Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 František HAMPL

* 6. 8. 1901, Týnec nad Labem 
† 9. 4. 1977, Beroun 
 
Prozaik a básník
 Syn strojního inženýra Strojnické továrny braří Pernerů v Týnci. Od 1912 navštěvoval Hampl reálku v Kutné Hoře, Praze a Pardubicích; po maturitě (1919) studoval na Vysoké škole obchodní v Praze, kde 1922 získal titul komerčního inženýra. Půl roku byl zaměstnán v České průmyslové bance, pak se stal učitelem. Působil na Maděrově soukromé obchodní škole v Praze a od 1924 na obchodní akademii v Berouně. 1943 byl zatčen a za odbojovou činnost vězněn, naposledy v Bayreuthu. Od 1945 učil na Československé akademii obchodní v Praze, 1953 byl krátce úředníkem ministerstva školství, 1953–70 působil na katedře pedagogiky Vysoké školy ekonomické (od 1954 jako docent, od 1968 jako profesor). V důchodu žil v Berouně.
 Přispíval do periodik: Berounský obzor, Právo lidu, Lidové noviny, Národní osvobození, Zvon, Panoráma, Práce, Svoboda, Dar aj. Redigoval časopisy: Podřipský kraj (Roudnice nad Labem 1919–23, do č. 24), Berounský obzor (1925–26 a 1929–37, s dalšími), 14. duben (časopis osvobozených čs. vězňů, Bayreuth 1945, s Václavem Běhounkem a Antonínem Nehasilem), Dar (1948–51); řídil knižnici Profily (1946–51). Od 1940 psal pro pražský Čs. rozhlas hlavně populárně naučné pořady. Je autorem řady učebnic pro střední a vysoké ekonomické školy a jiných prací z oboru ekonomiky a účetnictví. Užíval šifer (hlavně v deníku Práce): fh, FH, F. H.
 Lyrické básně, jež Hampl psal ve svých literárních začátcích, hledaly harmonizující východisko z mladických nejistot v přírodě rodného kraje; v prózách s bizarními motivy a exotickým prostředím Hampl naopak vystupňoval duševní rozpory hrdinů až do grotesknosti. Koncem 30. let se obrátil k historii, především k 19. století, a zvláště k obrození, a tento jeho trvalý zájem se projevoval v beletrii i v pracích odborných. O autorech, jimž věnoval literárněhistorické monografie (Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl, Ladislav Stroupežnický aj.), psal Hampl také povídky, které shrnul zvláště v souboru Z bouřného času. Většinou se však obě polohy navzájem prolínaly. Zatímco své biograficky zaměřené monografie autor beletrizoval, jeho povídky rozvíjely historicky doložená fakta a poznatky; v poklidně popisovaných scénkách se váha často přenáší na vedlejší souvislosti a postavy. K maloměstsky sousedskému koloritu těchto prací přispívá i Hamplův důraz na regionální tematiku. Svému působišti věnoval mj. soubor povídek Mezi berounskými branami, zpracovávající historii Berounska od třicetileté války po druhou světovou válku. Především se však nechával inspirovat rodným východočeským Polabím. Odtud čerpá také románová kronika o rodu podnikatelů, kteří v druhé polovině 19. století ovlivnili život celého kraje, založená opět na beletrizaci archivních záznamů a na vyprávění pamětníků (Pernerové). – Své edice, především výbory beletrie z 19. století, doprovázel autor komentáři a studiemi; v protikladu k vlastní tvorbě se přitom nejčastěji obracel k humoristickým povídkářům.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Nesplněné touhy (BB 1922); Poslední akt (PP 1922); Labe (BB 1923); Podzimní mlhy (BB 1924); Prokletá studně (PP 1926); Ledová nevěsta (P 1926); Nirvána (P 1926); Živá stopa (PP 1929); Nedotknutelná (R 1930; s tit. Třetí setkání, 1947); Těžká noc (PP 1931); Štěstí na křižovatce (R 1933); Země, jež hořela (Rp 1935, s J. Vladykou); Rudá a černá (PP 1936); Mezi berounskými branami (PP 1937; přeprac. 1958); Nový rok berounského kantora Jakuba Studihrácha Kyjovského (bibliof., 1937; též in Mezi berounskými branami, 1937); Dvacetiletá (P 1938); Historie věčná o časích a lidech (P 1939); Poznamenaní (PP 1940); Bohdanečská merenda (o J. J. Langrovi, bibliof., 1940); Dvojí dobrodružství Karla Gabriela (PP 1941); Růže tetínská (P 1941); Červánky (PP 1942); Pernerové (R 1945); Básníkův ztracený život (monografie o J. J. Langrovi, 1946); Sluneční hodiny (PP 1946); Třetí setkání (R 1947); Josef Kajetán Tyl, buditelský účastník roku 1848 (studie, 1948); Ladislav Stroupežnický, český humorista a dramatik (studie, 1950); Z bouřného času (PP 1955; přeprac. 1966); Moji přátelé milí, v den, kdy mne doběhl život šedesáti lety (bibliofilie, 1961); Dobrodružství Jaroslava Seiferta a jiné vzpomínky na známé i méně známé spisovatele (1969); Krátké manželství humoristovo. O Z. M. Kudějovi (P 1971); Stopami prózy a poezie na Berounsku (1973).
Příspěvky ve sbornících
: Drůza (1932 a 1933); Podbrdská novoročenka (1937).
Ostatní práce: Památce Antonína Bednáře. 1889–1940 (1941); Revoluční činnost národní i sociální pomoci za války v okrese kolínském ve válečných letech 1939–1945 (1945); dále řada učebnic a jiných prací z oboru ekonomiky a účetnictví.
Uspořádal a vydal
: Věrnému vojáku Jonášovi (sb. na paměť J. Jonáše, velitele české legionářské roty Nazdar, 1928, s A. Rážem a F. Branislavem); Památník k 25. výročí založení obchodní akademie v Berouně. 1920–1945 (sb., 1945, s dalšími); J. J. Langer: České krakováčky (1946); Čas trhnul oponou (rok 1848 v české poezii a próze, 1948); Žeň českého humoru (1949; přeprac. 1952, s K. Bradáčem); M. Špetová: Anna a její lidé (1950); K. Šípek: U nás v Mokrosouši (výbor PP, 1957) + Pod Kunětickou horou (výbor PP, 1961); J. Jahoda: Skřivánčí píseň (výbor PP, 1959); Z. M. Kuděj: Dobrodružné cestování (výbor PP, 1959) + Mariánská huť (torzo R, 1964); K. Leger: Podivná příhoda inženýra Vladivoje Vejvody a jiné rozmarné povídky (výbor, 1959); J. J. Langer: Na památku (výbor BB, 1965); Vidím zemi širou (výbor BB J. Seiferta, F. Branislava a F. Hrubína, 1968); R. R. Hofmeister: Uštvaný génius a jiné příběhy (výbor, 1971).

LITERATURA

Recenze: Prokletá studně: A. N. (A. Novák), LidN 19. 5. 1926 * Poznamenaní: K. Polák, Kritický měsíčník 1940, s. 262 * Dvojí dobrodružství Karla Gabriela,Červánky: K. Polák, Kritický měsíčník 1942, s. 200 * Pernerové: J. Linhart, Kritický měsíčník 1946, s. 361 * Z bouřného času: Z. Vavřík, HD 1955, č. 5; H. Hrzalová, Impuls 1966, s. 921; * Dobrodružství Jaroslava Seiferta...: V. Běhounek,Práce 6. 1. 1970; M. Nyklová, Svět práce 1970, č. 37.
K životním jubileím: V. Běhounek, Práce 6. 8. 1961.
Archiv: Osobní fond v LA PNP, částečně uspořádáno.

Autor hesla: Anna Blažíčková (1995)
Aktualizace hesla: 31. 5. 2006 (ap)
 
zpět na hlavní stranu