Petra Placáka Obrovský zasněžený hřbitov) a v roce 1992 zahájila novou řadu edice Asyl (1992–2001, 6 sv.), v níž vyšly sbírky Ivana Andrenika, Iva Fleischmanna, Jaromíra Hořce, Ludvíka Kundery a Ivana Slavíka. Vedle publikací starších děl Egona Bondyho či Ladislava Klímy se však beletristická produkce ČE nyní obracela spíše k humoristické literatuře, a to jednak v edici Pro pamětníky (1990–1992, 5 sv. ve spol. s nakl. Dolmen či Richter) přinášející literární předlohy či přepisy scénářů populárních filmů z třicátých let (Eva tropí hlouposti, Kristián), jednak v edici Duha (v roce 1991 v ní vyšel jediný svazek, povídky Miloslava Švandrlíka) a jednak mimo edice (Svatební cesta do Jiljí od Miroslava Skály, sbírka lidového humoru z listopadu 1989 Občanské fóry). Překladové beletrii měla být určena edice Krystaly (1993, 1 sv.), detektivnímu žánru knižnice Magnet (1993, 2 sv. ve spol. s nakl. Riopress) a dětské literatuře edice Studánka (1991–1992, 2 sv., mj. Pohádky Vlasty Buriana). V edici Čas (1990, 4 sv. ve spol. s nakl. Dolmen) vyšla třísvazková edice dokumentů o prvním dvacetiletí komunistického režimu Žaluji (ed. Antonín Kratochvil). Již v první polovině devadesátých let se v produkci ČE začaly objevovat publikace o dějinách či reáliích Podkarpatské Rusi, rodné zemi Jaromíra Hořce, a v roce 1993 od jejího třetího svazku převzala ČE edici Podkarpatská Rus, vydávanou nadále ve spolupráci se Společností přátel Podkarpatské Rusi (v ČE 1993–2007, v ČE 23 sv., č. 3–25). Beletristická díla tematicky související s touto oblastí byla soustředěna do edice Vrchovina (1997–2000, 4 sv., mj. Jaromír Hořec, Jaromír Tomeček). Ve spolupráci s nakladatelstvím Riopress a Masarykovým demokratickým hnutím (Hořec dlouhodobě řídil jeho časopis Čas a v letech 1998–2007 byl předsedou Nadace odkazu T. G. Masaryka) vznikla edice Hlas (v ČE 1992–2005, 16 sv.) pečující o uchování a rozvoj masarykovského odkazu (mj. Čapkovo Čtení o TGM a Nové hovory s TGM, Hovory s Janem Masarykem od Viktora Fischla, nové vydání masarykovské monografie Milana Machovce aj.). Publikace s masarykovskou a rusínskou tematikou se od druhé poloviny devadesátých let staly prakticky jediným předmětem vydavatelského zájmu České expedice.
V roce 2000 se Jaromír Hořec rozhodl vrátit k samizdatové ediční činnosti, tentokrát s využitím běžných textových editorů. Jako třináctý svazek edice Opus připravil k vydání starší stať Jana Grossmana Svědectví poesie a navázat chtěl i na ostatní řady své někdejší strojopisné edice. Případné knižní svazky obnovené samizdatové ČE, byť distribuované jen v okruhu přátel, se však nepodařilo zjistit.
Asyl (1979–1989); Opus (1979–1991, 2000); Hlas (1980–1989); Prostor (1980–1990); Lyrika Jaromíra Hořce (1984–1990); Vernisáž (1986–1989); Články statě reportáže Jaromíra Hořce (1987–1989); Čas (1990); Pro pamětníky (1990–1992); Duha (1991); Studánka (1991–1992); Asyl (1992–2001); Hlas (1992–2005); Krystaly (1993); Magnet (1993); Podkarpatská Rus (1993–2007); Vrchovina (1997–2000).
LITERATURA
Bibliografie: J. Gruntorád: Z bibliografie samizdatu. Česká expedice, Kritický sborník 1993, č. 1; J. Hanáková: Edice českého samizdatu 1972–1991 (1997).Studie a články: J. Hořec: Za oponou tzv. samizdatu, LD 15. 9. 1990; J. Holý: Hořcova Česká expedice in Bylo nebylo: Sborník k narozeninám Jaromíra Hořce (1991); J. Holý: O českém literárním samizdatu, Literární archiv 1991, sv. 25; Představujeme nakladatelství Česká expedice, Český dialog 1993, č. 17/18; J. Hájková: Česká expedice včetně Krameria, Telegraf 13. 3. 1993; J. Hořec: Devět glos na okraj České expedice in Česká nezávislá literatura po pěti letech v referátech (1995); J. Hořec: Literatura určená k likvidaci a samizdat in Literatura určená k likvidaci II (2006).
Rozhovory (vše s J. Hořcem): Jaromír Hořec a Česká expedice (připr. J. Hájková), Reportér 1990, č. 18; Ticho neznamená mlčení (připr. A. Pflimpflová), Obrana lidu 7. 4. 1990, nedělní OL č. 14; Dostat české knihy ven (připr. -pes-), Český deník 8. 3. 1993; Za devětašedesátý se stydět nemusíme (připr. M. Borovička), LD 10. 6. 1993; Čas prověří, zda to, co jsme psali, ale netiskli, stojí za to (připr. F. Cinger), Právo 3. 3. 1998.
Související odkazy
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Knihovna Libri prohibiti
Památník národního písemnictví
J. Halada: Encyklopedie českých nakladatelství 1949–2006