Vladimír PAPOUŠEK
Maturoval v roce 1977 na gymnáziu Jírovcova v Českých Budějovicích, v roce 1982 absolvoval obor český jazyk a literatura na tamní Pedagogické fakultě. V letech 1983–1991 působil jako středoškolský učitel. Od roku 1991 přednášel na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, později spoluinicioval založení Filozofické fakulty JČU, kde také od jejího vzniku v roce 2006 působí (nyní řídí zdejší Ústav bohemistiky). Disertační práci Egon Hostovský – Člověk v uzavřeném prostoru obhájil roku 1993 na FF UK, kde se v roce 1998 též habilitoval (Obraz Ameriky v dílech českých spisovatelů exilu v USA); v roce 2003 byl jmenován profesorem. V letech 1994, 1996 a 2000 byl pozván jako visiting scholar na Columbia University v New Yorku, v roce 1998 absolvoval studijní pobyt na University of Chicago a v roce 2001 na New York University.
Přispíval a přispívá do časopisů Česká literatura, Český jazyk a literatura, Estetika, Host, Slavica Occitania, Slovo a smysl, Style, Svět literatury, Tvar (zde v edici Tvary, sv. 16-17/2000 studie Beletristická tvorba Čechoameričanů 1880–1914). Působí v několika vědeckých a oborových radách (JČU, Ostravská univerzita, Karlova univerzita) a je členem Fulbrightovy komise. Spolu s Petrem A. Bílkem a Filipem Tomášem řídí v nakladatelství Akropolis edici Skrytá moderna.
Vědecká a badatelská činnost Vladimíra Papouška se zpočátku zaměřila na tvorbu autorů z českých krajanských komunit v USA (monografie Česká literatura v Chicagu) a exilových spisovatelů zejména poúnorového období. Během svých studijních pobytů v USA načerpal materiál k monografiím Egon Hostovský a Horizonty. Život a dílo Zdeňka Němečka a k souboru studií o Hostovském, Němečkovi a Miladě SoučkovéTrojí samota ve velké zemi. Autorův zájem je od počátku směřován především k dílu, a přestože Papoušek nerezignuje na biografické souvislosti, životní osudy spisovatelů nejsou východiskem jeho analýz. Literární historie je v Papouškově pojetí především historií literárních děl a v tomto smyslu se vlastní oblastí jeho studií stává poetika a estetika. Papouškovi se však poetika neomezuje na deskripci textových elementů či studium kompozice, ale jejich prostřednictvím se zaměřuje i na problémy ideové výstavby. To se prokázalo již v monografii o Egonu Hostovském, v níž otázka po funkci postav narativních světů směřuje k pojmům jako existencionalismus, transcendence či předpoklady individuality, které u Papouška ovšem zůstávají nástroji literárního vědce, a literární text je proto jejich zdrojem, nikoliv ilustrací.
Tento pohled přivedl Papouška i k širším metodologickým otázkám. Spolu s Daliborem Turečkem inicioval diskuse o možnostech metod literárního historika, které našly značný ohlas především po roce 2005, kdy oba autoři vydali knihu Hledání literárních dějin (mj. se jich zúčastnili Petr A. Bílek, Miroslav Červenka, Pavel Janoušek, Jan Wiendl, Peter Zajac ad.). Proti tradici pozitivistického či formalistického bádaní navrhují pojetí založené na intertextovosti literárních děl a vnímání literárních textů jako uzlových bodů. Tento přístup je inspirován jak teorií intertextuality, tak koncepcemi nového historismu, a autoři i jejich prostřednictvím argumentují proti dominantní ideji kontinuity. Zvláště Papoušek trvá na re/konstrukci dobového horizontu literárních děl, jehož východiskem se stávají literární texty samotné (navazuje tak na badatelskou tradici Pražské školy, především na Vodičkovo pojetí celistvosti literárního procesu). Podobně je tomu i v knize Existencialisté, která prověřuje samotný pojem, jímž je obecně označována literatura zabývající se otázkami existence člověka a jenž v důsledku nešetrného užívání doznal značné devalvace. Papoušek ukazuje na textové zdroje, o něž by se badatel mohl opřít v případě, bude-li shledávat kritéria pro zařazení díla do této oblasti. Podnícen domácí tradicí literární historie Pražské školy se však nezajímá pouze o výrazové prostředky, ale i o široký mimojazykový kontext, v němž jsou používány. Pro metodologické založení knihy byly neméně důležité i úvahy Martina Heideggera a jejich interpretace Paulem de Mannem, což prozrazuje vliv dekonstrukce.
I v dalších dílech Papoušek nabízí rozvinutí vlastních formulací metod historikovy práce a jejich praktickou aplikaci. Monografie Gravitace avantgard přinesla vedle odmítnutí evolucionistického principu rovněž koncept širšího pojmového vymezení avantgardy a využití Foucaultova pojmu diskontinuity pro práci literárního historika. Avantgardu Papoušek označuje za nalezenou řeč umění, které se pokouší pro sebe získat skutečnost, jež je však (protože je subjektivní, tedy součástí subjektu výpovědi) současně vždy nedosažitelná a skrytá. Proti tradiční perspektivě pracující s principem hravosti a nevázanosti zdůrazňuje Papoušek ve svém pojetí avantgardy aspekty úzkosti a osamocení, které zrodí potřebu avantgardního gesta. Jedním z klíčových se pro něj stává pojem historického horizontu, jímž si dílo nárokuje svou situovanost.
Alternativu evolučním dějinám přinesl kolektivní projekt Dějiny nové moderny, jehož základem jsou Papouškova metodologická východiska. Publikace nabízí příběh dějin literatury v širokých kulturně, společensky a literárně založených perspektivách, pro něž uzlovými se staly jednotlivé roky v rozmezí 1905–1923.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Egon Hostovský, Člověk v uzavřeném prostoru (1996); Horizonty. Život a dílo Zdeňka Němečka (2001); Trojí samota ve velké zemi. Česká literatura v americkém exilu v letech 1938–1968 (2001); Česká literatura v Chicagu (2001); Existencialisté (2004); Hledání literárních dějin (2005, spoluautor D. Tureček); Kritické úvahy o západní literární teorii (2006, spoluautoři A. Haman, J. Holý); Gravitace avantgard (2007).
Účast v týmových pracích: Slovník české prózy (1994); Slovník českých spisovatelů po roce 1945 (II., 1998); Dictionary of Literary Biography: Twentieth-century Eastern European writers (1999); Lexikon české literatury IV. (2008); Dějiny české literatury 1945–1989 (ed. P. Janoušek, 2007, 2008); Dějiny nové moderny (2010, vedoucí autorského kolektivu).
Příspěvky ve sbornících: K české literatuře 1945–1948 (1992); Česká literatura 1948–1956 (1993); Návrat Egona Hostovského (1993); Časopis Květen a jeho doba (1994); Hlavní téma: psychologická próza (1994); O Karlu Poláčkovi a o jiných (1995); Václav Černý – Život a dílo (1995); Bloudění časem a prostorem – Jaroslav Durych známý i neznámý (1997); Rok 1947 (1998); Neznámí /autoři/ – neznámé /texty/ (1999); Sex a tabu v české kultuře 19. století (1999); Jak reflektujeme českou literaturu vzniklou v zahraničí (2000); „Zlatá šedesátá“ (2000); Neznámý člověk Milada Součková (2001); Pátečníci a Karel Poláček (2001); Český jazyk a literatura na sklonku 20. století (2001); Život je jinde? (2002); Reflexe baroka v české literatuře XX. století (2003); Austria and Austriand: Images in World Literature (2003); Legionář, diplomat a spisovatel Zdeněk Němeček (2004); Nadnárodní kontexty národní kultury (2004); Transfer – vyhnání – odsun v kontextu české literatury (2004); Škvorecký 80 (2005); Hledání literárních dějin v diskusi (2006); Hledání expresionistických poetik (2006); V průsečíku pohledů. Sborník k 75. narozeninám A. Hamana (2007); Phänomene des Pragmatismus und Expresionismus im Jugendschaffen von Zdeněk Němeček und Egon Hostovský (2008); Literatura a kánon (2008); Procesy autoidentyfikacji na obszarze kultur środkowoeuropejskich po roku 1918 (2008); Kapitel aus der Poetik. Die zehner Jahre in der tschechischen Literatur zwischen Symbolismus und Avantgarde (2008); Twentieth Century East – Central European Writers in Exile (2009); Umělecký experiment (Bohemica Olomucensia, 2010).
Uspořádal a vydal: René Wellek, Koncepty literární vědy (rovněž přeložil, 2005); Nadnárodní dimenze české národní kultury I. (s M. Halamovou, 2005).
LITERATURA
Bibliografie: Bibliografie V. Papouška (zde).
Recenze: Egon Hostovský: F. Kautman, LitN 1997, č. 17; V. Novotný, Tvar 1997, č. 9; F. Všetička, Alternativa plus 1999, č. 1/2 * Trojí samota ve velké zemi: A. Haman, Tvar 2002, č. 8; M. Jiroušková, Host 2002, č. 6, příl. Recenzní příloha * Česká literatura v Chicagu: M. Zelenka: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. Slavica litteraria. Řada literárněvědné slavistiky (X) 52, 2003, č. 6 * Existencialisté: -VŠ- (V. Šlajchrt), Respekt 2005, č. 7; J. Trávníček, Host 2005, č. 4 * Hledání literárních dějin: A. Kuzmičová, Tvar 2005, č. 15; J. Holý, A2 2005, č. 3 * Gravitace avantgard (jch) (= J. Chuchma), MFD 12. 1. 2008; V. Šlajchrt, Respekt 2008, č. 12; A. Haman, ČL 2008, č. 2; R. Kanda, Aluze 2008, č. 1; S. Segi, Literární novinky 2008, č. 5/6 (31/32); V. Barborík, Tvar 2008, č. 19.
Polemika k metodě psaní literárních dějin: D. Tureček:
Skeptické náhledy...,
Slovo a smysl 2004, č. 2; J. Pácalová:
Hľadanie metodológie literárnych dejin, Slovenská literatúra 2005, č. 6; P. Janoušek:
Ztracená literární historie aneb Hledání Levelu 2, ČL 2006, č. 1; D. Tureček:
Glosa k polemice, spíš komentující než obranná, ČL 2006, č. 1; V. Papoušek:
Vzpoura levellera, ČL 2006, č. 1; T. Glanc:
Chůze dvěma nohama, Komentář k českému hledání literárních dějin, ČL 2006, č. 1; A. Haman: Dějiny literatury, literární dějiny nebo dějiny literárnosti? ČL 2006, č. 4.