ESTETIKA 

Časopis je zaměřen především na obecné otázky estetiky a umění, na vztahy filozofie a umění a teoretické problémy jednotlivých uměnovědných oborů. Příspěvky byly zpočátku členěny do rubrik Studie a stati, Diskuse, Dokumenty, Recenze, Informace a glosy, Bibliografie (zde byly publikovány soupisy domácích knižních i časopiseckých estetických prací a překladů, popřípadě anotace článků z podobně zaměřených časopisů zahraničních). V 70. letech se ustálilo členění na studie a recenze. Dokumenty (starší estetické práce a náčrty) se začaly znovu častěji objevovat od 90. let. Od počátku měla Estetika charakter česko-slovenského uměnovědného listu; ze slovenských autorů zaměřených na literaturu se zde nejčastěji objevovali František Koli, František Miko, Ľubomír Plesník, Anton Popovič a Peter Zajac (poslední dva uveřejnili mj. společnou studii Niektoré aspekty systematiky literárnovednej disciplíny – 1978). Publikovány byly také překlady zahraničních autorů, metodologicky spřízněných s koncepcí časopisu (Michal Głowiński). Metodologickým východiskem odborných příspěvků byl v 60. letech – především v článcích věnovaných problematice literatury – strukturalismus: přispěvatelé se vraceli ke stěžejním pojmům Mukařovského estetické teorie (Oleg Sus: Příspěvek ke strukturní teorii estetické normy – 1966), všímali si sovětského strukturalismu (Jindřich Pinkava: Současný sovětský strukturalismus – 1968), usilovali o syntézu strukturalistické a marxistické estetické teorie. Ve skrytější podobě tato tendence pokračovala i v 70. letech. Tehdy sice list přistoupil ke kritice takových snah a zaměřoval se na revizi základních strukturalistických axiomů (Sáva Šabouk: K staronovým aspektům strukturalismu – 1974, Současná teorie umění a její perspektivy – 1978), přesto však bylo strukturalistické a také sémiologické východisko uměnovědných studií zřejmé především u slovenských badatelů Františka Mika, Antona Popoviče, ale také např. u Zdeňka Mathausera. Tehdejší politická situace však ovlivnila jak obsah článků, tak samozřejmě i okruh přispěvatelů. Opět se začaly objevovat příspěvky věnované socialistickému realismu, marxistické estetice, ideologickým souvislostem fungování umění (Miloslav Brůžek). Především v 70. letech byla „ideologičnost“ příspěvků upřednostňována před odbornými kvalitami. Nenápadně a postupně byla cesta k odborným hlediskům koncepce listu nastoupena v 80. letech, k zásadní změně orientace Estetiky došlo ovšem až po roce 1989. V 90. letech začínají mít příspěvky interdisciplinární charakter, své místo v časopise nachází kulturní historie a články k dějinám estetiky (Oliver Bakoš, Tomáš Hlobil, Helena Lorenzová), roste počet zahraničních přispěvovatelů. Vrací se též tradice monotematických čísel z druhé poloviny 60. let (např. č. 1/1966 bylo věnováno surrealismu, č. 4/1966 estetice a axiologii, dvojčíslo 3–4/1996 biedermeieru, trojčíslo 1–3/1999 kultuře českých enkláv ve světě, trojčíslo 2–4/2002 zastřešilo sborník převážně literárněhistorických studií Střety národních a univerzálních modelů v české kultuře 1800–1918). Některé studie v Estetice byly tištěny v cizích jazycích (po roce 1989 zvláště v angličtině či němčině), větší stati byly opatřeny cizojazyčným resumé.
Obecně estetické studie věnované nejčastěji problémům umělecké funkce, hodnotám a hodnocení umění, jeho kritériím, otázkám umělecké normy a sociálním souvislostem umění psali v šedesátých letech např. Miloš Jůzl, Ivo Osolsobě (Ostenze jako mezní případ lidského sdělování a její význam pro umění – 1967), Oleg Sus (K předpokladům vzniku české strukturalistické sémantiky a sémiologie – 1964) či Jaroslav Volek; v osmdesátých letech přispěl významnými studiemi Zdeněk Mathauser (Čtverec umělecké specifičnosti – 1980, Symbol v životě a symbol v umění – 1982), koncem desetiletí též Růžena Grebeníčková (O některých motivech u Waltra Benjamina – 1989), Aleš Haman (Estetická zkušenost a recepce uměleckého díla – 1988) a Milan Jankovič (Estetická funkce a dynamika významového sjednocení – 1989), po roce 1989 až do současnosti zaměřili své úvahy k povaze uměleckého díla Michal Ajvaz, Mojmír Grygar, Květoslav Chvatík (Artefakt a estetický objekt – 1992), Tomáš Kulka, Vlastimil Zuska aj. S muzikologickými příspěvky přicházeli Jiří Bajer, Josef Bek, Miroslav K. Černý, Jiří Fukač, Jaroslav Jiránek, Ivan Poledňák, Antonín Sychra. Teatrologicky zaměřené stati psali Zdeněk Hořínek (Možnosti divadelní montáže – 1984), Zdeněk Janči, Jan Kopecký, výtvarnému umění se věnovali Luboš Hlaváček (vedle toho i studie Výtvarné složky Vančurova díla – 1976, Myslící oko Karla Čapka, Výtvarnost Čapkovy slovesnosti, Masarykova estetika – vše 1990), Josef Hlaváček či Dušan Šindelář. Hraniční souvislosti umění a vědy, kybernetiky a počítačových systémů zkoumal Miroslav Klivar, psychologických aspektů umění si všímali mj. Vladimír Borecký, Milan Exner (několik studií o archetypu v umění), Jiří Kulka. Studie z pomezí filozofie a estetiky uveřejnili Jaroslav Kříž, Antonín Mokrejš aj., z pozůstalosti byly otištěny stati Jana Patočky. Vztahu přírody a estetiky se věnoval Karel Stibral.
Od konce 80. let se rozšiřuje metodologická otevřenost, což se projevuje i publikováním překladů studií světových autorů starších i současných (Alexandr Gottlieb Baumgarten, Walter Benjamin, Bernard Bolzano, Jacques Derrida, Sőren Kierkegaard, Émmanuel Lévinas, Otto Neumaier, Stephen C. Pepper aj.). Myšlenky zahraničních myslitelů byly také zprostředkovány v četných úvahách českých a slovenských autorů. Sporadicky se objevovaly příspěvky k estetice Dálného východu.
Významné studie týkající se estetiky literárních děl v Estetice předlistopadového období otiskovali Milan Blahynka, Květoslav Chvatík (Poetismus – 1965, Problém stylu z hlediska obecné teorie umění – 1977), František Kautman, Zdeněk Kožmín (Styl a tvůrčí metoda – 1964), Václav Kubín, Vladimír Mikeš, Jan Mukařovský, Zdeněk Pešat (Devětsil a proměny poezie dvacátých let – 1987), Bronislav Pražan s Olegem Susem (Teorie slova jakožto energetického pole v díle Věry Linhartové – 1970), Miroslav Procházka (Dvě teorie literární historie. Pražská škola a tzv. Bachtinova skupina – 1984). V devadesátých letech a po roce 2000 zde publikovali např. Miroslav Červenka (Dynamika významového sjednocení díla a spojitost textu – 1990; Sebeoslovení v lyrice – 1991), Lubomír Doležel (Fikční světy: hustota, mezery a vyvozování – 1999), Milan Exner, Mojmír Grygar (O sémiotickém pojetí alegorie v Labyrintu světa a ráji srdce – 1994), Tomáš Hlobil, Daniela Hodrová (Román jako otevřené dílo – 1989, Postava-definice a postava-hypotéza – 1991), Mojmír Otruba (Vězeň a vězení ve 2. zpěvu Máchova Máje – 1992), Vladimír Papoušek (studie o tvorbě českých exulantů v Americe a existenciálních fenoménech v literatuře), Vladimír Svatoň (Teorie románu a historická poetika – 1990), Jiří Trávníček, Dalibor Tureček (studie o biedermeieru a obrozenské literatuře) aj. Vzájemné souvislosti estetiky a jazyka uměleckých textů zkoumali Jiří Homoláč, Alena Macurová, Alexandr Stich (Kvapilova Rusalka jako jazykový, slohový a literární problém – 1992). Literatuře 19. století se věnovaly Lenka Kusáková a Zuzana Urválková. Komparativní charakter měly texty Vladimíra Svatoně.
Zásadní změnou začala Estetika procházet po úmrtí dlouholeté šéfredaktorky Heleny Lorenzové. Pod vedením nového šéfredaktora Tomáše Hlobila se proměnila v cizojazyčné (anglicko-německé) periodikum, v němž – jak napovídá nový podtitul časopisu (The Central European Journal of Aesthetics) – kromě českých autorů (Ondřej Dadejík, Tomáš Hlobil, Martin Kaplický, Jan Staněk, Vlastimil Zuska aj.) publikují zejména autoři z dalších zemí Visegradské čtyřky (Slovenska, Maďarska a Polska) a dalších států spřízněných se střední Evropou. Časopis je vnitřně členěn na rubriky Articles, blok Aestethics in Central Europe (rubriky Archive Documents and Articles a News) a Reviews.