Slovník české literatury po roce 1945
Karel ŠEBEK
* 3. 4. 1941, Jilemnice
Básník
Narozen jako Karel Štětka, otec později změnil rodové jméno na Šebek. Jeho strýcem byl spisovatel Jaroslav Havlíček. Po maturitě na jedenáctiletce ve Vrchlabí vystřídal Šebek řadu zaměstnání, mj. byl 1958–1959 sanitářem v psychiatrickém ústavu v Dobřanech, kde pracoval také jeho bratranec Zbyněk Havlíček, který inicioval Šebkův příklon k poezii. V roce 1959 se Šebek spolu s pacientem dobřanské léčebny pokusil o ilegální přechod hranice. Z obav před následky odhalení se pokusil o sebevraždu a byl v Dobřanech internován jako pacient. Na počátku 60. let z léčebny odešel a vystřídal řadu zaměstnání (mj. v lese, na stavbě mládeže, v knihkupectví, v automobilce). 1961 se seznámil prostřednictvím svého bratrance a
Vratislava Effenbergra s okruhem pražské
Surrealistické skupiny. 1963 se setkal a spolupracoval s Petrem Králem a Prokopem Voskovcem. 1967 bydlel v ateliéru Aleše Krejči a krátce pracoval jako listonoš, poté se opět vrátil do dobřanské léčebny. Po experimentech s LSD (též v rámci terapie) se s další nemocí, diagnostikovanou jako úzkostná toxická psychóza léčil v různých psychiatrických léčebnách (Sadská, Kosmonosy, Bohnice, Dobřany). Mnohokrát se pokusil o sebevraždu. Po smrti rodičů na začátku 80. let byl odkázán na pobyt v léčebnách a pomoc přátel. V 90. letech se zprvu v rámci arteterapie věnoval psaní poezie spolu s dobřanskou lékařkou MUDr. Evou Válkovou (seznámil je arteterapeut Ferdinand Kukal), později se tato autorská kooperace stala svobodným tvůrčím rozhodnutím.
Debutoval 1967 básní Rozmluva v
Orientaci. Od 1974 let byly jeho verše pravidelně publikovány ve strojopisném časopise
Pavla Řezníčka
Doutník. Po 1989 byla Šebkova tvorba uveřejněna v periodikách
Analogon,
Host,
Iniciály,
Intervence,
Literární noviny,
Revolver Revue, Slovenské pohľady, Fragment K (oba Bratislava),
Tvar (1994, v příloze Tvary sbírka Probuď se anděli, peklo spí /zde/, 1995 tamtéž sbírka Ani hlt motýla napsaná s
Evou Válkovou /zde/) a
Vokno; jeho příspěvky otikly i revue Jazz (Los Angeles 1984), Melog (1978 zde sbírka Rien & autres textes, ed.
Petr Král), La Créceille Noire, Camouflag (vše Paříž, v redakci francouzského básníka Jimmi Gladiatora), Phases (Paříž), Filtré (Praha 1991) a Literatura na świecie (Varšava). V samizdatové edici Aeiroboros vydal sbírku Ruce vzhůru (1982), je zastupen v samizdatové antologii Básníci a samotáři (1984, eds. Ondřej Fibich a Jiří Brixi). Ze svých básní a textů připravil rukopisné soubory Rozmluva (1964), Místnost jako realizace textu (1965), Třikrát Jilemnice (1965, část otištěna ve sborníku Surrealistické východisko 1938–1968), Text na Šebka (1968), Brambora v textu (1970), Šebkovi Karel (1973), Království literatury (1973), Proti textu (1974), Interpretace obrazů a osobnosti Martina Stejskala (1975), Interpretace kreseb Pavla Turnovkého (1977) a řada jiných. V rukopisu zůstalo rovněž drama Po obědě (1965). Mnoho textů je ztracených. Věnoval se i výtvarnému umění, zvláště kolážím a fotografii.
Šebkovy básně z 60. let jsou poznamenány vlivem
Zbyňka Havlíčka a Milana Nápravníka. V dalších letech se postupně – ve shodě s básníky pražské surrealistické skupiny – rozešel s
Effenbergrovým konceptem tzv. „objektivní poezie“, vymanil se z literární stylizace a nalezl vlastní poetiku oscilující mezi lyrismem a černým humorem. Jejím základem je deníkový záznam, pseudopopis nejběžnějších věcí a stavů, který je však neustále atakován snovou imaginací a iracionalitou, rozvracející pevný řád dějů i předmětů. Poezie se pro Šebka stává činem terapeutickým a očistným; zcela zřetelně z jeho textů vystupuje téma úzkosti ve vztahu ke světu i sobě samému. Výrazem úzkosti jsou rovněž vyhraněná ironie a sarkasmus, jejichž prostřednictvím však směřuje i k destrukci sebe sama, k pohrdání sebou a popření jakýchkoli pozitivních hodnot. Třebaže sarkasmu není ušetřen ani vztah k milované bytosti, tento cit představuje básníkovi částečné útočiště. V textech z 90. let přerůstá Šebkův antiiluzivní vztah ke světu do podoby kategorického záporu. Původně všeprostupující bytostné „já“ se schizofrenně rozpadá do mnoha subjektů, staví se proti jednotě s vnější realitou, ale i sama se sebou, a jediný způsob vyjádření nachází v sebedestruktivním pohrdavém gestu a ve varovné negaci všeho: „svět bude schizofrenní nebo nebude vůbec“.
BIBLIOGRAFIE
Poezie: Ruce vzhůru (BB 1990, ed. M. Drozd, poprvé v samizdatu 1982); Dívej se do tmy, je tak barevná (BB 1996, ed. J. Nejedlý; obsahuje bibliografii).Příspěvky ve sbornících: Surrealistické východisko 1938–1968 (1969); Aus der Kasematten des Schlafs (München 1980); Le Surréalisme en Tchécoslovaquie (Paris 1983); Das Surrealistische Gedicht (Bochum 1985); Čeští prokletí básníci (1998); Pegasovo poučení (2002); Letenka do noci (2003); Iz veka v vek = Z věku na věk (2005).
LITERATURA
Studie a články: P. Ř. (P. Řezníček): K. Š. na návštěvě u Mikuláše Medka, Tvar 1991, č. 14; P. Král: Z nových nedorozumění, LidN 27. 9. 1990, příloha LN, č. 26; A. Berger: Básnická skupina Namyšlení, Generace 1990, č. 7; P. Ř. (P. Řezníček): K. Š. se narodil..., Tvar 1991, č. 14; S. Dvorský: O K. Š., Fragment K (Bratislava) 1991, č. 4; F. Dryje: Pád do Malströmu, Analogon 1992, č. 8; J. Olič: K. Š. píšící K. Š., Slovenské pohľady (Bratislava) 1992, č. 8; P. Řezníček: Poslední text, LidN 10. 12. 1992, příloha Národní 9, č. 50; týž: K. Š. (medailon), LN 1993, č. 44; tjf (J. Typlt): Mřížím oblaka, Iniciály 1993, č. 35; V. Kutil – J. Macek: Příliš křehká hlaveň, Týdeník Televize 1993, č. 32; J. Chuchma: Pro potěchu, Respekt 1993, č. 32; V. Gardavský: Zpověď pocitů, přání a snů. K. Š. představil své básnické dílo v plzeňské Stop Gallery, Plzeňský deník 17. 9. 1993; S. Dvorský: Básnická samozřejmost poezie K. Š., Host 1993, č. 5; V. Gardavský: Š., Hynek Havlíček a Effenberger, Amatérská scéna 1994, č. 4; F. Růžička: Karel: Měsíc, který zešílel jako já, ukazuje mi cestu do velehor, Reflex 1994, č. 14; P. Řezníček: Roztavené mříže, Host 1995, č. 2; J. Nejedlý: Tanec na žiletkách, in: K. Š.: Dívej se do tmy, je tak barevná (1996); P. Kosatík: Podél medvěda, který žere ohnutou rybí kost, Tvar 1997, č. 9; E. Válková: K. Š., Plž 2005, č. 4; P. Řezníček, Možná že i Tibet, Plž 2006, č. 4.Recenze: Ruce vzhůru: J. Typlt, LidN 14. 8. 1990; -lm- (L. Marks), Vokno 1990, č. 18; M. Šaman, Národní politika 1991, č. 2, příloha Zvon * Ani hlt motýla: J. Hrubý, Plzeňský deník 28. 2. 1995, příloha Kultura * Dívej se do tmy, je tak barevná: -nej- (J. Nejedlý), NK 1996, č. 25; P. Řezníček, NK, č. 28; týž: Denní Telegraf 20. 6. 1996; V. Novotný, LidN 3. 8. 1996; M. Langerová, Týden 1996, č. 34; P. A. Bílek, Tvar 1996, č. 14; F. Dryje, Analogon 1996, č. 17.
Rozhovory: Vokno, 1995, č. 30; J. Nejedlý, Tvar 1995, č. 4.
Autor hesla: Tomáš Kubíček (1998); Kateřina Bláhová (2007)
Aktualizace hesla: 24. 1. 2007
(kb)
Aktualizace bibliografie: 24. 1. 2007
(kb)