ČESKOSLOVENSKÝ FEJETON / FEJTÓN (1975/1976-1978/1979)
Vedle fejetonů, které tvoří hlavní součást obsahu, zahrnují jednotlivé svazky i kratší eseje a publicisticky laděné články (více než tři desítky v každém ročníku), ojedinělé jsou kratší studie, životopisné črty, články k jubileím, recenze současné literatury apod. Texty jsou pokaždé sestaveny chronologicky podle data vzniku – od jara do jara. Ludvík Vaculík ve své slovensky psané předmluvě k úvodnímu číslu textů režimem vesměs zakázaných českých a slovenských autorů charakterizuje sborník jako „články, ktoré sa v priebehu roka zišli medzi týmito doskami /.../ tieto fejtóny nechceli byť trucovito slobodné. Ich autori si naopak dobre uvedomujú pomery a chápu opodstatnenosť cenzúry. Prítomné texty vyjadrujú teda skôr ich predstavu, ako by v modernej Európe mala vyzerať tlač neslobodná.“
Vedle Ludvíka Vaculíka (Jaro je tady) do ČF přispěli Pavel Kohout (Hody hody doprovody), Karel Kyncl (Nedáte-li červené, dejte aspoň bílé, Fejeton o počasí), Milan Šimečka (Fejeton o zemině), Jan Trefulka (Fejeton o všedním dnu) a dále např. Rudolf Battěk, Lumír Čivrný, Luboš Dobrovský, Jiří Gruša, Václav Havel,Petr Kabeš, Ivan Kadlečík, Alexandr Kliment, Ivan Klíma, Helena Klímová, Oldřich Kryštofek, Pavel Landovský, Sergej Machonin, Petr Pithart, Dana Pithartová, Miroslava Rektorisová, Juraj Špitzer, Věra Šťovíčková, Milan Uhde a další. Většina příspěvků se vztahovala k časovému, víceméně aktuálnímu kontextu ve smyslu „zpráv o době, o poměrech“ v konfrontaci s obecnějšími filosofickými a etickými otázkami (L. Čivrný: O pomíjejícnosti věcí, V. Havel: Zpívá celá rodina, V. Štovíčková: Nekamenujte proroky, L. Vaculík: Feuilleton o 1. máji 1975), některé příspěvky rozšiřují tematické zaměření také o mezinárodní kontext (P. Kohout: Chilští Koniášové, P. Kabeš: Helsinky 1967).
Od druhého ročníku je patrné ještě výraznější zaměření k aktuálnímu politickému kontextu (kolem vzniku Charty 77). Do svazku přispěli Václav Černý (Za Janem Patočkou), Eva Kantůrková (Svědčím pro Ludvíka Vaculíka), Jan Patočka (K záležitostem Plastic People of the Universe), M. Šimečka (L. Vaculíkovi namiesto fejtónu) atd. Poněkud odlišnou funkci publikace, než jaká byla původně zamýšlena, pojmenovává L. Vaculík v úvodu třetího čísla: „Velká část fejetony ani nejsou: spíš zprávy, stížnosti, úvahy a protiútoky. Vznikl jakýsi náhradní oznamovací prostředek a uvolňující způsob. Není důvod klást mu meze ani dělat nad ním cenzuru. Máme dokument o poměrech. Pravda je, že původní nápad se vyvinul v něco jiného, širšího, snad i významnějšího a určitě tedy potřebného /.../ Ale neměli bychom se – krom toho a po zkušenostech – k tomu nápadu vrátit?“ Do sborníku v tomto ročníku přispěli např. V. Černý (K výročí smrti T. G. Masaryka), Jaroslav Hutka, Vlasta Chramostová, Božena Komárková, Ela Ledererová, Jelena Mašínová, Zdeněk Mlynář, Zdeněk Pochop, Hana Ponická, Miloš Rejchrt, Jiří Ruml, Julius Tomin a další.
Čtvrtým ročníkem L. Vaculík tuto edici také uzavřel: „Uzavírám čtvrtý ročník fejetonů a článků a tím s nimi končím. Docela se zaběhly, tak ať běží dál samy, já toužím po změně /…/ Chci dělat zas něco jiného, já něco vždycky dělat budu. Také fejeton občas napíšu. Ale dostanu od někoho nějaký?“ Z příspěvků např.: Ota Bednářová, L. Dobrovský (recenze románu Jiřího Šotoly Svatý na mostě), H. Klímová (Právo na soud druhého? – esej o sebeoběti), Anna Marvanová, Karel Michal, Ján Mlynárik, Pavel Rynda (polemika s L. Dobrovským a Vítězslavem Rzounkem nad románem J. Šotoly), Jan Šabata, Libuše Šilhánová (Jan Palach věčně živý – k desátému výročí sebeupálení), Karel Trinkewitz, Vlasta Třešňák, Ondřej Vaculík aj.