Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945
 
Nakladatelská značka


Variace nakladatelské značky


Obálka Josefa Týfy





Obálka Kláry Kolářové (1999)




 H + H 

 1991 - (dosud)  
 
 Nakladatelství zaměřené na vydávání odborných monografií, příruček, učebnic a české i světové beletrie
 Vývoj názvu: Nakladatelství a vydavatelství odborné literatury H&H (1991–1993); Nakladatelství a vydavatelství H&H (1993–1998); Nakladatelství a vydavatelství H&H, s. r. o. (1998–1999); Nakladatelství H&H Vyšehradská, s. r. o. (1999).
 Nakladatelství založili v roce 1991 manželé Jiří (*1962) a Věra (*1954) Hnidákovi, od jejichž příjmení je také odvozen název nakladatelství a kteří se od počátku starají o jeho ekonomiku a provoz. Do roku 1992, kdy zde vycházely zejména učebnice a příručky, nemělo nakladatelství redakci; ta vznikla až v souvislosti s rozšířením produkce odborné literatury a později i beletrie. Hlavním redaktorem (od roku 1994 ve funkci šéfredaktora) je básník, esejista a kritik Jan Suk (*1951), v redakci dlouhodobě působí též literární historička Michaela Nondková (*1946). V letech 1996–2009 zde pracoval jako redaktor (a od roku 2001 také jako sazeč) Viktor Bezdíček (*1971). S nakladatelstvím spolupracovaly redaktorky odborné literatury Wanda Dobrovská, Soňa Hrudková, Ladislava Krčmářová, Ludmila MertlováJana Šipková, k příležitostným spolupracovníkům patřili dále např. literární historik a editor Vratislav Färber či básník a překladatel Zdeněk Lorenc. Jako technický redaktor spolupracuje s nakladatelstvím již od počátku devadesátých let Jan Boukal. – Výtvarnou podobu několika (pojmenovaných i nepojmenovaných) edičních řad vytvořil Vladimír Nárožník (1939–2002), který byl v letech 1993–2002 hlavním grafikem. K dalším výtvarným spolupracovníkům patří Iva Janatková, po roce 2000 Markéta Hlinovská Libor Beránek, který je v současnosti kmenovým grafikem nakladatelství. Na grafické úpravě a obálkách knih s nakladatelstvím dále příležitostně spolupracovali či spolupracují Petr Babák, Josef Hochman, Milan Jaroš, Karel Kales, Klára Kolářová, Pavel Novák, Richard Pergl, Dáša Pošmourná, Klára Rasochová, Jiří Staněk, Josef TýfaZdeněk Ziegler. – Redakce i firma původně sídlily v Komenského ulici č. p. 236 v Jinočanech. V roce 1993 se redakce přestěhovala do Prahy, nejprve na Národní třídu 36 a v roce 1994 do Vyšehradské ulice. Sídlo firmy zůstalo v Jinočanech. – Oproti počátku devadesátých let, kdy nakladatelství ročně vydávalo několik desítek titulů, produkce v posledních letech výrazně poklesla a činí průměrně kolem deseti titulů za rok. Do konce roku 2010 vydalo nakladatelství přibližně 440 titulů.
 

Nakladatelství se zpočátku zaměřovalo výhradně na vydávání vysokoškolských skript a dalších učebních příruček, a to obvykle v koedici s Lékařskými fakultami UK, Vysokou školou ekonomickou, Vysokou školou zemědělskou a AMU, později se Státním ústavem památkové péče, Ústavem pro etnografii a folkloristiku ČSAV, Liberálním institutem či Ústavem pro českou literaturu ČSAV. Výrazná byla též spolupráce s Filozofickou fakultou UK (mj. s anglistou Martinem Hilským či germanistou Jiřím Stromšíkem), případně se Společností Edvarda Beneše, pro kterou vydalo nakladatelství tři svazky Knižnice Společnosti Edvarda Beneše (1992–1993, 3 sv.). Ze spolupráce s Ústavem dějin střední a východní Evropy ČSAV vznikla edice Panorama dějin, která se soustředila na dějiny 20. století a vycházela ve dvou řadách (Nové pohledy, 1992–1993, 9 sv., a Historické osobnosti, 1993, 2 sv.).
Teprve s příchodem Jana Suka v roce 1992 vytvořilo nakladatelství vlastní ediční program, ve kterém se vedle učebnic a příruček začaly objevovat původní odborné publikace (mnohdy s důrazem na oblast literatury a umění) i beletrie. Nový ediční plán počítal s několika odbornými edicemi, mnohdy však nakonec zůstalo jen u jednoho či dvou titulů (mj. edice Philosophica, 1993; či Historica 1993–1994; Ars pictura, 1994; Linguistica 1994–1995). Několik jazykovědných příruček a publikací (mj. Jana Kořenského) vyšlo v edici, jež měla být původně pojmenována Bohemistica, v knihách však nebyla výslovně označena a jejich příslušnost k ediční řadě signalizovala pouze jednotná grafická úprava.
Podobný osud měly také dvě literárněvědné edice, od jejichž původního označení bylo po prvních svazcích upuštěno a které se rozvíjely jako volné řady v jednotné úpravě grafika Vladimíra Nárožníka. V „černé řadě“, původně označené Ars Poetica (od 1993, 12 sv., první dva svazky, které výslovně nesly označení edice, měly grafickou úpravu odlišnou), vyšly mj. literárněhistorické práce Michala Bauera, Daniely Hodrové, Zdeňka Hrbaty, Vladimíra Macury či Vladimíra Papouška, doplněny byly i pracemi z oborů historie (Petr Čornej, Jan Rak) a mytologie (Roger Sherman Loomis). Druhou volnou řadu tvoří knihy z původní edice Artes et litterae (1994–2006, 5 sv., 2 výslovně zahrnuty), jež se profilovala obsáhlými výbory z děl teoretiků, kritiků a historiků literatury a umění (Jindřich Chalupecký, Roman Jakobson, Vladimír Propp, René Wellek). Vedle těchto dvou volných řad vydávalo nakladatelství v 90. letech knižnici drobných monografií Profily (1993–1998, znovu od 2006, do 2009 7 sv.), kde vyšly mj. svazky věnované Arnoštu Lustigovi (Aleš Haman), Egonu Hostovskému (Vladimír Papoušek) či Milanu Kunderovi (Helena Kosková). Po osmileté přestávce byla tato řada obnovena (mj. svazkem věnovaným Ladislavu Fuksovi od Aleše Kovalčíka), ovšem v odlišné grafické podobě.
Orientaci na literární vědu potvrzovaly také další tituly, např. reprint Počátků krásné prózy novočeské Felixe Vodičky nebo první tři díly Soustavného přehledu obecných dějin literatury naší vzdělanosti od Václava Černého v edici Otakara Mališe. Několika vydanými tituly H&H připomnělo jazykovědnou i literárněvědnou tradici Pražského lingvistického kroužku (vedle zmíněných např. vzpomínky Josefa Vachka). Nakladatelství vydávalo i sborníky příspěvků ze sympozií či slovníky (mj. Encyklopedie literatury science fiction od Ondřeje Neffa a Jaroslava Olši jr.) a ujalo se též dvou svazků, které z politických důvodů nemohly vyjít koncem šedesátých let v nakladatelství Růže, kde byly edičně připraveny (Zdeněk Kalista, Jaroslav Švehla). Na konci devadesátých se v nakladatelství začaly profilovat dvě nové volné řady, přinášející příručky z oboru jazykovědy a literární vědy (např. knihy Aleše Hamana) a překlady odborných monografií z oblasti historie a kulturní historie (Johan Huizinga, Norbert Ohler aj.).
Jedinou dlouhodobou ediční řadou, která je takto explicitně pojmenována, je edice Poesis (od 1995, do roku 2009 celkem 27 sv., v číslování nesrovnalosti), zaměřená na původní i překladovou poezii. Vedle sbírek autorů v předchozím režimu proskribovaných (mj. Jiří Gold, Zdeněk Lorenc, Zdeněk Rotrekl, Miloš Vacík) zde dostávali prostor i autoři mladší (Marek Toman, Pavel Rajchman), případně i debutanti (Petr Fabian). Ze světové literatury edice přinesla překlady z polštiny, slovinštiny, případně z francouzštiny (Philippe Soupault) či němčiny (Nelly Sachsová) a několik antologií (např. bengálské nebo maďarské poezie). Mimo edici vyšly sbírky Tomáše Hudce a Jiřiny Haukové (ta ve spolupráci s Výtvarnou společností Kruh a edicí KDM). V oblasti prózy mají větší zastoupení překladové tituly; vyšly zde např. knihy Pétruse Borela, Masudži Ibuseho, Drago Jančara ad. Nakladatelství rovněž vydalo dva knižní výbory věnované české barokní próze (ed. Miloš Sládek). Esejistickou tvorbu a publicistiku zastupují eseje Františka Listopada či rozhovory a eseje Arnošta Lustiga atd. Stále významněji se na produkci H&H podílí životopisná a vzpomínková literatura, pro kterou byla roku 2000 vytvořena ediční řada Paměti (10 sv., 9 výslovně zahrnuto); v edici i mimo ni vyšly vzpomínky Jiřiny Haukové, Věroslava Mertla, Miloše Vodičky, z překladů vzpomínkové knihy Mircey Eliadeho, Viktora Klemperera, Vladimira Nabokova, Artura Rubinsteina či F. I. Šaljapina. Volná řada biografií přinesla mj. publikaci o rodině Sigmunda Freuda a životopisy I. B. Singera, Arthura Schopenhauera či Seneky.
K dlouhodobému profilu nakladatelství patří oblast muzikologická; v prvních letech své existence H&H vydávalo také hudebniny. V rámci volné muzikologické řady (původně edice Musica, 13 sv., 2 výslovně zahrnuty) vyšlo několik personálních monografií (George Gershwina, Gustava Mahlera, J. J. Ryby, Jana Rychlíka aj.) a dále např. publikace mapující historii židovské hudby Klezmerů. Ostatním oblastem umění se věnují jednotlivé počiny, např. kniha o experimentálním Bílém divadle či výbory z textů o výtvarném umění od Gustava Erharta nebo Josefa Kroutvora. Jedním z posledních pokusů o rozšíření vydavatelské škály byla kunsthistorická edice Kontinuum (2002–2009, 3 sv.), vznikající ve spolupráci s Národní galerií v české a anglické mutaci. Autory prvních dvou svazků byli Milan Knížák a Tomáš Vlček, jako třetí svazek vyšel v odlišné grafické úpravě soubor studií orientalisty Lubora Hájka (ed. Ladislav Kesner).
K příležitostnému výtvarnému či fotografickému doprovodu publikací H&H redakce využívala reprodukce děl Václava Boštíka, Josefa Istlera, Oty Janečka, Jiřího Koláře, Aloise Nožičky, Petry Růžičkové, Jaroslava Šerých, Adrieny Šimotové, Toyen aj. Autory ilustrací byli Miroslava Hrdinová, Ellen Jilemnická, Jaroslav Kovář, Alžběta Skálová, Jan Šafránek aj.

 V době, kdy se nakladatelství soustředilo především na vydávání skript, mělo několik svých prodejen přímo na vysokých školách (v Praze, Jindřichově Hradci a Hradci Králové) a vzhledem k orientaci na lékařskou literaturu také v několika nemocnicích (např. v Praze-Motole či pražské Thomayerově nemocnici), vlastní knihkupectví mělo rovněž v Lounech. V současnosti nakladatelství provozuje vlastní knihkupectví a literární kavárnu, které sdílejí pražské sídlo redakce.
 
 Ediční řady

Gymnasion (1992); Knižnice Společnosti Edvarda Beneše (1992–1993); Panorama dějin, řada Nové pohledy (1992–1993); Panorama dějin, řada Historické osobnosti (1993); Philosophica (1993); Historica (1993–1994); Knižnice praktického lékaře (1993–1998); Profily (1993–1998, od 2006); Musica (od 1993); Ars poetica (od 1993); Ars pictura (1994); Linguistica (1994–1995); Artes et litterae (1994–2006); Poesis (od 1995); Paměti (od 2000); Biografie (2002); Kontinuum (2002–2009).

 Členové řídících a poradních orgánů: 

Šéfredaktoři: Jan Suk (1994–dosud).

 Výtvarní spolupracovníci: 
Typografie a obálky
: Vladimír Nárožník; Iva Janatková; Markéta Hlinovská; Libor Beránek.
 Technické informace: Do konce roku 2010 přibližně 440 titulů. Nakladatelství nejčastěji tisklo či tiskne v tiskárnách: Tiskárna Tobola, Praha; Kontrs, Praha; Tiskárny Vimperk; družstvo Ekon, Jihlava. V posledních letech některé tituly nakladatelství tiskne svépomocí. U některých titulů uváděna také sazba: Beda, Praha; MU typografické studio (= studio Michala Uhdeho); Iva Janatková; Viktor Bezdíček. Náklad obvykle neuváděn; ze začátku se pohyboval kolem 2000–5000, v současnosti 200–1000 výtisků.

LITERATURA

Rozhovory: V. Hnidáková, J. Suk: Jak vydávat studijní a odbornou literaturu. Nakladatelství H&H (připr. A. Halada), Tvar 1992, č. 46; J. Suk: Jak vydávat odbornou literaturu (připr. J. Peňás), LD 5. 3. 1993; V. Hnidáková, J. Suk: Nakladatel a Parkinson. V odborné literatuře jsou nepopsaná místa (připr. M. Nyklová), NK 1993, č. 39; V. Hnidáková: Úspěšná nakladatelka (připr. S. Jarolímková), SvSl 29. 9. 1995, příl. Slovo na víkend; J. Suk: Kdybych nebyl literátem, chtěl bych být hudebníkem (připr. R. Kopáč), Uni 2002, č. 12.

Související odkazy

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Stránky nakladatelství
J. Halada: Encyklopedie českých nakladatelství 1949–2006
  Autor hesla: Veronika Košnarová (2010)
  Aktualizace textu hesla: 29. 10. 2010 (vk)
  Aktualizace bibliografie: 29. 10. 2010 (vk)
zpět na hlavní stranu