Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jaroslav JANŮ

* 1. 5. 1908, Říčany (u Prahy) 
† 28. 7. 1969, Dobříš 
 
Literární kritik a historik
 Vlastním jménem Jaroslav Jahnů. Jeho otec byl železničním úředníkem, druhou ženou Marie Veselá (* 1921), překladatelka z francouzštiny. Janů studoval na reálném gymnáziu v Praze (1919–1927), a pak do 1932 bohemistiku a germanistiku na FF UK (z toho 1929–1930 jako stipendista na berlínské univerzitě). Byl žákem Otokara Fischera, u něhož získal 1936 doktorát prací FerdinandLassalle a jeho drama Franz von Sickingen. Učil na středních školách nejprve ve Strakonicích a 1935–1949 v Praze (1936–1938 konal vojenskou službu). Od 1949 přednášel dějiny české a slovenské literatury na Vysoké škole politických a hospodářských věd (po jejím zrušení Fakulta mezinárodních vztahů UK) a 1952–1953 souběžně externě přednášel na FAMU. 1953–1959 pracoval v nakladatelství Československý spisovatel, nejprve jako redaktor (zde 1954–1959 redigoval spolu s dalšími edici České básně) a 1955–1958 jako šéfredaktor časopisu Nový život. Poté přednášel v Ústavu pro dálkové studium učitelů na rektorátu UK (později Ústav pro učitelské vzdělání při PedF UK). Od 1968 až do své smrti pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, CSc. získal 1968 prací o Františku Hečkovi.
 Publikoval od 1935 a přispíval do periodik: Rozhledy, Kritický měsíčník, Lidové noviny, Kulturní politika, Nový život, Literární noviny, Plamen, Orientace, Česká literatura aj. Užíval šifry jj.
 Sledováním duchovních kořenů zkoumaného díla (podle vzoru německé duchovědy) stály literárněhistorické a kritické práce Jaroslava Janů v opozici k převládajícím literárněvědným tendencím své doby: od poloviny 30. let ke strukturalistické analytičnosti a zájmu o tvar, od 50. let k jednostrannému postupu sociologicko-ideologickému. Z české literatury se Janů věnoval především poezii 20. století; v kritikách i pozdějších studiích publikovaných v doslovech k výborům (Antonín Sova, Vilém Závada, František Hrubín, Božena Benešová, Otokar Březina aj.) sympatizoval zvláště se spiritualisticky laděnými proudy. Také jeho větší studie věnované literatuře německé byly většinou publikovány jako doslovy (Reiner Maria Rilke, Gotthold Ephraim Lessing, Johannes Robert Becher, Joseph von Eichendorff, Theodor Fontane, Johann Wolfgang Goethe aj.). Po válce se těžiště autorovy kritické činnosti stále více přesouvalo k literatuře slovenské; v ní se rovnou měrou zabýval i jinými literárními útvary než dosud preferovanou poezií. Také svou největší publikovanou práci věnoval slovenskému prozaikovi: monografii FrantišekHečko se s kritickou náročností snažil pojmout jako příspěvek k obecnější problematice vztahu spisovatele a doby. I zde však přistupoval k autorovi s chápavým taktem, který chce dílo spíše vyložit než soudit.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře: Petr Bezruč (monografie, 1947); Dějiny české literatury (skripta, 1950); František Hečko (monografie, 1967).
Překlady: K. B. von Mechow: Rané léto (1939); G. Rendl: Radostný člověk (1942); A. Dumas: Tři mušketýři (1947); F. Wolf: Dva na hranicích (1950); J. R. Becher: Obrana poezie (1954) + Poetický princip (výbor, 1959).
Uspořádal a vydal: Před sto lety (výbor próz českého obrození, 1948); Antologie odborných textů k dějinám české literatury 1, 2 (skripta 1963, 1964, s dalšími; 1. díl přeprac. s podtit. Starší česká literatura a národní obrození, 1969); I. Herrmann: Blednoucí oblázky (1955); Nová česká poezie (výbor z české poezie 20. století, 1955, s. F. Buriánkem, J. Petrmichlem, A. M. Píšou a V. Stejskalem); Česká jar (výbor z české poezie 1945–1955, 1955, slovensky, s V. Stejskalem).

LITERATURA

Recenze: František Hečko: F. Benhart, Plamen 1967, č. 9; M. Jungmann, LitN 1967, č. 35 * stať J. Janů: O. Březina a P. Teilhard de Chardin: M. Červenka, ČL 1969, č. 4.
K životním jubileím: M. Petříček, Plamen 1968, č. 4.
Nekrolog: V. Forst, ČL 1969, č. 5 (únor 1970).
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995)
Aktualizace hesla: 26. 5. 2006 (kb)
 
zpět na hlavní stranu