Slovník české literatury po roce 1945

Ladislav DVOŘÁK

* 1. 12. 1920, Krásněves (u Velkého Meziříčí)

† 22. 6. 1983, Rokycany

Básník, autor literatury pro děti

Pocházel z početné rodiny vesnického kováře (předposlední z devíti sourozenců); manželka Věra roz. Batistová (*1927) je překladatelkou z francouzštiny. – Měl se vyučit strojním zámečníkem, ale po rozdílové zkoušce nastoupil ve školním roce 1937/38 do tercie reálného gymnázia ve Velkém Meziříčí; od sexty (školní rok 1940/41) zde studoval jako privatista. Maturoval roku 1943, poté byl krátce totálně nasazen v Technische Nothilfe, v srpnu téhož roku odešel do pražské továrny Avia Letňany, kde působil až do konce války; v květnu 1945 se účastnil pražského povstání. Po válce začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bohemistiku a filozofii, později srovnávací literatury. Po politických prověrkách v lednu 1949 byl ze studia vyloučen. V roce 1948 krátce působil v propagačním oddělení deníku Práce, od listopadu 1948 do ledna 1949 vykonával dvouměsíční vojenskou službu v Jindřichově Hradci. Poté byl pomocným dělníkem v Motorletu Jinonice a stavebním podniku Posista, Československé stavební závody v Praze. Od ledna 1950 byl zaměstnán jako sortimentář v pražských antikvariátech podniku Orbis, ale již roku 1951 se v rámci akce "77 tisíc" musel vrátit do továrny (ČKD Dukla Karlín) a poté až do roku 1956 pracoval jako zaškolený zámečník v závodě Rudý Letov v Praze-Letňanech. V letech 1956–1966 působil ve funkci technického úředníka v národním podniku Potrubí, poté do roku 1968 v propagaci nakladatelství Orbis. Zhruba od druhé poloviny roku 1968 pracoval jako redaktor Horizontu, nakladatelství Socialistické akademie (1968–1969), po odvolání ředitele Emanuela Mandlera podal výpověď k 1. 1. 1970. Po odchodu z Horizontu působil pravděpodobně krátce v Divadle za branou. Od roku 1970 pracoval jako asistent a odborný pracovník v Slovanské knihovně při Státní knihovně ČSR v Praze, odkud byl po podepsání Charty 77 propuštěn. V letech 1977 a 1978 pracoval jako strojírenský dělník v závodě Ergon na protetické přístroje v Praze-Dejvicích, poté krátce v Ústavu sér a očkovacích látek v Praze-Vinohradech. V letech 1978–1982 byl korektorem v deníku Mladá fronta. Zemřel na infarkt.

První básně otiskl v týdeníku Velkomeziříčsko (1939) a v Kytici (1946). Do roku 1949 přispíval do časopisů Akord, Kritický měsíčník, Vyšehrad; sazba jeho první sbírky Kterési noci, zadaná do nakladatelství Vyšehrad, byla po roce 1948 rozmetána a šest jejích básní vyšlo v roce 1952 pod shodným názvem jako soukromý tisk. Pravděpodobně se účastnil – spolu s Věrou Batistovou, Pavlem Koptou a Petrem Koptou – vydání tří čísel ilegálního strojopisného časopisu Časnost (1949). – Od roku 1956 přispíval do časopisů Červený květ, Kulturní tvorba, Literární noviny, Sešity pro mladou literaturu, Tvář (v letech 1968–1969 člen redakční rady), Zlatý máj. Básně pro děti otiskoval zvláště ve Sluníčku, kde byl do léta 1974 rovněž členem redakční rady, v Mateřídoušce a Ohníčku (některé jeho příspěvky zde v sedmdesátých letech svým jménem kryl Jan Zábrana). Posmrtně byly jeho texty publikovány v samizdatovém časopisu Obsah, v exilových časopisech Listy, Rozmluvy, Zpravodaj, po roce 1989 v časopisech Host (tematický blok 1992, č. 8), Kontexty, Kritický sborník, Literární noviny, Revolver Revue (tematický blok 1999, č. 41) ad. – Původní rukopis sbírky Idiomy (1972) později Dvořák přepracoval a rozpustil do samizdatové sbírky Hle nyní (1980). V samizdatu dále vydal knihu povídek Jak skákat panáka (1975, Edice Kvart), prozaickou knihu pro děti O pejskovi, který se hledá (1978), knihu povídek Šavle meče (1979, Edice Petlice). Posmrtně vyšel v samizdatu v úplném uspořádání soubor povídek Šavle meče (1983, Edice Expedice, obsahuje Jak skákat panáka a Šavle meče). Z iniciativy Karla Krause vyšlo v péči Jana Lopatky a manželky Věry Dvořákové třísvazkové Dílo, zahrnující svazky Básně, Prózy a Verše a prózy pro děti (1984); čtvrtý svazek, který měl zahrnout črty, fejetony a překlady, doplněné bibliografií a doslovem Jana Lopatky, již nevyšel. V samizdatové edici Janderová-Machonin vyšel výbor Prózy (1987; toto vydání bylo zařazeno též do Edice Petlice) – Dvořák je zastoupen v rukopisných a samizdatových sbornících Albertovi k šedesátinám (1950), Tempo 1 (1968), Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971), Pohledy 1 (1976), Hodina naděje (1978), K 75. narozeninám prof. dr. Václava Černého (1980), Vzpomínky a pocty. Na paměť Jana Patočky (1980) a posmrtně ve sborníku Písačky pro Dominika Tatarku (1983). – Roku 1980 sestavili Dvořákovi přátelé rukopisný sborník Ladislavu Dvořákovi k 1. prosinci 1980. – Montáž z Dvořákových básní uváděla v roce 1964 poetická kavárna Viola (Nechutnám ptákům ani lvům, scénář Jana Černá). – Ve druhé polovině šedesátých let spolupracoval Dvořák s Bedřichem Fučíkem a Jindřichem Pokorným na populární rozhlasové relaci Co to je, když se řekne. – Jeho knížka pro děti Kam chodí slunce spat obdržela Cenu Marie Majerové za rok 1963. – V některých bibliografických soupisech bývá zaměňován za slavistu Ladislava Dvořáka (*1929), autora monografie Josef Perwolf (1972).

Již od padesátých let Dvořák publikoval poezii pro děti. Do literárního povědomí však vstoupil až v roce 1958. Debut Kainův útěk, který prozaičností, věcností a arytmičností veršů negoval okázalý lyrismus budovatelské éry, obsahuje básně "spoutané minulostí", jejichž venkovské náměty evokují autorovo chudé dětství a "krajinu rodu", dále básně oživující válečné trauma a reflexe městské všednodennosti. Ve sbírce dominují motivy bolesti a stromu, jenž autorovi symbolizuje osamělost a neúhybnost před nápory života. V následné sbírce Vynášení smrti vyslovil Dvořák úsporným a vzdorným výrazem hořkost z nenaplnění života a z vlastní nicotnosti. "Melodie skřípajících zubů" zní i z básní sbírky Obrys bolesti. Málomluvný básnický subjekt v ní využívá fragmentárních dějů s existenciálním podtextem a posiluje zašifrovanost výpovědi, vztažené nyní cele k tíživé přítomnosti. Síla nalezená ve skepsi se nevytrácí ani ve sbírce Srdeň, která prozrazuje, že básník si uchovává vazbu na minulost, nepřestávaje se vracet ke svým mrtvým. – Jako prozaik debutoval 1962 knihou črt Ledňáček neodlétá, evokujících čas dětství a mládí. Knížku Nelidský kůň sestavil z prozaických etud, zachycujících podivuhodné, bizarní až iracionální stránky každodennosti. Také soubor Šavle meče charakterizuje hravá grotesknost, recese, dějová nadsázka. Vedle bizarních, místy až ireálných reflexivních ne-příběhů tu Dvořák ztvárnil i svou autobiografickou zkušenost z padesátých let, kdy "jedině hravost byla ještě s to roztočit kola, včetně nešťastného kola dějin".

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Kterési noci (BB bibliof., 1952); Kainův útěk (BB, 1958); Barunčina babička (BB pro děti, 1958); Z modré konvičky prší na Žofín (BB pro děti, 1962); Ledňáček neodlétá (PP 1962); Kam chodí slunce spat (BB pro děti, 1963); Jak si hrají tátové (BB pro děti, 1964); Vynášení smrti (BB 1965); Obrys bolesti (BB 1966); Nelidský kůň (PP 1966); Modrý brouček (sešitová pohádka, 1968); Srdeň (BB 1969); Omluvenky pro žáky poškoláky (BB pro děti, 1972); Rok a hry (leporelo, 1972); Pohádky maminky Mateřídoušky (1973); Mateřídouščiny pohádky (1974); Podzimek jde do školy (leporelo, 1974); Krik und Krack im Mäusereich (něm., PP pro děti, 1974, též angl., franc. a holand.); Kytička fintilka (BB, PP, omalovánky, 1974); Čtvero ročních radování (leporelo 1974); O rybáři a rybce (leporelo 1974); 366 lustige Geschichten für jeden Tag des Jahres (pod jm. Miloslava Žiliny, něm., PP pro děti, 1983, původně psáno česky jako Pohádky na každý den, též angl., franc., ad.); Šavle meče (PP, Purley 1986).
Výbory: Nejmenší větrný zámek (BB pro děti, 1967); Stromy (BB, též z pozůstalosti, 2004, ed. V. Dvořáková).
Souborná vydání: Kainův útěk – Vynášení smrti – Obrys bolesti – Srdeň – Hle nyní (BB 1994, Hle nyní v 1. vyd., ed. Marie Langerová); Jak hromady pobitých ptáků (PP 1998, ed. Robert Krumphanzl, obsahuje Ledňáček neodlétá; Nelidský kůň; Šavle meče a Dodatky).
Ostatní práce: Co to je, když se řekne (1968, s dalšími); Když si dítě hraje, tvoří nový svět (EE, Vsetín 1972).
Účast ve sbornících: Básnický almanach 1956 (1957); Podoby II (1969); Neschovávej se, sluníčko (1970); Hodina naděje (Toronto 1980); Poslední setkání (1991).
Překlady: Martin Kukučín: Mladá léta (1958, s Janem Vladislavem); Richard Henry Dana: Dva roky pod stěžněm (P pro ml., 1972, volně převyprávěno); Jakub Deml: Píseň vojína šílence (BB, in výbor J. D., Sen jeden svítí, 1991, ed. Jindřich Chalupecký; samostatně 1996); Jakub Deml: Zakletí slov 1, 2 (2006, ed. Marek Fikar, zde překlad německých veršů).

LITERATURA

Bibliografie: R. Krumphanzl: Život a dílo Ladislava Dvořáka, in L. D., Jak hromady pobitých ptáků (1998); V. Dvořáková: Biografická a bibliografická poznámka, in L. D., Stromy (2004).
Studie a články: jšr (J. Šnobr): L. D., ZM 1967, č. 7, příloha; J. B. (J. Brukner): L. D.: Srdeň, Listy Klubu přátel poezie 1968, srpen; B. Fučík: Outsider se směje, Kritický sborník (smz.) 1981, č. 2, též in L. D., Kainův útěk – Vynášení smrti – Obrys bolesti – Srdeň – Hle nyní (1994); J. Lopatka: O autorovi, in L. D., Šavle meče (1986); M. Uhde: Osamělost muže, který ví, Obsah 1987, červen; D. Šajtar: Básník s losem vyhnance, LD 1. 12. 1990; M. Uhde: Řádky pro Ladislava Dvořáka, Obsah 1983, březen, též in LitN 1990, č. 13; Z. Urbánek: Jak neslavit narozeniny, LitN 1990, č. 33; I. Slavík: L. D., Souvislosti 1992, č. 3; IF (I. Fic): Téma: Ladislav Dvořák, Host 1992, č. 8 (monotematické číslo, mj. zde příspěvky I. Fic, B. Fučík, Z. Urbánek); Z. Urbánek: Kdo je L. D. – Poznámky k promluvě, Obsah 1988, červen, poté pod názvem Menhiry podél cesty in Z. U., Zvláštní případy (Řím – Praha, 1993) ; J. Zizler: L. D.: Šavle meče, in Český Parnas (1993); M. Zelinský: L. D., Šavle meče, in Slovník české prózy 1945–1994 (1994); I. Slavík: L. D., básník z rozptýlené generace, MFD 5. 10. 1994; J. Flaišman: Variace na variaci jednoho tématu, in Šnykerikyk, Miroslavu Červenkovi k pětašedesátinám studenti FF UK Praha (1997); R. Krumphanzl: Integrita, Kritický sborník 1998, č. 1; Ladislav Dvořák, RR 1999, č. 41 (zde mj. příspěvky J. Opelík, I. Slavík, Z. Hejda, Z. Kožmín, E. Mandler, M. R. Křížková aj.); R. Krumphanzl: L. D., Jakub Deml (a jiní), RR 2000, č. 42; J. Suk: Čas, který si oblékáme, NK 2000, č. 49.
Recenze: Kainův útěk: A. Linke, MF 28. 9. 1958; K. Hrách, Květen 3, 1957/58, č. 12; Z. Heřman, VP 15. 11. 1958; J. Opelík, HD 1959, č. 1; V. Dostál, Kultura 1959, č. 3 * Barunčina babička: ZH (Z. Heřman), Květen 1959, č. 2 * Z modré konvičky prší na Žofín: O. Kryštofek, Práce 26. 5. 1962 * Ledňáček neodlétá: Fk (=??), LD 17. 6. 1962 * Kam chodí slunce spát: V. Frýbová, ZM 1964, č. 4 * Jak si hrají tátové: A. Hájková, Komenský 1964/1965, č. 5 * Vynášení smrti: Z. Kožmín, Plamen 1965, č. 7; R. Matys, Práce 13. 6. 1965; Z. Heřman, LitN 1965, č. 25; J. Opelík, HD 1965, č. 5 * Obrys bolesti: ab (A. Blažíčková), ZN 1. 6. 1966 (též o knize Nelidský kůň); K. Milota, Plamen 1966, č. 6; J. Opelík, LitN 1966, č. 22; J. Šimůnek, MF 25. 8. 1966; M. Vacík, RP 19. 8. 1966; M. Petříček, HD 1966, č. 8 (též o knize Nelidský kůň); V. Dostál, Práce 24. 8. 1966 (též o knize Nelidský kůň); J. Jirsa, Impuls 1966, č. 12 (též o knize Nelidský kůň) * Nelidský kůň: J. Dvořák, Plamen 1966, č. 7; or (O. Rafaj), ČK 1966, č. 9 * Nejmenší větrný zámek: Z. K. Slabý, ZM 1967, č. 3 * Modrý brouček: O. Chaloupka, ZM 1968, č. 7 * Srdeň: K. Horňák, HD 1969, č. 1 * Omluvenky pro žáky poškoláky: (B) (M. Borský), Práce 19. 1. 1973; A. Jelínek, ZM 1973, č. 2 * Jak hromady pobitých ptáků (samizdat): J. Vladislav, Obrys (Mnichov) 1983, č. 3 * Šavle meče: P. Řehoř (J. Strnad), Zpravodaj (Curych) 1987, č. 1 * Kainův útěk – Vynášení smrti – Obrys bolesti – Srdeň – Hle nyní: Z. Heřman, SvSl 1. 9. 1994; R. Matys, NK 1994, č. 33; I. Slavík, MFD 5. 10. 1994; J. Rulf, LidN 8. 10. 1994, příl. Národní 9; D. Šajtar, Alternativa 1994, č. 3; M. Trávníček, Proglas 1994, č. 10; M. Kovářík, Tvar 1995, č. 1; I. Harák, Host 1995, č. 6 * Jak hromady pobitých ptáků (soubor): A. Haman, LidN 10. 7. 1999; M. Špirit, LidN 19. 7. 1999; A. Haman, LidN 21. 7. 1999; M. Trávníček, Proglas 1999, č. 5/6; V. Píša, Tvar 1999, č. 20; I. Kotrlá, Akord 2002, č. 6 * Stromy: V. Reisinger, Tvar 2005, č. 12.
Nekrology: M. R. Křížková, Informace o Chartě 1983, č. 7, též in Listy (Řím) 1983, č. 5, Národní politika (Mnichov) 1983, č. 9/10, Studie 1984, č. 2.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945-1963

Autor hesla: Marie Mravcová (1994); Věra Brožová (2006); Michal Jareš (2015)

Aktualizace hesla: 24. 11. 2015 (jar)

Aktualizace bibliografie: 24. 11. 2015 (jar)

zpět na hlavní stranu