POEZIE MIMO DOMOV 

Ediční činnost PmD se rozvíjela v několika navazujících i paralelních knižnicích a postupně se rozšířila i na ojedinělé tituly prozaické, dramatické a na díla z oblasti literatury pro mládež. První svazky vydával Daniel Strož v bezejmenné ediční řadě, později dodatečně označované jako Edice bibliofilií PmD (1977–1980, volné listy v přebalu, číslované výtisky), na níž se především jako výtvarník podílel písničkář Karel Kryl (původní linoryty s motivem srdce na obálkách). Od podzimu 1979 koncipoval Strož v obdobné úpravě již bez Krylovy účasti edici poezie Meritum (1979–1982, 12 sv.), věnovanou tvorbě básníků žijících v Československu (mj. Jan Kameník, Oldřich Mikulášek, Zdeněk Rotrekl, Jaroslav Seifert, Jan Skácel a Karel Šiktanc), a edici Réva (1980–1983, 18 sv.), zaměřenou na básnickou tvorbu exilových autorů bez ohledu na jejich generační příslušnost (z poúnorových exulantů Viktor Fischl, Ivan Jelínek, František Listopad, z mladší generace Ivo Fleischmann, Jaroslav Hutka, vyšly zde i juvenilní verše Josefa Škvoreckého) i bez ohledu na předpoklad čtenářské úspěšnosti (z méně známých autorů a debutantů mj. Helena Aeschbacherová, Aleš Andryszák, Eduard Dvořák, Vratislav Křivák, Jiří Marvan pod pseud. Richard Host a Olga Neveršilová); prvním svazkem edice byly verše papeže Jana Pavla II. (pod pseud. Andrzej Jawień, vl. jm. Karol Wojtyła).
Od roku 1983 byla již většina básnické produkce soustředěna do paperbackové edice Nová řada poezie (1983–1994, celkem 71 sv., z toho 46 sv. do roku 1989). Z exilových autorů se kmenovými básníky nakladatelství, publikujícími v této i starších edičních řadách, stali Ivan Diviš, Eduard Dvořák, Libor Koval, Anastáz Opasek, Michal Racek, Jan Vladislav, Bronislava Volková a sám vydavatel Daniel Strož; dále zde publikovali mj. Libuše Čačalová, Václav Hokův, Petr Král, Inka Machulková, Milan Nápravník, Petr Sacher, Ivan Schneedorfer, Otakar Štorch, Vlastimil Třešňák, v novém vydání zde po třiceti letech vyšla sbírka nakladatele poúnorové exulantské generace Roberta Vlacha. Texty doma žijících autorů Strož často přejímal ze samizdatových edic, zejména z České expedice, Edice Expedice či Edice Petlice, avšak bez možnosti operativní konzultace s autory, což v některých případech poznamenalo kvalitu ediční přípravy. Kromě výše uvedených autorů v PmD publikovali Egon Bondy, Lumír Čivrný, Ladislav Fikar, Zbyněk Hejda, Jaromír Hořec (též pod pseud. Jiří Hynek), Ivan M. Jirous, Emil Juliš, Petr Kabeš, Zdeněk Kalista, Josef Kostohryz, Oldřich Kryštofek, František Lazecký, Jaromír Šavrda, Pavel Šrut), některé soubory připravili exiloví editoři (mj. z díla Vratislava Effenbergera, Václava Hraběte, Antonína Konečného). Několik německých překladů soudobé české poezie vydaných souběžně s českým textem bylo v prospektech PmD označeno jako Dvojjazyčná řada (1983–1990, 4 sv.).
Jediná nebásnická edice Beletrie v PmD (1985–1988, 9 sv.) přinesla mj. divadelní hry Václava Havla a prózy Ivana Binara; úprava edice byla shodná s Novou řadou poezie. Mimo edice vyšel ve společném svazku Máj a Necenzurovaný deník z roku 1835 Karla Hynka Máchy, dále dva almanachy české poezie (Almanach české zahraniční poezie 1979 s básněmi exilových autorů, almanach Na střepech volnosti, převzatý ze samizdatové České expedice, kterou řídil Jaromír Hořec), soubor přijaté korespondence Vladimíra Vokolka a sborník na památku redaktora Svobodné Evropy Slávy Volného. Pro mládež vydala PmD čtyři knížky Jaroslava Foglara včetně doma tehdy nepublikovaného Tajemství Velkého Vonta a jeden sešit kreslených příběhů Rychlých šípů.
Po roce 1990 nakladatelství pod patronací svého kmenového autora Jaromíra Hořce převzalo několik titulů z jeho samizdatové edice Asyl (Ivan Andrenik, Petr Burian). V další poměrně četné produkci měly však vedle nakladatelovy vlastní tvorby a vedle děl dalších tradičních autorů nakladatelství (Libuše Čačalová, Eduard Dvořák, Libor Koval, Bronislava Volková) výrazný podíl zejména verše prominentních básníků normalizačního období (Karel Boušek, Miroslav Florian, Josef Jelen, Jiří Karen, Jaromír Pelc, Karel Sýs, Jiří Žáček) a spřízněných debutantů (Emil Hruška, Alois Reich, Jaromíra Trunečková); některé jejich sbírky byly zařazeny ještě do původní Nové řady poezie, většina však již do nové „Černé řady“, charakterizované nakladatelem jako sešity „nespoutané“ české poezie.
Prodej produkce exilového nakladatelství se opíral o okruh přibližně 180 stálých odběratelů z celého světa. Náklady básnických sbírek se pohybovaly mezi 250–400 výtisky, prózy a divadelní hry vycházely zpravidla v nákladu 500 výtisků. V devadesátých letech se náklady publikací PmD po počátečním prudkém zvýšení ustálily na 400 výtiscích; spoluvydavateli některých svazků byla nakladatelství Naše pravda (Ostrava) a Sakko (Praha).