Slovník české literatury po roce 1945
Jaroslav BOČEK
* 25. 5. 1932, Úlovice (u Loun)
† 15. 3. 2003, Praha
Prozaik a filmový historik
Bočkovi rodiče (otec sadař, matka úřednice) se věnovali ochotnickému divadlu. Jaroslav Boček maturoval v roce 1952 na reálném gymnáziu v Žatci, kde také redigoval studentský časopis. Roku 1956 ukončil studia filmové vědy a dramaturgie na FAMU. Pracoval nejprve jako pomocný dramaturg u
Československého státního filmu (1956–1958), později jako filmový redaktor v časopisech Kultura (1957–1962) a Kulturní tvorba
(1963–1966). Od roku 1967 byl odborným pracovníkem Československého filmového ústavu, odkud však musel v roce 1972 odejít. Ve svobodném povolání se věnoval hlavně literatuře a režii krátkometrážních snímků. V roce 1990 se do
Československého filmového ústavu vrátil ve funkci ředitele. Roku 1992 se stal šéfredaktorem Svobodného slova, poté v letech 1994–1997 pracoval jako komentátor v Rudém právu, resp. Právu.
První verše a publicistické pokusy otiskl v roce 1953 v
Literárních novinách. Nejsoustavněji spolupracoval s listy, v nichž redakčně působil, dále s časopisy
Květen,
Host do domu, Film a doba (vyjma sedmdesátých let). Recenze, rozhovory, reportáže, fejetony, kritické a teoretické stati publikoval rovněž v Kinu,
Novém životě, Filmových a divadelních novinách,
Divadle, Výtvarné práci, Výtvarném umění, Fotografii, Fotorevui,
Kmeni aj. V osmdesátých letech přispíval drobnějšími literárními pracemi (zejména bajkami) do Lidové demokracie, Mladé fronty, Zemědělských novin,
Dikobrazu,
Mateřídoušky ad. Je autorem rozhlasové hry Pán času (1986) a tvůrcem řady krátkých filmů dokumentárních (Být manekýnkou, 1966; Konec baroka v Čechách, 1966; Jak namalovat běsnící individua a Putování za Karlem IV., oba 1967; Herec, kterého není vidět, 1971; Namalovaná písnička, 1976; Člověk si maluje slunce, 1978
aj.) a animovaných (Svatopluk a jeho synové čili Pravdivý konec Říše velkomoravské, 1968; Sochařka z Poličky, 1970; Vdova z Efesu, 1971; O statečné Kačence aneb Krčma hrůzy, 1973; Tři etudy pro animátora s dohrou, 1977; Román mourovatého kocoura, 1977; Och, Shetlandy!, 1978; Muzikantská, 1980; O Honzíkovi, Jakubu Kostečkovi a papírovém okénku, 1981; Jak chameleon k štěstí přišel, 1987 aj.), jakož i večerníčků Kluci, pozor, červená! (1976) a Putování skřítka Hajáska (1980) a animovaného TV seriálu Kamarádi, uličníci a medvídek Chlup (1982). Za snímek Svatopluk a jeho synové získal na festivalu v Benátkách Zlatého lva (1968). Podle Bočkova scénáře byl natočen hraný film Zlatá slepice (1980, r.
Ladislav Rychman). Se Zbyňkem Brynychem spolupracoval na později nerealizovaném scénáři ke komedii Zrcadlo /studie měšťáka/ (1956). V šedesátých letech vznikl podle Bočkova námětu rovněž nerealizovaný literární scénář ke komedii Panic a lvice (Václav Nývlt). V rukopisu zůstaly Bočkovy filmové povídky a literární scénáře Podivuhodný příběh Viktora Bambase čili Škola optimismu (1969), Sentimentální výlet Vojtěcha Špičky (1970) a Poslední Einsteinův objev (1972). Ve filmu Spanilá jízda (r. Oldřich Daněk, 1963) se v epizodní roli objevil jako herec. Pro
Československou televizi napsal mj. dramatizovanou filozofickou rozpravu Řvaní hrdličky vycházející z textů
J. A. Komenského (1969, uvedeno 1992, též režie), hranou grotesku Housle (1981, též režie) a sci-fi hru pro mládež Podivná znamení, podivní hosté (1986, r.
Miloš Bobek). Československý rozhlas uvedl na pokračování dramatizaci Bočkovy dětské knížky Čtyři kluci z Vraného (sc. Marie Vodičková, r. Miroslav Šváb, 1983), dále původní rozhlasovou hru Času pán (r. Alena Adamcová, 1986), dramatizaci románu Případ doktora Karpety (sc. Marie Loucká, r. Josef Hajdučík, 1987) a povídky Tři na lavičce (1986); později vznikla v brněnském studiu Českého rozhlasu ještě dramatizace povídky Velký televizní ples (2012, sc. Ivan Němec, r. Radim Nejedlý). – Užíval pseudonymu Jaroslav Prošek (zpočátku v
Literárních novinách a Kinu); šifry boč a ček.
Žánrově i tvarově různorodá tvorba Jaroslava Bočka zahrnuje sci-fi povídky a romány, anekdotické zvířecí bajky, aforismy, prózu pro mládež, pokus o historickou románovou fresku i odborné práce o filmu a esejistickou úvahu o českém politickém myšlení a politické kultuře (Hry s českou otázkou). Jeho beletrie se vyznačuje respektem ke čtenářským potřebám a zálibám, současně však směřuje k jisté intelektualizaci, a to zejména zdůrazněnou konstruovaností děje, psychologickým postřehem, zkratkovitou aforistickou reflexí lidského konání i beletristickou popularizací odborných poznatků. Již Bočkův opožděně vydaný prozaický debut Podivuhodný příběh Viktora Bambase – groteskní podobenství s tématem tajné policie, opírající se o pohádkový motiv čarodějného receptu – charakterizuje vypravěčská zručnost, fabulace založená na motivu záhady a uvádění fantastického rozměru do všední reality. Román Případ doktora Karpety, který nese stopy inspirace díly Karla Čapka (motiv dlouhověkosti), je sérií výpovědí rozličných subjektů o náhle zmizelém muži. Obdobně se motiv pátrání objevuje i ve sci-fi prózách s motivem mimozemšťanů: v románu Událost je analyzováno vědomí a podvědomí několika osob, jimž byla za záhadných okolností zablokována paměť; v novele Polka pro astrální ženu objeví hrdina při zkoumání archivních dokumentů o procesech s čarodějnicemi stopy cizí civilizace a prožije krátkou erotickou epizodu s její představitelkou. Bočkovy historické prózy se orientují především na první polovinu 17. století, rudolfinskou dobu, stavovské povstání a následnou protireformaci. Kniha Den pro císaře a jiné lidi představuje cyklus historických novel – dramat duše a svědomí. První dvě části plánovaného životopisu Rudolfa II., romány Čas korunního prince a Mládeneček na trůně, evokují dobovou atmosféru a kolorit s důrazem na psychologii historických postav.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Případ doktora Karpety (R 1982); Čtyři kluci z Vraného (PP pro ml., 1982); Nápady milovníka zvířat (PP 1983); Den pro císaře a jiné lidi (PP 1984); Pálivé polibky (PP 1984); Nové nápady milovníka zvířat (PP 1985); Čas korunního prince (R 1987); Kamarádi, uličníci a medvídek Chlup (pohádky, 1988); Událost (R 1989); Polka pro astrální ženu (P 1989); Delikátní operace aneb Podivné povídky (PP 1990); Podivuhodný příběh doktora Bambase aneb Škola optimismu (P 1991; 1969 sazba rozmetána); Zaříkávání diblíků čili Aforismy ze šuplíku aneb Hravé, dravé, hlavně však tvrdé poznámky, postřehy a záznamy o lidech, pojmech a vesmíru posbírané za dvacet let tvrdého života (1991); Klok a Kloček (pro děti, 1991); Mládeneček na trůně (R 1995); Hry s českou otázkou (E 1997), Ruské tango aneb Milenka bodygárdova (R detekt., 1998).Práce o filmu: Znáte je z plátna (herecké profily, 1959); Film, tvorba a řemeslo (studie, 1959); Jiří Trnka. Historie díla a jeho tvůrce (studie, 1963; něm. 1964, angl. 1965); O komedii (studie, 1963); Jiří Brdečka (profil, 1965); Modern Czechoslovak Film (angl., 1965; s L. Bartoškem a Š. Bartoškovou); Návrat k Ejzenštejnovi (studie, 1966); Looking Back on the New Wave (angl. 1967, též franc.; 1970 slovinsky); Kapitoly o filmu (1968); Kapitoly z dějin československého animovaného filmu (1982, s M. Benešovou).
Fotografické publikace: Ján Cifra (studie k souboru fotografií, 1962); Josef Sudek (doprovodný text, 1996); Miroslav Khol (doprovodný text, 1998); Miloň Novotný (doprovodný text, 2000); D. Kyndrová: Žena mezi vdechnutím a vydechnutím (doprovodný text, ediční spoluúčast, 2002).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Návrat na planetu Zemi (1985); Teď už budeme lidé (1985); Neue Sterne (Berlin 1985); Karel Zeman (Brno 1986); Přistání na Řípu (1988); H. Chvojková: Jiří Trnka (Plzeň 1990); Jan Klusák. Být dobře skryt (Hradec Králové 2000) aj.
Uspořádal a vydal: Filmové pásmo (sb. statí k současnému filmu, 1960, s V. Borovičkou a G. Kopaněvou).
LITERATURA
Recenze: Film, tvorba a řemeslo: fv (= F. Vrba), LitN 1959, č. 47 * O komedii: J. Mikulášek, ČL 1965, č. 4; Z. Heřman, DivN 6, 1962/1963, č. 25/26; L. Rajnošek, HD 1963, č. 9; O. Sus, Kulturní tvorba 1963, č. 37 * Kapitoly o filmu: J. Císař, Filmové a televizní noviny 1968, č. 23 * Případ doktora Karpety: ker (= K. Pacner), MF 8. 5. 1982; dpl (= B. Dokoupil), Tvorba 1982, č. 18; J. Kliment, RP 10. 5. 1982 * Nápady milovníka zvířat: Z. Heřman, MF 29. 4. 1983; ft, Tvorba 1983, č. 27; Z. Kožmín, Brněnský večerník 30. 5. 1983 * Den pro císaře a jiné lidi: P. Nový, ZN 24. 7. 1984; B. Dokoupil, Tvorba 1984, č. 35; D. Moldanová, LM 1985, č. 2 * Pálivé polibky: P. Janoušek, Tvorba 1984, č. 48, příloha Kmen * Nové nápady milovníka zvířat: P. Nový, ZN 28. 1. 1986; P. Janoušek, Tvorba 1976, č. 10; M. Suchomel, Brněnský večerník 9. 1. 1986 (též in Co zbylo z recenzenta, 1995) * Čas korunního prince: Z. Heřman, MF 5. 5. 1988; V. Novotný, ZN 16. 4. 1988 * Událost: V. Píša, Kmen 1989, č. 28 (polemika A. Pludek, Kmen 1989, č. 32 – J. Boček, V. Píša, Kmen 1989, č. 36 – A. Pludek, Kmen 1989, č. 40) * Polka pro astrální ženu: Z. Heřman, ZN 23. 12. 1989; J. Schneider, Ikarie 1990, č. 4 * Delikátní operace: Z. Heřman, Tvar 1990, č. 28; J. Schneider, LitN 1990, č. 36 * Zaříkávání diblíků: Z. Heřman, Tvar 1991, č. 44 * Podivuhodný příběh doktora Bambase: mpk (= M.Petříček), NK 1992, č. 15 * Mládeneček na trůně: B. Dokoupil, Tvar 1995, č. 11; V. Števa (= Š. Vlašín), Naše pravda 1995, č. 42 * Hry s českou otázkou: A. Faix, Práce 28. 11. 1997; A. Mitrofanov, Právo 6. 1. 1998; J. Holzer, Proglas 1998, č. 4; F. Kautman, LitN 1998, č. 37 * Ruské tango: I. Fencl, Tvar 1998, č. 12.
Rozhovor: M. Nyklová, Naše rodina 1988, č. 24; I. Fencl, Tvar 1995, č. 11.
Nekrolog: F. Cinger, Právo 18. 3. 2003.
Autor hesla: Marie Mravcová (1995)
Aktualizace hesla: 31. 1. 2019
(ap)
Aktualizace bibliografie: 31. 1. 2019
(ap)