Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jaroslav BOČEK

* 25. 5. 1932, Úlovice (u Loun) 
† 15. 3. 2003, Praha 
 
Prozaik a filmový historik
 Bočkovi rodiče (otec sadař, matka úřednice) se věnovali ochotnickému divadlu. Jaroslav Boček maturoval 1952 na reálném gymnáziu v Žatci, kde také redigoval studentský časopis. 1956 ukončil studia filmové vědy a dramaturgie na FAMU. Pracoval nejprve jako pomocný dramaturg u Čs. státního filmu (1956–58), později jako filmový redaktor v časopisech Kultura (1957–62) a Kulturní tvorba (1963–66). Od 1967 byl odborným pracovníkem Čs. filmového ústavu, odkud však musel 1972 odejít. Ve svobodném povolání se věnoval hlavně literatuře a režii krátkometrážních snímků. 1990 se do Čs. filmového ústavu vrátil ve funkci ředitele. 1992 se stal šéfredaktorem Svobodného slova, 1994-1997 pracoval jako komentátor v Rudém právu.
 První verše a publicistické pokusy otiskl v Literárních novinách 1953. Nejsoustavněji spolupracoval s listy, v nichž redakčně působil, dále s časopisy Květen, Host do domu, Film a doba (vyjma 70. let). Recenze, rozhovory, reportáže, fejetony, kritické a teoretické stati publikoval rovněž v Kinu, Novém životě, Filmových a divadelních novinách, Divadle, Výtvarné práci, Výtvarném umění, Fotografii, Fotorevui, Kmeni aj. V 80. letech přispíval drobnějšími literárními pracemi (zejména bajkami) do Lidové demokracie, Mladé fronty, Zemědělských novin, Dikobrazu, Mateřídoušky aj. Boček je rovněž autorem rozhlasové hry Pán času (1986) a tvůrcem řady krátkých filmů dokumentárních (Být manekýnkou, 1966, Konec baroka v Čechách, 1966; Jak namalovat běsnící individuaPutování za Karlem IV., oba 1967; Herec, kterého není vidět, 1971; Namalovaná písnička, 1976, Člověk si maluje slunce, 1978 aj.) a animovaných (Svatopluk a jeho synové čili Pravdivý konec Říše velkomoravské, 1968; Sochařka z Poličky, 1970; Vdova z Efesu, 1971; O statečné Kačence aneb Krčma hrůzy, 1973; Tři etudy pro animátora s dohrou, 1977; Román mourovatého kocoura, 1977; Och, Shetlandy!, 1978; Muzikantská, 1980; O Honzíkovi, Jakubu Kostečkovi a papírovém okénku, 1981; Jak chameleon k štěstí přišel, 1987, aj.), jakož i večerníčků Kluci, pozor, červená! (1976) a Putování skřítka Hajáska (1980) a animovaného TV seriálu Kamarádi, uličníci a medvídek Chlup (1982). Za snímek Svatopluk a jeho synové získal na festivalu v Benátkách Zlatého lva (1968). Podle Bočkova scénáře byl natočen hraný film Zlatá slepice (1980, r. Ladislav Rychman). Se Zbyňkem Brynychem spolupracoval na později nerealizovaném scénáři ke komedii Zrcadlo (studie měšťáka) (1956). V šedesátých letech vznikl podle Bočkova námětu rovněž nerealizovaný literární scénář ke komedii Panic a lvice (Václav Nývlt). V rukopise zůstaly Bočkovy filmové povídky a literární scénáře Podivuhodný příběh Viktora Bambase čili Škola optimismu (1969), Sentimentální výlet Vojtěcha Špičky (1970) a Poslední Einsteinův objev (1972). Ve filmu Spanilá jízda (r. Oldřich Daněk, 1963) se v epizodní roli objevil jako herec. Pro Čs. televizi napsal mj. dramatizovanou filozofickou rozpravu Řvaní hrdličky vycházející z textů J. A. Komenského (1969, uvedeno 1992, též režie), hranou grotesku Housle (1981) a sci-fi hru pro mládež Podivná znamení, podivní hosté (1986, r. Miloš Bobek). Čs. rozhlas uvedl dramatizaci Bočkovy prózy Případ doktora Karpety (dramatizace Marie Loucká, 1987). – Užíval pseudonymu Jaroslav Prošek (zpočátku v Literárních novinách a Kinu); šifry boč a ček.
 Žánrově i tvarově různorodá tvorba Jaroslava Bočka zahrnuje sci-fi povídky a romány, anekdotické zvířecí bajky, aforismy, prózu pro mládež, pokus o historickou románovou fresku i odborné práce o filmu a esejistickou úvahu o českém politickém myšlení a politické kultuře (Hry s českou otázkou). Jeho beletrie se vyznačuje respektem ke čtenářským potřebám a zálibám, současně však směřuje k jisté intelektualizaci, a to zejména zdůrazněnou konstruovaností děje, psychologickým postřehem, zkratkovitou aforistickou reflexí lidského konání i beletristickou popularizací odborných poznatků. Již Bočkův opožděně vydaný prozaický debut Podivuhodný příběh Viktora Bambase – groteskní podobenství s tématem tajné policie, opírající se o pohádkový motiv čarodějného receptu – charakterizuje vypravěčská zručnost, fabulace založená na motivu záhady a uvádění fantastického rozměru do všední reality. Román Případ doktora Karpety, který nese stopy inspirace díly Karla Čapka (motiv dlouhověkosti), je sérií výpovědí rozličných subjektů o náhle zmizelém muži. Obdobně se motiv pátrání objevuje i ve sci-fi prózách s motivem mimozemšťanů: v románu Událost je analyzováno vědomí a podvědomí několika osob, jimž byla za záhadných okolností zablokována paměť; v novele Polka pro astrální ženu objeví hrdina při zkoumání archivních dokumentů o procesech s čarodějnicemi stopy cizí civilizace a prožije krátkou erotickou epizodu s její představitelkou. Bočkovy historické prózy se orientují především na první polovinu 17. století, rudolfinskou dobu, stavovské povstání a následnou protireformaci. Kniha Den pro císaře a jiné lidi představuje cyklus historických novel-dramat duše a svědomí. První dvě části plánovaného životopisu Rudolfa II., romány Čas korunního prince a Mládeneček na trůně, evokují dobovou atmosféru a kolorit s důrazem na psychologii historických postav.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Případ doktora Karpety (R 1982); Čtyři kluci z Vraného (PP pro ml., 1982); Nápady milovníka zvířat (PP 1983); Den pro císaře a jiné lidi (PP 1984); Pálivé polibky (PP 1984); Nové nápady milovníka zvířat (PP 1985); Čas korunního prince (R 1987); Kamarádi, uličníci a medvídek Chlup (pohádky, 1988); Událost (R 1989); Polka pro astrální ženu (P 1989); Delikátní operace aneb Podivné povídky (PP 1990); Podivuhodný příběh doktora Bambase aneb Škola optimismu (P 1991; 1969 sazba rozmetána); Zaříkávání diblíků čili Aforismy ze šuplíku aneb Hravé, dravé, hlavně však tvrdé poznámky, postřehy a záznamy o lidech, pojmech a vesmíru posbírané za dvacet let tvrdého života (1991); Klok a Kloček (pro děti, 1991); Mládeneček na trůně (R 1995); Hry s českou otázkou (E 1997), Ruské tango aneb Milenka bodygárdova (R detekt., 1998).
Práce o filmu: Znáte je z plátna (herecké profily, 1959); Film, tvorba a řemeslo (studie, 1959); Jiří Trnka. Historie díla a jeho tvůrce (studie, 1963; něm. 1964, angl. 1965); O komedii (studie, 1963); Jiří Brdečka (profil, 1965); Modern Czechoslovak Film (angl., 1965; s L. Bartoškem a Š. Bartoškovou); Návrat k Ejzenštejnovi (studie, 1966); Looking Back on the New Wave (angl. 1967, též franc.; 1970 slovinsky); Kapitoly o filmu (1968); Kapitoly z dějin československého animovaného filmu (1982, s M. Benešovou);
Fotografické publikace: Ján Cifra (studie k souboru fotografií, 1962); Josef Sudek (doprovodný text, 1996); Miroslav Khol (doprovodný text, 1998); Miloň Novotný (doprovodný text, 2000); D. Kyndrová: Žena mezi vdechnutím a vydechnutím (doprovodný text, ediční spoluúčast, 2002) .
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Návrat na planetu Zemi (1985); Teď už budeme lidé (1985); Neue Sterne (Berlin 1985); Karel Zeman (Brno 1986); Jan Klusák. Být dobře skryt (Hradec Králové 2000) aj.
Uspořádal a vydal: Filmové pásmo (sb. statí k současnému filmu, 1960, s V. Borovičkou a G. Kopaněvou).

LITERATURA

Recenze: O komedii: J. Mikulášek, ČL 1965, č. 4; Z. Heřman, Divadelní noviny 6, 1962/1963, č. 25/26; L. Rajnošek, HD 1963, č. 9; O. Sus, Kulturní tvorba 1963, č. 37 * Případ doktora Karpety: (ker) (K. Pacner), MF 8. 5. 1982; (dpl), Tvorba 1982, č. 18 * Nápady milovníka zvířat: Z. Heřman, MF 29. 4. 1983; ft, Tvorba 1983, č. 27 * Den pro císaře a jiné lidi: P. Nový, ZN 24. 7. 1984; B. Dokoupil, Tvorba 1984, č. 35 * Pálivé polibky: P. Janoušek, Tvorba 1984, č. 48, příloha Kmen * Nové nápady milovníka zvířat: P. Nový, ZN 28. 1. 1986; P. Janoušek, Tvorba 1976, č. 10 * Čas korunního prince: Z. Heřman, MF 5. 5. 1988 * Událost: V. Píša, Kmen 1989, č. 28; A. Pludek, Kmen 1989, č. 32 * Polka pro astrální ženu: Z. Heřman, ZN 23. 12. 1989; J. Schneider, Ikarie 1990, č. 4 * Zaříkávání diblíků: Z. Heřman, Tvar 1991, č. 44 * Mládeneček na trůně: B. Dokoupil, Tvar 1995, č. 11 * Hry s českou otázkou: A. Faix, Práce 28. 11. 1997; A. Mitrofanov, Právo 6. 1. 1998; J. Holzer, Proglas 1998, č. 4; F. Kautman, LitN 1998, č. 37 * Ruské tango: I. Fencl, Tvar 1998, č. 12.
Rozhovor: I. Fencl, Tvar 1995, č. 11.
Nekrolog: (cg) (František Cinger), Právo 18. 3. 2003.
Autor hesla: Marie Mravcová (1995)
Aktualizace hesla: 1. 1. 2007 (ap)
 
zpět na hlavní stranu