KULTURNÍ POLITIKA 

Zpočátku obsahoval týdeník téměř výhradně politické a kulturněpolitické články, od ročníku 1946/47 byly zavedeny i recenzní rubriky pro jednotlivé kulturní obory; beletristické příspěvky se ve větší míře objevují až od jara 1948. List sympatizoval s politickou linií Komunistické strany Československa (KSČ); kladl důraz na očistu národního života od osob podezřívaných z válečné kolaborace (Vlasta Burian, Jaroslav Durych, Václav Renč, Vojtěch Rozner, Zdeněk Štěpánek, Jan Zahradníček apod.) a aktivně se účastnil sporů o kulturní orientaci. Oproti Tvorbě chápal však kulturní politiku spíše jako arénu spontánně projevovaných názorů, než jako linii určovanou stranickými orgány. Dlouho si také uchovával charakter listu otevřeného rozdílným uměleckým koncepcím a kulturním podnětům přicházejícím jak z východu, tak ze západu. Polemikám s nezávislým, národněsocialistickým, a lidoveckým tiskem (Akord, Dnešek, Lidová demokracie, Obzory, Svobodné noviny, Svobodné slovo, Svobodný zítřek aj.) byla vyhrazena hlavně rubrika A jde se... podepisovaná redakční zkratkou KP, útoky se zaměřovaly mj. na Bohuslava Brouka, Václava Černého (ten však paradoxně v č. 14/I otiskl článek Lenin a literatura vstřícně naladěný vůči marxismu), Ferdinanda Peroutku, Jana Slavíka, Pavla Tigrida, Edvarda Valentu. Poslední ročník věnoval velkou pozornost propagaci marxistických přístupů k problémům estetiky (stati klasiků marxistické filozofie, uměnovědné úvahy Todora Pavlova, přehledná studie o situaci polské prózy od Stefana Żólkiewského apod.).
Zánik listu zdůvodnil jeho šéfredaktor potřebou podpořit silami z KP jiná periodika SČSS – deník Lidové noviny a měsíčník Nový život. Ve skutečnosti byl do značné míry způsoben skandálem kolem parodie na Nezvalovu poezii, která vznikla v okruhu redakce a kterou ideologické špičky KSČ považovaly za „protisocialistický pamflet“.

Většinu čísel otvíraly úvodníky E. F. Buriana zaměřené k problematice tzv. zlidovění kultury i k obecnějším politickým otázkám. V polemických kampaních se angažovali zejména Václav Běhounek, Karel Josef Beneš, Václav Lacina, A. J. Liehm a Josef Štěpánek, aktuální kulturněpolitickou publicistikou přispívali dále Antonín Beck, Stanislav Budín, Pavel Eisner, Karel Reiner, Josef Šrych, Jiří Weil, Jiří Weiss aj. Literární novinky recenzovali a stati o literatuře publikovali zvláště Václav Běhounek, František Benhart, Pavel Bojar, Josef Brambora, Julius Dolanský, Vladimír Dostál, Miroslav Drozda, František Hampl, Jiří Honzík, Jiří Hrubeš, Pavel Eisner, Jaroslav Janů, Oldřich Kryštofek, Jan Linhart, Jan Pilař, Antonín Matěj Píša, Zdeněk Stříbrný, Vítězslav Tichý, Jan Trefulka, Břetislav Truhlář, Zdeněk Urban; s KP jsou spojeny i publicistické začátky Růženy Grebeníčkové, Milana Jankoviče, Milana Kundery nebo Sergeje Machonina. O společenskovědní a politické literatuře referovali Stanislav Budín, A. J. Liehm, Josef Navrátil, Vladimír Soják, Vladimír Tardy. Divadelní představení recenzovala nejsoustavněji Hana Budínová; divadla se týkaly i stati Antonína Dvořáka a Pola Gaillarda, dopisovatele z Paříže. Situaci v domácí i zahraniční filmové výrobě komentovali A. J. Liehm, Rudolf Patera, Jiří Weiss, z Francie přispíval Georges Sadoul, filmové referáty psali Vladimír Bor, Bohumil Brejcha, Josef Kořán. Hudební dění sledoval v širších souvislostech Karel Reiner, recenzemi a menšími materiály přispívali kromě něj Bohumil Karásek, Štěpán Lucký, Saša Machov, Ivan Medek, Jan Rychlík, Emanuel Uggè. O baletu psal Jan Rey, o architektuře a urbanismu Karel Honzík a Jan Rott, o výtvarném umění Miloslav Chlupáč a Josef Raban, o rozhlasu Jaroslav Hauser, Bohumil Karásek a Dušan Tomášek. Fejetony přispíval nejčastěji František Němec, v menší míře Karel Beba, Lumír Čivrný, Norbert Frýd, Václav Lacina, Zikmund Skyba, Ivan Vávra aj. Satirické verše a epigramy otiskovali Václav Lacina a Jaroslav Vojtěch.

Autory zahraničněpolitických komentářů a analýz byli Lucian Benda, Stanislav Budín, Radim N. Foustka, Oskar Krejčí, Evžen Lenz, Karel Marek (kromě politiky si všímal i sportu), Stephen W. Pollak, Jaroslav Putík, Josef Šrych, Vladimír Till, Ivan Vávra, slovenské dění komentovali Dezider Benau a Leopold Lahola. Politické reportáže ze světa přinášeli mj. Ludvík Aškenazy, Stanislav Budín, Ladislav Mňačko, Jaroslav Vojtěch, Jiří Weil. O hospodářských otázkách psal Vladimír Kaigl, o školství, výchově a sociální politice Božena Maturová a Jaroslava Reitmannová, o právu a soudnictví Viktor Knapp.

K pravidelným rubrikám patřily Zápisník KP (glosy a kurzivky), Horlení týdne (fejetonistické komentáře k politickým a kulturním otázkám), A co říkáte tomuhle? (citáty z tisku), Jací jsme (z redakční korespondence), Knihy a jejich svět (literární rubrika). Druhá strana týdeníku byla věnována stručným zprávám o kulturním dění doma i ve světě, jedna až dvě poslední stránky byly vyhrazeny kulturní inzerci, anoncím vycházejících knih, informacím o rozhlasových a divadelních programech, o filmových premiérách, výstavách, přednáškách, koncertech atd.