KULTURA 

Založení listu bylo umožněno ideologickým „táním“ po XX. sjezdu KSSS, vycházet však začal až po potlačení maďarského povstání: vzhledem k tomu redakce ve svém programovém prohlášení (č. 1/1957) zdůrazňovala jako svůj hlavní cíl posilování vlivu KSČ na umělce. List rozšiřoval žánrové i názorové spektrum kulturní publicistiky, dobová myšlenková klišé a normy stranickosti překračoval však jen v detailech a z iniciativy jednotlivců. Relativně otevřenější ráz měl v prvních dvou ročnících, od 1959 je v něm patrné opětné utužení ideologického dohledu ze strany nadřízených orgánů.

Z velké části časopis vyplňovali jeho vlastní interní a externí redaktoři: reportáže publikovali Miroslav Filip, Alexej Kusák a Jaroslav Mrnka; Ota Klein tiskl hlavně kulturní publicistiku; básně a publicistické příspěvky uveřejňoval Jiří Šotola; o literatuře psal (do počátku roč. 1959) František Kautman, o divadle Vladimír Gabriel, o filmu Jaroslav Boček, o hudbě (zvláště operní) Jarmila Brožovská, o výtvarném umění Josef Císařovský, o festivalech lidového umění Jaroslav Petrák, o folkloru a kultuře na venkově Vladislav Stanovský; redaktoři také většinou připravovali rozhovory a ankety, glosovali aktuální kulturní dění, v přehledných statích shrnovali nové trendy. František Kautman mj. zasáhl do dobových halasovských diskusí (statí František Halas a mladá česká poezie – č. 4/1958 a snahou stavět proti vzrůstající oblibě Halase a Ortena příklad Wolkrův a Neumannův; halasovské polemiky pak shrnul Josef Císařovský: Dým kolem Halase – č. 10/1958). Na podobu literární rubriky měl značný vliv externí redaktor Vladimír Dostál: v souvislosti s ideovými spory po II. sjezdu spisovatelů vedl v listu kampaň za obhajobu socialistického realismu (útoky na Literární noviny a Františka Vrbu – č. 16 a 17/1957; recenze Kunderových Monologů O romantismu orlím a syslím – 39/1957 a následná polemika Poezie a programy – 48/1957, apod.). Kromě toho kriticky sledoval zejména novou poezii a komentoval ukázky z tvorby začínajících básníků (v jeho rubrice Z nových jmen se představili mj. Václav Hons, Petr Kabeš, Zeno Kaprál, Květa Koževniková, Petr Král, Ivan Wernisch, v jejím pokračování Z mladé poezie vystoupil i Jiří Gruša). Literární recenze a studie psali dále Milan Blahynka, Zdeněk Eis, Vladimíra Frýbová (dětská literatura), Václav Pekárek, Miroslav Postler, Oleg Sus (zvláště o humoru a satiře), zpočátku též Josef Vohryzek, ke konci Přemysl Blažíček. Věcností a soustředěním ke slovesným hodnotám v okruhu pravidelných přispěvatelů vynikal Jiří Opelík, jehož referátů a studií výrazně přibývá v posledních dvou ročnících.

Do zřejmě nejkoncepčněji redigované filmové rubriky (řízené Jaroslavem Bočkem) přispívali mj. Antonín Martin Brousil, Ivan Dvořák, Karel Friedrich, Antonín Navrátil, Jan Hořejší, Jan Žalman (vl. jménem Antonín Novák). K problémům divadla se vyjadřovali Emil František Burian, Jindřich Černý, Otakar Fencl a Jiří Pober, výjimečně i Václav Havel (Na okraj mladých pražských scén – č. 14/1960), o hudbě psali Jaromír Paclt, Jiří Pilka, o operetě Ludvík Žáček, o baletu Vladimír Vašut, o loutkovém divadle Miroslav Česal, o jazzu Lubomír Dorůžka. Televizní inscenace recenzovali Ladislav Smoljak a Otto Zelenka. Výtvarné umění sledovali Luboš Hlaváček, Jiří Kotalík, Miroslav Míčko, Jaromír Pečírka, Dušan Šindelář aj. Problémy vědeckého výzkumu se zabýval Miroslav Smetana, otázkami architektury a bydlení Ilja a Rajisa Kvasničkovi a Jiří Gočár, výstavnictvím Jindřich Santar (obsáhlé komentáře ke světové výstavě Expo 1958 v Bruselu), osvětovou prací Blahoslav Černý. O kulturním dění ve Vídni dopisovala Gerda Rothmayerová.

Básně v Kultuře tiskli nejčastěji František Branislav, Josef Brukner, Miroslav Červenka, Ivan Diviš, Vlasta Dvořáčková, Miroslav Florian, Miroslav Holub, Josef Kainar, Karel Kapoun, Oldřich Mikulášek, František Nechvátal, Vítězslav Nezval, Marie Pujmanová, Karel Šiktanc, Jana Štroblová, Oldřich Vyhlídal, ze Slovenska Ján Kostra, Ján Smrek a Štefan Žáry; překlady básní Lumír Čivrný (též reportáže z Kuby), Jiřina Hauková, Jaroslav Kabíček, Adolf Kroupa, Jan Zábrana; vlastní básně i překlady (hlavně Nazima Hikmeta) Jiří Taufer. Z prozaiků přispívali mj. Ludvík Aškenazy (texty z Černé bedýnky), Milan Kundera (fejetony), Arnošt Lustig, Josef Nesvadba, Jaromír Tomeček, Ivan Vyskočil, v roč. 1958 i Josef Škvorecký (pod pseudonymem Josef Vala). Na pokračování vycházely v Kultuře vzpomínky Vítězslava NezvalaZ mého života, Jiřího Taufra Strana, lidé, pokolení, Karla Honzíka Z časů Devětsilu, pohádky Jana Wericha aj. Časopis se významně podílel na rozvoji reportážní a fejetonistické prózy přelomu 50. a 60. let: otiskoval cestopisné črty Norberta Frýda S pimprlaty do Kalkaty a Miroslava Holuba Anděl na kolečkách, reportáže z domova i ciziny psali také Adolf Hoffmeister, Zdeněk Mahler, Jiří Šotola společně s Karlem Šiktancem.

V Kultuře vycházela řada anket a diskusí (např. o folkloru, vkusu, poezii, kritice, pravidelná vánoční anketa o nejlepších knihách roku). Obsáhle byly komentovány kulturní akce jako Pražské jaro, Jiráskův Hronov, karlovarský filmový festival. Politickou publicistiku tiskli Stanislav Budín, Zdeněk Mlynář aj. Jako „ministerský“ list Kultura zveřejňovala referáty ze zasedání Kulturní a umělecké rady při ministerstvu školství a kultury, ze schůzí Výboru socialistické kultury, projevy ministra Františka Kahudy, Štollův referát ze Sjezdu socialistické kultury 1959, uzavírající krátké období kulturní „oblevy“, apod. Drobné glosy vycházely v rubrikách Světovým tiskem za kulturou, Nové knihy, Týden v kultuře i mimo ně, čtenářské ohlasy v oddílu Čtenáři nám píší.

1962 byla redakce Kultury sloučena s redakcí Tvorby a místo obou těchto listů začala vycházet Kulturní tvorba.