Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 ANALOGON  

 1969 - 1969; 1990 - (dosud)  
 
 Revue s podtitulem Surrealismus – psychoanalysa – strukturalismus vyšla poprvé 1969 v nakladatelství Československý spisovatel (původně uvažovaný název Aura). Po více než dvacetileté přestávce revue od č. 2 (s podtitulem rozšířeným o slova antropologie – příčné vědy) znovu začalo vydávat nakladatelství Lidové noviny. Od č. 10 je vydavatelem Sdružení Analogonu ve spolupráci s nakladatelstvím Kozoroh (u č. 10 též s nakladatelstvím Paseka, u č. 17-19 s časopisem Audio-video revue), od č. 20/21 se Sdružení Analogonu spojilo s typografickým studiem Ateliér Šupina, od č. 44/45 vydává časopis opět jen Sdružení Analogonu; na financování se podílejí veřejné i soukromé instituce. První sešit redigoval Vratislav Effenberger, v redakčním okruhu figurovali Jiří Brabec, Zbyněk Havlíček, Květoslav Chvatík, Robert Kalivoda, Bohuslav Kováč, Albert Marenčin, Juraj Mojžíš, Jan Řezáč, Oleg Sus, Josef Zumr, tedy vedle surrealistů i marxisté a strukturalisté, což naznačovalo neortodoxní, rozdílným názorům otevřené pojetí listu (na přípravě čísla se podíleli i Stanislav Dvorský Petr Král). Po obnovení dominuje v Analogonu třetí, post-effenbergerovská generace surrealistů, obsahová i personální kontinuita je však zřetelná. Šéfredaktorem byl od 1990 Jiří Koubek, po roztržce mezi ním a redakční radou je od 1994 v této funkci František Dryje; na redakční práci se podílejí mj. Jakub Effenberger, Alena Nádvorníková, Ivo Purš, Tomáš Kybal (v č. 10 uveden jako výkonný redaktor), Bruno Solařík, Roman Telerovský. Předsedou redakční rady je Jan Švankmajer. Grafickou podobu časopisu, jež je v řadě ohledů respektována dodnes, vytvořil v 1. čísle Roman Erben. Ohlašovanou čtvrtletní periodicitu redakce nikdy nedodržela.
 

Analogon se hlásí k pojetí surrealismu jako filozofického názoru zaměřeného k všestrannému průzkumu funkcí a možností lidské imaginace („konkrétní iracionality“). Klade důraz na sepětí mezi vědou a uměním, spolu s ukázkami slovesné a výtvarné tvorby otiskuje psychoanalytické a antropologické sondy i příspěvky o otázkách etiky, estetiky, komunikace nebo civilizačního rozvoje. Zdůrazňuje fakt duchovní krize moderní společnosti a proti neokonzervativnímu a postmodernistickému odvržení avantgardních východisek staví potřebu jejich kritického přehodnocení. Přináší také dokumenty, mapuje historii mezinárodního i českého hnutí (Jean-Louis Bédouin: Dvacet let surrealismu, č. 1-8, 15, František Dryje: Dějiny neosamocenosti, č. 41/42; manifesty Pražská platforma a Dvacet let od Pražské platformy – 3; připomenutí názorového okruhu Auroboros – 12, apod.) a odkaz jeho významných představitelů či předchůdců (profil markýze de Sade – č. 2; Gerard Legrand: André Breton ve své době – č. 8-12; práce Josefa Váchala); připomíná i tvorbu spřízněných – třeba i konfrontačně spřízněných – autorů (např. Vysoká hra, meziválečná „konkurenční“ skupina Bretonovy Surrealistické skupiny, byla představena ve studiích Anny PravdovéBertranda Schmitta, č. 37 a 38/39). Internacionální povaha surrealistického hnutí je potvrzena častými odkazy na díla klíčových osobností (např. Louis Aragon, Antonin Artaud, Georges Bataille, Salvador Dalí, Sigmund Freud, Alfred Jarry, Carl Gustav Jung, Benjamin Péret, Philippe Soupault a zejména André Breton), četnými překlady (nejen surrealistických autorů) beletrie i studií, zvláště z francouzštiny (René Alleau, Jean Boudrillard, Vincent Bounoure, Roger Caillois, Aurélien Dauguet, Guy Debord, Gilles Deleuze, Jacques Lacan, Claude Lévi-Strauss, Joyce Mansourová, Henri Michaux aj.), soustavnou spoluprací s pařížskou surrealistickou skupinou i účastí Slováků na tvorbě časopisu.
Každé z obsáhlých čísel má tematickou dominantu, jež vtiskuje časopisu podobu spíše tematického sborníku: 1. Krize vědomí, 2. Tvorba jako rozvinutí protestu, 3. Interpretace jako tvůrčí činnost, 4. Proměny erotismu, 5. Mezi trhem a svobodou ducha, 6. Na cesty her, 7. Mýtus & utopie, 8. Psychický automatismus a vědomá intervence, 9. Pohledem psychoanalýzy, 10. Hermetismus - jazyk tradice, 11. Humor a imaginace, 12. Žena v množném čísle, 13. Jiné světy, 14. Obraz člověka - proměny, varianty, 15. Fantom svobody, 16. Sen, vize a skutečnost, 17. Tvorba a morálka, 18. Praha skrz prsty, 19. Mentální morfologie, 20/21. Démon analogie, 22. Theatrum mundi, 23. Zahrada bolesti, 24. Náhoda a chaos, 25. Svatokrádež, 26/27. Realita a iluze, 28. Strach, 29. Moc obrazu, 30. Tradice a revolta. 31. Podvraty, 32. Sféra snu, 33. Portrét nepřítele, 34/ 35. Jazyk a komunikace / Mikuláš Medek, 36. Mystifikace a demystifikace, 37. Obraznost banality, 38/39. Senzace smyslů, 40. Lež, demagogie, manipulace, 41/42. Z dějin československého surrealismu 1968–1989, 43. Násilí, agrese, agresivita, 44/45. Genius loci – imaginace prostoru, 46. Eva v množném čísle, 47. Konec civilizace?, 48/49. Rituál, maska... skupina, 50/51. Nonsens, absurdita – blbost, banalita, 52/53. Film a imaginace & Černá a bílá jezera, 54. Fetišismus, 55/56. Mezi avantgardou a postmodernou...?, 57. Strašlivý přírodopis, 58/59. Smrt.
Jednotlivá témata (z nichž některá vycházejí ze stejnojmenných výstav, např. Černá a bílá jezera, Svět je strašlivý přírodopis) pojednává Analogon zpravidla diskusním a interdisciplinárním způsobem, klade vedle sebe texty z různých období, otiskuje výsledky „interpretačních her“ a kolektivních projektů, občas na dané téma také iniciuje ankety. Ze starší surrealistické tvorby tiskne nejsoustavněji práce Vratislava Effenbergera; profilové bloky příspěvků věnoval osobnostem Karola Barona, Bohuslava Brouka, Zbyňka Havlíčka, Karla Hynka, Záviše Kalandry, Roberta Kalivody, Mikuláše Medka, Emily Medkové, Karla Šebka, Ludvíka Švába, Evy Švankmajerové, Karla Teiga, Voskovce Wericha. Analogon ovšem tiskne především také současnou tvorbu, statě a úvahy zde publikovali či publikují Vladimír Borecký, Václav Cílek, František Dryje, Stanislav Dvorský, Josef Fulka, Ivan Horáček, Zdeněk Justoň, Jiří Kocourek, Stanislav Komárek, Petr Král, Zdeněk Kratochvíl, Milan Nakonečný, Jiří Pechar, Bertrand Schmitt, Bruno Solařík, Martin Stejskal, Jan Stern, Ludvík Šváb, Roman Telerovský, František Vodák, Alena Vodáková aj.; básně a imaginativní texty mj. Svatava Antošová, Roman Erben, Ladislav Fanta, Zdena Holubová-Tominová, Josef Janda, Ladislav Novák, Pavel Řezníček, ze Slovenska Ivan Mojík. Řada autorů publikuje v časopisu jak teoretické příspěvky, tak i ukázky vlastní výtvarné a slovesné tvorby (Jakub Effenberger, Jan Gabriel, Andrew Lass, Alena Nádvorníková, Milan Nápravník, Ivo Purš, Ladislav Šerý, Jan Švankmajer, Eva Švankmajerová, Albert Marenčin). Zvláště v pozdějších číslech se uplatňuje i nejmladší vlna českých surrealistů, např. skupina A.I.V. (Blažej Ingr, David Jařab, Bruno Solařík), ale představují se v nich zahraniční surrealistické skupiny i sdružení surrealismu blízká (česká skupina Regula Pragensis vydávající časopis Lázeňský host). Příznačně vzhledem k dlouhodobému zájmu surrealistů o tzv. primitivní a naivní umění (umění dětí, bláznů, přírodních národů) přináší revue i literární a výtvarné ukázky z této tvorby (č. 13, 34/35, 48/49). Drobné zprávy, archivní materiály, recenze knih i výstav, úvodní proslovy k vernisážím, polemiky a odpovědi, otevřené dopisy apod. jsou otiskovány v rubrice Časovosti. Připravované či právě vycházející knihy, vážící se nějakým způsobem k surrealistickému hnutí, jsou představovány úryvky z chystaného překladu, často i s doprovodným komentářem. V příloze, nepravidelně v obsahu označované jako Kulér a tištěné na jiném druhu papíru, je publikována beletristická tvorba i eseje a odborné texty; na pokračování zde např. vycházela anglická Anthology of Czech and Slovak Surrealism I-VIII (v č. 37-44/45, 50/51). Tvář časopisu komplementárně dotváří bohatý výtvarný doprovod představující minulou i současnou tvorbu zahraničních i českých surrealistů.

 

Analogon je viditelným vrcholkem ledovce surrealistického hnutí, které mělo v poválečném Československu po dlouhá desetiletí ráz činnosti širší veřejnosti neznámé. V tomto smyslu časopis navazuje i na ineditní sborníky, které na počátku 50. let vydal surrealistický okruh kolem Vratislava Effenbergera. V roce 1951 bylo takto připraveno 9 svazků sborníku Znamení zvěrokruhu, v roce 1953 pak sborníky Objekt 1 a Objekt 2. Jejich autorské zázemí tvořili hlavně výtvarníci (Libor Fára, Josef Istler, Jan Kotík, Mikuláš Medek, Emila Medková-Tláskalová, Václav Tikal), z básníků se jich zúčastnil Karel Hynek, literárními texty přispěl i Vratislav Effenberger. Kromě ukázek z výtvarné a básnické tvorby byly ve sbornících uveřejněny i odpovědi na anketní otázky o surrealismu, záznamy kolektivních imaginativních her a bibliografické soupisy.
Od roku 1994 vydává Sdružení Analogonu také Edici Analogon, již řídí František Dryje a Bruno Solařík a jež vydává básnické, prozaické a esejistické texty členů Skupiny českých a slovenských surrealistů. Doposud čítá Edice Analogon 17 svazků.
Od roku 1998 připravuje František Dryje s Brunem Solaříkem a Davidem Jařabem sérii divadelních revue s názvem Večery Analogonu, nejprve v Dejvickém divadle v Praze a od roku 2002 v Divadle Komedie v Praze. Na těchto komponovaných večerech divadelních skečů, scénického čtení a filmových projekcí jsou zároveň představována nová čísla revue Analogon.

 
Periodicita: Obvykle 3 čísla ročně. Číslování ročníků nepřehledné, několikrát se vrací k počátku; kontinuální číslování sešitů, celkem 59 č.: I (1 č., červen 1969), II (2 č., 1990, 2-3), III (3 č., 1991, 4-6), IV (3 č., 1992, 7-9); 1993 (1 č., 10), 1994 (2 č., 11-12), 1995 (3 č., 13-15), 1996 (3 č., 16-18), 1997 (3 č., 19-20/21), 1998 (3 č., 22-24), 1999 (3 č., 25-26/27), 2000 (3 č., 28-30) , 2001 (3 č., 31/32-33), 2002 (3 č., 34/35-36), 2003 (3 č., 37-38/39), 2004 (3 č., 40-41/42), 2005 (3 č., 43-44/45), 2006 (4 č., 46-48/49), 2007 (4 č., 50/51-52/53), 2008 (3 č., 54-55/56), 2009 (3 č., 57-58/59).
Podtituly: Surrealismus – psychoanalysa – strukturalismus (1969), Surrealismus – psychoanalysa – strukturalismus – antropologie –příčné vědy (od 1990), Surrealismus – psychoanalysa – antropologie – příčné vědy (od č. 16/1996), Surrealismus – psychoanalýza – antropologie – příčné vědy (od č. 18/1996).
Členové redakční rady: Redakční okruh (od 1990 rada): J. Brabec (od 1969), F. Dryje (od 1990), S. Dvorský (1990–91), Z. Havlíček (1969), I. Horáček (od 1991), K. Chvatík (1969), J. Janda (od 1997), R. Kalivoda (1969), J. Kocourek (1991–92), B. Kováč (1969–95), A. Lass (od 1992), A. Marenčin (od 1969), J. Mojžíš (1969), M. Nápravník (1990–92), A. Nádvorníková (2000–2008), J. Pechar (od 1990), J. Řezáč (1969–2009), B. Schmitt (od 1998), M. Stejskal (od 1990), O. Sus (1969), L. Šváb (1990–97), J. Švankmajer (od 1990, předseda), R. Telerovský (od 2004), F. Vodák (od 1994), V. Zadrobílek (od 1990), J. Zumr (od 1969).
Technické informace: A4; většinou 96 str. (ale též 64 nebo 144 str., dvojčísla až 164 str.) + 16–40 str. přílohy na barevně odlišném papíru + 8-16 str. reprodukcí na křídovém papíru; paginace přetržitá; do roku 2002 francouzské, zřídka anglické překlady vybraných textů (Textes choisis / Selected text).
Grafická úprava a výtvarný doprovod: Reprodukce výtvarných děl, kresby, fotografie, zvl. z okruhu surrealismu doma i v zahraničí (K. Baron, A. Breton, S. Dalí, J. Effenberger, V. Effenberger, R. Erben, L. Fára, J. Gabriel, B. Howe, J. Istler, J. Janda, J. Kohout, R. Magritte, Man Ray, A. Marenčin, M. Medek, E. Medková, A. Nádvorníková, E. Ovčáček, F. Picabia, P. Picasso, K. Piňosová, B. Solařík, M. Stejskal, P. Surma, J. Štyrský, J. Švankmajer, E. Švankmajerová, K. Teige, R. Telerovský, V. Tikal, Toyen, F. Vodák aj.); grafická úprava a redakce obrazové části M. Stejskal (č. 1 R. Erben), od č. 16 J. Effenberger.

LITERATURA

Články: Jedno rozhodnutí..., Analogon 1990, č. 2; I. Purš: Osudy poválečného československého surrealismu, Iniciály 1990, č. 5-6; Prohlášení redakční rady časopisu Analogon, LitN 1993, č. 14; D. Prudký: Nastane spor o ochrannou značku?, MFD 21. 4. 1993; J. Koubek: Konec Analogonu aneb Dezinterpretace jako životní postoj?, LitN 1993, č. 30; S. Dvorský, P. Král: Ke sporům o Analogon, LitN 1993, č. 22; F. Dryje, M. Stejskal, J. Švankmajer: Dezinterpretace jako tvůrčí čin?, LitN 1993, č. 25; S. Dvorský, P. Král: Ještě k Analogonu, LitN 1993, č. 30; Red. rada: Revue Analogon, Analogon 1993, č. 10; B. Hoffmann: Surrealismus znovu či stále na scéně aneb Analogon, ČJL 44, 1993/94, č. 1/2; L. Sedláková: Třikrát kulturní periodika: hermetismus a poslání poezie, Denní Telegraf 24. 3. 1994; P. Šrut: Český surrealismus nikdy nespí. Vlajkonošem bretonovského vidění světa je u nás revue Analogon a její knižní edice, LidN 29. 4. 1995, příl. Nedělní LN – Národní 9, č. 17; I. Mojík: Paberky o Analogone, Slovenské listy 1995, č. 11, příl. Elán, č. 3; I. Mojík: Z českej surrealistickej scény, Romboid 1998, č. 5.
Rozhovory: V. Effenberger: Tam, kde imaginace je královnou schopností (připravila /jar/ = J. Kratochvílová), LidD 9. 1. 1969; V. Effenberger: Imaginace v umění a životě (připravila D. Kozlová), Práce 15. 8. 1969; F. Dryje, Jan Švankamajer, E. Švankmajerová, L. Šváb (připravil J. Hůla): Nadrealisté a realita, MFD 3. 7. 1993; F. Dryje: Surrealismus je objav – nie reprodukcia, je tvorba – nie škola (připravil I. Mojík), Romboid 1998, č. 5.; F. Dryje: Revue Analogon představuje kontinuitu otevřeného myšlení (připravil I. Purš); Hospodářské noviny 12. 3. 1999, příl. HN na víkend, č. 10; F. Dryje: Otázky, které surrealismus otevíral, se kladou stále znovu (připravil R. Kopáč), Uni 2002, č. 4.
K jednotlivým číslům: V. Zykmund, Estetika 1969, č. 4 (o č. 1); J. Vojvodík, Národní politika (Mnichov) 1991, č. 3, příl. Zvon (o č. 2); M. Machovec, LitN 1991, č. 18 (o č. 1, 2 a 3); dry, PRO 1994, č. 17 (o č. 10); řez (= P. Řezníček), LidN 5. 5. 1997 (o č. 18); (hn), NK 1998, č. 12 (o č. 20/21); nej (=J. Nejedlý), NK 2000, č. 7 (o č. 26/27); nej (= J. Nejedlý), NK 2000, č. 30 (o č. 28); J. Šofar, Tvar 2001, č. 2 (o č. 29); nej (= J. Nejedlý), NK 2001, č. 13 (o č. 30); rak (= R. Kopáč), Uni 2002, č. 3 (o č. 33); rak (= R. Kopáč), Uni 2002, č. 7 (o č. 34/35); P. Hlavatý, Konec konců 2005, č. 2 (o č. 40); J. Nejedlý, LidN 9. 4. 2005 (o č. 41/42); -kt- (= K. Turek), A2 2006, č. 6 ( o č. 44/45); -kt- (=K. Turek), A2 2006, č. 28 (o č. 46); P. Mecner, A2 2008, č. 18 (o č. 52/53); O. Sýkora, A2 2009, č. 18 (o č. 57); van (= I. Kulhánek), LitN 2009, č. 49 (o č. 58/59).
Autor hesla: Richard Svoboda (2000); Veronika Košnarová (2010)
Aktualizace hesla: 29. 1. 2010 (vk)
zpět na hlavní stranu