Slovník české literatury po roce 1945

Patrik OUŘEDNÍK

* 23. 4. 1957, Praha

Esejista, prozaik, básník a překladatel

Narodil se v rodině českého lékaře a středoškolské profesorky francouzštiny, Francouzky italského původu, žijící od roku 1949 v Čechách. Po absolvování ZDŠ vystřídal v letech 1973–1983 řadu zaměstnání, mj. jako knihkupecký příručí, pomocný archivář, skladník, listonoš, domácí dělník a sanitář. Současně se aktivně věnoval šachu. V roce 1984 emigroval do Francie, kde po několik let pracoval jako šachový trenér a konzultant, později jako knihovník. V letech 1986–1998 byl redaktorem a vedoucím literární rubriky čtvrtletníku L'Autre Europe (Paříž). V letech 1991–1995 vystudoval jako volný posluchač dějiny idejí a dějiny náboženského myšlení. V roce 1992 inicioval založení Svobodné univerzity v Nouallaguetu, kde v období 1995–2010 přednášel „prospěšné vědy“ („sciences utiles“). V letech 2003–2007 vedl v nakladatelství Paseka ediční řadu Smil: jazykem o jazyce. Od roku 2010 je spisovatelem z povolání. – Jeho manželkou je překladatelka Olga Špilarová (*1951).

Publikuje od druhé poloviny sedmdesátých let; jako překladatel debutoval v samizdatovém sborníku Boris Vian: Kroniky, texty, povídky (1978), který sám uspořádal, a oficiálně roku 1984 ve Světové literatuře texty Jacquese Brela; vlastní tvorbu začal uveřejňovat až po odchodu do Francie. V osmdesátých letech se francouzskými překlady české poezie podílel na vydávání Revue K, resp. při ní založené knižní edici. Česky publikoval ve druhé polovině osmdesátých let literární a společensko-kulturní články ve Svědectví (Paříž), francouzsky dlouhodobě přispívá do řady francouzských periodik, mj. do čtvrtletníku L’Autre Europe (nakl. L’Âge d’homme Paříž; v roce 1988 zde uspořádal soubor studií o vztahu spisovatele k moci L’Écrivain et le pouvoir). V roce 1990 připravil pro revue Plain Chant (Bassac) soubor pojednání o Vladimíru Holanovi doplněný ukázkami z básníkova díla. Po roce 1989 přispívá pravidelně do Souvislostí, příležitostně publikoval též v Respektu, Lidových novinách, Literárních novinách, Nové Přítomnosti, Češtině doma a ve světě, Kritické Příloze Revolver Revue a dalších periodikách (Aluze, Labyrint revue, Pandora, Plav, Rozrazil aj.). Získal řadu českých i zahraničních ocenění, jeho kniha Europeana se v roce 2001 stala v anketě Lidových novin Knihou roku, v roce 2013 obdržel Cenu Toma Stopparda (Svobodný prostor jazyka) a v roce 2014 Státní cenu za literaturu. Europeana je nejpřekládanější českou knihou po roce 1989 a stala se se též námětem četných divadelních realizací (česky poprvé dramatizována Dorou Viceníkovou a Janem Mikuláškem v Národním divadle v Brně v roce 2011). Ouředník je též autorem několika předmluv a doslovů, obvykle ke knihám, které sám přeložil (Samuel Backett, Raymond Queneau). – Používá pseudonymů Hana Letenská, Petr Sedlický, Petr Sedlecký, Patrick Collardeau (ve francouzském kontextu) a šifer P. O., P. T. O., P. T. T., P. S. a P. P. S.

Patrik Ouředník upoutal už svými vynalézavými překlady jazykově a stylisticky náročných děl francouzské literatury, nejprve experimentálních próz Borise Viana, posléze např. Beckettova Čekání na Godota či děl Alfreda Jarryho, Henri Michauxe, Françoise Rabelaise (jako překlad Rabelaise nicméně prezentoval i svůj původní text Pojednání o případném pití vína...), Raymonda Queneaua ad. Překládá rovněž českou literaturu do francouzštiny, zejména básnickou tvorbu Vladimíra Holana, Jana Skácela a Ivana Wernische. Do širšího kulturního povědomí vstoupil na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvěma díly slovníkového charakteru. Ve Šmírbuchu jazyka českého dosud nejšířeji a nejsoustavněji představil tzv. nekonvenční slovní zásobu, tedy hovorovou, argotickou a slangovou polohu češtiny, vytvářející barvitý a invenční protipól spisovného jazyka. Slovník Aniž jest co nového pod sluncem pak shromažďuje (a citacemi z literatury dokládá) slova, úsloví a rčení biblického původu v současné i starší slovní zásobě, často pozastřené ve svém výchozím i proměňujícím se významu. Oba Ouředníkovy slovníky mají přitom k sobě blízko jak zábavně rozverným způsobem výkladu, tak přesahem z jazykové sféry do sociologie a antropologie. O češtině na pozadí obecnějších problémů božského, ideálního a matečného jazyka Ouředník uvažuje v eseji Hledání ztraceného jazyka. Tematicky na něj navazuje rozsáhlejší práce Utopos to byl, kdo učinil mne ostrovem, v níž prostřednictvím chronologicky sestaveného katalogu utopií (ve smyslu literárního žánru) a utopistických ideových konceptů (re)konstruuje dějiny myšlení od antiky po současnost. Výběr ze svých kratších textů z let 1994–2012, zarámovaných pojmy a tématy, jež dlouhodobě poutají jeho pozornost (proměny myšlení a společnosti v průběhu času, jazyk jako nástroj ideové manipulace, vytváření mýtů, myšlenkových mechanismů a stereotypů stejně tak jako prostor možného osvobození prostřednictvím literárně tvůrčího aktu) shrnul spolu s několika korespondenčně vedenými rozhovory do svazku Svobodný prostor jazyka.
Důrazem na výrazovou stránku se vyznačuje také Ouředníkova vlastní umělecká tvorba. Vedle tří básnických sbírek (Anebo, Neřkuli, Dům bosého) a jazykově hravé pohádky (O princi Čekankovi...) upoutávají Ouředníkovy kompozičně důmyslné, litanicky formulované vzpomínky s fiktivními prvky. Ač sevřeny rámcem čtyřiadvaceti let (až po rok 1989), nad historickými fakty v nich převažuje evokace dobového ideologického jazyka, jazyka oficiálních frází a hesel, ale také jeho perzifláž tak, jak ji reprezentovala hovorová řeč metafor, přirovnávání, úsloví a vtipů (Rok čtyřiadvacet). Metodou asambláže historických faktů, fiktivních epizod či výkladu signifikantních pojmů Ouředník vytvořil alternativní dějiny 20. století v textu Europeana, jenž se pohybuje na pomezí beletrie a esejistiky. Jeho dějiny nejsou přímou mystifikací, jsou pohledem zdola, rezignujícím na tzv. velké dějiny; odhalují křehkost metod konstrukce dějin a způsobů, jak je vytvářena historické paměti společnosti. S marností snah překonat stereotypy a konvence se Ouředník vyrovnává i v knize Příhodná chvíle, 1855, jejímž tématem je zakládání osad na americkém kontinentu Evropany, toužícími po vytvoření svobodných, na evropském kontextu nezávislých společenstvích. Do českých reálií je situována próza Ad acta, zdánlivá detektivka, jež je ovšem především sarkastickou a provokativní výpovědí o současné češtině a jejích mluvčích. K beletrii se autor s odstupem několika let vrátil v původně francouzsky psané knize Histoire de France. À notre chère disparue (čes. Dějiny Francie. Naší drahé zesnulé, in Souvislosti 2016/1), nesoucí v podtitulu ironické označení „didaktický mikroromán“, a ještě předtím v české divadelní hře Dnes a pozítří, v níž podobně jako v prozatím poslední próze La fin du monde n'aurait pas eu lieu (Konec světa se prý nekonal) vybízí na pozadí variace na téma konce světa k reflexi smyslu civilizace, lidské existence i literární tvorby.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie, esejistika a práce o jazyku: Šmírbuch jazyka českého. Slovník nekonvenční češtiny (Paříž 1988, ed. O. Špilarová; 1992; rozšíř. 2005); Anebo (BB 1992); O princi Čekankovi, jak putoval za princeznou, a o všelijakých dobrodružstvích, která se mu přitom přihodila (pohádka, 1993); Aniž jest co nového pod sluncem. Slovník biblismů a parabiblismů (1994, rozšíř. 2011; ed. O. Špilarová); Pojednání o případném pití vína, totiž velikém & ustavičném, pro potěchu ducha & těla & proti všelikým chorobám oudů zevnitřních i vnitřních, sepsané ku poučení & užitku brachů mokrého cechu (P 1995, pod jm. F. Rabelais); Rok čtyřiadvacet. Progymnasma 1965–89 (P 1995); Neřkuli (BB 1996); Hledání ztraceného jazyka (E 1997); Europeana. Stručné dějiny dvacátého věku (P 2001, dopl. vyd. 2006); Dům bosého (BB 2004); Příhodná chvíle, 1855 (P 2006); Ad acta (P 2006); Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem: pokus o vymezení jednoho žánru (EE 2010); Dnes a pozítří: rozhovory pěti přeživších (D 2012); Svobodný prostor jazyka: výbor z článků a rozhovorů (EE 2013); Histoire de France. À notre chère disparue (P Paris 2014; čes. s tit. Dějiny Francie. Naší drahé zesnulé in Souvislosti 2016, č. 1); Correspondances / Correspondencias / Korrespondentziak (korespondence s Angelem Errem, San Sebastián 2016); La fin du monde n'aurait pas eu lieu (P Paris 2017).
Překlady z francouzštiny: B. Vian: Kroniky, texty, povídky (1981) + Rozruch v Andénách (1992) + Mravenci (1994, s J. Pelánem); R. Queneau: Stylistická cvičení (1985; uprav. 1994) + Na ženský je člověk krátkej (2001); S. Beckett: Čekání na Godota (1986); J. Vaché: Dopisy z války (1994); H. Michaux: Jistý Plume (1995); F. Rabelais: Pantagruelská Pranostyka, nesporná & neklamná & neomylná, pro perpetuální rok nově sepsaná ku prospěchu & ponaučení slovutných zevlounů mistrem Alcofribasem, vrchním číšníkem řečeného Pantagruela (1995); A. Jarry: Spekulace (1997); scénicky: J. P. Sartre: Špinavé ruce (inscen. 2011); do francouzštiny: V. Holan: À tue-silence (Paříž 1990) + L’Abîme de l’abîme (Bassac 1991); J. Skácel: Paysage avec pendules (Paříž 1990); I. Wernisch: Au jour d’ hier (Paříž 1990); M. Holub: Programme minimal (Štrasburk 1997); J. Zábrana: Toute une vie (Paris 2005, s M. Canavaggio).
Účast v týmových pracích: Encyklopedia Universalis (Paříž 1992, zde heslo La culture en Tchécoslovaquie); Dictionaire des auteurs et des oeuvres (Paříž 1994).
Uspořádal a vydal: Francouzská literatura 1, 2 (Paříž 1986, 1988, s O. Špilarovou); Podzimní píseň Paula Verlaina v českých překladech (přeprac. a rozšíř. výboru A. Kroupy, neprodejného tisku Odeonu z 1977, Paříž 1988; Praha 1993); Des 112 façons desquelles on peut faire rouler un tonneau à huile (Limoges 1999, s J. Pelánem); Klíč je ve výčepu. Z folklóru WC (2000, rozšíř. 2014); Des 55 espèces de brodequins dont on peut s’entourer les pieds en hiver (Limoges 2001, s J. Pelánem); Kde domov můj. Varianty a parafráze (2004).

LITERATURA

Studie a články: A. Stich: Jazyk bible v nás in P. O.: Aniž jest co nového pod sluncem (1994); V. Hárl: Fikce reality, nebo realita fikce? in P. O.: Europeana (2001); G. Lezhava: Patrik Ouředník: Europeana – stručné dějiny dvacátého věku, in Česká literatura rozhraní a okraje (sb., 2010); Souvislosti 2012, č. 1 (tematický blok věnovaný zahraniční recepci díla P. O.; přisp.: J. Bolton, M.-C. Cluny, P. Colagrande, E. Chévillard, J. Montenot, F. Pellegriniová, G. Vasta, C. Wilcoxová); G. Vasta: Hlas z průrvy, in P. O.: Dnes a pozítří (poprvé it. in Repubblica 22. 9. 2011, čes. též in in Souvislosti 2012, č. 1, přel. I. Slušný); V. Hárl: Jazyk, alfa i omega, in P. O.: Svobodný prostor jazyka (2013); D. Dobiáš: Svobodný prostor Patrika Ouředníka, in ibid.; J. Montenot: Ad acta, ad arbitum, in P. O.: Ad acta (2016; poprvé jako doslov k fr. vydání románu Ad acta /2012/, čes. poprvé in Souvislosti č. 1/2012, přel. O. Špilarová).
Recenze: Šmírbuch jazyka českého: I. K. (I. Kubíček), Svědectví (Paříž) 1989, č. 88; V. Písecký (= J. Čulík), Obrys (Mnichov) 1989, č. 3; D. Šlosar, Host 1991, č. 7; luk (J. Lukeš), LidN 6. 8. 1992, příloha Národní 9, č. 32; V. Macura, Tvar 1992, č. 37; J. Marvan, LitN 1992, č. 43 * Anebo: P. A. Bílek, MFD 2. 9. 1992 * O princi Čekankovi...: T. Randák, LidN 3. 1. 1994 * Aniž jest co nového pod sluncem: I. Lutterer, LitN 1995, č. 4; E. Veselská, Tvar 1995, č. 10 * Rok čtyřiadvacet: J. Chuchma, MFD 13. 1. 1996; M. Hybler, Kritická Příloha Revolver Revue 1996, č. 6 * Neřkuli: A. Haman, NK 1997, č. 6; P. Kotrla, Tvar 1997, č. 6 * Hledání ztraceného jazyka: MaV, NK 1997, č. 11; P. V. Blažek, Viselec 1998, č. 6 * Europeana: M. Kabát, LidN 20. 11. 2001; I. Matějka, Hospodářské noviny 22. 11. 2001; J. Chuchma, MFD 4. 12. 2001; A. Stich, LidN 29. 12. 2001, příl. Kniha roku 2001; V. Bělohradský, Právo 28. 2. 2002, příl. Salon; E. Hakl, Tvar 2002, č. 11; J. Krajčovičová, Romboid (Bratislava) 2002, č. 5/6; J. Peňás, Týden 2002, č. 2; J. Richter, Souvislosti 2002, č. 1; M. Svatoš, Dějiny a současnost 2002, č. 5; V. Šlajchrt, Respekt 2002, č. 8, též in V. Šlajchrt – R. Kopáč: Putování pomezím: Literární reflexe 1992–2007 (2010); M. Riker, Plav 2010, č. 2 (rec. angl. vyd. /2005/, přel. N. P. Vostrá) * Dům bosého: R. Kopáč, MFD 15. 12. 2004 * Příhodná chvíle,1855: J. Chuchma, MFD 1. 4. 2006, příl. Kavárna; P. Zídek, LidN 15. 4. 2006, příl. Orientace; F. Cinger, Právo 12. 7. 2006; I. Adamovič, Reflex 2006, č. 19; J. Holub, A2 2006, č. 24; E. F Juříková, Host 2006, č. 4 (též in P. Janoušek: Hravě i dravě /2009/) + polemika: J. Mareček, Host 2006, č. 6; R. Kopáč, Uni 2006, č. 5; J. Lörinc, Protimluv 2006, č. 2; J. Mácha, Literární novinky 2006, č. 5/6; U. Matzer, Prager Zeitung 2007, č. 11, příl. Literatur; J. Peňás, Týden 2006, č. 21; S. Škoda, Babylon 15, 2005/2006, č. 9 * Ad acta: R. Kopáč, Právo 18. 11. 2006; J. Chuchma, MFD 20. 11. 2006; P. Fischer, HN 28. 11. 2006; V. Turek, LidN 16. 12. 2006, příl. Orientace; P. Mandys, Týden 2006, č. 48; P. Kotrla, Týdeník Rozhlas 2007, č. 8; A. Burda, Tvar 2007, č. 5; J. Staněk, Host 2007, č. 3; V. Trpka, A2 2007, č. 2 * Utopos to byl, kdo učinil mě ostrovem: O. Nezbeda, Respekt 2010, č. 47; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2011, č. 3; P. Pospíšil, Nový Prostor 2011, č. 367; J. Lukavec, LitN 2011, č. 6; E. Klíčová, Host 2011, č. 2; P. Fischer, HN 4. 4. 2011; V. Šlajchrt, RR 2011, č. 83 * Dnes a pozítří: P. Fischer, HN 11. 4. 2012; J. Grombíř, Host 2012, č. 10; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2012, č. 22 * Svobodný prostor jazyka: J. Němec, Respekt 2013, č. 30.
Rozhovory: J. Krupka, Tvar 1993, č. 35–36; V. Mates, Labyrint 1994, č. 9–10; P. Matoušek, LidN 19. 11. 1994, příloha Národní 9, č. 47; L. Verecký, MFD 29. 12 1994, příl. Magazín Dnes; M. Ležák, Interview 1995, č. 1; haz (H. Zahradníčková), LidN 29. 12. 2001, příl. Kniha roku 2001; P. Klusák, Týden 2002, č. 7, příl. Panská; J. Rulf, Reflex 2002, č. 12; O. Mališ, Host 2002, č. 3, též in P. O.: Svobodný prostor jazyka (2013); L. Verecký, MFD 5. 10. 2002; M. Škodová, Přítomnost 2002, podzim; O. Vágner, Aluze 2003, č. 3, též in P. O.: Svobodný prostor jazyka (2013); R. Kopáč, Uni 2005, č. 9 + Labyrint revue 2006, č. 19/20, zkrác. též in P. O. Svobodný prostor jazyka (2013); A. K. K. Kudláč, Dějiny a současnost 2006, č. 6, též in týž: Literatura přes palubu (Tahy, sv. 4; 2010) + též in P. O.: Svobodný prostor jazyka (2013); M. Petrů, Souvislosti 2012, č. 1, též in P. O.: Svobodný prostor jazyka (2013).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945
Osobní stránky Patrika Ouředníka

Autor hesla: Bohumil Svozil (1998); Kateřina Bláhová (2008); Veronika Košnarová (2017)

Aktualizace hesla: 12. 4. 2017 (vk)

Aktualizace bibliografie: 12. 4. 2017 (vk)

zpět na hlavní stranu