Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Aleš  HAMAN

* 26. 6. 1932, Josefov u Jaroměře (dnes Jaroměř)  
 
 
Literární historik, teoretik a editor
 Syn armádního důstojníka. Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové (1951) studoval na FF UK češtinu a literární vědu. Absolvoval roku 1956 diplomovou prací Vlastenecká lyrika z let 18851895 (titul PhDr. mu byl přiznán 1967). Krátce byl redaktorem Státního zdravotnického nakladatelství, v roce 1957 nastoupil jako odborný pracovník (od roku 1965 vědecký pracovník) v Ústavu pro českou literaturu ČSAV a stal se redakčním tajemníkem kritického vydání Spisů Jana Nerudy (1965 CSc. prací Neruda prozaik). V roce 1972 byl z politických důvodů nucen z ústavu odejít. Zaměstnání našel ve Státní (později Národní) knihovně ČSR. Zpočátku pracoval zvláště v oddělení národní článkové bibliografie, v roce 1982 přešel do oddělení výzkumu a metodiky knihovnictví, od roku 1986 působil v NK jako vědecký pracovník. V roce 1990 se vrátil jako vědecký pracovník do Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. V roce 1992 získal titul DrSc. prací K otázkám teorie četby a čtenářství krásné literatury. Od roku 1990 učil na Západočeské univerzitě v Plzni, kam také v roce 1992 v hodnosti docenta přešel (habilitační práce Literatura z pohledu čtenářů). V roce 1998 byl jmenován profesorem. Od roku 1999 přednášel na katedře bohemistiky PedF JU, resp. ústavu bohemistiky FF JU v Českých Budějovicích, od roku 2006 byl současně ředitelem ústavu estetiky a dějin umění (jejž založil) na téže univerzitě. Vyučovat přestal roku 2009, od té doby na JČU působí jako emeritní profesor. Žije v Praze. – Manželka, literární historička Růžena Hamanová (*1942), je kurátorkou v PNP.
 Haman publikoval v periodikách Česká literatura, Nový život, Plamen, Kulturní tvorba, Tvář, Lidová demokracie, Literární noviny aj.; v druhé polovině osmdesátých let většinou v knihovnických časopisech, zvláště v měsíčníku Čtenář, po roce 1989 v České literatuře, Českém jazyce a literatuře, Lidových novinách, Literárních novinách, Tvaru aj. – Studii o Vladimíru Páralovi vydal v samizdatu (Dvakrát Páral, 1976, společně se studií Luboše Dobrovského) pod pseudonymem H. Rak. Přispěl do strojopisného sborníku Miroslavu Červenkovi k padesátinám (Xenia Miroslao Červenka quinquagenario a solidabus, amicis, discipulis oblata, 1982). – Užívá šifry ahm.
 

Aleš Haman v sobě spojuje všechny tři základní literárněvědné dovednosti: historickou, teoretickou a kritickou. Coby literární historik se věnoval především 19. století, přičemž syntetické završení všech jeho dílčích pokusů (Neruda prozaik, Česká literatura 19. století a evropský kontext) představuje publikace Trvání v proměně. Jeho systematický zájem o tvorbu Jana Nerudy, Karla Čapka a Milana Kundery vyústil do knihy Tři stálice moderní české prózy. Teoretickou produkci sleduje Haman průběžně a v dialogu s moderní světovou metodologií stanovuje i vlastní pozici. Pevným východiskem jeho úvah je strukturalismus český (zejména spolehnutí na dominantnost estetické funkce) a francouzský; mnoho podnětů načerpal z francouzské naratologie (G. Genette ad.) a ještě více z tzv. kostnické školy recepční estetiky (Literatura z pohledu čtenářů); rozvinout tuto linii mu pomohly i vlastní výzkumy čtenářů a čtení, které prováděl během svého zaměstnání ve Státní knihovně v Praze. Textostředná pozice strukturalistická podléhá v jeho pojetí inspirativnímu zpochybňování z hledisek apelativistických (dílo jako účinek). Odtud i jeho blízkost k P. Ricoeurovi jakožto tomu, kdo se snažil propojit strukturalismus s hermeneutikou. Tyto tendence spolu se snahou zmírnit relativismus teoretického uvažování a propojit jej s vnímáním poetického tvaru sumarizuje monografie Literární dílo a soudobá literární věda, přehled soudobého teoretického pojetí klíčových literárněteoretických konceptů. Literární kritice, a to především kritice soudobé prózy, se Haman věnoval zejména v šedesátých letech a potom znovu po roce 1990 (během normalizace, kdy byl propuštěn z Ústavu pro českou literaturu, se kritice věnoval jen příležitostně v samizdatu). V šedesátých letech mají jeho texty zřetelný programatický nádech (ve snaze o prosazování moderních trendů české prózy). V polistopadovém období Haman jako kritik i deníkový recenzent postihuje široký záběr autorů a poetik, ale ve formulaci toho, co od literatury požaduje a jak ji vidí z hlediska jejích vývojových proměn, je již zdrženlivější (knižně ve výboru Prozaické surfování). Za významnější a mnohem pronikavější (se schopností i kontextového zasazení) je možno považovat jeho kritickou reflexi textů literárněvědných (Východiska a výhledy, Kontexty a konfrontace). V rámci svého polistopadového pedagogického působení na vysokých školách Haman připravil i několik kompendií (Česká literatura po roce 1945 z ptačí perspektivy, Úvod do studia literatury a interpretace díla). Mimo oblast literatury se vydal v esejistické knize Osudy moderního umění, tematizující vývoj a povahu zejména výtvarného umění od období moderny po postmodernu.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Adolf Branald (monografie, 1963); Neruda prozaik (monografie, 1968); Jan Neruda (k 150. výročí narození, rozmnož., 1984); Obsahová analýza beletrie pomocí obsahových indikátorů (studie, rozmnož., 1986, s J. Jílkem); K funkčnímu modelu estetickovýchovného působení krásné literatury ve fondech veřejných knihoven (studie, rozmnož., 1986); Česká literatura po roce 1945 z ptačí perspektivy (příručka, 1990); Model základního fondu krásné literatury pro veřejné knihovny (rozmnož., 1990, s J. Jílkem); Literatura z pohledu čtenářů (1991); Česká literatura po roce 1945 (učebnice pro 4. ročník středních škol, 1992, s dalšími); Literatura 19. a začátku 20. století (učebnice pro 2. ročník středních škol, 1994, s dalšími); Arnošt Lustig (monografie, 1995); Úvod do studia literatury a interpretace díla (skripta 1997, knižně 1999); Česká literatura 19. století a evropský kontext (skripta 1999); Nástin dějin české literární kritiky (učebnice, 2000); Česká literatura 19. století (skripta 2002); Kritické úvahy o západní literární teorii (2006, s J. Holým a V. Papouškem); Trvání v proměně. Česká literatura 19. století (monografie, 2007); Osudy moderního umění (esej, 2012); Literární dílo a soudobá literární věda (monografie, 2012).
Výbory: Prozaické surfování (výbor kritik a recenzí z let 1990–2000, 2001); Východiska a výhledy (výbor statí, 2002); Literatura v průsečíku pohledů: teorie, historie, kritika (soubor studií, 2003); Kontexty a konfrontace (soubor studií, 2010); Tři stálice moderní české prózy. Neruda, Čapek, Kundera (soubor studií, 2014).
Překlady: P. Trenský: Josef Škvorecký (1995); H. Voisine-Jechová: Dějiny české literatury (2005).
Účast v týmových pracích: Bibliografie Jaroslava Haška (1983); Proměny subjektu 2 (1994); Literatura v diskusi (slovníková příručka, 2000, též redig.); Průvodce po světové literární teorii 20. století (2012); Český a slovenský literární parnasismus (2015).
Příspěvky ve sbornících: Konference o novinářském díle J. Nerudy (1959); Styl i kompozycja (Wrocław – Warszawa – Kraków 1965); Realismus a modernost (1965); Příběhy pod mikroskopem (1966); K interpretaci uměleckého literárního díla (1970); Probleme des Erzählens in der Weltliteratur (Stuttgart 1971); Kniga v socialističeskom obščestve (Tallin 1985); Modern Research in Development of Libraries and Their Users (Martin 1987); Knihy a čtenáři (1987); Literární ročenka Státní knihovny ČSR 1981–1985 (1988); O interpretácii umeleckého textu (Nitra 1989); Hrabaliana (1990); Literární archiv (1990); Karel Čapek (1990); Jan Neruda 1991 (1992); K české literatuře 1945–1948 (1992); Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním (1992); Po cestách naléhavosti myšlení (1993); Česká literatura 1948–1956 (1993); Monology o J. K. Tylovi (1993); Hlavní téma: psychologická próza (1994); Václav Černý (1994); Cesty a cestování v jazyce a literatuře (1995); Česká nezávislá literatura po pěti letech v referátech (1995); Prameny díla, dílo pramenem (1995); Světová literárněvědná bohemistika 1 (1995); Kultura, historie a současnost Plzně (1996); Návrat Egona Hostovského (1996); Normy normalizace (1996); O české a švédské literatuře (1996); Václav Černý – Život a dílo (1996); Žena – jazyk – literatura (1996); J. V. Sládek 1845–1995 (1997); Hospody a pivo v české společnosti (1997); Sacrum et profanum (1998); Rok 1947 (1998); Neznámí (autoři) – neznámé (texty) (1998); Autenticita a literatura (1999); Dvojí průhled do světa literatury (1999); Sex a tabu v české kultuře 19. století (1999); Spory o dějiny (1999); Jan Mukařovský and the Prague School (1999); Jinakost, cizost v jazyce a v literatuře (1999); Jak reflektujeme českou literaturu vzniklou v zahraničí (2000); Literární věda na prahu 21. století = Nauka o literaturze u progu XXI stulecia (2000); Návraty k velkým (2000); Slovo – struktura(lismus) – příběh. Pocta K. Chvatíkovi (2000); „Umělý člověk“ dvacátého století (2000); Zlatá šedesátá (2000); Česká literatura na konci tisíciletí 2 (2001); Český jazyk a literatura na sklonku 20. století = Jezyk i literatura czeska u schylku XX wieku (Walbrzych 2001); Konec a začátek v jazyce a v literatuře (2001); Neznámý člověk Milada Součková (2001); Česká próza 90. let 20. století (2002); Bohumil Hrabal. Palabres et existence (Paris 2002); Okraj a střed v jazyce a v literatuře (2003); Reflexe baroka v české literatuře 20. století (2003); Konstanty a proměny v českém jazyce a literatuře 20. století = Stalosc i zmiennosc w jezyku i literaturze czeskiej XX wieku (Prochowice 2004); Nadnárodní kontexty národní kultury (2004); Od struktury k fikčnímu světu: Lubomíru Doleželovi (2004); Transfer: Vertreibung (2004); Čas v jazyce a v literatuře (2005); Perla v hrubé kazajce (2005); Povídka, román a periodický tisk v 19. a 20. století (2005); Božena Němcová. Život – dílo – doba (2006); Čas moderny (2006); Český strukturalismus po poststrukturalismu (2006); Hledání expresionistických poetik (2006); Hledání literárních dějin v diskusi (2006); Ideologie a imaginace (2006); Jezyk i literatura czeska w interakcji = Český jazyk a literatura v interakci (Racibórz 2006); Mezi texty a metodami (2006); Místa bez hranic (2006); Otázky českého kánonu (2006); Setkání s druhým (2006); Opomíjení a neoblíbení v české kultuře 19. století (2007); O psaní dějin (2008); Kapitel aus der Poetik. Die zehnter Jahre in der tschechischen Literatur zwischen Symbolismus und Avantgarde (München 2008); Vyprávění v kontextu (2008); Pokusy a dobrodružství (2008); Studia Moravica VI: Symposiana (2008); Pražské jaro 1968. Literatura – film – média (2009); Národní literatura a komparatistika (2009); O interpretácii umeleckého textu. Autentické a univerzálne v tvorbe a interpretácii genia (Nitra 2009); Hommage à Milan Kundera – Pocta Milanu Kunderovi (2009, též redig.); Mácha redivivus (2010, též redig.); Česká literatura v překladu /1998–2010/ (2010); Česká literatura v překladu /1998–2011/ (2011); Karel Jaromír Erben a úloha paměťových institucí v historických proměnách (2011); Konflikt pokoleń a różnice cywilizacyjne w języku i w literaturze czeskiej (Poznań 2012); Milan Kundera aneb Co zmůže literatura? (2012); Karel Poláček a žánry beletristické publicistiky (2012); Viator Pilsnensis neboli Plzeňský poutník. Literárnímu vědci Viktoru Viktorovi k sedmdesátinám (2012); Člověk a stroj v české kultuře 19. století (2013); Český a polský strukturalismus a poststrukturalismus – historie a současnost (2015); Co je bulvár, co je bulvarizace (2016); Vyvolávání točitých vět (2016).
Uspořádal a vydal: J. Neruda: Menší cesty (1961) + Aforismy a dodatky (1976) + Knihy básní (1998) + Různí lidé (2002); I. Herrmann: Ze staré Prahy (1970); L. Quis: Vzpomínky ze staré Prahy (1984, s K. Neradovou); Přeludy a přízraky (výběr z povídek českých a světových autorů, 1991, s I. Zítkovou); Čítanka literatury pro 4. ročník středních škol (1991, s dalšími); L. Aškenazy: Světla zastaveného času (1992); Čítanka české a světové literatury pro 2. ročník středních škol (1993, s dalšími); Almanach současné české literatury 1997–1999 = Almanach der zeitgenössischen tschechischen Literatur 1997–1999 (2000); Epizoda z 60. let. Korespondence V. Havla a A. Fetterse (2006, autor komentáře); Hommage à Milan Kundera – Pocta Milanu Kunderovi (2009, s V. Novotným); Mácha redivivus (1810–2010) (2010, s R. Kopáčem); H. Schmidová: Struktury a funkce (2011); O. Malevič: V perspektivě desetiletí (2015, s R. Kopáčem).

LITERATURA

Recenze: Adolf Branald: B. Svozil, LitN 1963, č. 49; gs (O. Sus), Kulturní tvorba 1964, č. 13; Z. Heřman, ČL 1964, č. 1 * Neruda prozaik: Z. Kožmín, Plamen 1969, č. 4; O. Králík, Listy 1969, č. 16; Z. Pešat, ČL 1969, č. 3; A. Stich, SaS 1969, č. 2 * Česká literatura po roce 1945 z ptačí perspektivy: B. Svadbová + M. Železná, Tvar 1991, č. 23; J. Zizler, Kritický sborník 1991, č. 3 * Literatura z pohledu čtenářů: I. Pospíšil, Rovnost 14. 5. 1991; B. Svadbová, Čtenář 1991, č. 11; P. Vašák, ČL 1992, č. 5 * Arnošt Lustig: A. Jelínek, NK 1995, č. 25; V. Novotný, Tvar 1995, č. 16 * Úvod do studia literatury a interpretace díla: I. Harák, Český jazyk a literatura 49, 1998/1999, č. 7/8; K. Chvatík, Tvar 2000, č. 13; V. Novotný, NK 2000, č. 1; J. Staněk, Český jazyk a literatura 50, 1999/2000, č. 7/8; Z. Mathauser, ČL 2001, č. 3; A. Janik, Bohemistyka (Walbrzych) 2002, č. 1 * Česká literatura 19. století a evropský kontext: D. Tureček, Tvar 2000, č. 9; V. Viktora, Spektrum 2000, č. 3 * Nástin dějin české literární kritiky: I. Harák, NK 2000, č. 46; J. Holý, ČL 2001, č. 1; L. Machala, Host 2000, č. 8; V. Novotný, Bohemistyka (Walbrzych) 2003, č. 2 * Prozaické surfování: L. Foldyna, Host 2002, č. 4 * Východiska a výhledy: L. Machala, LidN 26. 6. 2002; J. Holý, ČL 2002, č. 3; K. Chvatík, Host 2002, č. 7; Z. Mathauser, Tvar 2002, č. 14 * Česká literatura 19. století: jas (J. Slomek), LidN 21. 3. 2003; D. Tureček, Plž 2003, č. 6; V. Viktora, Český jazyk a literatura 54, 2003/2004, č. 3 * Literatura v průsečíku pohledů: J. Pechar, LitN 2003, č. 48; L. Nováková, Tvar 2004, č. 5 * Trvání v proměně: K. Chvatík, Tvar 2007, č. 15 * Osudy moderního umění: J. Jebavá, Umění 2012, č. 5; P. Bílek, LitN 2012, č. 29; R. Kopáč, Uni 2012, č. 7 * Literární dílo a soudobá literární věda: R. Kopáč, Uni 2012, č. 7; V. Novotný, Tvar 2013, č. 7.
K životním jubileím: V. Novotný, Český jazyk a literatura 42, 1991/1992, č. 7/8; D. Tureček, Český jazyk a literatura 52, 2001/2002, č. 9/10; V. Novotný, Plž 2007, č. 6 + Tvar 2007, č. 13; J. Trávníček, Host 2007, č. 6.
Rozhovory: P. Nový, MFD 16. 7. 1991; L. Kasal, Tvar 2000, č. 9; J. Trávníček, Host 2005, č. 9.
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995); Jiří Trávníček (2008)
Aktualizace hesla: 19. 7. 2017 (pš)
Aktualizace bibliografie: 19. 7. 2017 (pš)
 
zpět na hlavní stranu