Román s autobiografickými prvky o hledání nové životní síly v archetypálních rodových a přírodních hodnotách.
Dílo je rozčleněno do 15 číslovaných kapitol a má jednoduchý dějový rámec: hlavní hrdina a současně vypravěč, pražský novinář, jede na moravskou vesnici navštívit svého mladšího bratra. V mnoha retrospektivních odbočkách vystupují další postavy, většina z nich však není pojmenována přímo, ale jen rodinným vztahem buď k hrdinovi, nebo jeho otci, druhé nejvýznamnější postavě románu ("tata", "bratr řidič", "bratranci z Tarandové", resp. "pražský syn", "žena mého syna"). Vlastními jmény jsou označovány postavy, které stojí mimo rodinu. Množství epizod i podstatných životních událostí se odehrává v několika časových a prostorových rovinách (návštěva bratra někde na jižní Moravě, vzpomínky na dětství prožité na valašské vesnici, pobyt u sestry v rodném domě po delším časovém odstupu, práce v pražské redakci a osudový konflikt s byrokratickou mocí). Otcův hlas se projevuje v dopisech z Persie (kam odjížděl ve 30. letech za prací) a jeho deníkových zápiscích z období po manželčině smrti, kdy v novém působišti zkouší začít novou životní etapu.
Román je nezakrytě autobiografickou výpovědí, která obraz zásadních hodnotových priorit skládá jako výslednici řady příběhů menších, drobných událostí a situací. Základním tématem je hledání nové životní orientace po osudovém názorovém zlomu. Posledním impulsem k němu je pro hrdinu konflikt s partajnicky omezeným, přezíravým a v důsledku toho nemravným přístupem k problémům lidského jedince. Hrdinův otec, vesnický tesař a samorostlý vzdělanec, se stává postavou, vůči které či v souhlase s kterou bolestný proces synova sebevymezení probíhá. Je synovi nejprve přirozeným vzorem, ale později se mění v oponenta, obzvláště v 50. letech, kdy vystupuje jako přesvědčený a zarputilý vykonavatel stranické politiky. Postupné narůstání vlastních pochybností a synův nesouhlas s jeho činy jej vedou k mučivému sebezpytování, které vrcholí ve scéně, kdy nabízí synovi pistoli namířenou proti sobě. Dobové společenské schizma je zde situováno do nitra jednoho člověka a má dramatické důsledky pro něj i jeho okolí. Otec i syn, oba z principiálně stejného důvodu, se pro nalezení nové životní rovnováhy utíkají k přírodě, k rodnému kraji. Ten nese stopy práce předků, ale je také poznamenán necitlivými zásahy, na kterých se již starší z nich osobně podepsal. Časové roviny a dějové úseky nejsou zřetelně odděleny, ale prolínají se navzájem (šev často prochází jedinou větou). Vytvářejí tak specifický čas díla, charakteristický permanentním prostupováním minulosti, současnosti a budoucnosti, kdy jednotícím prvkem je postava hlavního hrdiny. Sebeidentifikační záměr zdůrazňuje pasáž, v níž se syn ztotožňuje s otcem, promlouvaje jeho ústy. Epizody jsou řazeny následně, konec jedné poskytuje záminku k rozvinutí druhé, zároveň je zřejmá vůle vracet se k východisku a sledovat původní motiv. Způsob výpovědi má ráz spontánního vypravěčství, které tryská z hlubin zkušenosti s řadou nových, neustále se vynořujících souvislostí a které jen s námahou udržuje linii základního příběhu zřetelnou. Na vytváření smyslu díla se tedy podstatně podílejí i významy nesené jeho výpovědním způsobem: vůle k osobnostní i textové integritě je zde v neustálém zápase s rozbíječským, dezintegrujícím vlivem okolního chaotického světa, resp. přirozenou rozbíhavostí aktu promluvy. Bohatě diferencovaný výrazový rejstřík románu osciluje mezi dvěma polohami - spisovnou češtinou a valašským nářečím. Svérázný způsob myšlení obou hlavních postav je často zdrojem humoru, ve vážných situacích nečekaného, ale o to účinnějšího při rytmizaci podstatných životních obsahů. Jazyk se tím vším stává u Vaculíka potenciálním nástrojem rehabilitace lidského jedince, což má obzvláštní význam v době, jejímž nejprůkaznějším příznakem je komunikační krize.
Sekyra je druhým románem LUDVÍKA VACULÍKA (nar. 23. 7. 1926 v Brumově). Předcházel mu Rušný dům (1963), sonda do života učňovského internátu v 50. letech, ve vypravěčských postupech předznamenávající mnohé z autorova dalšího uměleckého směřování. Téma návratu do prostoru a k hodnotovým konstantám dětství jako možným zdrojům nových životních sil, v Sekyře jedno z hlavních, vešlo do české prózy již dříve (J. FRIED, Časová tíseň, F. HRUBÍN, Zlatá reneta). Mnoho ze zdrojů autorova způsobu myšlení a tvorby odhalují jeho deníkové záznamy z dětství a mládí a korespondence vydaná ve dvou svazcích pod názvem Milí spolužáci! (Kolín n. Rýnem 1986). Sekyra se ve druhé polovině 60. let stala prvním z řady románových děl, která na konfliktu jedince se zájmy odcizené instituce (státu, strany) analyzovala roli a možnosti individua a ukazovala na jeho důsledky (M. KUNDERA, Žert, I. KŘÍŽ, Pravda o zkáze Sodomy, J. ŠOTOLA, Tovaryšstvo Ježíšovo). Jazyková inspirace prózy řadí Vaculíka do jedné linie s tak různorodými autory jako V. LINHARTOVÁ, I. VYSKOČIL, A. VOSTRÁ, B. HRABAL).
Lit. Z. Kožmín: Próza proti životní anonymitě, Plamen 1966, č. 11; I. Klíma: Žert a Sekyra, Orientace 1967, č.1/2; K. Michal: O jednom, jenž zaťal sekyru, LitN 1967, č. 2; A. Haman: Romanopisci v půli cesty na strom, Plamen 1968, č. 7; J. Hrabák in K morfologii současné prózy, Brno 1969; M. Jungmann: Dva romány z doby přechodu, in Obléhání Tróje, Praha 1969; J. Opelík: Hromádka nových českých románů, in Nenáviděné řemeslo, Praha 1969; W. Gesemann: Izakiády: Vaculíkova Sekyra v rukou německých otců, KSb 1984, č. 3xx; J. Lopatka: Předpoklady tvorby, in Předpoklady tvorby, Praha 1991; V. Černý: Dva romány téměř veliké, in Tvorba a osobnost I, Praha 1992; M. Suchomel: Čas románu, in Literatura z času krize, Brno 1992; M. Zeman in Kol.: Česká literatura 1945-1970, Praha 1992; A. J. Liehm: L. V., in Generace, Praha 1990; R. B. Pynsent in Writers from Eastern Europe (ed. C. Hawkesworth), London 1991; J. Pechar: Překvapivý L. V., in Nad knihami a rukopisy, Praha 1996; L.V.: Je to tak – tak je to tak!, Právo 11. 12. 1997 (rozhovor, připr. A. Kramer); Tíhnu k jednoduchosti, je pohodlná, MFD 18. 11. 2000 (rozhovor, připr. K. Hvížďala).
(Miroslav Zelinský, Slovník české prózy, 1994)