Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Jana ČERNÁ

* 14. 8. 1928, Praha 
† 5. 1. 1981, Praha 
 
Básnířka a prozaička
 Jejím otcem byl avantgardní architekt Jaromír Krejcar (1898–1949). Její matka, novinářka a posléze politická pracovnice Milena Jesenská (1896–1944, známá též jako přítelkyně Franze Kafky), byla v srpnu 1939 zatčena pro odbojovou činnost a později uvězněna v koncentračním táboře Ravensbrück, kde také zahynula. Černá proto dorůstala zejména pod dohledem svého dědečka, profesora zubního lékařství Jana Jesenského (1872–1947). Od 1938 navštěvovala v Praze reálné gymnázium, 1942–44 studovala na dvouleté grafické škole, 1946–47 jeden ročník konzervatoře u Františka Maxiána, poté se rozhodla pro bohémský život. Nikdy neměla trvalé zaměstnání, živila se psaním a příležitostnou prací (mj. jako uklizečka, tramvajová průvodčí, pomocnice v kuchyni). 1950 odsouzena podmínečně na půl roku z politických důvodů. Byla matkou pěti dětí. V 60. letech vězněna rok v Pardubicích pro zanedbání jejich péče. Děti byly soudně svěřeny otci nebo pěstounům. Na sklonku života žila v Raspenavě u Liberce a věnovala se umělecké keramice. Zahynula tragicky při autonehodě.
 Od 1947 psala Černá do Dneška, po 1948 se pod jménem Honza Krejcarová účastnila „podzemních“ aktivit surrealistické skupiny (Karel Teige, Vratislav Effenberger) a tzv. spořilovské surrealistické skupiny (Zbyněk Havlíček aj.), od 1950 pak i skupiny mladých literátů a výtvarníků, vyznávajících nový civilismus a totální realismus (Ivo Vodseďálek, Mikuláš Medek, Zbyněk Sekal, a zejména Egon Bondy, jehož básnické tvorbě se stala častou inspirátorkou). Publikovala v samizdatovém sborníku Židovská jména (1949, pod pseud. Sarah Silberstein a Gala Mallarmé) a v samizdatové edici Půlnoc (1950–55). Pod vlastním jménem otiskovala povídky a skici v časopisech Květy (1957), Svět v obrazech, Kulturní tvorba, Hlas revoluce a Divoké víno (1968, črty o ženách ve vězení). V 80. letech uveřejnila v samizdatu knížku Adresát MilenaJesenská (Revolver revue 2/1985 a 3/1986; pův. připraveno k vydání 1969, distribuce zakázána, tiskem až 1991), pouze v samizdatu vyšel básnický cyklus V zahrádce otce mého (Revolver Revue 1988). – V roce 1993 o ní režisérka Nadja Seelichová natočila dokumentární film Seděla ve skleníku a házela kameny sestávající z výpovědí tří jejích blízkých přátel – Egona Bondyho, Ivo Vodseďálka a Johany Kohnové.
 První, jen zčásti dochované, nonkonformní básnické a prozaické texty Jany Černé spoluutvářely poetiku poválečného literárního undergroundu. Surrealistická a civilistická inspirace v nich vyústila v negaci společenských i jazykových konvencí, v stylizované popření iluzivního pojetí lidského individua. V nonkonformním gestu autorka často volí šokující sexuální výrazivo a ztvárňuje tabuizované látky. Posmrtně uveřejněná kniha Clarissa a jiné texty shrnuje vedle titulní novely (pokusu o psychoanalytickou prózu, motivem incestu odkazující na de Sadea) také milostnou lyriku a erotický dopis-traktát adresovaný Egonu Bondymu. Pozdější, v 60. letech již knižně publikované autorčiny prózy jsou psány tradiční narativní poetikou. V knize Hrdinství je povinné se Černá připojila k pokusům o přehodnocení budovatelské prózy (Jan Procházka, Ladislav Bublík), v obrazu stavby mládeže však zdůraznila motivy absurdity a odcizení a pokusila se rehabilitovat i dosud zapovězené téma emigrace. Soubor lyrických miniatur Nebyly to moje děti... líčí drastické zážitky dětských i dospělých hrdinů z druhé světové války. V dokumentární knížce Adresát Milena Jesenská rekonstruovala Černá životní osudy a myšlenkový svět své matky.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Hrdinství je povinné (P 1964); Nebyly to moje děti... (PP 1966); Adresát Milena Jesenská (vzpomínky, 1969, distribuce zakázána; samizdat 1985/1986; tiskem 1991); Clarissa a jiné texty (BB, P 1990, pod jm. Jana Krejcarová).
Příspěvky ve sbornících: Židovská jména (pod pseudonymem Sarah Silberstein a Gala Mallarmé, samizdat 1949, tiskem 1995, ed. Martin Machovec)

LITERATURA

Studie a články: B. Hrabal: doslov, in Clarissa a jiné texty (1990); I. Vodseďálek: Dluhopis, Iniciály 1992, č. 25; Dana Braunová: Causa Jana Černá, Reflex 1995, č.25.
Recenze:Hrdinství je povinné: M. Pohorský, Večerní Praha 21. 5. 1964; rs (J. Jirsa), Kulturní tvorba 1964, č. 18; J. Lopatka, LitN 1964, č. 21; M. Petříček, Host do domu 1964, č. 5 * Nebyly to moje děti...: J. Brabec, Orientace 1966, č. 2 * Clarissa a jiné texty: V. Novotný, Mladá fronta Dnes 12. 3. 1991; M. Machovec, Tvorba 1991, č. 15; L. Marks, LitN 1991, č. 20; J. Olič, Fragment K 1991, č. 4; J. Zizler, Tvar 1991, č. 41 * Adresát Milena Jesenská: I. Zítková, Nové knihy 1991, č. 38.
Autor hesla: Vladimír Novotný (1995)
Aktualizace hesla: 31. 5. 2006 (ap)
 
zpět na hlavní stranu