Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Stanislav BUDÍN

* 23. 3. 1903, Kamenec-Podoľskij (Ukrajina) 
† 12. 8. 1979, Dačice (u Jindřichova Hradce) 
 
Novinář, autor literatury faktu
 Původním jménem Bencion Bať, pocházel z židovské úřednické rodiny. V letech 1913–1919 studoval ve svém rodišti na gymnáziu, účastnil se boje za nezávislost Ukrajiny, ale v roce 1922 odešel společně s rodiči ze Sovětského svazu do Polska a téhož roku složil maturitu na gymnáziu ve Varšavě. Nejprve pracoval jako účetní dřevařské společnosti ve Lvově, poté se přestěhoval do Prahy. Zde v letech 1923–1930 studoval na ČVUT, kde získal diplom inženýra elektrotechniky. V roce 1929 vstoupil do KSČ; jako stoupenec politiky Klementa Gottwalda byl v letech 1929–1933 politickým pracovníkem Komsomolu a agitačně propagačního oddělení ÚV KSČ. V roce 1934 se stal na dva roky šéfredaktorem Rudého práva, roku 1936 byl však jako trockista a odpůrce stalinských procesů vyloučen z KSČ. Rok zůstal bez zaměstnání, v letech 1937–1939 redigoval časopis Radiojournal. Po okupaci Československa emigroval do USA, kde byl v letech 1940–1945 redaktorem Newyorských listů a poté půl roku pracoval v redakci časopisu Overseas News Agency New York jako zástupce československé vlády. Po návratu do Prahy znovu vstoupil do KSČ a v roce 1946 stal výkonným redaktorem Kulturní politiky. Od roku 1947 zastával po dva roky místo šéfredaktora tiskové agentury Pragopress při ministerstvu informací a zároveň v letech 1948–1949 přednášel zahraniční politiku na Vysoké škole politické a sociální. Od roku 1950, kdy mu bylo pozastaveno členství v KSČ, pracoval ve výstřižkovém archivu ČTK, v období 1953–1966 pak v Novinářském studijním ústavu. Roku 1966 byl rehabilitován a stal se redaktorem časopisu Reportér, v roce 1968 pak jeho šéfredaktorem. V roce 1969 odešel do penze a o rok později byl podruhé vyloučen z KSČ. V letech 1947–1969 pravidelně spolupracoval s Československým rozhlasem na relacích z oboru zahraniční politiky. Byl signatářem Charty 77. – Manželka Hana Budínová (1902–1965) pracovala jako novinářka, redaktorka a překladatelka z ruštiny a angličtiny. Dcera Rita Klímová (1931–1995) byla ekonomka a působila v diplomatických službách. Vnuk Vladimír Mlynář (*1966) působí ve společnosti PPF, dříve pracoval jako novinář (Respekt), v letech 2002–2005 byl ministrem informatiky, vnučka Milena Bartlová (*1958) je profesorkou dějin umění a přednáší na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
 Ve třicátých letech publikoval v periodikách Brázda, Rudé právo, Haló noviny, Tvorba, Komunistická revue, Levá fronta, Mladá garda, v druhé polovině let čtyřicátých v Kulturní politice, Lidových novinách (v období 1948–1949 byl vedoucím rubriky zahraniční politiky) a Práci, později mj. v Literárních novinách, Československém vojákovi, Novináři, Plamenu, Novém Orientu, Světě sovětů, Světě práce, ReportéruTvorbě (posmrtně zde 1990 vycházely na pokračování jeho vzpomínky Jak to vlastně bylo, před rokem 1989 vydané ve třech svazcích v samizdatu). V letech 1948–1949 redigoval noviny Pondělník. Po skončení druhé světové války překládal pro časopis Kino na pokračování román Budda Schulberga What Makes Sammy Run? a pro nakladatelství Práce napsal studii o americkém tisku. Rukopis knihy byl vysázen, ale na zásah ÚV KSČ a Pavla Reimana nakonec k vydání nedošlo. Jeho kniha Jistý pán z admirality byla přeložena do maďarštiny. – Užíval pseudonymů B. Stanislav, F. Šimek, K. Urban a šifer bs, sb, stb, st. B., S. B.
 

Monografickými díly Karel Havlíček BorovskýJan Neruda a jeho doba se Budín pokusil o nový, polemicky zaměřený výklad novinářské práce obou autorů, zároveň však podal podrobný obraz hospodářských, politických a sociálních poměrů v Čechách od konce 18. do konce 19. století. Osobních zkušeností z emigrace využil ve svých nejlepších knihách, v nichž z různých hledisek osvětluje průběh druhé světové války a poválečný světový vývoj. Zvláště v postupně stále více beletrizovaných portrétech významných osobností (F. D. Roosevelt, Jistý pán z admirality – o Winstonu Churchillovi, Dynastie Kennedyů) vyvstává z množství faktografického materiálu Budínův zájem o to, jaké důsledky mají pro osud národů lidské vlastnosti jejich vůdců. – Ve své neobyčejně rozsáhlé novinářské tvorbě (okolo tří tisíc článků) se Budín nejprve soustředil na problematiku světového komunistického hnutí a na protifašistický odboj, po válce pak na otázky mezinárodní politiky. Svou životní dráhu popsal s beletristickým nadhledem ve vzpomínkách Jak to vlastně bylo.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Věrni zůstali (LF 1947); Karel Havlíček Borovský (studie, 1954, pod pseud. B. Stanislav); Jan Neruda a jeho doba (studie, 1960); Probuzený světadíl (LF 1962); F. D. Roosevelt (LF 1965); Sedmá velmoc (LF 1966); Jistý pán z admirality (LF 1967); Operace Argonauti (LF 1967); Dynastie Kennedyů (LF 1969); Jak to vlastně bylo (vzpomínky, 2007).
Ostatní práce: Paříž volá k miliónum: Lidová fronta vítězí! (Rp 1935, s J. Krejčím); USA. Portrét národa (1948).
Překlady: K. Marx: 18. brumaire Louis Bonaparta (1932, s V. Špačkem); I. Novikov: Puškin ve vsi Michajlovské (1937, s J. Horou); E. Arones: Povolání ze vzduchu (1937); A. Nevins – H. S. Commager: Dějiny Spojených států (1948); V. Ivanov: Setkání s Gorkým (1949); McKenneyová, Ruth: Příběh Jaka Homa (1949, s F. Lebenhartem); E. D. Cussacková: Nedovol mi odejít (1961, s H. Budínovou).
Uspořádal a vydal: Vítězové! (sb. k výročí Říjnové revoluce, 1932, s P. Reimanem); K. Havlíček Borovský, politik a novinář (výbor, 1956); K. Havlíček Borovský (soubor 12 pohlednic + studie, 1956); J. Neruda: Jak se časopisy dělají (výbor, 1959).
Příspěvky ve sbornících: Václavkova Olomouc 1966: K demokratické literární publicistice 1918–1945 (1967).

LITERATURA

Knižně: M. Groman: Stanislav Budín. Komunista bez legitimace (2015).
Studie a články: M. Groman: Budín versus Hostovský, Tvar 2003, č. 10; M. Groman: Komunista a novinář Stanislav Budín, Dobrá adresa 2003, č. 12; M. Groman: Stanislav Budín – komunista bez legitimace, Soudobé dějiny 2004, č. 3; K. Hvížďala: Dva novináři, dva světy, Host 2008, č. 10; P. Kosatík: Nedat se vytlačit – Stanislav Budín, Respekt 2010, č. 7; M. Groman: Škorpion, který se sám uštknul, Týdenk Rozhlas 2010, č. 12; P. Kosatík: Stanislav Budín, in P. K.: Česká inteligence (2011); M. Groman: Buňa – život filtrovaný ideologií, Týdeník Rozhlas 2012, č. 12.
Recenze: USA. Portrét národa: M. Svatošová, Almanach Kmene 1948, s. 340 * Karel Havlíček Borovský: J. Skalička, HD 1954, č. 8; V. Běhounek, Práce 8. 8. 1954; J. Jungwirth, ZN 14. 4. 1954; V. Procházka, Filosofický časopis 1955, č. 1; M. Řepková, ČL 1955, č. 2; M. Šamberger, Československý časopis historický 1955, č. 1; J. Skalička, Slavia 1957, č. 1 * Jan Neruda a jeho doba: A. Haman, Český jazyk a literatura 1960/1961, č. 6; A. Haman, ČL 1961, č. 2; A. Haman, Novinářský sborník 1961, č. 1; V. Karlík, Plamen 1961, č. 6; V. Lacina, LitN 1961, č. 14; V. Běhounek, Práce 9. 4. 1961; V. Gabriel, Kultura 1961, č. 26 * Probuzený světadíl: V. Žabkay, Československý novinář 1963, č. 3 * F. D. Roosevelt: A. J. Liehm, Novinářský sborník 1965, s. 319 * Jistý pán z admirality: mp (= M. Popel), KT 1968, č. 7 * Sedmá velmoc: V. Osvald, Sociologický časopis 1967, s. 338 * Dynastie Kennedyů: T. Bretyšová, Reportér 1969, č. 5 * Jak to vlastně bylo: M. Groman, LidN 24. 5. 2008, příl. Orientace; M. Groman, Mediální studia 2008, č. 2; E. Burget, Dějiny a současnost 2008, č. 7; M. Kotalík, A2 2008, č. 35; J. Vančura, Respekt 2008, č. 20; J. Šícha, LitN 2008, č. 1; B. Osvaldová, MFD 18. 10. 2008, příl. Kavárna; B. Osvaldová, Revue politika 2008, č. 10; P. Eichler, LitN 2008, č. 20; J. Zizler, Souvislosti 2008, č. 2; Ch. Brennerová, Bohemia 2009, č. 1; J. Křesťan, Časopis Matice moravské 2009, č. 2; V. Sommer, Dějiny – teorie – kritika 2009, č. 2.
Vzpomínky: A. Tučková, Reportér 1990, č. 1; D. Tomášek, Reportér 1990, č. 2.
Nekrolog: AJL (= A. J. Liehm), Listy (Řím) 1979, č. 5.

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995)
Aktualizace hesla: 5. 3. 2019 (eb)
 
zpět na hlavní stranu