Zdeněk NEJEDLÝ
Otec Roman Nejedlý (1844–1920) byl učitelem, hudebním skladatelem a vlastivědným pracovníkem. Manželka
Marie (roz. Brichtová, 1881–1953) byla dcerou ředitele Národní politiky, syn Vít Nejedlý (1912–1945) byl hudebním skladatelem a dirigentem, dcera Zdenka (1908–1998), byla úspěšnou lékařkou.
Po maturitě na gymnáziu v Litomyšli 1896 Nejedlý studoval na pražské FF historii, zprvu v kombinaci se zeměpisem a později s estetikou (žák
Jaroslava Golla, Otakara Hostinského a Tomáše Garrigua Masaryka). PhDr. získal 1900 prací Česká misie Jana Kapistrana. Paralelně navštěvoval soukromé kurzy kompozice u Zdeňka Fibicha. 1899–1909 byl zaměstnán v archivu Muzea Království českého. Pravidelně podnikal výzkumy v polských, německých a ruských archivech, 1900 navštívil
Lva Nikolajeviče Tolstého v Jasné Poljaně. 1905 se habilitoval na FF české univerzity v Praze v oboru hudební věda spisem Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách, 1908 se zde stal mimořádným a 1919 řádným profesorem hudební vědy. V březnu 1939 odešel ilegálně do SSSR a do 1945 byl vědeckým pracovníkem Historického ústavu AV SSSR a profesorem na katedře dějin západních a jižních Slovanů Lomonosovovy univerzity. Byl tu politicky velmi aktivní: spolupracoval s moskevským vedením KSČ (za svého pobytu v Moskvě byl 1939 přijat za člena KSČ zpětně od 1929), byl místopředsedou Slovanského výboru, publikoval v Československých novinách, působil v českém vysílání moskevského rozhlasu aj. 1945 se podílel na přípravě Košického vládního programu a byl jmenován ministrem školství a osvěty, 1946–1948 ministrem sociální péče. Hned po válce se vrátil na
FF UK (přednášel dějiny Slovanstva), 1947 jmenován řádným profesorem všeobecných dějin na PedF. 1953 získal titul doktora historických věd. Po únoru 1948 jako ministr školství a osvěty (od června 1948 přejmenováno na ministerstvo školství, věd a umění) řídil přestavbu školství (s poslední reformou 1953 však vnitřně nesouhlasil a úřad opustil) a vznik nových kulturních a vědeckých institucí. 1945 jmenován prezidentem
ČAVU (jejím mimořádným členem od 1925, řádným od 1932), 1952 se stal prvním prezidentem
ČSAV, 1953 krátce náměstkem předsedy vlády ČSR, poté až do smrti ministrem bez portefeje.
Před první světovou válkou se podílel na konstituování české muzikologie zejména rozsáhlým husitologickým bádáním a stal se členem řady vědeckých institucí (mj. 1904 mimořádným a 1918 řádným členem
Královské české společnosti nauk). Podílel se též na činnosti popularizační a osvětově organizátorské: od 1906 člen
Svazu osvětového a Českého pracovního výboru pro lidovou píseň (od 1911 jeho předsedou). 1911 založil na pražské univerzitě
Hudební klub, jehož byl předsedou, 1924 spoluzaložil Společnost pro hudební výchovu. Jako celoživotní obdivovatel hudby Bedřicha Smetany byl od 1909 členem sboru pro postavení jeho pomníku a později členem jeho společnosti, 1924 měl hlavní podíl na smetanovských oslavách a začal také redigovat souborné kritické vydání díla tohoto skladatele, 1936 pak byl iniciátorem založení Muzea Bedřicha Smetany, 1935 založení Společnosti Otakara Ostrčila, jejímž byl předsedou.
Roku 1918 Nejedlý vstoupil do aktivní politiky: od 1918 byl členem České (Československé) strany pokrokové, 1920–1921 členem výkonného výboru Realistického klubu, po jehož rozdělení se postavil do čela levice. Na podzim 1921, kdy byla z levého křídla Realistického klubu vytvořena Socialistická společnost, se stal členem jejího výboru, od 1925 předsedou (do jejího zániku 1939, 1924 při Společnosti založil časopis Nové Rusko). Od 20. let spolupracoval s
Dělnickou akademií a Proletkultem. 1925 se stal spoluzakladatelem a předsedou Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s Novým Ruskem (od 1934 Společnost pro hospodářské a kulturní styky s SSSR ). V jejím čele odjel 1925 poprvé do SSSR (navštívil ho ještě 1927, 1935 a 1937). V této funkci zůstal (s výjimkou 1939–1945) až do února 1948, kdy Společnost fúzovala do Svazu čs.- sovětského přátelství, jehož předsedou byl až do své smrti. 1926–1931 předsedou Mezinárodní dělnické pomoci (od 1928 Dělnické pomoci v Československu), od 1927 členem ústředního výboru Rudé pomoci Československu, od 1929 členem a 1932–1933 předsedou
Levé fronty, od 1932 členem výboru Ligy pro lidská práva, od 1933 členem Komitétu pro pomoc emigrantům z Německa, od 1935 předsedou Mezinárodního sdružení marxistických akademiků (od 1936 přejmenováno na Socialistickou akademii) aj. 1936 stál u zrodu Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku a navštívil španělskou frontu. Přednášel na četných shromážděních a dělnických schůzích a účastnil se téměř všech meziválečných mírových a protiimperialistických kongresů (mj. 1927 v Bruselu, 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem, 1932 v Amsterodamu a 1933 v Paříži). Od počátku 30. let se stále více sbližoval s politikou KSČ, jednostranně propagoval SSSR, obhajoval i procesy v SSSR a stalinistickou orientaci v mezinárodním komunistickém hnutí. Od 1945 byl členem ÚV KSČ, poslancem Národního shromáždění (1946–1954) a předním funkcionářem mnoha politických a kulturních organizací.
Redigoval časopisy: Český pondělník (1906, rubriku hudba), Pražská lidová revue (1910), Smetana (1911–1927), Česká kultura (1912–1914, s F. X. Šaldou, s nímž jej založil, a zpočátku /1. roč./ též s Růženou Svobodovou), Česká stráž (1919–1920), Hudební sborník (1912–14), Realistická stráž (1920, s Emanuelem Rádlem), Var (1921–1930, který také založil a v němž soustředil přední představitele socialistické literární orientace: Jiřího Wolkra, Josefa Horu, Jaroslava Kratochvíla, Bedřicha Václavka aj., poté 1948–1953), Pondělní noviny (1924–1925, s Jaroslavem Kratochvílem a Josefem Horou), Nové Rusko (1925–1927, s Emilem Lustigem), Směr (1932–1933), Acta musicologica (1933–1939), Učitelské noviny (1933–1939), Země sovětů (1935–1939), Praha–Moskva (1936–1939 a 1946–1958), Slovanský přehled (1948–1962). Redigoval knižnice: Česká knihovna (1918), Hudební věda (1926), Lidová píseň v Republice československé (1930–1939).
Pseudonymy a šifry: N., Ndlý, Ný., Z. Njý, Z. N.
Idea pokroku, překonávajícího všechny překážky a vždy se prosazujícího ve všech dalších sférách lidské činnosti, vyústila v dílech Nejedlého v osobité, živelně dialektické pojetí vývoje jako permanentního konfliktu mezi „starými“ a „novými“ jevy. Zároveň se projevila v příklonu k myšlence programového umění, vědy a celé duchovní kultury, jímž Nejedlý (v souladu s obrozenskou tradicí i s názory Tomáše Garrigua Masaryka) přisuzoval výchovné a vzdělávací poslání i výraznou společenskou funkci, především orientaci národa na jeho dějinné cestě. Své chápání smyslu české kultury Nejedlý ještě zvýraznil koncipováním ucelených řad osobností, ztělesňujících podle něho pokrokové dějinné síly. V hudební historii to byla linie Bedřich Smetana – Zdeněk Fibich – Josef Bohuslav Foerster – Otakar Ostrčil, v českých dějinách 15. století Jan Hus – Jan Želivský – Jan Rokycana, v literatuře 19. století Josef Kajetán Tyl – Vítězslav Hálek – Alois Jirásek, respektive Božena Němcová – Teréza Nováková, v malířství pak dvojice Josef Mánes – Mikoláš Aleš. Tyto postavy, které si Nejedlý oblíbil již v časech dětství a dospívání (s Aloisem Jiráskem, Zdeňkem Fibichem a Otakarem Ostrčilem se osobně znal), mají v jeho pojetí vždy protivníky, reprezentující staré a z hlediska dějinného pohybu zplaněné elementy. Ztotožnění se s principy programového umění a výrazně subjektivní hodnocení vedly k tomu, že Nejedlý mezi konzervativní a vývojem překonané umělce zařadil např. komponisty Antonína Dvořáka, Josefa Suka, Leoše Janáčka či básníka Karla Hynka Máchu. Své pojetí přitom rozhodně hájil v dlouhotrvajících polemikách.
Do období jeho nejbouřlivějších diskusí (1907–1914) spadá Nejedlého ne zcela důsledný rozchod s pozitivismem a akcentování intuitivismu, kterým hodlal proniknout k podstatě historických jevů. Patrné je to zvláště v publikaci Josef B. Foerster, v pojednání Gustav Mahler, ve filozoficko-historické úvaze Spor o smysl českých dějin, v sérii statí zveřejněných v České kultuře a v nedokončené monografii Richard Wagner, již si otvíral prostor k uchopení života a díla Bedřicha Smetany.
Až do první světové války působil Nejedlý na poměrně úzkou společnost svých žáků a přívrženců. V širší známost vstoupily jeho názory v letech zápasu za dosažení české politické samostatnosti (1916–1918). Po vzniku ČSR, po zklamání z prvních let její existence a příklonu ke krajní politické levici začal Nejedlý spatřovat pokračovatele pokrokových tradic v komunistech, jejichž vyostřené bipolární vidění světa i důraz na společenskou a agitační funkci umění mu byly blízké. Obdiv k výrazným individualitám přitom spojil s marxistickým kolektivismem a s tezí o úloze osobnosti v dějinách. Zprvu své sympatie dával najevo v denní publicistické činnosti (články ve Varu, Učitelských novinách aj.) a teprve na sklonku tzv. první republiky vydal dva díly nedokončené monografie o Vladimíru Iljiči Leninovi. Povrchní znalosti marxismu si prohloubil za šestiletého pobytu v SSSR, kde ho oslovilo Leninovo a Ždanovovo dělení kultury na pokrokovou (lidovou) a reakční.
V poválečném působení, poznamenaném oficiálním postavením a příslušností ke KSČ, usiloval sloučit komunistická schémata se svými staršími názory (prosazování Smetanova odkazu, jiráskovská akce). Činil tak autoritativním způsobem v rovině propagandistické (brožura Komunisté, dědici velikých tradic českého národa) i vědecko-popularizační (nedokončené a v mnoha ohledech problematické Dějiny národa českého), shledávaje paralelu mezi výstavbou socialismu a vzepětím české společnosti v husitské, a především v obrozenské epoše.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře, hudbě, dějinách, politice: Česká missie Jana Kapistrana (studie, 1900); Dějiny města Litomyšle a okresu 1 (1900); Zdenko Fibich, zakladatel scénického melodramatu (studie, 1901); Alois Jirásek (studie, vlastním nákl., 1902); Katechismus estetiky (1902); Dějiny města Litomyšle a okolí (1903); Dějiny české hudby (1903); Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách (1904, poté s tit. Dějiny husitského zpěvu 1); Poměr zpěvu husitského k hudbě předhusitské (přednáška, 1904, též něm.); Ke sporu o K. Knittla (polemika, 1907); Počátky husitského zpěvu (1907; poté s tit. Dějiny husitského zpěvu 2, 3); Otakar Hostinský (studie, vlastním nákl., 1907); Zpěvohry Smetanovy (přednášky, 1908); Josef B. Foerster (studie s životopisným nástinem, 1910); Česká moderní zpěvohra po Smetanovi (soubor studií a přednášek, 1911); Alois Jirásek a jeho Litomyšl (stať, 1911); Reforma správy Národního divadla (stať, 1911); R. Strausse Rosenkavalier (stať, 1911); Beethoven a jeho smyčcová kvarteta (stať, 1912); Richarda Strausse Ariadna na Naxu (stať, 1912); Dějiny husitského zpěvu za válek husitských (1913; poté in Dějiny husitského zpěvu 4–6); Orchestrální sdružení v Praze (stať, 1913); Spor o smysl českých dějin (studie, 1914); Parsifal (stať, 1914); Vítězslav Novák (studie, 1915); Rýnské zlato (stať, 1915); Prodaná nevěsta v nové reprodukci O. Ostrčila, K. H. Hilara, F. Kysely v Městském divadle na Král. Vinohradech (studie, 1915); B. Smetana a kulturní politika F. L. Riegra (polemika, 1915); Richard Wagner 1 (monografie, 1916); Leoše Janáčka Její pastorkyňa (stať, 1916); Valkýra (stať, 1916); Vítězslava Nováka Karlštejn (stať, 1916); Mistr Jan Hus a jeho pravda (přednášky, 1919); „Můj“ případ (polemika, 1919); Spor ve Vinohradském divadle (stať, 1919); Bílá Hora, Habsburg a český národ (studie, 1920); Dr. Kramář (studie, 1920); Ukrajinská republikánská kapela (stať, 1920); Alois Jirásek. Studie historická (1921); Ernest Denis (stať, 1921); František Palacký (studie s ukázkami, 1921); Krištof Harant z Polžic 1621–1921 (studie, 1921); Od Husa k Táboru (stať, 1921); Otakara Hostinského estetika (monogr. studie, 1921); Vítězslav Novák (studie a kritiky, 1921, in Spisy menší Z. N., sv. 2); Z prvních dvou let republiky 1918–1920 (soubor studií a článků, 1921); Smetaniana (soubor studií, 1922); Božena Němcová a Ratibořické údolí (studie, 1922; přeprac. s tit. Božena Němcová, 1927); Smetanova opera (stať, 1922); Bedřich Smetana 1–4 (monografie, 1924, 1925, 1929, 1933); Bedřich Smetana (ilustr. monografie, 1924); Bedřich Smetana (studie, 1924, též rus., slovin., franc., angl., něm., ital., pol., chorv., bulh.); Kresby Bedřicha Smetany (doprovodný text, 1925); Mistr Jan Hus a jeho význam sociální (stať, 1925); Zdeňka Fibicha milostný deník. Nálady, dojmy, vzpomínky (1925); Alois Jirásek (studie, 1926; přeprac. 1946); Alois Jirásek a Náchodsko (studie, 1926); Kostnice, město Husovo (průvodce, 1926); Masaryk a revoluce (studie, 1926); Nietzscheova tragedie (studie, 1926); Bessarabská otázka (studie, 1926); 200 představení Tajemství 1878–1928 (studie, 1928); Všeobecné dějiny hudby 1, 2 (1930; sešitové vyd. od 1916); T. G. Masaryk 1–4 (monografie, 1930, 1932, 1935, 1937, 1. díl o 2 sv.); Případ Vítězslava Nováka (polemika, 1931); Tři přednášky o nacionalismu (1931, + J. Slavík + J. B. Kozák); Výstava Boženy Němcové (katalog, 1932); Litomyšl. Tisíc let života českého města (studie, 1934); Otakar Ostrčil (stať, 1935); Opera Národního divadla do roku 1900 (monografie, 1935; s tit. Dějiny opery Národního divadla 1, 1949); Opera Národního divadla od roku 1900 do převratu (monografie, 1936; s tit. Dějiny opery Národního divadla 2, 1949); Hus a naše doba (přednáška, 1936; rozšíř. 1946); Padesát let Učitelských novin (stať, 1936); Bedřich Smetana v Jabkenicích (studie, 1937); F. X. Š. (studie, 1937, karikatury A. Hoffmeister); Otakar Hostinský (rozšíř. projev, 1937); Sovětská hudba 1 (monografie, 1937); Lenin 1, 2 (monografie, 1937, 1938); T. G. M. (stať, 1938); Jan Kollár (Moskva 1943, s A. Fadějevem); Maršál Stalin (1945); Naše Kladsko (1945); Komunisté, dědici velikých tradic českého národa (stať, 1946); Moskevské stati v Československých listech 1943–1945 (1946); 30 let Sovětského svazu (1948; t. r. též 2. vyd. s tit. Dějiny Sovětského svazu); Boje o nové Rusko (články a studie, 1948, in Sebrané spisy Z. N., sv. 1); O kulturu národní a lidovou (projev, 1948); Čtyři studie o Aloisu Jiráskovi (1949, in Sebrané spisy Z. N., sv. 13); O lidovou republiku 1–4 (články a studie, sv. 1, 2 1948, sv. 3–4 1949, in Sebrané spisy Z. N., sv. 4–7); Dějiny národa českého 1, 2 (1949, 1955, in Sebrané spisy Z. N., sv. 10, 11); Klement Gottwald v boji za osvobození ČSR (stať, 1949); Slovo o náboženství (stať, 1949); O úkolech naší literatury (stať, 1949); Ideová výchova na střední škole (osnovy, 1949; rozšíř. 1953); T. G. Masaryk ve vývoji české společnosti a čs. státu (stať, 1950); Božena Němcová (soubor studií, 1950, in Sebrané spisy Z. N., sv. 14); Tyl – Hálek – Jirásek (soubor studií, 1950); Z české kultury (soubor studií, 1951, in Sebrané spisy Z. N., sv. 15); O smyslu českých dějin (soubor studií, 1952, in Sebrané spisy Z. N., sv. 16); Vybudujeme Československou akademii věd (stať, 1952); Tři doby Václava Vacka (vzpomínka, 1952); Věda jde s lidem (stať, 1952, s L. Štollem); K procesu s protistátním spikleneckým centrem (projevy, 1953); Staré pověsti české jako historický pramen (studie, 1953); Husův Betlém a náš dnešek (projev, 1953); Dějiny husitského zpěvu 1–6 (1954–1956); Mikoláš Aleš (studie, 1954); Kritiky 1, 2 (1954, 1956, in Sebrané spisy Z. N., sv. 48, 39); O Antonínu Dvořákovi (přetisk nekrologu z 1904, 1954); Nedělní epištoly 1–6 (1–3 1954, 4–6 1956, in Sebrané spisy Z. N., sv. 46–51); Kniha o kultuře (pro ml., 1955); Teréza Nováková (studie, 1958); Gustav Mahler (studie, 1958, psáno 1912); Doslovy k souboru spisů Aloise Jiráska Odkaz národu (1960); Projevy (1960, ed. J. Kubát); Historie mého smetanovství (1962); Moje práce (1975, ed. J. Kojzar); Z mého života (1978, ed. neuveden); dále řada textů do katalogů k výstavám, do hudebních programů, rejstříky, bibliografie české historie aj.Výbory: Ze čtyř desetiletí (1938, ed. F. Jungmann); Velké osobnosti (1948, přeprac. vyd. 1951; rozšíř. vyd. 1953, ed. V. Pekárek); O výtvarnictví, hudbě a poezii (1952, ed. V. Pekárek); Stati o Leninovi (1952, ed. L. Kapitola a B. Kučera); O literatuře (1953, ed. V. Pekárek); Za kulturu lidovou a národní (1953, ed. V. Pekárek); Z. N. a Univerzita Karlova (1953, ed. red. kolektiv); O výchově a vzdělání (1953, ed. J. Kojzar a J. Ryska); Výber z diela (Bratislava 1958, ed. M. Tomčík); Izbrannyje trudy (Moskva 1960, ed. V. N. Jegorova); Co je kultura a umění (1963); Z české literatury a kultury (1973, ed. J. Dvořák); Má vlast (1975, ed. J. Hanzal, J. Jiránek, J. Dvořák a J. Kojzar, zde též korespondence); Čteme Z. Nejedlého (1977, ed. J. Hanzal, J. Jiránek a J. Kojzar); Hovoří Moskva (1977, ed. P. Čornej, J. Hanzal, J. Kojzar a Z. Trochová); Umění staré a nové (1978, ed. J. Hanzal a J. Střítecký); O divadle a jeho umělcích (1978, ed. J. Paclt a E. Turnovský); O umění a politice (1978, ed. J. Lang); Osudová setkání (1978, ed. B. Svadbová); Z. N. a jeho význam v pedagogice (1978, ed. J. Kojzar); Otázky českej literatúry (Bratislava 1978, ed. I. Rampáková); A přišel Říjen (1978, ed. kolektiv); Komunisté, dědici velikých tradic českého národa (1978, ed. V. Kún); O Bedřichu Smetanovi (1980, ed. J. Jiránek a A. J. Patzaková).
Souborná vydání: Spisy menší Z. N. (Melantrich, 1921–1922, 4 sv.); Sebrané spisy (Svoboda, Melantrich, Orbis, Práce, SNPL, ČSAV, SNKLHU, 1948–1956, 51 sv., ed. autor s V. Pekárkem, nedokončeno).
Korespondence: sb. Janu Mukařovskému k šedesátce (J. Mukařovskému z 1951, 1952, ed. B. Havránek a F. ČerMný); V. Pekárek: Z listů Jiřího Wolkra a Z. N. (J. Wolkrovi z 1922), ČL 1964, s. 508; V. Pekárek: Z. N. – F. X. Šalda (1967); Listy F. X. Šaldy a Z. N. z let 1910– 932 (1974); Z. N. – Antonín Tomíček (A. Tomíčkovi z 1899–1909, 1976, ed. B. Svadbová a Z. Trochová); J. Dvořák: Z listáře Z. N. (Z. Fierlingerovi z 1958), Středisko, sb. Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci 64, 1977/1980, s. 138; J. Hanzal – B. Svadbová: Korespondence Z. N. s českými historiky (1978); J. Hanzal: Z. N. a Vladimír Helfert v dopisech, in sb. Z bojů o českou hudební kulturu (1979); B. Svadbová – M. Vorlíčková: Z. N. a Alois Jirásek, sb. Literární archiv 11/12, 1976/1978 (1981); V. Nezval: Depeše z konce tisíciletí (V. Nezvalovi z 1950, 1981, ed. M. Krulichová, M. Vinařová a L. Tomek); B. Svadbová: Listy Jaroslava Vlčka a Z. N., ČL 1981, s. 78; S. Zachařová: Z. N. – Otakar Ostrčil (1982); J. Beran: Z korespondence Z. N. o přípravách k zřízení ČSAV, Archivní zprávy ČSAV 1985, s. 43; L. Štoll: Z kulturních zápasů (1986, ed. Š. Vlašín); B. Svadbová: Z korespondence Z. N. s Václava Tilleho, ČL 1988, s. 351; P. Čornej – J. Hanzal – B. Svadbová: Korespondence Z. N. s historiky Gollovy školy (1989).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Budeč a okolí (1905); Kalendář Ústřední jednoty zpěváckých spolků českoslovanských (1906); Sborník prací historických (k šedesátinám J. Golla, 1906); Prof. dr. Otakar Hostinský (1907); Majales (1907); Památník Smetanův (1909); Památník Filharmonického spolku Besedy brněnské 1860–1910 (1910); Památník zpěváckého spolku Hlaholu v Praze (1911); Almanach ČAVU (1911, 1916); Slovanstvo (1912); Kongres für Ästhetik und allgemeine Kunstwissenschaft (Stuttgart 1913); Český památník z velkého roku 1918 (1918); F. X. Šaldovi k padesátinám (1918); K padesátým narozeninám L. V. Čelanského (1920); Smetanův sborník (1921); Národní divadlo v Praze 1883–1923 (1923); Strádajícím dělníkům německým... (1923); Karlova univerzita Bedřichu Smetanovi (1924); Mezinárodní hudební festival Praha 1924 (1924); Památník vydaný k 100. výročí narození tvůrce české hudby Bedřicha Smetany (1924); Československé vzpomínky na Jasnou Poljanu (1925); SSSR (1926); František Táborský (1928); Památník Foerstrův (1929); Světozor památce Mistra Aloise Jiráska (1930); Otakar Ostrčil či Vítězslav Novák (1931); Šedesát let Jiřího Pichla (1932); Milostný almanach Kmene (1933); Paní Ch. G. Masaryková (1933); Sto let ve službách knihy (1934); Na hradbách demokracie (1934); Památce Otakara Ostrčila (1935); Dvě stě let gymnázia v Německém Brodě (1935); Jan Laichter, život a dílo (1935); O Kamilu Kroftovi, historiku a diplomatu (1936); Sborník k uctění památky K. V. Raise (1936); Věčný Puškin (1937); Otakar Mařák (1937); Španělsku (1937); Šedesát let Artuše Rektoryse (1937); Do zbraně, Slované (Moskva 1942); Přátelství zpečetěné krví (Moskva 1943); Dík bojovníku soudruhu S. K. Neumannovi k sedmdesátinám... (1945); K padesátinám soudruha Gottwalda 1896–1946 (1946); Naše Kladsko (1946); Národní umělec Vilém Zítek (1947); Slavjanskij sbornik (Moskva 1947); Slovanský sjezd v Bělehradě (1947); J. A. Komenský (sb., 1947); Od slov k činům. Sjezd čs. spisovatelů 4.–6. 3. 1949 (1948); Účtování a výhledy (1948); Našemu Antonínu Zápotockému (1949); Svoboda 1945–1950 (1950); Ilja Erenburg – plamenné slovo pravdy (1951); Zdeněk Fibich 1, 2 (1951, 1952); Živý odkaz J. K. Tyla (1952); Jan Evangelista Purkyně, badatel-národní buditel (1955); Směr Praha (1960); Bulharsko ve výstavbě (1959); Ludmila Pelikánová (1960).
Uspořádal, vydal a redigoval: Prameny k synodám strany Pražské a Táborské (1900); Oldřicha Kalenice z Kalenic satirický list Luciperův ke Lvovi z Rožmitála z r. 1478 (1904); Mše Kryštofa Haranta z Polžic: Missa quinis vocibus (1910); K. Sabina: Prodaná nevěsta (1908) + Braniboři v Čechách (1918); Ladislava Dolanského Hudební paměti (1918); B. Smetana: Bagatelles et impromptus (1923) + Dalibor (klavírní výtah, 1923) + Vokální skladby B. S. (1923) + Smetanova čítanka (1924); Almanach na památku tisícího provedení Prodané nevěsty souborem Národního divadla (1927, též přisp.); Ch. Masaryková: O Bedřichu Smetanovi (1930); Sovětský svaz (1935, pouze 2 sešity, s V. Procházkou, B. Šmeralem a K. Teigem); Československo Sovětskému svazu k 20. výročí (1937, s J. Gallasem, H. Ripkou); Vekovaja borba zapadnych i južnych Slavjan (Moskva 1944); spisy: Souborné dílo B. Smetany (1922–1939); Aloise Jiráska Odkaz národu (1949–1958, 32 sv.).
LITERATURA
Bibliografie: A. J. Patzaková: Bibliografie prací Z. N., in Sborník prací k 50. narozeninám profesora Z. N. 1878–1928 (1929); A. Rektorys in O Z. N. (1938); V. Pekárek in sb. O Z. N. (1948); S. Jonášová a kol.: Bibliografie díla Z. N. (1959); L. Vacina: Z. N. 1878–1962 (1978) + Ohlas 100. výročí narození Z. N. 1878–1978 (1979).
Knižně: M. Matoušek: Z. N. (1928; přeprac. 1938); Padesát let Z. N. (sb. k padesátinám, 1928); J. Teichman: Z. N. (1938); V. Pekárek: Z. N. (1948); J. Kojzar – J. Ryska: O Z. N. (1953); ČSAV Z. N. (1953); Pocta Z. N. (1959); J. Paclt: Tři kapitoly o Z. N. (1957); J. Dvořák: Z. N. a nová česká literatura (1969; přeprac. 1978); F. Červinka: Z. N. (1969); Z. N. – doba, život, dílo (sb. 1975); Z. N. – klasik naší vědy a kultury (1978); M. Blahynka: Novinář Z. N. (1979); M. Ransdorf: Z. N. (1988); J. Křesťan: Pojetí české otázky v díle Z. N. (1996).
Studie a články: K. Krejčí: Z. N. a slovanské literatury, Slavia 1953, s. 29; F. Vodička: K vývoji Z. N., historika české kultury, ČL 1953, s. 7; J. Hrabák: Význam díla Z. N. pro literární vědu, ČL 1962, s. 253; P. Čornej: Z. N. léta učňovská a vandrovní, AUC, Historia Universitatis Carolinae Pragensis, sv. 23, 1983, č. 2; D. Mocná: Nejedlého Mácha, ČL 1986, s. 511; P. Čornej: Vztah Z. N. ke kulturním tradicím 19. století, in sb. Povědomí tradice v novodobé české kultuře. Doba Bedřicha Smetany (1988); týž: Z. N. a česká otázka, ČL 1988, s. 289; J. Růžička: Z. N. a Karel Čapek, in sb. Karel Čapek (1990); J. Hanzal, Z. N. bez legend, Od Trstenické stezky 1992, č. 3; M. Havelka in Spor o smysl českých dějin 1895-1938 (1995); K. Pospíchal: Z. N. a wagnerismus Terézy Novákové, SPF Hradec Král., Jazyk-literatura-metodika 1995, s. 165; P. Čornej: Ženy Z. N., Tvar 1996, č. 1; M. Bauer: Jiráskovská akce, Tvar 1997, č. 16; V. Veber: Z. N. jako historik SSSR, AUC, Philosophica et historica, sv. 3/4 (1995), Studia historica, sv. 42: Střední a výdodní Evropa v krizi XX. století. K 70. narozeninám Zdeňka Sládka, 1998; J. Křesťan: Nejedlého projev Slovo o české filosofii v historickém kontextu, in sb. Věda v Československu v letech 1945–1953 (1999); J. Beran: Z. N. v institucionálním vývoji české vědy v letech 1945–1952, Dějiny věd a techniky 2000, č. 3; F. Kautman: Nejedlý versus Jirásek, in sb. Alois Jirásek dnes (2000); B. Zilynská: Ministr Nejedlý o sobě a Sovětském svazu, AUC, Historia Universitatis Carolinae Pragensis sv. 39, 2000, č. 1/2 (1999); J. Křesťan: V hnědém velbloudím kabátku: Soukromý život vdovce Z. N., Kuděj 2001, č. 1 + Z. N. a spolek Socialistická společnost v Praze, Paginae historiae 2001, sv. 9 + Z. N. a Komunistická strana československa v letech 1921–1925, in sb. Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu (2003); D. Jeřábek: Arne Novák a Z. N., jejich pojetí tradice a tradicionalismu, in sb. Arne Novák, literární historik a kritik, SPFFBU, Bohemica litteraria, řada V., (roč. 51/52, 2002/2003) 2004; J. Křesťan: Gollova škola a jeho „hodný žák“ Z. N., in sb. Jaroslav Goll a jeho žáci (2005) + „Poslední husita“ odchází: Z. N. v osidlech kulturní politiky KSČ po roce 1945, Soudobé dějiny 2005, č. 1.
Archiv: Archiv AV ČR: Osobní fond (nezpracováno); LA PNP: Osobní fond (nezpracováno); Regionální muzeum v Litomyšli: Osobní fond (nezpracováno).
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Lexikon české literaturyBibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Slovník českých filosofů
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963