BLOK  

Revue se hlásila k meziválečné avantgardě a programově usilovala o navazování válkou zpřetrhaných kontaktů mezi domácí a zahraniční tvorbou i mezi různými uměleckými obory a zároveň o konfrontaci domácího a světového umění. Příspěvky byly soustředěny do tematických čísel nebo celků: kromě literatury se list věnoval výtvarnictví (včetně scénografie, kostýmní tvorby, designu a pravěkého umění), dále urbanismu (studie Bohuslava Fuchse), bytové kultuře, filmu, vážné hudbě, jazzu, rozhlasové tvorbě, folkloru atd. Součástí časopisu byla příloha P s podtitulem Poučení o kulturní práci, později Informace o kulturní práci, kterou připravovali František Kaláb a Ludvík Kundera (z formálních důvodů byl jako redaktor uváděn i František Venera, tehdejší ředitel Domu umění) za pomoci pracovníků Výzkumného ústavu pedagogického a brněnských literátů (Oldřich Audy, František Holešovský, Vladimír Pazourek, Josef Věromír Pleva, Antonín Trýb aj.). Příloha populárně vysvětlovala základní umělecké pojmy, dotýkala se metodiky osvětové činnosti a pedagogické práce, informovala o kulturním dění v regionu apod.; postupně obsahově splynula s vlastním časopisem.

Původní poezii v Bloku publikovali především Ivan Blatný, František Halas, Jan Hanč, Josef Hiršal, Vladimír Holan, Josef Kainar, Jiří Kolář, Ludvík Kundera, František Listopad, Oldřich Mikulášek, Vítězslav Nezval, Jan Skácel, Oldřich Wenzl, Vilém Závada. V ucelených blocích byly představovány hlavní tendence mladšího českého básnictví a evropské i mimoevropské poezie. Na překladech se podíleli mj. Emanuel Frynta, Vladimír Holan, Ivan Jelínek, Jiří Kovtun, Adolf Kroupa, Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenc, Jan Vladislav, Jaroslav Závada, Vilém Závada. Studie o literatuře psali Karel Bodlák, Jan Grossman (Směry nejmladší české poezie, roč. 1946/47), Josef Hrabák, Pavel Trost, hudbě se věnovali Miroslav Barvík, Jan Racek, filmu Jaroslav Brož, Jaroslav Dresler, Vratislav Effenberger, Vítězslav Nezval, typografii a fotografii Karel Teige (mj. polemika s Maxem Billem), vývoj moderního umění u nás analyzoval Jindřich Chalupecký. K základním estetickým otázkám se vyjadřovaly objevně volené stati zahraničních osobností (Robert Desnos, Roman Ingarden, László Moholy-Nagy, Georges Sadoul).

Levicové sympatie se po únoru 1948 proměnily v podporu nového režimu, který však časopis paradoxně v létě 1949 administrativním zásahem zrušil. Ke konci své existence Blok publikoval marxisticky orientované stati Antonína Sychry (Umění jako odraz, roč. 1947/48), Georga Lukácse (Umění svobodné, nebo řízené, roč. 1948/49), ideologicky proklamativní práce sovětských teoretiků umění (na překladech se podílel mj. Milan Kundera), vedl kampaň proti tzv. buržoazní kultuře, na jeho stránkách probíhala mezinárodní anketa o vztahu společnosti a umění, část posledního svazku (pětičísla, jímž redakce s předstihem dokončila ohrožený ročník) byla věnována akci „Mládež vede Brno“, pětiletce v umění apod. I přes tyto namnoze taktické ústupky představoval Blok jako celek jeden z mála poválečných kulturních časopisů evropské úrovně.