Stanislav DVORSKÝ
Debutoval roku 1967 v časopisu Orientace. V šedesátých letech byly jeho texty dále otištěny ve sborníku Surrealistické východisko 1938–1968/ UDS (1969). Později mohl publikovat pouze v samizdatu (Kritický sborník, v č. 2/1982 esej S vyloučením veřejnosti: Karel Vachek, přetištěno in Tvar č. 6/2021); veřejně až po roce 1990. Básněmi, studiemi, eseji či recenzemi je zastoupen v periodikách Analogon, Fragment K, Host, Humus, Intelektuál, Iniciály, Jarmark umění, Literární noviny, Nové knihy, Právo (příloha Salón), Prostor Zlín, Souvislosti (v č. 4/2020 rozsáhlý blok s jeho texty i texty o něm), Tvar, Typografia, Weles. Publikoval též v zahraničních časopisech L´Archibras, Melog, La Crécelle Noire a Opus international (vše Francie). Ukázky z nové básnické knihy Někdy někde něco přinesl časopis Tvar č. 5/2017 a č. 1/2020; posmrtně zde v č. 13/2020 byla publikována rozsáhlá básnická skladba Počínali jsme si jako těkající dobrodruzi. – Dvorský je autorem několika komentářů ke knihám především od autorů z řad svých přátel (Zbyněk Havlíček, Petr Král, Prokop Voskovec). – V letech 1960–1969 se účastnil aktivit okruhu UDS (tato pseudozkratka označuje volné uskupení postsurrealistických tvůrců, které se zformovalo na přelomu padesátých a šedesátých let, vedle Dvorského zde působili např. Vratislav Effenberger, Petr Král, Prokop Voskovec, Karel Šebek, Roman Erben, v první polovině šedesátých let též Milan Nápravník a Věra Linhartová). Podílel se na ineditních sbornících Objekt 4 a 5. Účastnil se též magnetofonových nahrávek pořádaných Milanem Nápravníkem: Antologie 1962 (text Několik minut ticha), Fragmenty 1963 (první, zkrácená verze textu Hra na ohradu I.) a Fragmenty 1964 (upravená verze textu Zpěv břichomluvce, zde nazvaného Šťastná to slova, knižně vše in Hra na ohradu); nově byly nahrávky vydány jako komplet tří CD (Arco 2002). V sedmdesátých letech se jako autor i editor podílel na samizdatových sbornících Jestliže je to téměř to pravé slovo, je to také téměř ta pravá věc (1974) a Zbyněk Havlíček 1922–1969. „Speleolog v hlubinách nevědomí“ (1979, s Františkem Jůzkem; přetištěno in Zbyněk Havlíček: Skutečnost snu, 2003). V letech 1978–1985 se podílel na bytových seminářích aplikované psychoanalýzy. – V roce 1989 spoluzaložil Společnost Karla Teiga, v letech 1993–1998 byl jejím předsedou. Spoluorganizoval výstavy Symboly obludnosti (1966), Princip slasti (1968), Přirozené známosti (2000), Cesty jinam (2005) a Surrealistická východiska 1948–1989: odklony, návraty, přesah (2011). Jako textař, klavírista či zpěvák se v letech 1957–1963 zúčastnil také několika hudebních jazzových nahrávek (reeditovány na CD Traditional Jazz Studio / Babí léto, 2004; Traditional Jazz Studio 1959–2009, 2009; Traditional Jazz Studio / Poločas století, 2009). – V roce 2020 vytvořil Adam Borzič k četbě fragmentů autorovy rukopisné skladby Počínali jsme si jako těkající dobrodruzi spolu s Janem Běhounkem, Annou Luňákovou, Lukášem Hausenblasem a Mikulášem Mrvou krátký poetický film (zde). Roční výročí básníkova úmrtí připomněl Český rozhlas hudebně-literární kompozicí, sestavenou z dochovaných fragmentů knihy Někdy někde něco (připr. Jakub Řehák, hudba Jan Trojan, r. Vít Vencl). – Za sbírku Oblast ticha získal v roce 2007 cenu Magnesia Litera. – V samizdatovém Kritickém sborníku používal pseudonym Jaroslav Kratochvíl. Doslov k ineditnímu opisu prózy Ruleta podepsal v roce 1962 pseudonymem Daniel Silber.
Vlivem politických okolností byla podstatná část jeho básnického díla publikována se značným časovým zpožděním až po roce 1989. Reprezentativní ukázky z rané tvorby, spadající do období konce padesátých let, a z poezie vzniklé v desetiletích následujících, přinesl výbor Zborcené plochy. Verše z druhé poloviny šedesátých a z počátku sedmdesátých let shrnula sbírka Dobyvatelé a pařezy. Do poloviny sedmdesátých let spadá vznik básnických textů ke společným kresbám Miloše Síkory a Pavla Turnovského (Amalgamy). V návaznosti na halasovskou poetiku, ale i v sepětí s dobovým výtvarným informelem si Dvorský vyzkoušel nosnost zvukových a grafických kvalit slova (cyklus Konstelace slov). Zároveň se ovšem od počátku vyhraňoval jako básník reflektující prostřednictvím básnické promluvy svou vnitřní zkušenost. I k té nejbanálnější každodennosti přistupuje s nedůvěrou a podezřením. Balancuje mezi skepticko-ironickým a úzkostlivě melancholickým postojem, z různých perspektiv se snaží uchopit pocity tísně, prázdnoty, rozkladu, tápání individua ve světě, jemuž již nelze přiřknout „vyšší“ smysl. Absurdní realitě čelí s ironickým úsměškem, někdy až sarkastickým šklebem. Inklinuje k antiliterární promluvě, někdy i k obhroublým výrazům, tematizuje banální jevy, jež nahlíží ze zneklidňující perspektivy. V pozdějších textech je zásadní výpovědní hodnota přiřknuta tichu a gestickému jazyku (Oblast ticha). Od rozsáhlých básnických pásem se Dvorského tvorba posunula ke stále více lapidárnímu výrazu.
Jako protějšek básnické prózy Arco Petra Krále vznikla roku 1959 Dvorského pseudonovela Ruleta. Pro uzavřené společenství mladých lidí se tu magie jejich hermetické hry stane natolik důležitou, že jí obětují i život jednoho ze svých členů. Básnické, dramatické i prozaické fragmenty z knihy Hra na ohradu lze číst v pomyslném dialogu s texty Nápravníkovými (Kniha moták), Topinkovými (Krysí hnízdo), ve světovém kontextu s literaturou absurdity, především s Kafkou a Beckettem. „Ohrada“ je záměrně ohraničeným únikovým prostorem, v němž mluvčí inscenuje hru sám se sebou, se svými sny, myšlenkami i obsedantními představami.
Důležitá je také Dvorského teoretická práce, ať už jde o dobové teoretické reflexe surrealistických východisek i postsurrealistické tvorby (sborník Surrealistické východisko 1938–1968 / UDS) či studie z polistopadového období, jejichž prostřednictvím podává výpověď o alternativních tendencích v poválečné kultuře (mj. stať z Podzemí do podzemí z publikace Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989). V eseji Nevědomí a básnický objev rozvinul titulní úvahu na pozadí existenciální maximy Mikuláše Medka a v návaznosti především na teoretické práce Zbyňka Havlíčka a psychoanalytičky Melanie Kleinové. Básnickou činnost chápe v tomto kontextu jako návrat osobnosti (básníka) k určující zkušenosti pre-verbální existence v období nejranějšího dětství.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a esejistika: Zborcené plochy (BB 1996; výbor z textů z let 1958–1983); Dobyvatelé a pařezy (BB 2004; texty z let 1967–1972); Hra na ohradu (BB, PP 2006; texty z let 1962–1966); Oblast ticha (BB 2006; s výjimkou titulního pásma z roku 1986 a jedné básně z roku 1983 jde o texty z let 2002–2006); Ruleta (P 2009; text z roku 1959); Nevědomí a básnický objev (E 2016); Amalgamy / Amalgames (2018, BB z roku 1975 ke společným kresbám M. Síkory a P. Turnovského; česko-fr. vyd., do fr. přel. P. Král).Účast v kolektivních pracích: Surrealistické východisko 1938–1968 / UDS (1969; teoretické texty i BB); Obraz člověka v české kinematografii 1922–1963 (rozmnož. 1969); Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989 (2002).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Aus den Kasematten des Schlafs. Tschechoslowakische Surrealisten (München 1980; překlad M. Nápravník); Le surréalisme en Tchécoslovaquie (Paris 1983, překlad P. Král); Das surrealistische Gedicht (Bochum 1985; překl. M. Nápravník a H. Becker); La poésie tchèque moderne (Paris 1990; překlad P. Král); La poésie tchèque en fin de siècle (Namur 1999; překlad P. Král); Anthologie de la poésie tchèque contemporaine 1945–2000 (Paris 2002; překlad P. Král); Iz veka v vek. Češskaja poezija = Z věku na věk. Česká poezie (Moskva, 2005); Antologie české poezie II (2007); …a rakvička se šlehačkou. Almanach Literární kavárny Řetězová (2008); … a nakonec kafe s malym. Almanach Literní kavárny Řetězová (2011); Co to je toto? Ivanu Wernischovi k sedmdesátinám (2012); ...s dragounovou omáčkou. Almanach Literární kavárny Řetězová (2016);… dnes ve 13.30. Almanach Týnské literární kavárny (2018); Hostům z hlubin mrazu. Antologie básní o roku 1968 (2018, e-kniha – dostupná zde).
Texty v katalozích výstav: Přirozené známosti (2000); Cesty jinam (2005).
Uspořádal a vydal: Surrealistické východisko 1938–1968/ UDS (1969; též přisp.; spolueditoři V. Effenberger a P. Král); Z. Havlíček: Skutečnost snu (2003; též přísp.); V. Effenberger: Básně 2 (2010, s P. Bregantovou, J. Šulcem, P. Králem); Surrealistická východiska 1948–1989: odklony, návraty, přesah (2011, katalog výstavy, s F. Dryjem a M. Stejskalem); P. Voskovec: Kusy domů a jiné texty (2019; též přisp.).
LITERATURA
Studie a články: M. Červenka, M. Topinka, V. Karfík, A. Jelínek: Ohlasy k textům okruhu UDS, Orientace 1967, č. 3; P. Král: Black and blue (Koleje napříč tmou), in S. D., Zborcené plochy (1996); F. Dryje: Dějiny neosamocenosti I, Analogon 2004, č. 41–42; J. F. Typlt: Smetení ze stolu, in S. D., Hra na ohradu (2006); J. Štolba: Vůně jablka v ostré zatáčce, in J. Š.: Nedopadající džbán (2006); O. Sýkora: Vymezování díry (Prostory Dvorského pseudoestetiky), Souvislosti 2007, č. 2; R. Kopáč: Surrealistická skupina šla imaginací proti totalitě, Deník N 4. 3. 2020; R. Kanócz: Dvorského hra na nemožné, Tvar 2020, č. 13; J. Řehák: Mezidobí stínů a zánik v polibku, Tvar 2020, č. 13; J. Typlt: Zbylo nezbylo + J. Řehák: Komentář k básním, prózám a esejům Stanislava Dvorského, Souvislosti 2020, č. 4.Recenze: Zborcené plochy: P. Řezníček, Denní Telegraf 22. 8. 1996; J. Gabriel, LitN 1996, č. 37 * Dobyvatelé a pařezy: V. Novotný, Tvar 2004, č. 20; P. Řezníček, Intelektuál 2004, č. 4; J. Štolba, Host 2005, č. 2, též in J. Š.: Nedopadající džbán (2006) * Hra na ohradu: R. Kopáč, Uni 2006, č. 4; I. Fencl, Dobrá adresa 2006, č. 10 * Oblast ticha: J. Štolba, LidN 10. 3. 2007; W. Heinrichová, Tvar 2007, č. 11; J. Staněk, Tvar 2007, č. 11; R. Kopáč, Psí víno 2007, č. 41 * Ruleta: J. Řehák, Tvar 2010, č. 4 * Nevědomí a básnický objev: V. Košnarová + J. Řehák, Tvar 2016, č. 15; J. Gabriel + I. Horáček + B. Solařík, Analogon 2016, č. 80; F. Dryje, Analogon 2017, č. 81 + 82 * Amalgamy: J. Gabriel, LidN 25. 7. 2018.
Rozhovory: J. Nejedlý, NK 1997, č. 9; R. Kopáč, NK 2001, č. 21, též in R. Kopáč: Je tu nejdrahocennější hlava (2003); R. Kopáč, Právo 26. 7. 2004; R. Kopáč, Intelektuál 2003, č. 2; L. Jiřička, Uni 2005, č. 5; L. Jiřička, Souvislosti 2005, č. 4; V. Košnarová, Tvar 2011, č. 1.
Nekrology: J. Gabriel, web ČT Art 24. 2. 2020 (zde); R. Kopáč, LidN 24. 2. 2020; jhv (= Jan H. Vitvar), Respekt 2020, č. 10; A. Borzič, Tvar 2020, č. 5.
Vzpomínky: P. Král et al., Tvar 2020, č. 13; F. Dryje + J. Gabriel+ M. Stejskal + R. Telerovský, Analogon 2020, č. 90; N. Dvorská + L. Jiřička, Souvislosti 2020, č. 4.