OBSAH 

V době, kdy zmíněné osobnosti neměly přístup do oficiálních nakladatelských domů a na stránky vycházejících časopisů, nahrazoval Obsah standardní komunikační médium, byť pro početně velmi omezenou komunitu. Časopis publikoval především poezii, prózu, fejetony, recenze, později se objevují překlady, politologické a historické studie, komentáře k aktuálnímu dění v kultuře a společnosti, k mezinárodní politické situaci. Básnické příspěvky zde publikovali Miroslav Červenka, Jiřina Hauková, Zbyněk Hejda, Ivan Martin Jirous (Magorovy labutí písně, leden/únor 1985), Věra Jirousová, Petr Kabeš (Pěší věc, říjen 1981, únor 1984; Listopadky – listopad 1983, 1984, 1985, 1986; Těžítka, leden 1983 – prosinec 1986), Iva Kotrlá, Jiří Kuběna, Karel Pecka, Sylvie Richterová, Zdeněk Rotrekl, Andrej Stankovič, Karel Šiktanc (mj. Srdce svého nejez – červen 1988) aj. Prózu psali mj. Egon Bondy, Ladislav Dvořák, Ota Filip (ukázky z románu Kavárna Slavia v překladu Ludvíka Vaculíka – listopad 1987), Bohumil Hrabal (mj. Kouzelná flétna, březen 1989; v tomtéž čísle i básnické juvenilie), Eva Kantůrková, Ivan Klíma, Alexandr Kliment, Iva Kotrlá (mj. cyklus reportážních črt Obrázky z cest, 1983), Jiří Kratochvil, Eda Kriseová, František Pavlíček, Karel Pecka (řada povídek z Malostranských humoresek aj.), Hana Ponická (Lukavické zápisky, únor-duben 1987), Lenka Procházková, Zdeněk Rotrekl, Věra Stiborová, Martin M. Šimečka, Jan Trefulka, Zdeněk Urbánek, Ludvík Vaculík. Dramatické texty otiskoval Václav Havel, úvahy o divadle psali Vlasta Chramostová, Sergej Machonin (mj. Pokus o „Pokoušení“, leden 1986), Milan Uhde. Ze zahraničních literatur měly nejsilnější zastoupení polská a ruská. Překladatelsky se jim věnovali Miroslav Červenka (pod pseudonymem Otakar Č. Mokrý: Witold Gombrowicz, Zbigniew Herbert, Ryszard Krynicki, Czesław Miłosz), Luboš Dobrovský (Vasilij Aksjonov, Daniil Charms) a František Kautman (Viktor Jerofejev). Příležitostně byla uváděna poezie španělská (překlady Lumír Čivrný) a francouzská (Jacques Prévert v překladu Luboše Dobrovského), pod šifrou -k- byly převedeny lingvistické eseje George Orwella.

Značnou popularitu měl žánr eseje, především pro možnost vyjadřovat se i k odborným tématům bez obsáhlého vědeckého aparátu. Tak o knihách svých přátel psal Václav Havel (např. o románu Evy Kantůrkové Přítelkyně z domu smutku, o Démonu souhlasu Dominika Tatarky nebo Českém snáři Ludvíka Vaculíka), o současné české literatuře Jiří Kratochvil (O Kunderovi jinak, leden 1988). Literární věda, historie i teorie je nejčastěji spojena se jménem Miroslava Červenky (práce o versologii – říjen 1985, březen 1987; studie o poezii Františka Halase – leden, únor 1988, leden 1989; Jiřího Koláře – prosinec 1988, únor 1989). Václav Kadlec je autorem obsáhlého portrétu Bázlivý hrdina Bohumil Hrabal (prosinec 1988, leden 1989, květen 1989), Zdeněk Rotrekl napsal Slovo o české kulturní diskontinuitě, o minulosti a současnosti, ale také o českém románu (únor 1983). Obecněji zaměřené úvahy přinášel Alexandr Kliment. Velmi rozsáhlá byla recenzní a kritická činnost, autoři se vyjadřovali k domácím i zahraničním dílům beletristickým (značnou pozornost věnovali literatuře vznikající v Sovětském svazu), ale také k literatuře odborné, především historické, sociologické, politologické. Studii o románech Karla Pecky (březen 1983) napsal, vedle úvahy o lidské svobodě, Václav Černý, hlavně se však sám stal předmětem kritického zájmu pro faktickou i emocionální kontroverznost svých Pamětí. V průběhu let se k nim, často nesouhlasně, vyjádřili Milan Šimečka (prosinec 1983), Milan Jungmann (leden 1984, březen 1985), Sergej Machonin (březen 1985), Eva Kantůrková (prosinec 1988). Nejsoustavněji pracujícím literárním kritikem za celé období existence časopisu byl Milan Jungmann, který reflektoval jak oficiální, tak i exilovou a samizdatovou knižní produkci; je autorem např. polemické recenze románu Jana Pelce Děti ráje (první část prózy ...a bude hůř, červen 1985), polemiky s Karlem Sýsem o pojetí kulturní politiky a o úrovni domácí ineditní literatury (červen 1988), rozsáhlých studií Cena za seberealizaci o Vladimíru Páralovi (únor-březen 1984), Další příběh osočení o knize Jana Lukeše Prozaická skutečnost (listopad 1982), Kunderovské paradoxy (říjen-prosinec 1985). V krátkých publicistických útvarech a v širokém tematickém i žánrovém záběru se literatuře oficiální i ineditní, tištěné knižně i časopisecky věnovala Iva Kotrlá – pod šifrou (KO) – v rubrice Více než 13 řádky o:, odkazující k proslulým příspěvkům literárního historika, kritika a estetika Olega Suse v Hostu do domu 60. let (září 1984 – leden 1987), a v pozdějších výpiscích Z Katalogu čtenářských záznamů (duben 1987 – prosinec 1989). Intenzivně se reflexí literatury zabývali i další literáti: Karel Pecka (Nesnesitelná lehkost fejetonů L. Vaculíka, duben 1988), Eva Kantůrková, Ivan Klíma, Sergej Machonin, Jiří Pechar, Martin M. Šimečka, Milan Šimečka, Jan Trefulka, Milan Uhde.

Podobnou roli jako eseje hrály na stránkách Obsahu fejetony. Na aktuální společensko-politická témata je psali Ivan Hoffman, Ivan Kadlečík (pod originálním slovenským názvem besednice), Eva Kantůrková, Hana Ponická, Jan Trefulka, Milan Uhde, Zdeněk Urbánek (Dovoluji si nesouhlasit – polemiky s články v Obsahu i jinde, leden-říjen 1989), Ondřej Vaculík, především však v každém čísle Ludvík Vaculík. Aktualizovaně, často provokativně a s jazykovou nápaditostí pokračoval v tradici svých fejetonů psaných na konci 60. let pro Literární noviny, jejich nástupce a pro Filmové a televizní noviny. Takřka přesnou pravidelnost vykazovaly po celou dobu existence Obsahu fejetony nadepsané Jaro je tady a publikované vždy v jarních měsících (většinou březen) a od 1982 také Srpnový den, otiskovaný vždy po prázdninové přestávce. Vzrůstající společenská aktivita nezávislých struktur v roce 20. výročí okupace země vojsky Varšavské smlouvy přiměla autora k psaní fejetonů Srpnový leden – Srpnový prosinec (1988). Součástí programu časopisu byly i edice (např. korespondenci Sigismunda Boušky a Otokara Březiny připravil k vydání Miroslav Červenka).

Příspěvky o hudbě (opět především v souvislostech konfliktních vztahů s komunistickou mocí) psal Vladimír Hanzel (pod šifrou gfm), estetických otázek se dotýkal Jindřich Chalupecký, o výtvarném umění psali také Jan Trefulka a Sergej Machonin. Odborné historické studie uveřejnili Jan Křen (zvláště o česko-německých vztazích – Konfliktní společenství: Češi a Němci 1789-1918, říjen 1986), Jaroslav Mezník, Jaroslav Opat (o Masarykovi), Petr Pithart aj. Rubrika Dokumenty přinesla mj. seznam autorů, kteří ještě i v roce 1989 zůstávali v Československu zakázáni, ekologické zprávy z okruhu nezávislých odborníků apod. (např. dopis zakázaných novinářů oficiálně publikujícím kolegům s výzvou k pravdivému informování veřejnosti – březen 1987; dopis nezávislých spisovatelů předsedovi vlády Adamcovi s výzvou k dialogu – duben 1987). V rubrice Tisk vycházely ukázky z oficiální domácí publicistiky (mj. výňatky z diskusního příspěvku Milana Blahynky na 3. sjezdu Svazu československých spisovatelů – květen 1987). Prvotní instrukce nevyjadřovat se k politickým událostem nebyla ke konci 80. let dodržována; vzhledem k dynamice vývoje v Evropě byly publikovány komentáře k politice domácí (Milan Hübl) i zahraniční (Josef Brock). V širších politických souvislostech pojmenovávali soudobé jevy Milan Šimečka a Miroslav Kusý. Prvně jmenovaný přeložil rozsáhlý rozhovor s vůdčí osobností polské demokratické opozice Adamem Michnikem o situaci v Polsku na konci 80. let (Varšava 1987, duben 1987 – červen 1989) a sám se také zabýval tématy mravního stavu společnosti a revoluce.

Některá čísla byla dedikována významným domácím literátům: číslo z března 1985 Josefu Topolovi k 50. narozeninám, z dubna 1985 Václavu Černému k 80. narozeninám, z října 1987 Zdeňku Urbánkovi k 70. narozeninám a z listopadu 1988 Jiřímu Grušovi k 50. narozeninám. Na konci ročníků 1982-88 byl vždy jeden z autorů pověřen subjektivním výběrem nejlepších příspěvků a sestavením ročenky Z Obsahu (vycházela v Edici Petlice). Četné příspěvky publikované nejprve v Obsahu byly přetiskovány v zahraničních periodikách českých exulantů (římské Listy – především ročenka Čtení na léto, dále Obrys, Svědectví aj.).