Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
Logo Růže


Obálka Františka Peterky (1963)


Obálka Jiřího Müllera (1965)


Obálka Václava Požárka (1967)


Obálka Jiřího Müllera (1964)


Obálka Jiřího Müllera (1971)


Obálka Otakara Havlína s využitím kresby Gustava Kruma (1969)


Obálka Václava Požárka (1970), náklad sešrotován


Obálka Svatopluka Civiše s využitím kresby Josefa Bartušky (1975)


Obálka Jiřího Müllera (1989)

 RŮŽE 

 1958 - 1992 
 
 Jihočeské krajské nakladatelství orientované na knihy s regionální tematikou a tvorbu místních autorů, koncem šedesátých let s důrazem na křesťansky orientovanou literaturu a na populární edice
 Vývoj názvu: Krajské nakladatelství v Českých Budějovicích (1958–1964); Nakladatelství České Budějovice (1964–1968); Růže (1968–1978); Jihočeské nakladatelství (1979–1990); Jihočeské nakladatelství Růže (1990–1992).
 

Vznik Krajského nakladatelství v Českých Budějovicích (KNČB) inicioval v roce 1957 básník a novinář Václav Němec (1902–1985), který se také stal prvním vedoucím redaktorem. Nakladatelství bylo zpočátku součástí Krajského domu osvěty (KDO), v červnu 1960 se však stalo samostatným zařízením spravovaným Krajským národním výborem (KNV) v Českých Budějovicích. Ředitelkou byla jmenována Marie Tunglová (roz. Jeanová, 1915–1989), hned v roce 1961 však funkci převzal Václav Vejsada (1921–1984). V roce 1964 nakladatelství ze svého názvu vypustilo limitující přívlastek, v roce 1967 se přeměnilo z tzv. příspěvkové organizace na organizaci hospodářskou (tzn. bez subvence KNV) a v roce 1968 přijalo nový název Růže. Zástupcem ředitele a šéfredaktorem byl v letech 1967–1970 Robert Sak (1933–2014). V redakci dále působili Miroslav Hladík (literární i technický redaktor a grafik), Boris Jachnin, básník a překladatel Jan Mareš, krátce také redaktorka literatury pro děti a mládež Jiřina Tvarochová a od roku 1968 prozaik Věroslav Mertl, který měl na starosti nově založený nakladatelský měsíčník Arch (1969). Redakce svazků levných edic populární beletrie byla obvykle svěřována externistům (mj. Stanislav Cífka, Božena Plánská, Ludvík Pokorný či Ludmila Vejsadová).
Na počátku normalizace v roce 1970 byl Václav Vejsada odvolán a nakladatelství jako zastupující ředitel vedl zplnomocněný inspektor odboru kultury KNV Zdeněk Čapek (*1938), který z podniku propustil nejen svého předchůdce, ale i všechny ostatní členy literární redakce. V září téhož roku se stal ředitelem František Podlaha (1914–2000). V polovině roku 1971 se rozhodnutím KNV stala Růže opět příspěvkovou organizací. V roce 1977 se do jejího čela – tentokrát již jako oficiální ředitel – vrátil Zdeněk Čapek, který mj. inicioval změnu názvu na Jihočeské nakladatelství (JČN). V době působení Podlahy a Čapka nebyla obsazena funkce šéfredaktora, jejíž kompetence náležely řediteli, od roku 1986 však obnovenou šéfredaktorskou funkci až do zániku nakladatelství vykonávala Miloslava Loužková. Roku 1988 byl ředitelem jmenován František Ber (*1943), jenž stejně jako Z. Čapek původně působil jako inspektor odboru kultury KNV.
V redakci v sedmdesátých a osmdesátých letech pracoval bývalý redaktor jihočeské pobočky Československého rozhlasu Josef John (vedoucí redaktor), dále mj. Jarmila Benháková, Slavomír Brázda, Hana Brázdová, Ludvík Havel, Věra Ježková, Stanislav Loudát, Zdena Mynaříková, Miroslava Nezvalová, Božena Planská, Karel Pletzer, Věra Staňková (na počátku sedmdesátých let též ve funkci zástupkyně ředitele), Marie Šíchová či Irena Vlková, externě s redakcí spolupracoval historik Bohumír Janoušek. Kmenovým výtvarným redaktorem byl od počátku šedesátých let až do zániku nakladatelství Jiří Müller a s nakladatelstvím spolupracovali Cyril Bouda, Václav Boukal, Jan Cihla, Karel Fiala, Otakar Hlavín (edice Statečná srdce), Vlastislav Hromek, Aleš Krejča (edice Česká čtyrkorunovka), František Peterka, Václav Požárek, Jan Solpera (autor loga Růže), Jiří Tichý ad. Fotografický doprovod k publikacím vztahujícím se k jižním Čechám pořizovali nejčastěji František Dvořák či manželé Josef a Marie Erhartovi a Josef a Marie Šechtlovi.
Po pádu komunistického režimu nakladatelství přijalo název Jihočeské nakladatelství Růže a jeho ředitelem byl na základě výběrového zřízení jmenován básník Miroslav Hule. Po zániku KNV na konci roku 1990 se stal zřizovatelem nakladatelství Okresní úřad v Českých Budějovicích, který po prodeji domu, v němž Růže sídlila od roku 1966, další existenci podniku nepodpořil. Ke konci roku 1991 byla vyhlášena likvidace, ovšem fakticky nakladatelství pracovalo ještě v roce 1992. Pokus o privatizaci formou přeměny na společnost s ručením omezeným, na němž se podíleli mj. Miroslav Hule, Miloslava Loužková a Jiří Müller, nebyl úspěšný a také Růže s. r. o. vstoupila do likvidace.
V budějovickém nakladatelství (pod všemi uvedenými názvy) vyšlo celkem 580 titulů. V počátečním období do roku 1961 vyšlo 24 titulů, v letech 1962–1990 vycházelo průměrně 15–20 titulů ročně (s výjimkou roku 1970, kdy počet vystoupal na 43 svazků). V roce 1991 vydalo nakladatelství 10 svazků, v roce 1992 poslední dva. – O tisk se nejčastěji staraly tiskárny Stráž (závody České Budějovice a Vimperk), Polygrafia Praha, Jihočeské tiskárny (závody České Budějovice a Blatná), Státní tiskárny Praha a Tiskárny Vimperk. – Nakladatelství sídlilo nejprve v Široké ulici č. 3, v roce 1966 přesídlilo na Žižkovo náměstí č. 5 (dnes Náměstí Přemysla Otakara II.), kde zůstalo až do svého zániku.
V roce 2004 se k odkazu původního nakladatelství přihlásilo nově vzniklé nakladatelství Růže, s. r. o., se sídlem v Krníně, které založil Jan Houska (*1968).

 

Podobně jako jiná krajská nakladatelství vzniklo i KNČB s cílem postihovat svou produkcí především regionální vydavatelské zájmy v celé jejich šíři od beletrie přes fotografické a propagační publikace až po různorodou odbornou literaturu, současně se však v rámci možností snažilo lokálnímu omezení čelit. To se nenápadně projevilo například v postupné proměně pravidelně vydávaných Jihočeských lidových kalendářů (1957–1960, 4 sv.) v názvem lokálně nespecifikovaný Magazín (1961–1963, 3 sv.), ale zejména v koncepci některých edičních řad a ve vytváření autorského zázemí, které by bylo schopno hranice kraje překročit. Vedle místních beletristů (Vladimír Michal, Ivan Nový či debutant Zdeněk Šimek) zde publikovali mj. Karel Bodlák Ivan Diviš. K výrazným počinům patřilo vydání souboru čtyř próz Jana Procházky, které autor na objednávku nakladatelství přepracoval z původních filmových scénářů a vydal pod názvem Tři panny a Magdalena. Svou první knihu v KNČB vydala Věra Linhartová, dále zde debutovaly prozaičky Ilona Daňková, Eva Jelínková, Jarmila Mikolášová či Ludmila Vachková a sbírkou povídek Stín blaženosti do literatury vstoupil Věroslav Mertl. V témže desetiletí zde vyšly první sbírky Borise Jachnina, Inky Machulkové, Jana Mareše a Karla Zlína. Na konci šedesátých let našli v Růži krátkou publikační příležitost někteří dosud (a později rovněž) proskribovaní, zejména křesťansky orientovaní autoři (mj. reedice sbírky Bohuslava Reynka Rty a zuby, verše Františka Lazeckého, Františka Daniela Mertha či Ivana Slavíka, prózy Jana Kameníka a eseje Zdeňka Kalisty). V nových vydáních zde tehdy vyšly i tři knihy Jaroslava Durycha (mj. román Bloudění). Jen zcela ojediněle Růže vydávala překladové tituly (na přelomu šedesátých a sedmdesátých let např. třísvazkový výbor z povídek Adalberta Stiftera).
Vedle těchto publikací zahrnovala produkce nakladatelství v šedesátých letech také tituly, které podniku zajišťovaly tehdy neobvyklou ekonomickou nezávislost. Šlo jednak o oblast literatury pro děti a mládež (František Nepil, Petr Nevod /vl. jm. Vladimír Potměšil/, Václav Vejsada pod pseudonymem Václav Habr ad.), jednak detektivní prózy (Vilém Hejl: Sebrané zločiny Vladimíra Hudce, Miroslav Hladík, Sheila Ochová, Oldřich Železný) a konečně o humoristickou literaturu (sbírka povídek Besídka zvláštní školy Miloslava ŠimkaJiřího Grossmanna). Komerčně nejúspěšnější byly levné sešitové edice, založené koncem šedesátých let a řízené Václavem Vejsadou. Česká čtyrkorunovka (1968–1969, 13 sv.), posléze vzhledem ke zvýšení ceny přejmenovaná na Českou četbu (1969–1971, 22 sv.), byla koncipovaná jako „čtení pro rodinu“. V reedicích nabídla díla české literatury 19. a přelomu 20. století (mj. Jindřich Šimon Baar, Karel Matěj Čapek-Chod, Ignát Herrmann, Karel Klostermann, Karel Václav Rais), romány Jaroslava Durycha, Josefa Knapa, Františka Křeliny a díla v různé míře využívající prvky populární literatury (Karel Čapek, Eduard Fiker, Zdeněk Jirotka, Karel Michal, Karel Poláček, Vlastimil Rada a Jaroslav Žák). V edici se uplatnili i tvůrci spjatí s jižními Čechami (Nina Bonhardová, Vladimír Michal). V rámci druhé sešitové edice Statečná srdce (1969–1971, 22 sv., obnovena 1990, 1 sv.), nazvané podle skautského románu Jaroslava Nováka, vycházely většinou reedice dobrodružných novel pro mládež (Karel Fabián, Eduard Fiker, Bedřich Fučík pod pseudonymem Václav Horák, Miloš Kosina, Václav Vejsada pod pseud. Václav Habr ad.); výjimečně se objevily i překlady (Bret Harte, Jack London). Vejsada stál na konci šedesátých let rovněž u zrodu edice Racek (1970–1971, 5 sv.), vydávané ve spolupráci se Svazem pro spolupráci s armádou (Svazarm), jejímž původním záměrem bylo popularizovat příběhy z prostředí branných a technických sportů, avšak některé vydané tituly se původnímu záměru poněkud vzdálily (mj. románový příběh Vlastimila Miloty ze Slovenského národního povstání Poslední etapa). Rozsáhlé záměry edice Venkovský román (1970–1973, 3 sv.), na jejíž přípravě spolupracoval Josef Knap, již na počátku normalizace nebylo možné realizovat; zůstalo tedy u tří svazků (mj. Antonín Sova: Tóma Bojar).
Publicistika byla soustředěna zprvu do edice Vltava (1962–1964, 3 sv.), která se zaměřila především na reportážní a fejetonistické texty vztahující se k jižním Čechám (Robert Sak, Jiří Žák). "Edice dnešních problémů" Sondy (1964, 1 sv., č. 2, red. Robert Sak) měla přinášet texty z oblasti etiky, estetiky, filozofie, ekonomie a sociologie, oficiálně v ní však vyšel jediný svazek. Jako první titul byl ohlášen sborník Hlasy bez rámů, který shromažďoval diskusní příspěvky k negativnímu ohlasu veřejnosti na výstavy moderního umění pořádané v letech 1961–1963 Alšovou jihočeskou galerií (AJG). Sborník měl vyjít při příležitosti výstavy Imaginativní malířství 1930–1950, kterou koncipovali Věra Linhartová a František Šmejkal a která měla na počátku roku 1964 představovat vyvrcholení snah AJG navracet do soudobého kontextu poúnorovým režimem potlačované hodnoty české moderny a avantgardy. Výstava však byla zakázána a na zásah KV KSČ a KNV byla zastavena i příprava sborníku; koncem šedesátých let se redakce sice znovu rozhodla svazek vydat, ale již vytištěná kniha byla nakonec skartována. S důrazem na elegantně strohou grafickou úpravu na Sondy později volně navázala edice Hlas (1969–1971, 4 sv.), v níž vyšla mj. Poezie stále budoucí od Josefa Palivce či esej o sochaři Františku Bílkovi od Emanuela Chalupného; připravovány byly esejistické knihy Karla Bodláka, Ivana Diviše, Miloše Dvořáka, Miloslava Topinky či Alberta Vyskočila. V důsledku politického vývoje však edice hned na počátku sedmdesátých let zanikla.
V období normalizace si nakladatelství vytvořilo relativně stálý okruh kmenových jihočeských autorů. Vedle politicky laděných románů ředitele nakladatelství Františka Podlahy zde vyšel např. román s tematikou poúnorové emigrace (Václav Slaba) či prózy interpretující rok 1968 v duchu dobově závazného výkladu (František Kopecký, František Liška). V žánru psychologického a detektivního románu patřila ke kmenovým autorům Milena Brůhová, jejíž knihy dosahovaly nejvyšších nákladů; na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl dokonce započat projekt jejich reedic v jednotné grafické úpravě s označením Sebrané zločiny Mileny Brůhové (1989–1990, 2 sv., další plánované svazky již v důsledku změny ediční politiky po roce 1989 nevyšly). Historickou prózu reprezentovali Vladimír Müller a Václav Písař, humoristickou, reportážní a detektivní literaturu Vladimír Michal (též knihy pro děti a mládež); do prostředí Šumavy situoval své prózy Petr Pavlík, několik povídkových souborů zde publikoval František Skorunka. Jisté vybočení z převažující ideologicky zabarvené produkce představovaly na počátku sedmdesátých let knihy Zdeňky Bezděkové. Čtenářsky nejúspěšnější prvotinou byla humoristická próza Mileny Kozderové o „nezničitelnosti ženy“ Mám ráda hajného; dalšími debutanty byli např. Jiří Bigas a pozdější televizní scénárista Jan Míka. Ke kmenovým básníkům nakladatelství patřili Josef Jelen (zastoupený též prózami), Alois Hůlka a Miloš Tůma, v sedmdesátých letech zde debutoval Kamil Mařík, v osmdesátých letech tu publikovali též Miroslav Hule, Jiří Chum, Jiří Kukaň či Pavel Zadražil. Beletrie pro děti vycházela v tomto období jen příležitostně (Vlastislav Toman), mládeži byly nicméně určeny i populárně-naučné knihy o přírodě. V edičních plánech nakladatelství se často objevovaly cestopisy (Antonín Jakeš, Pavel Pavel, Josef Suchomel, Antonín Šusta, Ludmila Vítovcová).
Podstatnou součástí produkce budějovického nakladatelství byly četné publikace fotografické (František Dvořák, Josef a Marie Erhartovi, Pavel Scheufler, Josef a Marie Šechtlovi), vlastivědné, propagační (jubilea škol, uměleckých těles a závodů) i zcela praktické (včetně průvodců a turistických informací). Do péče nakladatelství bylo od počátku soustředěno vydávání odborné literatury spjaté s jižními Čechami. Obvykle šlo o publikace věnované tématům geografickým, geologickým, etnografickým, pedagogickým a sociologickým, v KNČB vycházel pravidelný sborník Práce Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického ve Vodňanech (1962–1971, 9 sv.) a v edicích Sport (1964–1964, 2 sv.) a Sportovní vzory (1979–1983, 4 sv.) nakladatelství zasáhlo i do oblasti tělovýchovy.
Historické studie se zprvu soustředily na krajské dějiny komunistické strany, postupně se však otevíraly i ideologicky méně závazným historickým tématům (František Kavka, Alois Míka). Od počátku normalizace se ovšem i zde projevila úzká provázanost nakladatelství s krajskou politickou reprezentací, což dokládá jednak řada účelových publikací vydaných u příležitosti různých stranických výročí (často ve spolupráci se Státním oblastním archivem v Třeboni), a jednak vznik nových edic Postavy jihočeského dělnického hnutí (1973–1987, 17 sv.) nebo Hrdinové práce a vědy (1978–1983, 4 sv.). „Revoluční tradici“ jižních Čech připomnělo několik knih Bohumíra Janouška a politizaci produkce nakladatelství ilustruje i každoroční publikace Přední budovatelé socialistické společnosti v jihočeském kraji (1977–1987; původně vyd. Krajské kulturní středisko), vydávaná v podobě souboru volných listů s portréty předních krajských budovatelů. Méně výrazný, byť stále přítomný ideologický rozměr, měla kulturněhistorická edice Postavy jihočeské kulturní minulosti (1980–1988, 4 sv., mj. Ivan Olbracht a jižní Čechy Dalibora Turečka) i edice Jihočeská vlastivěda (1982–1990, 7 sv.), jejíž jednotlivé svazky byly věnovány geologii, neživé přírodě, etnografii, dialektologii, literatuře a divadlu, hudbě a archeologii. Reedice encyklopedie Šumava od A do Z Jiřího Zálohy předznamenala vznik edice Šumava (1987–1989, 2 sv.). Publikace s výrazným podílem výtvarných a fotografických reprodukcí tvořily kvalitativně významnější část produkce sedmdesátých a osmdesátých let. Patřily k nim mj. svazky ediční řady Jihočeští výtvarníci (1972–1985, 7 sv., sv. č. 4 nevyšel), vydávané ve spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií, či kulturněhistorické publikace Jiřího Kuthana nebo Jiřího Škabrady a Svatopluka Voděry, zabývající se historickou architekturou jižních Čech. Několik knih bylo věnováno meziválečné českobudějovické avantgardní skupině Linie – mj. vzpomínky bývalého člena skupiny Karla Valtera či monografie básníka, malíře a fotografa Josefa Bartušky a malíře Emila Pittera od Svatopluka Civiše, doplněné výborem z Bartuškovy básnické tvorby Rytíř české řeči (ed. Stanislav Cífka).
Krátká polistopadová historie nakladatelství několika tituly uzavřela předchozí období (z původního edičního plánu vydané knihy Vladimíra Michala a Františka Skorunky či druhý svazek Dějin Tábora autorského kolektivu pod vedením Františka Šmahela), stopově reagovala na dobovou poptávku po tvorbě dříve zapovězených autorů (Kniha prezentace exilového filozofa Ivana Svitáka) a také naznačila možnosti a směr, kterým se mohly ubírat příští ediční plány. K nejvýznamnějším původním počinům tohoto období patřila kniha Novohradské divertimento, obsahující novelu Eduarda Mörikeho v překladu Jana Čepa a poprvé publikovanou studii o tomto díle od Margarete Buquoyové. Básnickými sbírkami se čtenářům představili debutanti Aleš Šindelář a David Jan Žák. Snaha navázat na komerční úspěch Růže šedesátých let se projevila v obnovení edice Statečná srdce, zůstalo ovšem u jediné reedice (Povídky rybářské hlídky Jacka Londona). S čtenářským ohlasem počítaly i fotografické průvodce po jihu Čech, vydané v několika jazykových mutacích a rovněž navazující na podobné publikace z let šedesátých. Posledními tituly byly básnická sbírka Františka Daniela Mertha Ne krví býků a reeditovaná, v původním vydání skartovaná kniha věnovaná prvorepublikové historii Českých Budějovic Když se psalo TGM od Františka Rady.

V nejmenších nákladech vycházela poezie (průměrně 500–600 výtisků, s výjimkami např. sbírek Jaroslava Seiferta, Bohuslava Reynka, později S. K. Neumanna nebo Josefa Jelena). V nepatrně vyšších nákladech (1000–2000 výtisků) se pohybovaly specializované edice a dalších úzce zaměřené publikace, zatímco zřetelně vyšších nákladů dosahovaly prozaické tituly (4000–10000 ks, v některých případech až do 30 000 kusů). Na konci šedesátých letech dosahovaly nejvyšších nákladů knihy z levných edic Česká čtyrkorunovka, resp. Česká četba, a Statečná srdce (od 40 000 až do 100 000 výtisků), v sedmdesátých a osmdesátých letech dosahovaly podobných nákladů detektivky Mileny Brůhové.

 

Na počátku normalizace byla řada již připravených svazků skartována (mj. František Rada: Když se psalo TGM, druhé vydání Besídky zvláštní školy ŠimkaGrossmanna). V edičním plánu byla ohlášena řada knih, z nichž se většina dočkala vydání buď v exilu (Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti; Jaroslav Durych: Služebníci neužiteční; Milada Součková: Případ poezie), nebo až v polistopadovém období (Zdeněk Kalista: Století andělů a ďáblů; Ivan Slavík: výbor z autorských překladů Lampa útěchy; Jaroslav Švehla: Jan Otto; Miloslav Topinka: Hadí kámen; Jiří Weil: Moskva–hraniceDřevěná lžíce; korespondence Jana ČepaFrantiška Halase ad.).

V roce 1969 vydávalo nakladatelství měsíčník Arch, který byl po čtyřech číslech zakázán a poslední č. 5 již nebylo distribuováno. Na tyto snahy se pokusilo nakladatelství na počátku devadesátých let navázat kulturním zápisníkem Rozeta, zůstalo ovšem u jediného čísla. – V létě 1980 se ve výstavní síni Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody konala výstava k 20. výročí založení nakladatelství. Tamtéž se konala v červnu 1985 výstava k 25. výročí.
Nové nakladatelství Růže, s. r. o., vydává od roku 2004 především beletrii, populárně-naučné publikace a sportovní literaturu.

 
 Ediční řady

Vltava (1962–1964); Sondy (1964); Sport (1964); Česká čtyrkorunovka (1968–1969); Česká četba (1969–1971); Hlas (1969–1971); Statečná srdce (1969–1971, 1990); Racek (1970–1971); Venkovský román (1970–1973); Jihočeští výtvarníci (1972–1985); Postavy jihočeského dělnického hnutí (1973–1987); Hrdinové práce a vědy (1978–1983); Sportovní vzory (1979–1983); Postavy jihočeské kulturní minulosti (1980–1988); Jihočeská vlastivěda (1982–1990); Šumava (1987–1989).

 Souborná vydání: Povídky Adalberta Stiftera (1968–1972, 3 sv.); Sebrané zločiny Mileny Brůhové (1989–1990, 2 sv.).
 Časopisy a informační bulletiny: 

Jihočeský lidový kalendář (1957–1960); Magazín (1961–1963); Arch (1969); Rozeta (1991).

 Členové řídících a poradních orgánů: 

Vedoucí redaktor: Václav Němec (1958–1960). Ředitelé: Marie Tunglová (1960–1961); Václav Vejsada (1961–1970); Zdeněk Čapek (1970; zplnomocněný inspektor KNV, působící ve funkci zastupujícího ředitele); František Podlaha (1970–1976); Zdeněk Čapek (1977–1988); František Ber (1988–1990); Miroslav Hule (1990–1992). Šéfredaktoři: Robert Sak (1968–1969; v letech 1967–1970 zástupce ředitele); Miloslava Loužková (1986–1992).

 Výtvarní spolupracovníci: Grafická úprava, obálky a ilustrace: Jiří Müller. – Adolf Born; Cyril Bouda; Václav Boukal; Zdeněk Burian; Jan Cihla; Karel Fiala; Otakar Hlavín; Vlastislav Hromek; Václav Johanus; Ladislav Kališ; Jaroslav Kerles; Jiří Krásl; Aleš Krejča; Neprakta (= Jiří Winter); Miloslav Nováček; František Peterka; Václav Požárek; Dana Puchnarová; Jan Solpera; Karel Svolinský; Jaroslav Šerých; Jiří Tichý; Karel Valter; Vladimír Viener aj. – Fotografický doprovod: František Dvořák; Josef Erhart; Marie Erhartová; Josef Šechtl; Marie Šechtlová.
 Technické informace: Celkově přibližně 580 svazků. – Nakladatelství nejčastěji spolupracovalo s tiskárnami Stráž (závody České Budějovice a Vimperk), Polygrafia Praha; Jihočeské tiskárny (závody České Budějovice a Blatná), Státní tiskárny Praha, Tiskárny Vimperk.

LITERATURA

Prameny: Státní oblastní archiv v Třeboni: fond Jihočeské nakladatelství Růže České Budějovice 1958–1980 (nezpracováno); fond ZV ROH Jihočeské nakladatelství České Budějovice 1976–1984 (prozatímní soupis: L. Swiderová, 2000).
Knižně: T. Pršínová: Nakladatelství Růže 1958–1991 (1998; zahrnuje bibliografický soupis veškeré knižní produkce).
Články: -jd-: Čím překvapí Krajské nakladatelství čtenáře? Jihočeská pravda 24. 1. 1959; V. Procházka: O knihu pro dnešek. Zamyšlení nad další prací Krajského nakladatelství, Jihočeská pravda 29. 1. 1961; K. Aksamit: O jednom nakladatelství a nikoliv v Praze, Čtenář 1962, č. 7; Z. Mráz: Zamyšlení nad prací Krajského nakladatelství, Jihočeská pravda 18. 11. 1962; Z. Mráz: Tři roky v činnosti Krajského nakladatelství, Jihočeská pravda 21. 7. 1963; Z. Mráz: Vzestupná cesta, RP 31. 5. 1965; Z. Mráz: Nakladatelství České Budějovice. Všechno je v pořádku? Jihočeská pravda 3. 4. 1966; O. Brůna: Čas na knížky i na růže, Vlasta 1968, č. 31; A. Sivek: Českobudějovické nakladatelství Růže, ČK 1969, č. 1; Z. Heřman: České čtyrkorunovky za všechny peníze, Listy 1969, č. 8; NK (= M. Nyklová): Nové edici na cestu, ZM 1969, č. 8; L. Knězek: S emblémom päťlistej ruže, Pravda 3. 12. 1975; R. Píha: Úspěchy tvořivé a trvalé práce. Dvacet let Jihočeského nakladatelství, Jihočeská pravda 21. 6. 1980; J. Bílek: Čtvrt století Jihočeského nakladatelství v Českých Budějovicích, Výběr 1985, č. 2; J. Podlešák: Za obnovu nakladatelství Růže, Jihočeská pravda 31. 1. 1990; rs: Hlas z jižních Čech, NK 1990, č. 5; Z. Čapek: Ad K zániku nakladatelství Růže, Jihočeská pravda 15. 5. 1990; J. Bauer: Osudy knih z Růže, Tvorba 1990, č. 21; M. Hule: Slovo o Růži, Rozeta 1991, č. 1; red: Až na hranici bankrotu, OD 27. 4. 1991; D. Tureček: Nad prvním číslem Rozety, Jihočeská pravda 5. 11. 1991; (jaš): Hvězda, Růže, Vltava. Ztratí českobudějovické nakladatelství střechu nad hlavou? LidN 26. 11. 1991; J. J. Vaněk: Růže byla, není, bude, Signál 1992, č. 26; (mm): Růže uvadá, Jihočeská pravda 22. 2. 1992, příl. Českobudějovické listy; rs (= R. Sak): Růže, in M. Novotný, K. Pletzer, R. Sak (eds.), Encyklopedie Českých Budějovic (1998, rozšíř. 2006); M. Kořená: Růže a Jelmo – Cesty budějovických nakladatelství, LidN 3. 3. 2001; mast (= Martin Stöhr): Růže, Host 2010, č. 6; V. Košnarová: Hlasy bez rámů. Krajské nakladatelství Růže ve věku konkrétní iracionality, Soudobé dějiny 2014, č. 3.
Rozhovory: V. Vejsada: Nakladatelství není továrna na knihy (připr. K. Dobeš), SvSl 21. 2. 1965; J. Müller – R. Sak – V. Staňková – V. Vejsada: Chceme, aby naše knihy byly vkladem do národní kultury (připr. Z. Mráz), Jihočeská pravda 3. 7. 1966; J. Finda: Pečovat o rozvoj literatury (připr. Z. Mráz), Jihočeská pravda 28. 4. 1967; V. Vejsada: Česká čtyrkorunovka (připr. Z. Mráz), Jihočeská pravda 13. 5. 1968; V. Vejsada: O čtenářích, knihách a kriticích (připr. J. Chmelík), Svoboda (České Budějovice) 22. 3. 1969; Z. Čapek: Krajské neznamená okrajové (připr. J. Bauer), ZN 20. 11. 1982; Z. Čapek: Podstata věci: dobrá kniha (připr. P. Nový), MF 19. 10. 1983; Z. Čapek: Knihy z první linie (připr. J. Bauer), Tvorba 1984, příl. Kmen č. 29; Z. Čapek: Nakladatelské čtvrtstoletí (připr. pir), Jihočeská pravda 7. 6. 1985; F. Ber: Hovory o literatuře (připr. I. Píhová, I. Mls), Jihočeská pravda 20. 1. 1989; M. Hule: Dvě otázky pro M. H. (připr. L. Falteisek), Tvar 1990, č. 1; M. Hule: Růže znovu rozkvétá (připr. V. Mertl), LD 27. 11. 1990; M. Hule: Projekt Růže (připr. Z. Pavelka), Tvorba 1991, č. 13; R. Sak: Pravé vlastnictví je nehalasné a nenápadné (připr. B. Ditrych), Host 2010, č. 6.
Vzpomínky: R. Sak: O Růži, Souvislosti 1996, č. 2/3; V. Mertl in Časy a nečasy (2005); J. Bauer: Jak přišel na svět Dialog, Literární fórum 2009, č. IV/V.

Související odkazy

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Bibliografie knižnice Statečná srdce
Stránky nynějšího nakladatelství Růže
J. Halada: Encyklopedie českých nakladatelství 1949–2006
Encyklopedie Českých Budějovic (1998; rozšíř. 2006)

  Autor hesla: Veronika Košnarová (2010)
  Aktualizace textu hesla: 23. 3. 2015 (vk)
  Aktualizace bibliografie: 17. 3. 2015 (vk)
zpět na hlavní stranu