Slovník české literatury po roce 1945
Milan NÁPRAVNÍK
* 28. 5. 1931, Německý (dnes Havlíčkův) Brod
† 27. 10. 2017, Kolín nad Rýnem (SRN)
Básník a prozaik
Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze-Michli (1951), studiu dramaturgie na pražské FAMU (1952–1957) a třech letech externí spolupráce s Československou televizí nastoupil v dubnu 1960 do této instituce jako dramaturg redakce
vysílání pro děti a mládež; od roku 1966 zde působil jako redaktor. V rámci své profese pobýval delší dobu v Moskvě, Berlíně a Paříži. Po okupaci republiky v roce 1968 emigroval. Na podnět Güntera Grasse mu bylo uděleno roční akademické stipendium v Německé spolkové republice, v letech 1969–1970 hostoval v uměleckém programu DAAD („Německé akademické výměnné služby“) v západním Berlíně. Posléze žil krátkodobě v Paříži a v roce 1970 se trvale usadil v Kolíně nad Rýnem, kde pracoval jako rozhlasový redaktor. Od poloviny osmdesátých let byl malířem, sochařem a uměleckým fotografem ve svobodném povolání, několikrát po řadu měsíců pobýval v Indonésii, kde se soukromě věnoval etnologickým studiím na ostrovech Kalimantanu, Javě, Sulavesi a Bali a v Irian Jaja. V devadesátých letech žil střídavě v Praze a Kolíně nad Rýnem, po roce 1996 se natrvalo vrátil do Německa.
Literárně debutoval v roce 1962 básnickou prózou Moták v pátém svazku ineditního sborníku Objekt, na jehož vydávání spolupracoval s pražským
surrealistickým okruhem již od druhé poloviny padesátých let (v roce 1958 kolážemi přispěl též do Objektu 3). Poté přispíval básnickými prózami a teoretickými statěmi do Tváře,
Sešitů pro mladou literaturu,
Zlatého máje aj. Po odchodu do exilu psal do časopisů
Svědectví (Paříž),
Listy – Čtení na léto (Řím), Akzente (Mnichov), ukázku z jeho tvorby otiskl též vídeňský exilový časopis Paternoster. Po roce 1989 publikuje eseje, teoretické a literárněhistorické články v
Analogonu, Tvaru, Literárních novinách a na internetu v Britských listech. V časopise Weles vyšla v roce 2008 ukázka z básně v próze Dům dýmu.
V šedesátých letech kolovaly v surrealistickém okruhu strojopisné opisy titulů Moták (1961), Předmoucha (1963), Obestín (1965) a Resumé a zběsilosti (1965; též v samizdatové edici Ivana Martina Jirouse Opsáno na Brancourově). Klub výtvarných umělců Mánes rozmnožil jeho přednášku Nástin teorie emocionálního modelu vědomí (1964). Básnické texty Nápravník zveřejnil také v samizdatovém sborníku Pohledy 1 (Petlice 1976). V první polovině šedesátých let uspořádal dvě představení soudobé surrealistické poezie v Klubu výtvarných umělců Mánes. Sestavil tři magnetofonová pásma surrealistické a experimentální poezie Antologie 1962 a Fragmenty 1963 a 1964. V roce 1969 vydalo nakladatelství Československý spisovatel jeho knihu Moták, která však byla krátce po vydání cenzurou zabavena.
Po odchodu do exilu se těžiště Nápravníkových aktivit přesunulo k malbě, fotografii a sochařství a rovněž k bádání v oblasti dějin ideologií a náboženství, později zúročené v esejistické tvorbě. Svá výtvarná díla vystavoval na vlastních či skupinových výstavách v Německu, Francii, Itálii, Anglii, Portugalsku, Kanadě, Chile, USA aj. Roku 1978 zorganizoval v Bochumi rozsáhlou mezinárodní výstavu surrealistického a parasurrealistického umění Imaginace. – V roce 2011 mu Ministerstvo kultury ČR udělilo cenu Artis Bohemiae Amicis, kterou však autor odmítl převzít. – Ve Svědectví užíval šifry M. N.
V šedesátých letech kolovaly v surrealistickém okruhu strojopisné opisy titulů Moták (1961), Předmoucha (1963), Obestín (1965) a Resumé a zběsilosti (1965; též v samizdatové edici Ivana Martina Jirouse Opsáno na Brancourově). Klub výtvarných umělců Mánes rozmnožil jeho přednášku Nástin teorie emocionálního modelu vědomí (1964). Básnické texty Nápravník zveřejnil také v samizdatovém sborníku Pohledy 1 (Petlice 1976). V první polovině šedesátých let uspořádal dvě představení soudobé surrealistické poezie v Klubu výtvarných umělců Mánes. Sestavil tři magnetofonová pásma surrealistické a experimentální poezie Antologie 1962 a Fragmenty 1963 a 1964. V roce 1969 vydalo nakladatelství Československý spisovatel jeho knihu Moták, která však byla krátce po vydání cenzurou zabavena.
Po odchodu do exilu se těžiště Nápravníkových aktivit přesunulo k malbě, fotografii a sochařství a rovněž k bádání v oblasti dějin ideologií a náboženství, později zúročené v esejistické tvorbě. Svá výtvarná díla vystavoval na vlastních či skupinových výstavách v Německu, Francii, Itálii, Anglii, Portugalsku, Kanadě, Chile, USA aj. Roku 1978 zorganizoval v Bochumi rozsáhlou mezinárodní výstavu surrealistického a parasurrealistického umění Imaginace. – V roce 2011 mu Ministerstvo kultury ČR udělilo cenu Artis Bohemiae Amicis, kterou však autor odmítl převzít. – Ve Svědectví užíval šifry M. N.
Nápravníkovu básnickou a výtvarnou tvorbu již od počátků určoval příklon k surrealistické metodě. V textech vznikajících v průběhu padesátých a šedesátých let však autor východiska předválečného surrealismu modifikoval a nechával přerůst v pocit deziluze a skepse ke světu a životu, chápanému jako absurdní, bezvýchodné bludiště, krutě směšné provizorium, plné prospěchářského hemžení, za kterým zeje pouze prázdnota. Existenciální úzkost latentně provázela již autorův knižní debut, bibliofilsky vydanou část sbírky Básně, návěstí a pohyby, zejména však soubor básní v próze Moták. Charakterizuje je výrazné rytmizování vět („běsnění v daktylech“), nepravidelné rýmy a zvukové asociace, které sugerují pohyb v bludném kruhu, představu bezcílné, zato však zoufale důsledné činnosti. Blíže neurčený mluvčí tu vystupuje jako obecný symbol vykořeněné, sebestředné, groteskní, ale i zákeřné existence. Z principu automatického psaní, kumulování slov na základě zvukových nebo sémantických vazeb vyrůstají také další Nápravníkovy texty. Určuje je uvolněný tok asociací, v nichž se propojují konkrétní obrazy skutečnosti s abstraktními vizemi, krajinné momentky se záblesky mnohdy drsných intimních představ (Vůle k noci). Nedlouho po autorově odchodu do exilu vznikla kniha „surrealistických protokolů“, obsahující bezprostřední záznamy niterného duševního rozpoložení, kdy se stírá hranice mezi snem a skutečností, aniž by se však uvolněný iracionální tvůrčí proud vymkl autorským intencím (Na břehu). Cílem Nápravníkova úsilí nahlédnout realitu prizmatem zjitřeného podvědomí je vymanit se z omezujícího vnímání skutečnosti prostřednictvím běžných schémat a návyků. Se záměrem odkrýt za každodenní, důvěrně známou tváří světa jeho magickou hloubku vznikl také soubor Inverzáž (s podtitulem Dech noci Noc duchů Duch noci Noc dechu). Básně tu doplňují sérii Nápravníkových uměleckých fotografií, které vznikaly originální metodou symetrického zdvojení konkrétního přírodního objektu (kůry stromů). Výsledkem je odkrytí nové skutečnosti, zpřístupňující dosud utajený svět mystérií, démonů, netušený systém zákonitostí a vztahů. Surrealistickému východisku zůstává věrný rovněž v próze Příznaky pouště. Nápravníkův prozaický styl se vyhýbá dějovosti, osciluje mezi polohami silně lyrizovanými a na druhé straně esejistickými. Autor zde směřuje k rozhněvané výpovědi rebela ostře kritizujícího projevy soudobé populární a konzumní kultury a stavícího se na obranu svobodné imaginace.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Básně, návěstí a pohyby. 1958–1960 (BB, BB v próze, bibliofilie /Edice speciálky Františka Muziky/, 1966; rozšíř. s podtitulem Praha 1958–1967, 1994); Moták (BB v próze, 1969; rozšíř. s titulem Kniha moták, 1995); Beobachtungen des stehenden Läufers (BB, Frankfurt n. M. 1970); Der Wille zur Nacht (BB, německy, Berlin 1980; česky rozšíř. s titulem Vůle k noci, Mnichov 1988, obsahuje sbírky Vůle k noci a Dno obrazu; 2. rozšíř. 1997, obsahuje i sbírku Básně hmyzu); Na břehu. Surrealistické protokoly (P 1992); Inverzáž (BB, fotografie, 1995, zde též autorská předmluva); Příznaky pouště (P 2001).Překlady: Aus den Kasematten des Schlafs. Tschechoslowakische Surrealisten (Mnichov 1980, s H. Beckerem a E. Herzigovou, též ed.).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Experimentální poezie (1967); Podoby 1 (1967); Podoby 2 (1969); Le surréalisme en Tchécoslovaquie (Paris 1983); Das surrealistische Gedicht (Bochum 1985); Zur Poetik und Rezeption von Božena Němcovás Babička (Berlin 1991); Sembra che qui la chiamassero neve, (Milán 2005); Iz věka v věk (Moskva 2005); Kniha o mrdání (2009); Antologie české poezie: I. díl /1966–2006/ (2009). – Omylem editorů mu bylo přičteno autorství textu Ladislava Nováka ve sborníku Medek: Texty (1995).
Uspořádal a vydal: V. Effenberger: Lov na černého žraloka (Mnichov 1987).
LITERATURA
Studie a články: V. Karfík: Textfóra, LitN 1966, č. 41; A. Haman: Mezi poezií a prózou, Glosy ze Strahova 1969, č. 9–10; M. Langerová: Čekání na psa, Kritický sborník 1992, č. 2; L. Klünner: doslov, in Inverzáž (1995); J. Lopatka in Posudky (2005); M. Kotásek: Slovokraj aneb Prostor textu, Bohemica Olomucensia 2011, č. 3; A. Tippnerová in Permanentní avantgarda? Surrealismus v Praze (2014).Recenze: Moták: B. Doležal, Sešity pro mladou literaturu 1968, č. 21; J. Kratochvil, HD 1969, č. 15, též in Příběhy příběhů (1995) * Aus den Kasematten des Schlafs: T. S. (T. Sýs), Svědectví (Paříž) 1981, č. 63, s. 596; J. Vojvodík, Národní politika (Mnichov) 1989, č. 7–8, příloha Zvon * Na břehu: M. Langerová, LitN 1992, č. 38; J. Gabriel, Tvar 1992, č. 51–52 * Básně, návěstí a pohyby: J. Gabriel, LitN 1994, č. 28; R. Burián, Rt 20. 12. 1994 * Kniha moták: R. Matys, NK 1996, č. 8; R. Sárközi + T. Kubíček, Tvar 1996, č. 10; K. Milota, LitN 1997, č. 6 * Příznaky pouště: A. Měšťan, Právo 27. 9. 2001; M. Langerová, LitN 2001, č. 38; P. Kotrla, Tvar 2002, č. 9; M. Pokorný, Souvislosti 2004, č. 3.
Rozhovory: J. Gabriel, ZN 10. 4. 1990; L. Kasal, Tvar 1992, č. 6, 17 a 24; I. Zítková, NK 1994, č. 9.
Autor hesla: Jan Wiendl (1998); Karel Piorecký (2008); Veronika Košnarová (2017)
Aktualizace hesla: 30. 1. 2017
(vk)
Aktualizace bibliografie: 30. 1. 2017
(vk)