Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Josef LEDERER

* 27. 10. 1917, Praha 
† 10. 4. 1985, Delft (Nizozemí) 
 
Básník
 Pocházel z rodiny obchodníka (oba rodiče zahynuli v Osvětimi). Po absolvování gymnázia začal studovat na FF UK (1935–1936) a v Paříži (1937–1939). Od roku 1939 žil trvale v Anglii (kromě krátké návštěvy Československa v roce 1946), kde pokračoval ve studiích na Velšské univerzitě ve Swansea (doktorát získal roku 1951 na University of London za práci The Manifestations of the Baroque in the Works of John Donne). V roce 1943 začal pracovat jako hlasatel a redaktor českého vysílání rozhlasové stanice BBC. Od roku 1951 dlouhodobě spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa (týdenní rýmované kulturně-politické komentáře k situaci v Československu v programové relaci Slovo a svět, texty pro literární kabarety i seriál Stručný kurs české literatury, psaný společně s Karlem Brušákem). Vyučoval angličtinu a češtinu na různých anglických školách, od roku 1963 přednášel anglickou literaturu 16. a 17. století a moderní evropské drama na Severolondýnské polytechnice. – Jeho bratr byl Zdeněk Lederer (1920–1981), novinář a rozhlasový komentátor BBC, který přežil věznění v terezínské Malé pevnosti (kniha Ghetto Theresienstadt, London 1953, z češtiny přel. F. C. Weisskopf), po roce 1948 v exilu.
 

Debutoval ve Studentském časopise (1931), před odchodem do válečného exilu dále přispíval do Kritického měsíčníku, D38, Mladé kultury, Hej rup, Kalendáře česko-židovského a do strojopisného časopisu Noc (1938/39). Během druhé světové války publikoval básně, překlady, studie a recenze zejména v periodikách Kulturní zápisník, Čechoslovák, Obzor, The Central European Observer (vše Londýn), ZítřekNedělní New-yorské listy (New York). Po válce byly jeho příspěvky otištěny v ObzorechVývoji, poté v Československém přehledu (New York) a v sedmdesátých letech ve Svědectví (Paříž), Rozmluvách (Londýn) nebo Českém slověNárodní politice (obojí Mnichov). Po roce 1989 byly zejména jeho verše příležitostně připomínány v Židovské ročence, Literárních novináchTvaru. Blok jeho textů vyšel v časopisu Souvislosti (2021, č. 3). – V samizdatu byly jeho básně publikovány v antologii Básníci a samotáři (1984, ed. O. Fibich a J. Brixi). – Literárněvědné studie Lederer otiskoval v odborných časopisech anglicky a francouzsky (v překladu své manželky Claudine Lederer) – např. v The Review of English Studies (London). Příležitostně sám překládal z angličtiny, němčiny a francouzštiny, hlavně pro potřeby rozhlasových stanic, kde působil. – Do konce padesátých let používal pseudonymu Jiří Klan, jeho rané texty byly podepsány Jožka Lederer; dále používal též šifry J. K., j. k. a L., literárněvědné texty byly též podepsány variantou Joseph Lederer.

 Jestliže již ve svých básnických počátcích byl ovlivněn výrazovou úsporností Františka Halase, v exilové tvorbě, odtržen od živého prostředí rodného jazyka, věnoval Lederer jazykové výstavbě veršů zvýšenou pozornost. Jeho poezie odmítá veršovou snadnost a usiluje o syntézu tvaru a myšlenkové hloubky. Téměř klasicistní precizností, s níž respektuje rytmická pravidla dané veršové struktury (např. elegie), má blízko k básnické tvorbě Josefa Palivce a Karla Brušáka. Meditativně reflexivní charakter výpovědi je podřízen zvukomalebné sugesci verše, jež je chápána jako jedna z určujících vlastností druhu. Pocity bezdomovce (Sopka islandská a jiné verše) i základní existenciální otázky, kladené člověku–umělci, vstupují u Lederera do složitého historicko–kulturního kontextu, jenž prohlubuje náročnost autorské promluvy (časté využívání antických motivů, odkazy z anglické literatury apod.). Intelektuální ráz Ledererovy poezie spoluurčovala jeho literárněhistorická profese, v níž se zaměřil především na anglické renesanční a barokní písemnictví (byl uznávaným znalcem anglického básníka Johna Donna).

BIBLIOGRAFIE

Poezie: Sopka islandská a jiné verše (BB, Kolín n. R. 1973); Elegie (BB, Londýn 1986).
Souborně: Básnické dílo (1993).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Jarní almanach básnický (1940); Ústy domova (Londýn 1941, ed. K. Brušák a O. Ornest); Neviditelný domov (Paříž 1954); Vánoční tisk Svobodné Evropy (New York 1955); Almanach české zahraniční poesie 1979 (Mnichov 1979); ...a když se řekne Voskovec (Kolín n. R. 1983); John Donne (Lausanne 1983, př. C. Ledererová); I. Blatný: Texty a dokumenty 1930–1948 (1999, ed. J. Trávníček); J. Orten: I v blátě snít (1999, ed. J. Hořec); G. R. Hocke: Svět jako labyrint (2001); J. Orten: Dramata, recenze, články (2002, ed. M. R. Křížková); F. Langer: Korespondence II (2006, ed. M. Dandová); Antologie české poezie I. (2009); J. Orten: Korespondence (2018, ed. M. Havránková); Z. Šťastná: České tváře Johna Donna (2020, zde překlady J. L.).

LITERATURA

Studie a články: J. Kovtun: Doslov, in J. L., Elegie (Londýn 1986); jin (= Jiří Němec): Kritická glosa ze zápecí exilu, Paternoster (Vídeň) 1987, č. 17; J. Vladislav: Posmrtné masky, Svědectví (Paříž) 1987, č. 82; Z. Urbánek: Než se to stalo, Židovská ročenka 5752 (1991/92); I. Jelínek: předmluva, in J. L., Básnické dílo (1993); M. Jareš: Život je ve slovech. Poezie Josefa Lederera a Oldřicha Tomana, in sb. Život je jinde...? (2002, ed. J. Matonoha); V. A. Debnár: Ani ta nejstrašnější zkušenost nestačí k básni, LitN 2006, č. 9; M. Jareš: Poezie ve sbornících britského válečného exilu, Soudobé dějiny 2007, č. 1; Z. Šťastná: Czech faces of John Donne, Brno Studies in English 2018, č. 2.
Recenze: Sopka islandská a jiné verše: J. Kovtun, Svědectví (Paříž) 1973/74, č. 47; D. Břeský, Proměny (New York) 1975, č. 1 * Elegie: M. C. Putna, Souvislosti 1990, č. 4 * Básnické dílo: J. Hořec, LD (Brno) 21. 5. 1994; -jb-, NK 1994, č. 16; J. Štolba, LitN 1995, č. 18; P. Žantovský, SvSl 11. 11. 1994.
Nekrology: J. Dresler – P. Tigrid, Svědectví (Paříž) 1984/85, č. 75; J. P., Rozmluvy (Londýn) 1986, č. 6.

Autor hesla: Jaroslav Med (1995); Michal Jareš (2021)
Aktualizace hesla: 12. 8. 2021 (jar)
Aktualizace bibliografie: 12. 8. 2021 (jar)
 
zpět na hlavní stranu