Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Anna BLAŽÍČKOVÁ

* 24. 4. 1933, Vodňany 
 
 
Prozaička, autorka knih pro děti a mládež
 Rozená Petráčková. Manželka literárního vědce Přemysla Blažíčka. Otec byl obchodník, od 50. let zemědělec. Blažíčková vychodila obecnou a měšťanskou školu v Bechyni, gymnázium studovala v Táboře (1946–49) a v Týně nad Vltavou (maturita 1952). V roce 1955 absolvovala tříleté studium Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích, v letech 1955–58 studovala češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě UK (diplomová práce K prvnímu období Řezáčovy tvůrčí cesty). Od roku 1958 učila na gymnáziu ve Voticích, 1962–63 na průmyslové škole ve Vlašimi, pak rok na průmyslové škole v Praze. Roku 1964 odešla na mateřskou dovolenou a poté byla zaměstnána pouze externě (Literární archiv PNP, Matice slovenská, Ústav pro českou a světovou literaturu AV ČR). Od roku 1986 po odchod do důchodu (1988) byla ve svobodném povolání. Žije v Praze.
 Od konce 50. let a v 60. letech otiskovala Blažíčková literární kritiky v Zemědělských novinách, dále publikovala v České literatuře. Časopisecky vydala povídky v Pěší zóně Revolver Revue. Užívala šifer ap, ab, některé odborné studie podepisovala dívčím jménem.
 V novelách pro děti a mládež Blažíčková věcně zobrazuje svět jako stále se rozšiřující životní prostor, do něhož se dětská postava zařazuje v souladu se svými znalostmi a zkušenostmi a který ji zároveň inspiruje k nezávazným hrám (próza s tématem prázdnin Směr Červený Újezd), či k vážnému studiu zajímavé problematiky (fascinace rodící se počítačovou technologií v próze Kdo nesází, nevyhraje aneb Dostane se Honza k počítačům?). Představuje v nich činorodé chlapecké hrdiny, v jejichž charakteristikách se snoubí objevitelské sklony s touhou po dobrodružství. Autorčina pohádková tvorba se vyznačuje hojným využitím personifikačních postupů, jejichž pomocí konstruuje zápletky založené na přátelství mezi zvířecími a dětskými hrdiny (Zvířecí pohádky).
Jediná publikovaná próza pro dospělé (Psí víno) je lyrizující sebereflexí, v níž se vypravěččiny zážitky z minulosti prolínají s jejími přítomnými zkušenostmi. Autorka zde z trsů epických miniatur a vzpomínek na nejbližší příbuzné i rázovité figurky rodného kraje utváří mozaikovitý obraz domova jako jistoty a ochranné hradby před okolním světem, obraz duchovního a citového rozměru rodiny i osudové dimenze všeho konání. Konfrontací poetického světa svého dětství a starobyle patriarchálního způsobu života otce, korespondujícího s řádem přírody, s pozdějším osudem svým i svých blízkých dospívá k obnažení vlastní identity, v obecnější rovině se pak vyslovuje k hodnotám sdíleným kolektivní pamětí a neseným dalšími potomky.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Směr Červený Újezd (P pro děti, 1986); Kdo nesází, nevyhraje aneb Dostane se Honza k počítačům? (P pro ml., 1988); Psí víno (P 1992), Zvířecí pohádky (PP pro děti 2007).
Účast v týmových pracích: Lexikon české literatury 1 (1985), 2 (1993), 3 (2000); Slovník české literatury 1970–1981 (1985); Slovník českých spisovatelů od roku 1945 1 (1995); 2 (1998)

LITERATURA

Recenze: Kdo nesází, nevyhraje aneb Dostane se Honza k počítačům?: V. Nezkusil, ZM 1989, č. 2 * Psí víno: M. Petříček, Tvar 1992, č. 49; V. Píša, NK 1993, č. 2; V. Novotný, MFD 7. 1. 1993; Z. Heřman, SvSl 16. 2. 1993; J. Červenková, LitN 1993, č. 12.
Rozhovor: R. Krumphanzl, Revolver Revue 2004, č. 56.
Autor hesla: Blanka Svadbová (1995); Milena Šubrtová (2008)
Aktualizace hesla: 31. 3. 2008 (mš)
Aktualizace bibliografie: 31. 3. 2008 (mš)
 
zpět na hlavní stranu