Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jiří  OPELÍK

* 21. 10. 1930, Olomouc 
† 3. 8. 2024, Praha 
 
Literární historik, lexikograf, kritik a editor
 Narodil se v rodině bankovního úředníka. Obecnou školu, jeden ročník měšťanské školy a reálné gymnázium vychodil v rodišti. Po maturitě (1950) studoval češtinu a němčinu na FF UP v Olomouci (žák Oldřicha KrálíkaPavla Trosta); absolvoval v roce 1955 diplomovou prací Zakarpatské dílo Ivana Olbrachta. V období 1954–1961 byl asistentem na katedře bohemistiky FF UP, z toho v letech 1959–1960 rok nuceně pracoval jako pomocný dělník ve slévárně šedé a tvárné litiny Moravských železáren v Olomouci. Od roku 1957 absolvoval pětiletou externí vědeckou aspiranturu na FF UJEP v Brně u Josefa Hrabáka. Hodnost CSc. získal roku 1963 prací Románové dílo Václava Řezáče, titul PhDr. v roce 1967 na základě kandidátské disertace, v roce 1992 se habilitoval na FF UP v Olomouci monografií Josef Čapek. Od roku 1961 působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV: v šedesátých letech jako vědecký pracovník v oddělení dějin české literatury 20. století, od roku 1973 byl členem oddělení lexikografie a autorsky i redakčně se podílel na Lexikonu české literatury, v lednu 1991 se pak stal jeho vedoucím redaktorem; od roku 1993 zastával v ÚČL funkci vedoucího oddělení dějin české literatury a lexikografie. Na konci roku 1998 odešel do důchodu. V letech 2010–2012 byl členem správní rady Institutu pro studium literatury.
 

Publikoval od roku 1954 (poprvé v České literatuře). Do konce šedesátých let postupně uveřejňoval své kritiky, články a studie v Literárních novinách (Literárních listech, Listech), Kultuře, Kulturní tvorbě, Plameni a zejména v brněnském měsíčníku Host do domu. V sedmdesátých a osmdesátých letech přispíval sporadicky do České literatury a pravidelně do Zpravodaje Společnosti bratří Čapků, který posléze (od č. 26/1987) začal spolu s Marií Štemberkovou a Petrem Koháčkem též redigovat. Uspořádal (s dalšími) rukopisný sborník Rudofu Havlovi k sedmdesátinám (1981); přispěl též do strojopisných sborníků Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971) a Xenia Miroslao Červenka quinquagenario a sodalibus, amicis, discipulis oblata (1982). Po roce 1989 přispíval pouze příležitostně do Literárních novin a České literatury, Sborníku prací filozofické fakulty brněnské univerzity, na internetový portál E*forum a opět pravidelně do Zpravodaje Společnosti bratří Čapků. – V roce 1999 získal Cenu Karla Čapka, v roce 2002 mu byla udělena Cena Toma Stopparda za knihu Milované řemeslo a v roce 2005 Cena F. X. Šaldy za Holanovské nápovědy, v roce 2017 se stal nositelem Ceny Jaroslava Seiferta. Lexikon české literatury, na němž se Opelík významně spolupodílel, získal v roce 2009 ocenění Magnesia Litera za přínos české literatuře. – Některé kratší příspěvky podepisoval iniciálami J. O. nebo šiframi jo a jop. Ojediněle užil pseudonymů Georges a Georges Bouron.

 Jiří Opelík se celoživotně zabýval českou literaturou 20. století. Už ve výchozím období své tvůrčí aktivity se představil ediční činností a v první polovině šedesátých let se etabloval jako lexikograf svým autorským a zejména redakčním podílem na Slovníku českých spisovatelů. Současně se profiloval literárněhistorickými studiemi, k nimž prvořadě náleží syntetické pojednání o české próze třicátých let a monografická kapitola o Ivanu Olbrachtovi, které vypracoval pro čtvrtý svazek Dějin české literatury (dokončený na konci let šedesátých, ale vlivem politických okolností vydaný až v roce 1995). Od poloviny padesátých let Opelík vystupoval také jako interpret a kritik soudobé poezie a prózy. Tvorbu jednotlivých autorů (mj. Viléma Závady, Josefa Kainara, Oldřicha Mikuláška, Jana Skácela, Josefa Strnadela, Milana Kundery, Ludvíka Vaculíka) sledoval v širokém záběru, zajímal ho stejně tak text jako společenský dosah díla. Cestu k soudu si přitom vždy otvíral důkladnou analýzou tvaru a významového směřování; jako oponentovi ideologického hodnocení literatury mu byla kritériem přesnost pojmenování evokované skutečnosti, důslednost nebo nedůslednost či hranice spisovatelovy umělecké metody a míra autonomnosti jeho uměleckého světa. Oceňoval zejména díla směřující k intelektualizaci, k úvahovosti, analytičnosti a koncepčnímu pojetí reality (reprezentativní výbor Nenáviděné řemeslo).
Na počátku normalizace se Opelík kritiky vědomě vzdal a začal se věnovat výhradně literární historii, lexikografii a ediční činnosti. Výbor Milované řemeslo shrnuje jeho studie a články věnované zvláště literatuře 20. století (mj. Petr Bezruč, Ivan Olbracht, Karel a Josef Čapkovi, Vladislav Vančura, Jiří Weil, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Oldřich Králík). V monografii Josef Čapek uvedl autorovu literární tvorbu do souvislosti s jeho životními osudy a jeho výtvarným dílem, ale i do kontextu soudobého umění. K Čapkovu literárnímu dílu se později vrátil i prohloubeným výkladem v reprezentativní obrazové monografii (napsané s Jaroslavem Slavíkem). Doslovem k německému výboru z Básní z koncetračního tábora pomáhal uvést Josefa Čapka také do německojazyčného prostředí. Pro souborné německé vydání díla Vladimíra Holana rovněž původně vzniklo esejistické pojednání Holanovské nápovědy, v němž Opelík Holana představil jako významného básníka-existancialistu. Monografii o Karlu Čapkovi suplují dva soubory studií (Čtrnáctero prací o Karlu Čapkovi a ještě jedna o Josefu Čapkovi jako přívažek; Uklizený stůl aneb Moje druhá knížka o Karlu Čapkovi a opět s jedním přívažkem o Josefovi), v nichž Opelík shrnul své dříve publikované čapkovské statě, kratší články a doslovy k edicím, ale zařadil sem i několik textů nových. Rozsáhlá studie „Škola Lidových novin“ (in Uklizený stůl) se zaobírá pozoruhodným projektem šéfredaktora titulního periodika Arnošta Heinricha, usilujícím v meziválečném období o propojení beletrie a žurnalistiky.
Profil Jiřího Opelíka významně doplňuje jeho autorská a redaktorská práce na Lexikonu české literatury a bohatá činnost ediční, v níž opět dominoval jeho zájem o dílo bratří Čapků a dalších autorů, jimiž se zabýval i analyticky (Petr Bezruč, Ivan Olbracht, Václav Řezáč, Jiří Weil ad.). V devadesátých letech připravil k vydání mj. výbor z literárněvědných prací Oldřicha Králíka (Osvobozená slova, Platnosti slova) či soubor poezie Jana Skácela, v prvních dvou dekádách 21. století například paměti J. L. Fischera, svazky poezie Jiřího Ortena a Jana Kameníka, podílel se také na Spisech Ladislava Grosmana. Značné množství svých edic i dalších knih také doprovodil literárně-historicky fundovanými a interpretačně citlivými doslovy či předmluvami.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Nenáviděné řemeslo (výbor z kritik a statí, 1969); Krajina rodu v díle Františka Hrubína (studie, 1970, + V. Závada); Josef Čapek (monografie, 1980); Josef Čapek (obrazová monografie, 1996, J. O. literární část, výtvarná část J. Slavík); Milované řemeslo (výbor statí, 2000); Holanovské nápovědy (monografie, 2004); Čtrnáctero prací o Karlu Čapkovi a ještě jedna o Josefu Čapkovi jako přívažek (soubor statí, 2008); Uklizený stůl aneb Moje druhá knížka o Karlu Čapkovi a opět s jedním přívažkem o Josefovi (soubor statí, 2016).
Účast v týmových pracích: Slovník českých spisovatelů (1964, též redig. s R. Havlem); Jak číst poezii (1963; přeprac. 1969, též redig.); Příběhy pod mikroskopem (1966); Kindlers Literatur Lexikon. Band VI. Werke Rb–Tz (Zürich 1971); Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Band VIII (Wien 1983) + Band IX (Wien 1988) + Band X (Wien 1994) + Band XI (Wien 1999); Informatorium pro každého aneb Moderní vševěd (1983); Slovník české literatury 1970–1981 (1985); Lexikon české literatury 1 (1985), 2/1 a 2/2 (1993), 3/1 a 3/2 (2000, všechny též redig., s dalšími), 4/1 a 4/2 (2008); Slovník světových literárních děl 1, 2 (1988); Český Parnas. Vrcholy literatury 1970–1990 (1993); Dějiny české literatury 4 (1995); Slovník českých spisovatelů od roku 1945 1 (1995); Slovník Karla Čapka (2007).
Příspěvky ve sbornících: Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci. Jazyk – Literatura (1955); Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci. Jazyk – Literatura (1959); Pro a proti. Kritická ročenka ‘61, ‘62, ‘63 (1962, 1963, 1964); Almanach Klubu čtenářů 1962 (1963); Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963 (1964); Cesty k dnešku 2 (1966); Struktura a smysl literárního díla (1966); Bezručiana 1967 (1967); Literárněvědné studie (1972); Slunce v třezalkách (k šedesátinám J. Strnadla, 1972); Vzpomínkový večer věnovaný dílu univ. prof. PhDr. O. Králíka (rozmnož. 1976); Josef Čapek /1887–1945/. Obrazy, kresby (katalog výstavy NG Praha, 1979); Literární archiv (1987); Ars philologica slavica. Festschrift für H. Kunstmann (München 1988); Sborník prací FF brněnské univerzity, řada D (1993); Slovo v úzkosti a naději (k sedmdesátinám A. Kratochvila, 1994); Badatelská metoda Oldřicha Králíka v kontextu soudobé literární vědy (1998); Josef Čapek 1887–1945 (1998); Sborník prací Ostravské univerzity – Literární věda 2000, č. 4 – speciální číslo Literární věda osudem i volbou (K 70. narozeninám Jiřího Svobody) (Ostrava 2000); Moje město Olomouc (2007); Klubko Ariadnino. Podoby filologického podnětu literární vědě – pocta Jiřímu Opelíkovi (2014); Mezi kritikou a poezií: Ladislavu Soldánovi k osmdesátinám (Opava 2018).
Uspořádal, vydal a redigoval: Přehled odborné literatury 1, 2 (Olomouc 1954, s J. Dvořákem); F. X. Šalda: Kritické projevy 8 (1956, s M. Komárkem a O. Králíkem) + Čteme z F. X. Šaldy (1981, s V. Forstem a L. Lantovou); Josef Čapek. K přednášce Jiřího Opelíka o Josefu Čapkovi – slovesném umělci (bibliografický soupis, Olomouc 1956); J. Čapek: Stín kapradiny (1957; též přisp.) + Dvojí osud (dopisy J. Č. J. Pospíšilové, 1980, s J. Dostálem a J. Slavíkem; též přisp.) + Oheň a touha (básně a překlady z koncentračního tábora, 1980) + Gassirova loutna (in Sborník Národního muzea v Praze, řada A – Historie, sv. 41, 1987) + Publicistika 1 (Spisy Josefa Čapka, sv. 4, 2008) + Beletrie 2 (Spisy Josefa Čapka, sv. 2, 2010) + Gedichte aus dem KZ (2015, s Ursem Heftrichem; též přisp. /čes. in Uklizený stůl aneb Moje druhá knížka o Karlu Čapkovi a opět s jedním přívažkem o Josefovi, 2016/); A. Zápotocký: Vstanou noví bojovníci (1957; též přisp.); I. Kříž – J. Tomeček a moravská próza 1945–1958 (bibliografický soupis, Olomouc 1958); Jan Skácel a moderní moravští básníci (bibliografický soupis, Olomouc 1958); V. Řezáč: O pravdě umění a pravdě života (1960; též přisp.) + Slepá ulička (1972; též přisp.); V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů a jiné veselohry (1966, s V. Justlem a R. Skřečkem); J. Weil: Hodina pravdy, hodina zkoušky (1966; též přisp.); I. Olbracht: Olbrachtovy zakarpatské dopisy (in Sborník Národního muzea v Praze, řada C, sv. 11, 1964) + Dopis z Československa (1967; též přisp.); Bezručiana 1967 (1967, s V. Justlem, též přisp.); S. K. Neumann: S městem za zády, Jelec, Prózy knižně nevydané (1969, in Spisy S. K. N., sv. 6; též přisp.); J. Kainar: Bláznův kabát (1972; též přisp.); J. Uher: Kapitoly o lidech kočovných a jiná próza (1973; též přisp.); J. Sumín: V aréně života (1973; též přisp.); V. Martínek: Stavy rachotí, Kus života (1979; též přisp.); K. Čapek: Dopisy ze zásuvky (V. Hrůzové, 1980; též přisp.; rev. vyd. pod tit. Karel Čapek Věře Hrůzové. Dopisy ze zásuvky, 2000; též přisp.) + Listy z let budoucích, Bajky z let budoucích (1990) + Tichý hlas. Neznámé i známé texty z roku 1938 (2005; též přisp.) + Hovory s T. G. Masarykem (Spisy T. G. Masaryka, sv. 37, 2013) + Počtení i počteníčko: vybrané sloupky a entrefilety z let 1921–1938 (2021; též přisp.); J. Čapek – K. Čapek: Dopisy z mládí (1982, s T. Halíkem a J. Slavíkem; též přisp.) + K. Č.: Poměr estetiky a dějin umění, J. Č.: Umění přírodních národů (1985) + Filmová libreta (1989, s P. Taussigem; též přisp.) + Duhové fantazie: prózy a divadelní hry z let 1907–1912 (2010; též přisp.); M. Halík: Karel Čapek. Život a dílo v datech (1983); Č. Kramoliš: Vězením a vyhnanstvím (1983; též přisp.); Láska a smrt (výbor lidové poezie v uspoř. F. Halase a V. Holana, 1984; též přisp.); Lehký harcovník. Antologie českého literárního eseje 2. Léta desátá a dvacátá 20. století (1986; též přisp.); J. Seifert: Talán rózsát hozok (Budapest 1986; též přisp.) + Třeba vám nesu růže (1999; též přisp.); Vzájemná korespondence Josefa Čapka a Josefa Floriana z let 1918–1938 (in Literární archiv 1989, sv. 23); Karel Čapek ve fotografii (1991; též přisp.); K. Scheinpflug: Můj švagr Karel Čapek (1991; též přisp.; revid. vyd. 2007); J. Skácel: Třináctý černý kůň (soubor próz, 1993, dopl. 2001) + Básně 1, 2 (1995, 1996) + Jedenáctý bílý kůň (1996) + Básně pro děti (1996) + Na koni páv a smrt a moruše (1997) + O pejsku Ťapovi, výru výrovi, slavíčku slavíkovi a kočičce, která se moc styděla (1998) + Květy z nahořklého dřeva (2000; též přisp.); O. Králík: Osvobozená slova (1995; též přisp.) + Platnosti slova (2001, s J. Schneiderem); J. Čapková: Vzpomínky (1998; též přisp.); J. Skácel – J. Fried: Vzájemná korespondence (2001; též přisp.); J. L. Fischer: Listy o druhých a o sobě (2005); O. Mikulášek: Ztracený v poezii (2010; též přisp.); J. Orten: Básnické juvenilie (Spisy, sv. 9, 2012; též přisp.); J. Kameník: Básně (Dílo Jana Kameníka, sv. 1, 2014; též přisp.); Když klec je pořád na spadnutí: vzájemná korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany z let 1963–1984 (2018); L. Grosman: Povídky (Spisy Ladislava Grosmana, sv. 2, 2018); L. Grosman: Dopisy Mileně (Spisy Ladislava Grosmana, sv. 4, 2019); A. Novák: Nic malého neuzříš…: antologie sloupků z Lidových novin 1926–39 (2019; též přisp.).

LITERATURA

Bibliografie: J. Opelík, životopisné heslo a úplná bibliografie prací z 50. a 60. let, in Nenáviděné řemeslo (1969); L. Merhaut: Bibliografie Jiřího Opelíka, in Milované řemeslo (2000), verze k srpnu 2024 dostupná na webu Institutu pro studium literatury (zde).
Studie a články: P. Blažíček: J. O. a Lexikon české literatury, LitN 1990, č. 26, též in Kritika a interpretace (2002); V. Novotný: Modrý slovník a jeho kritické sudičky, Tvar 1994, č. 1; M. Bauer: Laudatio proslovené při předání Ceny Jaroslava Seiferta 2017, E*forum [online] 15. 11. 2017; P. Málek: Dvě lekce studia literatury aneb o pomalosti, Slovo a smysl 2018, č. 29; D. Vojtěch: Zářivá hlubina. K druhému vydání monografie Jiřího Opelíka Josef Čapek, Slovo a smysl 2018, č. 29.
Recenze: Jak číst poezii: J. Svoboda – L. Petr, ČK 1963, č. 8; J. Mourková, Plamen 1963, č. 9; J. Janů, LitN 1963, č. 41; K. Chvatík, ČL, 1964, č. 2 * Slovník českých spisovatelů: F. Vodička, LitN 1965, č. 3; Z. Kožmín, HD 1965, č. 3; J. Mourková, Plamen 1965, č. 3; M. Drozda – M. Hrala, KT 1965, č. 13; J. Kunc, ČL 1965, č. 3 * Nenáviděné řemeslo: V. Kubín, Svět práce 1970, č. 1; Z. Kožmín, Orientace 1970, č. 1; D. Moldanová, ČL 1970, č. 3/4 * S. K. Neumann: S městem za zády – Jelec – Prózy knižně nevydané (ed.): J. Taufer, LM 1973, č. 5 * Josef Čapek (1980): -jšp- (= J. Špičák), NK 1980, č. 51–52 + SvSl 6. 1. 1981; (vn) (= L. Vacina), Pochodeň 24. 2. 1981; J. Poláček, Rovnost 22. 5. 1981; J. R. (= J. Rambousek), Věda a život 1981, č. 6; an., Zpravodaj Společnosti bratří Čapků 1981, č. 14; Vl. G. (= V. Grycová), ČČH 1981, č. 5; P. Fiala, Československý loutkář 1981, č. 10; J. D. (= J. Dresler), České slovo (Mnichov) 1982, č. 4 * Josef Čapek (1996): M. Pokorný, MFD 14. 11. 1996; V. Jirousová, LidN 21. 12. 1996, příl. Národní 9; B. Stehlíková, NK 1997, č. 2; J. Rous, LitN 1997, č. 4; J. Cieslar, Respekt 1997, č. 14; V. Lahoda, Umění 1997, č. 3–4; M. Fišer, KPRR 1998, č. 11 * O. Králík: Osvobozená slova (ed.): R. Grebeníčková, LitN 1996, č. 41, též in Máchovské studie (2010) * Milované řemeslo: L. Soldán, Vlastivědný věstník moravský 2001, č. 2; A. Haman, NK 2001, č. 3; J. Slomek, LidN 27. 1. 2001; O. Horák, Tvar 2001, č. 1; A. Štěrbová, Aluze 2001, č. 2; J. Trávníček, Host 2001, č. 5; J. Zizler, LitN 2001, č. 20; P. Kosatík, Dokořán 2002, č. 22 (laudatio) * Holanovské nápovědy: J. Slomek, LidN 24. 6. 2004; M. Langerová, Souvislosti 2004, č. 4; B. Pražan, Týdeník Rozhlas 2004, č. 39; M. Punčochář, Aluze 2004, č. 2/3; S. Richterová, Slovo a smysl 2005, č. 4; V. Barborík, Slovenská literatúra (Bratislava) 2006, č. 6; V. Křivánek, Tvar 2006, č. 4 + ČL 2007, č. 3, též in Kolik příležitostí má báseň. Kapitoly z české poválečné poezie 1945–2000 (2007); J. Olšovský, A2 2006, č. 16; K. Piorecký, Tvar 2006, č. 3; A. Štěrbová in Literárněvědná bohemistika na filozofické fakultě UP v Olomouci v letech 1946–2006, Studia bohemica X, 2007 * K. Čapek: Tichý hlas. Neznámé i známé texty z roku 1938 (ed.): J. Slomek, LidN 24. 3. 2005 * J. Čapek: Publicistika 1 (ed.): K. Kolařík, A2 2008, č. 44 * Čtrnáctero prací o Karlu Čapkovi…: A. Haman, Tvar 2009, č. 2; R. A. Chitnis, ČL 2009, č. 4; V. Malínek, Střed 2009, č. 2; B. Hoffmann, ČJL 2009/2010, č. 3 * O. Mikulášek: Ztracený v poezii (ed.): I. Matějka, LitN 2010, č. 21; T. Kaválek, Psí víno 2010, č. 52; A. Mikulášek, Haló noviny 24. 9. 2010, příl. Obrys – Kmen * J. Orten: Básnické juvenilie (ed.): M. Kosák, Echa [online] 16. 5. 2012 * K. Čapek: Hovory s T.G. Masarykem (ed.): J. Flaišman, Echa [online] 8. 1. 2014 * J. Kameník: Básně (ed.): M. Fucimanová, Tvar 2015, č. 11; K. Kolařík, Host 2015, č. 5; V. Štefelová, Aluze 2015, č. 2 * J. Čapek: Gedichte aus dem KZ (ed.): M. Špirit, Echa [online] 9. 12. 2015, též in Zpravodaj Společnosti bratří Čapků 2016, č. 54 * Uklizený stůl…: J. Lukavec, iLiteratura [online] 21. 6. 2016; L. Merhaut, Echa [online] 27. 7. 2016; H. Kosáková, Bubínek Revolveru [online] 5. 12. 2016, též in RR 2017, č. 106; J. Holý, ČL 2017, č. 2; J. Poláček, ČJL 2017/2018, č. 2; D. Vojtěch, Kanon [online] 24. 8. 2017, též též in Týnecké listy 2017, č. 9 * Když klec je pořád na spadnutí: vzájemná korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany z let 1963–1984 (ed.): P. Drábek, DivN 2019, č. 5; K. Soukupová, Plav 2019, č. 1 * L. Grosman: Povídky / Spisy Ladislava Grosmana, sv. 2 (ed.): M. Kosák, Kanon [online] 18. 10. 2018 (k tomu reakce J. Opelíka, Kanon [online] 1. 11. 2018 a odpověď M. Kosáka, Kanon [online] 15. 11. 2018; vše též in Týnecké listy 2018, č. 12 * L. Grosman: Dopisy Mileně / Spisy Ladislava Grosmana, sv. 4 (ed.): M. Kosák, Kanon [online] 23. 5. 2019 * A. Novák: Nic malého neuzříš…: antologie sloupků z Lidových novin 1926–39 (ed.): M. Tichý, Kanon [online] 11. 6. 2020; J. Poláček, ČL 2020, č. 2* K. Čapek: Počtení i počteníčko: vybrané sloupky a entrefilety z let 1921-1938 (ed.): D. Vojtěch, Kanon [online] 17. 6. 2021, též in RR 2021, č. 124 + Týnecké listy 2021, č. 7.
Rozhovory: J. Slomek, LitN 1993, č. 8; J. Trávníček, Tvar 1997, č. 15; P. Mandys, Týden 2000, č. 35 (o Lexikonu české literatury); I. Adamovič, Hospodářské noviny 25. 4. 2005; D. Iwashita, LidN 18. 12. 2008, příl. Kniha roku 2008 (rozhovor s J. Opelíkem a L. Merhautem); O. Horák, LidN 19. 12. 2008; P. Vespalec, Zprávy Společnosti bratří Čapků 2015, č. 117; P. Zídek, LidN 10. 9. 2016, příl. Orientace; P. Hanuška, Týnecké listy 2016, č. 10; P. Hanuška, Týnecké listy 2018, č. 8.
K životním jubileím: J. Holý, ČL 2000, č. 5; P. Mareš, Zprávy Společnosti bratří Čapků 2000, č. 59; J. Slomek, Český jazyk a literatura 51, 2000/2001, č. 1/2 + LidN 19. 10. 2000; J. Zizler, Souvislosti 2010, č. 4; J. Poláček, Zprávy Společnosti bratří Čapků 2015, č. 118; M. Štemberková, Zprávy Společnosti bratří Čapků 2015, č. 118; D. Vojtěch, Kanon [online] 22. 10. 2020; P. Vespalec, Zprávy Společnosti bratří Čapků 2020; L. Machala, Bohemica Olomucensia 2021, č. 1.
Nekrology: J. Zizler, Česká literatura v síti [online] 5. 8. 2024; D. Vojtěch, Kanon [online] 9. 8. 2024, též in Týnecké listy 2024, č. 9, příl. Přesahy; L. Machala, Univerzita Palackého v Olomouci – Žurnál Online [online] 11. 8. 2024; J. Poláček, Zprávy Společnosti bratří Čapků 2024, č. 154.

Autor hesla: Bohumil Svozil (1998); Veronika Košnarová (2024)
Aktualizace hesla: 24. 10. 2024 (vk)
Aktualizace bibliografie: 24. 10. 2024 (vk)
 
zpět na hlavní stranu