Slovník české literatury po roce 1945

Frank TETAUER

* 31. 3. 1903, Karlín (Praha-Karlín)

† 15. 12. 1954, Praha

Dramatik, prozaik, esejista, divadelní a literární kritik

Vlastním jménem František Tetauer. Jeho otec byl krejčím. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze-Karlíně (1922) studoval na Filozofické fakultě UK moderní literatury (žák Viléma Mathesia a Václava Tilleho); ve středu jeho zájmu byla přitom novější literatura irská a angloamerická, především dramatická. Podnikl i studijní cesty do Anglie a Francie (1924), Berlína, Paříže a Londýna (1931). Od absolutoria (PhDr. 1926 prací Filozofie Shawova díla dramatického a jeho předmluv) se intenzivně věnoval překládání a publicistice, 1926–29 souběžně pracoval jako tlumočník a překladatel pro americké vyslanectví. Spolupráce s Františkem Langerem jej 1930 přivedla do Městských divadel pražských (Divadlo na Královských Vinohradech a Komorní divadlo), kde působil zprvu jako lektor a od 1936 jako dramaturg. Snažil se tu vedle komerčně úspěšných kusů uvádět hry současných českých autorů i díla angloamerické, irské a sovětské dramatiky (od 1935 tzv. literární cyklus v Komorním divadle). Od poloviny 30. let se Tetauer prezentoval i jako dramatik, jeho hry byly uváděny nejen na domovských scénách Městských divadel pražských, ale i ve Stavovském a Národním divadle. 1942 byl sesazen z pozice dramaturga, tuto práci však nadále fakticky vykonával ve funkci lektora. Po válce z divadla odešel a stal se spisovatelem a překladatelem z povolání; rozhodnutím očistné komise Syndikátu českých spisovatelů mu bylo na jeden rok zakázáno publikovat (příčinou byla kontroverze mezi Tetauerem a kritikem Jaroslavem Pokorným z roku 1942). 1947 byl jedním z iniciátorů ustavení dramatické sekce Syndikátu českých spisovatelů. Od 1950 pracoval pro Čs. divadelní a literární jednatelství (Dilia) jako divadelní expert a lektor.

Časopisecky debutoval jako student v literární revui Apollon (1923), dále publikoval povídky, epigramy, úryvky z dramat vlastních i přeložených, literární a divadelní recenze, analytické články a teoretické stati ve Studentském časopise, Lidových novinách, Panorámě, Nové svobodě (Praha), Hostu, Rozhledech po literatuře a umění, Literárních novinách, Listech pro umění a kritiku, Tribuně, Tvorbě, Magazínu Družstevní práce, Právu lidu, Rozpravách Aventina, Lumíru, Městských divadlech pražských, Ročence Kruhu sólistů Městských divadel pražských, Národním a Stavovském divadle aj. Redigoval časopisy Apollon (1925–25, s dalšími) a Městská divadla pražská (1936–41). Po válce v Divadle, Lidovém divadle, My 47, Lidových novinách, Mladé frontě a Práci. Již od 30. let spolupracoval s Čs. rozhlasem. Přeložil a upravil pro něj Dlouhou cestu domů (1934) Eugena O’Neilla a Rozkošného nalezence George Bernarda Shawa (1938), upravoval i díla české dramatické klasiky. Je autorem rozhlasových her Východní kampaň (1947), Vlajky v plamenech (1948, obojí úprava stejnojmenných divadelních her), Veselé souzení strýce Sylvestra (1948, úprava hry Křivdy napravovati), Vítěz nad Bonapartem (pro mládež, 1950), Kanadští azbestáři (1950), Svítání v Kalifornii (1950), Zápas s Henry Fordem (1950, podle Uptona Sinclaira). Část Tetauerova díla zůstala pouze v rukopise. Vedle románu Zázračná plíseň (b. d.) jsou to divadelní hry Tamara (1942), Královská maškaráda (1942), Stržené masky (1943), Setba krve (b. d., 1942–44), Hvězda cirku (1950), Bratr Paleček (1951), Hrdinové zlaté hvězdy (b. d., 1952), Nové pokolení (1952) aj. – Používal pseudonymů a šifer Frank Auer, Václav Řada, Josef Schwarz, Josef Vydral, F. T., -ft-, f, -er-.

Knižně Tetauer debutoval dvojicí prací o Shawovi (Filozofie Shawových her a předmluv, Shaw. Ideologie a dramatika). V divadelní praxi se prosadil nejprve jako překladatel (zejména Georga Bernarda Shawa a Eugena O’Neilla) a dramatizátor (úprava Vachkova románu Krev nevolá o pomstu), později i jako autor úspěšných společenských a konverzačních veseloher. Kromě umění virtuózního salonního dialogu vynikaly tyto hry vyspělou, řemeslně zvládnutou dramatickou technikou, s jejíž pomocí Tetauer obratně konstruoval efektní napínavé situace a patetické výjevy. Již od počátku, od debutu s tématem nezaměstnanosti humanitně vzdělané inteligence (Evino nedůstojné povolání), jeho dramatiku provázel společenskokritický postoj. Ústřední postavou charakterní komedie Veřejný nepřítel tak dramatik učinil žurnalistu, který v kulturní rubrice bulvárního listu bez zábran, cynicky a bezohledně prosazuje své privátní zištné zájmy a zároveň maskuje vlastní uměleckou nemohoucnost (předobrazem této postavy byl redaktor Telegrafu dr. Emil Synek). Ve hře Svět, který stvoříš pak zpracoval filozofický problém relativnosti pravdy, vztahu pravdy a fikce, možnosti vytváření lživých světů pouhým tvrzením (v podtextu tak reagoval na principy fašistické propagandy). V lehčím tónu se naopak nesou komedie Diagnóza a Milostná mámení, které se snahou o překvapivé, neotřelé řešení zpracovávají vděčná témata milostného trojúhelníku, povrchního okouzlení, sobectví a skutečné lásky. – Během okupace se Tetauer soustředil jednak na konverzační veselohry (Ztracená tvář, Člověk nemá jen sebe), především však na drama historické. Žánrové rozpětí jeho historických her přechází od milostné zápletkové komedie (Úsměvy a kordy) a psychologické etudy ztvárňující citové vzplanutí Boženy Němcové a Václava Bolemíra Nebeského (Život není sen) až k alegorickému triptychu, přibližujícímu se svým pojetím dramatu idejí (Zpovědník, Zápas draků, Znamení býka). Inspirován shawovskou metodou zcivilnění a odhistoričtění hrdinů zde Tetauer odkrývá lidskou podstatu jednání historických postav (Václav IV.; Manuel de Godoy, ministerský předseda španělského krále Carlose IV.; papež Alexandr VI. z rodu Borgiů) a Evropu s jejími dějinami představuje jako hříčku mocenskopolitických zájmů v rukou nemorálních vládců, jejichž bytostná krutost a malicherná osobní motivace je konfrontována s rozsáhlými historickými důsledky jejich jednání. Své pojetí dramatu, jeho zákonitostí a techniky, opírající se o principy tzv. aristotelského dramatu, a zejména o koncepci Gustava Freytaga, zformuloval dramatik v esejistickém kompendiu Drama i jeho svět. – Po válce se Tetauer, zbavený přístupu na jeviště, orientoval na prózu. V románu o psaní románu K ránu přichází smrt, vyprávějícím životní příběh spisovatele a herečky, evokoval atmosféru pražského divadelního života za okupace. Vydal i dva soubory drdovsky laděných povídek z války a pražského povstání (Křest ohněm, Krvavá fuga). Obstát na divadelní scéně se znovu a bezúspěšně Tetauer pokusil příklonem k poetice budovatelského dramatu. Psal komedie s tematikou boje proti skrytému třídnímu nepříteli na vesnici (Invaze do Chramostína, Ženich), na základě studijního pobytu na Ostravsku pak veselohry o pracovní morálce a podstatě dobré kádrové práce (Zapomenutý porub, Není bulač jako bulač). Posmrtně byl vydán Tetauerův historický román Průvod s pochodněmi, zachycující zrod sokolské myšlenky a rozvoj sokolského hnutí v 19. století.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Filozofie Shawových her a předmluv (studie, 1926); Shaw. Ideologie a dramatika (monografie, 1929; přeprac. s tit. Bernard Shaw, spolutvůrce socialistického dneška, 1948); Krev nevolá o pomstu (D 1935, prem. 1933, podle stejnojm. románu E. Vachka, s E. Vachkem); Evino nedůstojné povolání (D 1935, prem. 1934, pod pseudonymem Josef Vydral; hráno též s tit. Zrada vzdělanců); Veřejný nepřítel (D 1936, prem. 1935; přeprac. 1949); Diagnóza (D 1936, i prem.); Svět, který stvoříš (D 1937, i prem.); Milostná mámení (D 1938, i prem.); Ztracená tvář (D 1940, prem. 1939; hráno též s tit. Žít svůj život); Člověk nemá jen sebe (D 1940, i prem.); Život není sen (D 1940, i prem.); Zpovědník (D 1941, i prem.); Zápas draků (D 1941, prem. 1955 s tit. Don Manuel a Marie Luisa); Drama i jeho svět (EE 1942; rozšíř. 1948); Křivdy napravovati (D 1942); Úsměvy a kordy (D 1942, i prem.; uprav. jako opereta s tit. Ztřeštěné námluvy, rozmnož., 1962, prem. 1950, hudba V. Brázda, texty písní J. Seifert); Znamení býka (D 1943, prem. 1958); Orlí štít (D 1944); K ránu přichází smrt (R 1947); Křest ohněm (PP 1947); Krvavá fuga (PP 1947); Sedmero zástav (EE 1947); Znamení kotvy (film. scénář, rozmnož., 1947, s J. Drdou); Východní kampaň (D 1948); Vlajky v plamenech (D 1948; uprav. s tit. Vlajka v ohni, rozmnož., 1958); Atentát (D, rozmnož., 1949, i prem.); Invaze do Chramostína (D, rozmnož., 1950, s B. Mathesiem); Ledoborec Krasin (D pro ml., b. d., 1952; přeprac. 1953, i prem., na motivy prózy F. Běhounka Trosečníci na kře ledové); Ženich (D, rozmnož., 1953, i prem.); Zapomenutý porub (D, rozmnož., 1954); Není bulač jako bulač (D, rozmnož., 1954); Tažení proti pánům (D, rozmnož., 1957); Průvod s pochodněmi (R 1968); Setba krve (D, rozmnož., 1969); scénicky: Prodá se Karlštejn (1954, s V. Blažkem, hudba K. Macourek).
Úpravy a dramatizace: E. Vachek: Krev nevolá o pomstu (1935, prem. 1933, s E. Vachkem); J. K. Tyl: Pražský flamendr (1944).
Účast v týmových pracích: Masarykův slovník naučný (3. díl, 1927); České umění dramatické 1. Činohra (1941, s F. Götzem, s ním též redig.).
Překlady: G. B. Shaw: Svatá Jana (1924, i prem.) + Trakař jablek (1932, prem. 1929 s tit. Americký císař) + Milionářka (1936, i prem.) + Na úskalí (1936, prem. 1935) + Ženeva (1938, prem. 1947) + Caesar a Kleopatra (1946) + Léčení hudbou (rozmnož., 1951) + Domy pana Sartoria (rozmnož., 1953) + Záblesk pravdy (rozmnož., 1953) + Čertovo kvítko (rozmnož., 1954) + Živnost paní Warrenové (rozmnož., 1956) + Pygmalion (rozmnož., 1956) + Hry 1, 2 (1956; obsahuje: Vdovcovy domy, Živnost paní Warrenové, Čertovo kvítko, Záblesk pravdy, Androkles a lev, Pygmalion, Svatá Jana, Na úskalí, Milionářka, též ed. se Z. Vančurou a K. Maryskovou) + Druhý ostrov Johna Bulla (rozmnož., 1958); G. B. Shaw – A. Rodin – J. Froissant: Měšťané calaisští (rozmnož., 1951); E. O’Neill: V ponorkovém pásmu (1925, i prem.) + Farma pod jilmy (1927, prem. 1925) + Anna Christie (1927, prem. 1926) + Velký bůh Brown (1928, i prem.) + Milionový Marco (1931, prem. 1930) + Pod karibským měsícem (1939, prem. 1930) + Podivná mezihra (rozmnož., 1963, prem. 1930); K. G. Chesterton: Kamarád Čtvrtek (1926, prem. 1927); J. Galsworthy: Útěk (1927, i prem.); A. L. Langleyová: Lev je v ulicích (1946); B. Bhattáčárja: Hlad se valí do Indie (1950, s A. Humplíkem); M. Gorelik: Pohodlné živobytí (rozmnož., 1950); A. Maltz: Vojín Hicks (rozmnož., 1951); W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic (1953, prem. 1944); M. Brandová: Vetřelci (rozmnož., 1954); O. Wilde: Ideální manžel (rozmnož., 1954, prem. 1932, pod pseudonymem Václav Řada); scénicky: O. Goldsmith: Pokořila se, aby zvítězila (1925); E. O’Neill: Císař Jones (1925) + Chlupatá opice (1929) + Smutek sluší Elektře (1934) + Pramen věčného mládí (1935) + Parník Glencairn (1940; představení obsahovalo aktovky Pod karibským měsícem, Plavba do Cardiffu a Daleká cesta domů) + Smích Lazarův (1946); S. Howard: Věděli, co chtějí (1926) + Mateřství paní Phelpsové (1928); S. N. Behrman: Ten druhý (1929); E. J. Mayer: Bouřlivák (1933); L. Robinson: Modré z nebe (1933, pod pseudonymem Josef Schwarz); F. Jackson: Škola manželů (1935); E. Rice: Postranní ulice (1938); P. Hare: Žena v bílém (1940); W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic (1944); I. Shaw: Mrtvé pohřbívati (1960) aj.
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Příspěvky k dějinám řeči a literatury anglické 3 (1928, in edice Práce z vědeckých ústavů, sv. 21); Vůdce generací (1932); Charisteria Guilelmo Mathesio quinquagenario... (1932); Nové české divadlo 1930–1932 (1932); Almanach Kmene (jaro, 1934); K. H. Hilar. Čtvrt století české činohry (1936); Dvacet let českého divadla v Olomouci (1940); České umění dramatické 1. Činohra (1941); Od Klicpery ke Stroupežnickému (1942); Divadlo bojující (1952); Hry lidového jeviště (1954).
Uspořádal a vydal: Čtvrt století Městského divadla na Královských Vinohradech (1932, s dalšími).

LITERATURA

Knižně: O díle F. T. (sborník, 1964; mimo jiné přispěli E. Janský a J. Träger, obsahuje také soupis díla F. T.).
Studie a články: M. Rutte in sb. České umění dramatické 1. Činohra (1941); E. Janský: Znamení dramatika, Programy Městských divadel pražských 1955, č. 45; D. Čeporanová: Nad dílem F. T., Ochotnické divadlo 1958, s. 276; E. Janský: Dramatik, kterého znáte, Amatérská scéna 1964, č. 12; K. Kraus: Dvojí setkání s F. T., Amatérská scéna 1968, č. 8; L. H. Augustin: Syntetik dramatu a poezie, LD 18. 3. 1993; M. Vojtková: Boj o dílo, Divadelní revue 1998, č. 3.
Recenze: Filozofie Shawových her a předmluv: F. Chudoba, LidN 23. 3. 1929; K. (F. V. Krejčí), PL 14. 4. 1929; Ot. F. (O. Fischer), PL 2. 2. 1930 * Shaw. Ideologie a dramatika: G. (F. Götz), Národní osvobození 24. 12. 1929; O. V. (O. Vočadlo), Naše doba 37, 1929/30, s. 624; Z. Vančura, ČMF 16, 1929/30, s. 273 * Evino nedůstojné povolání: AMP. (A. M. Píša), PL 8. 12. 1934 (poté in Stopami dramatu a divadla, 1967); kd. (E. Konrád), Národní osvobození 8. 12. 1934; jtg. (J. Träger), Čin 1934, s. 1223 * Veřejný nepřítel: kd. (E. Konrád), Národní osvobození 15. 12. 1935; AMP. (A. M. Píša), PL 15. 12. 1935 (poté in Stopami dramatu a divadla, 1967); A. Sk. (A. Skoumal), Rozhledy 1936, s. 105 * Diagnóza: AMP. (A. M. Píša), PL 17. 11. 1936 * Svět, který stvoříš: M. Rutte, Národní listy 2. 11. 1937; kd (E. Konrád), LidN 2. 11. 1937; Milný (M. Novotný), LitN 10, 1937/38, č. 5–6 * Milostná mámení: kd (E. Konrád), LidN 8. 3. 1938; AMP. (A. M. Píša), PL 8. 3. 1938 * Člověk nemá jen sebe: kd. (E. Konrád), LidN 15. 2. 1940; amp. (A. M. Píša), Národní práce 15. 2. 1940 * Život není sen: B (E. Bass), LidN 21. 11. 1940; amp. (A. M. Píša), Národní práce 21. 11. 1940 (poté in Stopami dramatu a divadla, 1967); A. M. Brousil, Venkov 21. 11. 1940 * Zpovědník: B (E. Bass), LidN 12. 12. 1941 * Zápas draků: J. Kopecký, KM 1941, s. 251 * Drama i jeho svět: p. (A. M. Píša), Národní práce 23. 10. 1942; J. Kopecký, KM 1942, s. 314 * Křest ohněm: G (F. Götz), Národní osvobození 8. 6. 1947 * Krvavá fuga: -zdk- (Z. Koňák), Národní osvobození 22. 7. 1947 * K ránu přichází smrt: G (F. Götz), Národní osvobození 11. 1. 1948 * Don Manuel a Marie Luisa: jtg (J. Träger), SvSl 8. 1. 1955 * Průvod s pochodněmi: S. Bartůšková, HD 1969, č. 2.
Nekrology: F. Vrba, LitN 1954, č. 51; jtg (J. Träger), SvSl 17. 12. 1954; V. Semrád, Ochotnické divadlo 1955, s. 33; A. J. Urban, Divadlo 1955, s. 180.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945

Autor hesla: Milena Vojtková (1998)

Aktualizace hesla: 30. 11. 2006 (mvo)

Aktualizace bibliografie: 30. 11. 2006 (mvo)

zpět na hlavní stranu